Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 26. kapitola

06.05.2011 (16:45) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2502×

26. kapitola

Bella:

Měla jsem z budoucí návštěvy u Ara děsivý pocit. To nedopadne dobře... Ale co mohu dělat? Nic.
Vešla jsem do jeho pracovny a naskytl se mi pohled na rozzuřeného býka.
„Ty mrcho!“ řval Aro. Já ztuhla. Aj aj...
„Okamžitě ten tvůj nesmyslný poyn odvolej, ať mi dá Alec pokoj!“
Raději jsem jej poslechla. Netoužila jsem po tom, udělat si z Ara nepřítele, především, když jsem teď pod jeho nadvládou.
Odvolala jsem Aleca.
„Co? Co se děje?“ ptal se zmateně.
Všichni ho však ignorovali a Aro mě stále vraždil pohledem.
„A teď mi řekni všechno o Renesmé! Vím, že jsi mi zatajila její dar! Také jsem se dozvěděl o Demetrim! Jak je možné, že jsem posílal šest upírů a vrátil se jen jeden! Kdo ti pomáhal?! Řekni mi, kdes Renesmé schovala!“ řval Aro a já věděla, že tohle nedopadne dobře. A on to věděl taky. Nikdy neprozradím nic o Cullenových.
„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekla jsem nezaujatě.
„Moc dobře víš, o čem to mluvím! Okamžitě mi to řekni!“
„Nemám co!“
„Však já to z tebe dostanu! Stráže! Do mučírny!“ zařval Aro a já zbledla. Čekala jsem vše, ale to, že tak brzy nasadí tak velký kalibr, to rozhodně ne.
Dva upíři mě chytli. Vrtěla jsem se, kopala, škrábala i kousala. Ale oni nic z toho jakoby necítili. V tmavém sklepení mě připoutali do řetězů a v místnosti se mnou zůstaly jen dvě osoby. Necítila jsem z nich respekt a divoce na ně vrčela.
Když jsem řekla, že kvůli Nessie i umřu, myslela jsem to doopravdy. Možná, že když je dostatečně vydráždím, tak mě zabijí a nikdy a nikdo se už nedozví, kde Nessie je.
Ness prožije šťastný dlouhý život a Edward se časem znovu zamiluje. Bude šťastný, stejně jako upírka, kterou si vybere. Emmett stále bude dělat své vtípky a všechny to bude štvát. Esmé bude žít s Carlislem, který jí bude dávat všechnu lásku, které je schopen. A Alice vykoupí všechny obchody a Jasper si nebude moct nikam dát věci. Všichni budou šťastní. Budou, pokud teď nepolevím a nikomu o nich neřeknu. Co je jedna má oběť za štěstí pro tolik lidí? Pokud jim to dá šanci prožít nádherný život, tak to ráda podstoupím.
„Vy šmejdi proradní! Máte naprosto vymytý mozky! Copak nevidíte, co Aro dělá?! Zabijte mě! Nikdy nic neřeknu!“ křičela jsem na ně. Jeden z nich ke mne přistoupil a natáhl ke mně ruku.
Ucítila jsem hrozný záchvat bolesti a pramínky krve, které se mi řinuly z malých ranek.
„Kde je Renesmé?“ ptal se klidně mužský hlas, který stál opodál.
„Nikdy to neřeknu!“
Ucítila jsem další záchvat a ranky už byly větší. Musí mít dar způsobovat fyzickou bolest. Určitě jedni z Arových klenotů.
Bolest se objevovala znova a znova. Vždy jsem vykřikla, ale stále nic neříkala.
Při jednom ze záchvatů jsem si všimla uvolněného řetězu. Ještě párkrát jsem trhla a pak po mém mučícím přístroji skočila. Povalila jsem ho na zem a osobě strhla kápi.
Vyvalila jsem oči.
„Mia.“ Žena na mě vyděšeně zírala, ale to už jsem byla tvrdě přitisknutá na studené zdi tím upírem.
To jsem ale nevnímala a stále vyděšeně zírala na tu ženu. Nemá být náhodou Mia mrtvá?!
„Jak jsi mi to řekla?“ ptala se omámeně žena, která teď už stále vedle muže. Oba jsem si důkladně prohlédla. Určitě. Nebylo pochyb. Právě mě mučí rodiče Nessie. Ti, kterým zachraňuju dceru... Trochu ironie, že?
„Vy... vy jste rodiče Renesmé?!“ šeptla jsem.
„Jak o tom víš?!“ zavrčel na mě Thomas a silněji mě přitiskl ke zdi. Sykla jsem bolestí. Množství ran na mém těle si vyžádaly důsledky.

„Znám vaši dceru,“ řekla jsem a usmála se na ně. Nejen jejich dceru, ale také matku Mii a radši ani nechci říkat, že jsem její babička.
Jejich oči se zalily něhou.
„Pusť ji, Thomasi,“ šeptla Mia. Thomas ji okamžitě poslechl a pustil mě. Já však už byla příliš slabá, a padala na tvrdou zem. Zachytily mě její ruce a Mia mě podepřela a dovedla na židli.
„Omlouvám se za bolest, kterou jsem ti způsobila. Prosím, řekni mi, kde je má dcera,“ řekla mateřsky.
„Jen pokud slíbíte, že nic neřeknete Arovi a že mi řekneš, co sakra děláš ve Volteře.“ Mia přikývla.
„Počkej, mám dar. Opravdu nechci, aby se Nessie cokoli stalo. Donutím vás nic o tom, co teď řeknu, nikomu neprozradit.“
Oba souhlasili. Nejdřív jsem donutila Miu a pak Thomase.
„Myslím, že bych měla začít od začátku. Jsem nositelka královského genu a také tvoje babička, Mio,“ řekla jsem a očekávala její reakci. Vyvalila na mne oči. Přikývla jsem a pokračovala.
„Jednou mě unesli, a Aro mě pověřil úkolem, chránit lidskou dívku s nadpřirozenými schopnostmi. Samozřejmě, že to byla vaše dcera Nessie. Nejdřív jsem spolu vůbec nevycházely, Ness se tvářila rozmazleně, tvrdě, nepřístupně a tvrdohlavě, ale čím více jsme se poznávaly, tím více jsme si byly podobné a nakonec se i spřátelily. V tu dobu jsem poznala Cullenovy, což je početná rodina vegetariánských a přátelských upírů. Do jednoho z nich jsem se zamilovala. A na řadu přišel Demetri. Měl unést mě a Nessie do Volterry, ale přišel Edward a zabil ho. Já mezitím pobila jeho kumpány. Skoro mě to ale stálo život a uvědomila jsem si, že u nich nemohu zůstat. Aro by na mě znovu poslal svoji gardu, a kdybych zůstala u Cullenových a u Nessie, tak by to dopadlo špatně. Odnesli by si mě, Nessie a k tomu talentované členy jejich rodiny. Nessie mi přirostla k srdci a já ji brala jako svoji dceru. Všechny jsem je díky svému daru donutila zapomenout a vydala se sem. Doufala jsem, že když Arovi nabídnu své dary, tak Cullenovi a Nessie budou v bezpečí. Nemám v úmyslu říct, kde Nessie je. Chci, aby prožila krásný, dlouhý a bezstarostný život,“ řekla jsem a ucítila drobné slzy na tváři.
Okamžitě jsem je setřela. Oba na mě zírali a Mia se usmála.
„Děkuji ti. Děkuji, že jsi pro mou dceru udělala tolik. Jsem ti navždy vděčná.“
„Řekni mi, proč si tady? Podle Edwarda máš být mrtvá, vy oba máte být mrtví.“
„Vydali jsme se sem vyjednat příměří a tím naši dceru ochránit, ale Aro nám dal na vybranou jen ze dvou možností. Buď odejdeme, ale musíme mu dát Nessie, nebo tu zůstaneme a Nessie bude v klidu žít. Bohužel nemůžeme kontaktovat nikoho a ani bychom nic podobného neudělali. Nechtěli jsme ohrožovat kohokoliv dalšího.“
„Takže jste se tu celou tu dobu schovávali?“
Oba zahanbeně přikývli.
Povzdechla jsem si.
„Máte s sebou nůž?“ zeptala jsem se. Nechápavě si mě prohlíželi, ale pak mi do rukou vložili ostrý nožík. Zatnula jsem zuby a rozmáchla se. Nůž jsem si zabodla do stehna a bolestně zařvala.
„Co to děláš?!“ křičela Mia a snažila se mi nůž vyrvat z ruky. Já ji odstrčila.
„Já už nemám budoucnost! Ale vy jo! Musíte se s ní ještě někdy setkat! Když nebudu mít žádné rány, tak si Aro domyslí, že jsem vám něco řekla, a bude vás mučit taky! Možná vás i zabije!“ šeptala jsem a řízla se. Opět jsem zařvala.
Oba mě zmučeně sledovali. Po pár bodnutích jsem toho nechala. Zase musím něco vydržet, že?
„Přivažte mě na ty řetězy,“ řekla jsem. Nikdo se ani nehnul. „Dělejte!“ To už se Thomas pohnul a přivázal mě.
„Teď jděte a řekněte Arovi, že jsem nic neřekla, ale omdlela,“ řekla jsem z posledních sil a upadla do černé tmy.


Edward:

Rozhodl jsem se jít po tom pachu. Společně s Jasperem a Emmettem. Alice se snažila zviditelnit své vize, bohužel bez úspěchu. Nessie hledala po domě něco, co by nám pomohlo. Carlisle sbíral informace v terénu a Esmé obvolávala všechny, kteří by nám mohli pomoc. Všichni byli absolutně rozhodnutí tu tajemnou neznámou najít. Stopa se však na letišti ztrácela. Nedokázali jsme určit, kam mohla letět. Letadla odlétala v tu dobu do New Yorku, Paříže, Itálie, Prahy a Bulharska.
Jenomže jsme neměli jedinou stopu... Hlavně, proč to udělala? Určitě to byla upírka, tak že by měla nějaké nevyřízené účty s Volterrou? Nebo od nás jen chtěla zmizet? Udělali jsme jí něco?
Zazvonil mi mobil, okamžitě jsem ho zvedl.
„Edwarde! Nessie našla nějakou stopu!“ pištěla radostně Alice.
„Hned jsem tam,“ řekl jsem a společně s bratry jsme co největší rychlostí přijeli zpět do Forks.
Okamžitě jsem z auta vyskočil a upírskou rychlostí vběhl do domu.
Všichni stáli v jednou hloučku a dívali se na nějaký papír.
„Našla jsem to za skříní,“ řekla Nessie a ukázala na zmačkaný portrét nádherné dívky. Měla dlouhé vlnité vlasy, půvabnou tvář a nádherné oči ohraničené hustými řasy.
Byla nádherná, půvabná, křehká, nevinná, ale přitom z ní sálala divokost a moc.
Portrét mě úplně omámil. Ta dívka mě omámila.
V tom do pokoje vešel Carlisle s dopisem v ruce.
„Aro píše. Příští týden máme přijet. Bude velká událost. Koná se ples upírů,“ řekl Carlisle smutně.
Upíři ples se konal každých sto let... Byli pozváni snad všichni upíři do Arova hradu. Připomínala se moc a nesmrtelnost upírů a oslavovalo se vždy několik dní.
Aro si vždycky vybral pár nejmocnějších a naverboval si je do gardy.
Vůbec se mi tam nechtělo. Já musím hledat svou neznámou, ne oslavovat! Jenomže odmítnout Arovo pozvání by nebyl nejlepší nápad. Aro je mocný a mohl by nám dělat velké problémy. Povzdechl jsem si a i s portrétem zalezl do pokoje. Očarovala mě její krása a moje duše trpěla při pohledu na ní. Kde jsi, má krásko?

-----------------------------------------------------------------------------------------

Tento dílek věnuji Happines, jaaajaaa, Kakis, IsabellaMarieLilyVolturi, Veubella, dcvstwilight, hellokitty a všem ostatním, kteří se mnou stále a dokola mají andělskou trpělivost a jsou se mnou celou tuto povídku. Díky. :)

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 26. kapitola: