Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 28. kapitola

12.05.2011 (10:15) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2212×

28. kapitola

Edward:

Nad moje protesty jsme přijeli do Volterry a připojili se k oslavám. Nessie jsme raději nechali doma. Všichni upíři budou tady. Ona to zvládne, pořád jsem si opakoval, ale i tak jsem o ní měl strach.
Pozdravili jsme Ara a šli se... bavit. Nikdo z nás se teda rozhodně nebavil. Měl jsem takový zvláštní pocit, že se něco stane...
Moje domněnka se potvrdila.
Otevřely se dveře a dovnitř vstoupila upírka a Felix. Prohlédl jsem si ji a úlekem se snad počůral... To byla ona!
Ta z toho portrétu! Byla nádherná. Tisíckrát krásnější, než na obrázku. Měla štíhlou postavu, nádherné vlnité mahagonové vlasy, pronikavé zlaté oči, které byly orámované hustými černými řasami.
Plné rty - které vybízely k políbení - jí zdobily tvář. Na pohled křehká, milá a nevinná dívenka.
Když jsem ji uviděl, pocítil jsem obrovský nával štěstí a ještě něčeho...
Tak to je ona... Je to zvláštní, Edward k ní cítí takovou lásku... A to jí ani nezná... A ta holka... Hrozně se trápí, je smutná...
Proč je ten anděl smutný? Někdo jí ublížil? Zabil a roztrhal bych toho, kdo by to udělal.
Dívka se vymanila z houfu upírů a naše oči se střetly. Její nádherný pohled patřil jen mně. Dívka byla trochu vyděšená, ale zase neovladatelně šťastná. Proč? Lehce se na mě usmála a já snad pukl štěstím.
Prošla těsně kolem nás a stále svůj dokonalý pohled zavrtávala jen do mne. Nevím jestli tím chtěla říct, abych šel za ní, ale udělal jsem to. Tahle dívka mi úplně pomotala hlavu, už ji nikdy nenechám jít. Vešel jsem do jejího pokoje a za mnou i celá rodina. Dívka zavřela dveře a otočila se na nás. Svůj pohled však především upírala na mě. Byl tak lehoučký a nevinný a tak nevýslovně šťastný...
Neovládl jsem své tělo a alespoň o kousek se k ní přiblížil. Neprotestovala. Netrpělivě mě sledovala.
Když v tom začala plakat a sklopila zrak. Co jsem udělal? Proč můj anděl pláče? Udělal bych naprosto vše, jen abych ji rozveselil.
Usmál jsem se na ni a ona mě propalovala nechápavým, ale dokonale šťastným pohledem.
Její vůně mne vábila a její oči mne volaly. Nemohl jsem už déle čekat. Lehce jsem se otřel o její rty. Očekával jsem každou vteřinou velkou facku, to, že mi začne nadávat, ale stal se pravý opak.
Přitiskla se na mě a polibek prohloubila. Najednou se stalo něco neuvěřitelného. V jednu chvíli to pro mě byla neodolatelná cizinka a v tu druhou božská Bella, kterou nevýslovně miluji. Nechápal jsem důvod, ale když se naše polibky střetly, vše se mi vybavilo. Její doteky, polibky, tělo, vůně... prostě vše! Vše, co jsem na ní tak miloval.
Rozzářily se mi oči a nechal jsem se ovládat tou vlnou štěstí. S Bellou jsem zatočil ve vzduchu a pořád se smál.
Moje duše byla opět úplná. Už mi ji nikdy nikdo nevezme! Už nikdy!

***

Bella:

Seděla jsem na předním sedadle vedle Edwarda. Vyměňovali jsme si zamilované pohledy.
Už žádná shnilá Volterra! Teď jsem u své rodiny... U Edwarda. A už si je nenechám vzít.
Podívala jsem se na zadní sedadlo a všimla si, jak nás všichni pozorují. Zčervenala jsem.
„O co tady vlastně šlo? Proč jsem si tě nepamatoval, lásko?“ zeptal se mě Edward. Já si povzdechla.
„Já mám dar... Dokážu ovlivnit upíra tak, aby udělal přesně to, co řeknu. Ovlivnila jsem vás, abyste si na mě nepamatovali. Jela jsem do Volterry a pokoušela se vyjednat dohodu. Zůstanu tam, pokud vás a Nessie nechá být. Jenomže když jsem tam nějakou dobu byla... Poznala jsem, že Arovi se absolutně nedá věřit. Využíval by mých schopností, a Nessie by stejně našel a naverboval. Udělala jsem chybu... Ale myslela jsem si, že to tak bude nejlepší...“ řekla jsem a smutně se na Edwarda zadívala. On se na mě povzbudivě usmál.
„Už je to dobré, už jsme spolu,“ utěšoval mě a jednou rukou objímal. Spokojeně jsem zavrněla a vdechovala jeho sladkou vůni.
„Můžeš to ovlivnění nějak zrušit? Alice a Emmett si myslí, že jsme blázni,“ smál se Edward. Přikývla jsem a obrátila se na Alice.
„Opět si na mě pamatuj,“ řekla jsem. Alice se rozšířily zorničky a skočila po mně. Objala mě a začala se hrozně smát.
„Tohle mi už nikdy nedělej!“ pištěla Alice a stále mě drtila v objetí.
„Neboj, neudělám,“ řekla jsem a usmála se na ni.
Pak jsem to stejné udělala s Emmettem.
Edward ho pak ode mě muset násilím odtrhnout, protože jsem nemohla dýchat. Pořád jsme se všichni smáli a Nahuel nás s úsměvem pozoroval.
„A kdo je on? A ti dva upíři, které jsme nabrali cestou?“
„Tohle je Nahuel. Je to poloupír a já mu nabídla, ať jde s námi. Potkala jsem jej v pralese… zachránil mi život.“
„V tom případě ti velice děkuji a budu rád, když u nás zůstaneš,“ řekl Edward a vřele se na Nahuela usmál. Ten se rozzářil.
„A ti dva... no, však až přijedeme k vám domů, tak si myslím, že je poznáš...“ řekla jsem a usmála se na něj. V tuto chvíli jsem byla ráda, že mi nemůže číst myšlenky. Naše rodinka bude zase pohromadě! Esménina dcera a Nessiiny rodiče... Už bylo dost smutku a utrpení. Svou rodinu nadevše miluji a nehodlám se jí bez boje vzdát.
Zbytek cesty proběhl v klidu.
Já vesele pochrupovala na Edwardvě rameni, kterému se to mimochodem velice líbilo. Nahuel se zabavil s Emmett a vymýšleli různé blbosti. Byla jsem ráda, že Nahuel není odstrčený. A Alice probírala hromadu módních časopisů se slovy, že za ty muka jí dlužím obrovské nákupy.
Když jsme přijeli před dům, už jsem úplně spala.
Probudili mě však motýlí polibky na mé tváři. Spokojeně jsem předla.
„Už jsme doma, lásko,“ šeptal mi do ucha Edward. Otevřela jsem oči a uviděla Nessie. Rozzářily se mi oči. Nejdřív jsem všechny členy rodiny pomalu odvlivnila. Stálo mě to sice dost energie, ale výsledek za to stál. Nastalo obrovské rodinné objetí se mnou, jako se středem. Všichni se smáli a dožadovali se vysvětlení. Vše, co jsem mohla, řekla jsem. Nessie mi skočila do náruče, a já ji mateřsky objala.
„Tohle mi nikdy nedělej! Už nikdy!“ brblala mezi kapkami slz.
Setřela jsem jí slzy a usmála se.
„Neboj se, holčičko, neudělám,“ řekla jsem a políbila ji na čelo. Nessie se usmála a začala si sundávat náhrdelník, který jsem jí dala.
„Nech si ho. Dávám ti to jako dědictví, od tvé praštěné prababičky,“ řekla jsem a se smíchem na tváři se na ni usmála. Dojatě mne objala a já si užívala její blízkost.
Pohled mi zamířil ke dvěma, opodál stojícím osobám, které si s láskou prohlíželi Nessie a Esmé. Ještě měli kápě, takže nikdo nemohl vědět, kdo to je. Usmála jsem se a vzala za ruku Nessie i Esmé.
„Ráda bych vám někoho představila,“ řekla jsem a usmála se na osoby. Všichni nás netrpělivě pozorovali.
Mia a Thomas si jako na povel stáhli kápi, a všichni nevěřícně vydechli. Já se usmívala jako blázen.
Schoulila jsem se do Edwardovy náruče a s úsměvem na rtech pozorovala, jak se rozdělaná rodina opět sešla. Byl to nádherný pohled.
„Děkuji ti, lásko. Díky tobě jsou teď všichni šťastní tak jako nikdy před tím. Nejvíc si to však užívá Jasper,“ řekl Edward a políbil mě do vlasů.
Podívala jsem se na Jaspera, jak skáče dva metry do vzduchu a hrozně se směje.
Přišla jsem za Felixem.
„A co ty? Přidáš se k rodině?“ zeptala jsem se.
„Ne, máte úžasnou rodinu a asi by se tu žilo pohádkově, ale já byl hrozně dlouho zavřený za branami Volterry. Chci taky trochu poznat svět... A navíc, jsem dvě stě let starý upír, ale ještě jsem nepoznal tu pravou lásku. U tebe mi to nevyšlo, ale snad na mě někde nějaká upírka čeká. Je na čase se usadit, ale ne tady. Opatruj se, Bello, a nenech si Edwarda nikým vzít. Opravdu tě miluje. Snad se ještě potkáme,“ řekl Felix a objal mne. Pořádně jsem jej stiskla.
„Také se opatruj,“ šeptla jsem a usmála se za ním. Nastoupil do auta a vyjel.
Kolem pasu se mi obmotaly ruce.
„Už je po všem, Bells. Už jsi konečně doma,“ řekl Edward a políbil mě do vlasů. Uvolněně jsem vydechla.
Ano, jsem doma...
„Jak se roztřídíme? Pochybuji, že se k vám všichni vlezeme.“
„My si něco najdeme. Budeme sice od své dcerušky dál, ale alespoň víme, že je v pořádku,“ řekla mateřsky Mia.
„Vezměte si můj dům, nepotřebuji ho a je blízko.“
„To přece nemůžeme přijmout.“
„Prosít, trvám na tom,“ řekla jsem a usmála se na ně.
Úsměv mi děkovně oplatili.
„A co Nahuela strčit k Ness? Jiný pokoj už stejně není,“ řekla jsem, a podívala se na Nahuela, který nespouštěl oči z Nessie. Já to věděla! Jo! Vypískla jsem radostí a všichni se na mě podívali jako na blázna.
„To je to tou atmosférou... Máte chuť si jen tak... pískat,“ řekla jsem na vysvětlenou. Emmett se hrozně rozesmál.
„Bello, ty si fakt cvok,“ řekl a začal se nanovo smát.
„Hej! A proč nejde k vám?!“ namítala Ness. Aj aj. To si zase bude hrát na vzpůrnou? Vždyť na Nahuela pořád tak kouká. Ach jo, takže hlavní úkol: Dokopat Ness k Nahuelovi.
„To asi moc nepůjde. Bells a já nebudeme mít v posteli místo, navíc si mi hrozně chyběla, lásko,“ řekl provokativně Edward a lehce zkousnul můj ušní lalůček. Zachvěla jsem se a ušklíbla se na Ness.
„Ježíš, chce se mi zvracet. Když toho necháte, tak u mě bude moct zůstat. Ale v postel je moje,“ řekla Nessie a vyběhla do pokoje. Zasmála jsem se. No, aspoň bude sranda.
Nahuel byl její reakcí trochu zklamaný.
„Neboj se, Ness je jiná, než se zdá,“ řekla jsem a poplácala ho po zádech. Zase se rozzářil.
Nahuel se spokojeně usadil u televize a díval se na nějaký zápas. To Emmettovi neušlo a začal společně s Nahuelem povzbuzovat. Po chvíli se přidal i Jasper.
Rose se typicky začala vrtat v motoru svého miláčka. (Myslím tím auto.)
Alice začala plánovat nakupovací maratón, Carlisle musel ještě do nemocnice a Esmé byla celá nadšená z toho, že má pro koho vařit. Takže se do toho hned pustila.
Já vyběhla do Edwardova pokoje, teda vlastně už našeho. Vysprchovala jsem se a převlékla se.
Vešla jsem do pokoje a zůstala jen zírat.
Po posteli byly rozházené nádherně voňavé lístky červených růží, stejně jako cestička, která vedla od dveří koupelny do prostředku pokoje. Závěsy byly zatažené a všude bylo mnoho drobných svíček. Působilo to romantickým, a tak trochu tajemným dojmem. Ve středu pokoje stál Edward s kyticí rudých růží.
Nebyla jsem schopna slova. Pomalým krokem jsem přišla až k němu. Vychutnávala jsem si tento okamžik. Byl tak naplněný citem...
Edward mi s úsměvem podal kytici a já k ní přičichla. Omamná vůně růží mě ovála. Slastně jsem vydechla.
Co jsem teda rozhodně nečekala, bylo to, že si Edward klekl na jedno koleno. Jen jsem na něj zírala. Co to dělá?
„Isabello, jsi ta nejpůvabnější dívka, kterou jsem kdy znal. Hned od prvního okamžiku jsi získala mé srdce a stále ti patří. Jsem ten nejšťastnější muž, když svou lásku daruješ právě mně. Ptám se tě: Staneš se mou ženou?“ vyslovil Edward. Já na něj jen zírala. Opravdu mě teď žádá o ruku? Opravdu mě chce mít po zbytek věčnosti u sebe? Věděla jsem, co k němu cítím já, ale nikdy mě nenapadlo, že tolik miluje on mě.
„Ano, Edwarde,“ řekla jsem dojatě. Na Edwardově tváři se rozsvítil kouzelný úsměv a na prsteníček levé ruky mi nasadil nádherný diamantový prsten.
Už jsem to nedokázala vydržet. Byla jsem tolik šťastná! Skočila jsem na něj a povalila ho mezi lístky růží. Tento dokonalý muž patří jen mně! Polibky se prohlubovaly a oba dva jsme se po celou noc nechávali unášet nezkrotnou vášní.

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 28. kapitola: