Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 20. kapitola

17.04.2011 (18:30) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2588×

20. kapitola

Edward:

Bella byla vždy taková zvláštní... Křehce vypadající a milá tvářička, co neměla nic společného s tou zábavnou a nespoutanou Bellou, která se mi prorvala do srdce. Když přišel Derek, nemohl jsem tomu uvěřit. Bella se zdála tak plná života, tak šťastná…
Jenomže její úsměvy ani drobné polibky nepatřily mně. Všechny patřily Derekovi. Opět další muž, co měl všechno. Derek se vlastně velice podobal Thomasovi aneb otci Nessie. Měl krásnou ženu a oba se velice milovali. Musím bohužel podotknout, že Bella ho také milovala.
Pak nastala ta noc, kdy jsme já, Derek, Emmett a Bella šli do baru. Všichni jsme se hrozně opili. Vůbec nic si z toho večera nepamatuju. Ráno, když jsem trochu vystřízlivěl, došlo mi, že tu není Emmett ani Bella. Bál jsem se. Co se jim asi mohlo stát? Ale věděl jsem, že pokud jsou pohromadě, tak Belle nic nehrozí. Věřil jsem Emmettovi.
Když se oba nakonec ukázali, bylo na tom něco zvláštního. Emmett si v myšlenkách stále dokola opakoval: „Jedna, dvě, upír jde. Upír si jde pro tebe!" Trochu zvláštní, ale u Emmetta jsem se nedivil ničemu. Byl psychicky nevyzrálý. Občas Rose docela lituju.
Nicméně jsem se dozvěděl, že si můj milovaný bratříček vzal mou jedinou lásku. Dívku, bez které bych nebyl nic... Absolutní nula. A právě tak jsem se teď cítil. Derek byl také hodně naštvaný... Trochu jsme Emmetta ztloukli, ale i přes to, že si vzal Bellu, je to můj bratr. Bohužel.
Derek a Bella na sebe začali křičet. Možná jsem se Bells i trochu bál. Vypadala tak divoce… Pak ale začala plakat a Derek ji objal. Trhalo mi to srdce. Ona byla nešťastná, trápila se a já nemohl dělat nic. Byla šťastná, ale plakala. Nebyla šťastná se mnou, ačkoliv jsem to tak chtěl. Věděl jsem to od prvního okamžiku, kdy jsme se potkali. Miloval jsem ji celým svým srdcem.
Když mi pak řekla, že já nejsem její princ, dostala mě na kolena. Prosil bych ji, uctíval bych ji a miloval bych ji jako nikdo předtím. Ona tohle vše však odhodila. Nechtěla mě. Nechtěla, abych do jejího života patřil. Vybrala si.
A pro mě už nebylo místo.
Ještě ten den jsem odjel od rodiny. A od Belly. Čím dál jsem byl, tím více mě to tížilo. Ta bolest byla ohromná. Větší jsem nikdy nezažil. A zdrojem té bolesti a smutku byla právě jedna jediná dívka. Moje slunce. Ta, kolem níž stále kroužím a nemohu se pohnout ze své osy. Byla to moje bohyně, ale já byl v jejích očích pouhý smrtelník. Nebyl jsem nic!
Dojel jsem do Denali. Řekli, že u nich mohu zůstat a já jsem jim byl vděčný. Potřebuji si trochu provětrat hlavu.
A pak tu byla Tanya...
„Ahoj, Edwarde, vrátil ses... Rozmyslel sis to?“ zeptala se mě a mile se na mě usmála. Věděl jsem, na co naráží. Tanya po mě už spoustu let touží a já ji stále odmítal. Ale pokud už opravdu mám zapomenout, tak právě ona by mohla být tou, která mě zbaví bolesti. Necítil jsem k ní žádné city. Neviděl jsem její krásu a šarm, nad kterým se rozplývají všichni muži. Tanya pro mě nebyla nic...
„Rozmyslel... Chci být jen s tebou,“ řekl jsem, ačkoliv jsem věděl, že větší lež jsem už říct nemohl. Zavýskla a políbila mne. Nebránil jsem se. Chtěl jsem cítit to vzrušení a alespoň na pár vteřin z mé mysli vytěsnit Bellu, ale nic se nestalo. Její polibky ve mně nic nevyvolávaly. Byl jsem jen kámen. Ani jsem se nepokoušel jí polibky oplácet. Ona si stejně vystačila sama.
A tak to šlo dál. Stále jsem doufal, že Bella zmizí, ale nic prostě nic! To přece už není normální. Bolest na mých bedrech se ještě prohloubila. Už jsem neměl sílu. Tanya kolem mě stále poskakovala a byla naštvaná, když jsem se jí dostatečně nevěnoval. Byla jiná než Bella. Byla sobecká, chtivá a zlá. No, prostě prvotřídní mrcha.
Nemohl jsem už dál hrát dokonalého partnera a utekl jsem. Běžel jsem několik dní a ani pořádně nevěděl kam. Oblečení jsem měl strhané a páchnul jsem dost solidně.
Zaplatil jsem si noc v hotelu a nechal si přinést čisté oblečení. Na počítači jsem si vyhledal, kde to vlastně jsem. Seattle... Sakra!
Tak dlouho jsem před Bellou utíkal, a zase mě to přitáhlo k ní. Asi bych se neměl vzpírat osudu... Půjdu k nám domů, omluvím se rodině, pořádně přetáhnu Dereka a odprosím se Belle. Přesně tak! Běž, Edwarde! Nic tě nezastaví!
Povzbudivě jsem došel až skoro k domu, ale zjistil jsem, že je prázdný. Kde jsou všichni? Asi byli na lovu. Nevadí, stejně právě s nimi jsem nechtěl mluvit.
Další zastávkou byl Bellin dům. Skrčil jsem se za stromem a pozoroval dění. Před jejím domem stálo nějaké drahé auto. Před vchodem postávala Bella a nějaký muž. Derek? Nechal se ostříhat? Moje myšlenky opět upoutala Bella. Byla ještě krásnější, než si ji pamatuji. Světle modré minišaty jí skvěle obepínaly tu křehkou postavu. A dlouhé mahagonové vlasy se jí lehce leskly ve svitu měsíce.
Po chvíli se mi povedlo odtrhnout pohled od Belly a zaměřil jsem se na Dereka... Teda, vůbec jako Derek nevypadal, ale kdo jiný by to byl?
V tu chvíli měsíční svit posvítil na jeho obličej. To snad ne! Co tady dělá Demetri! Poslal ho Aro? Co chce! Tiše jsem zavrčel, kdyby jí chtěl ublížit, tak je do setiny vteřiny mrtvý.
Moment, co tady dělá? Proč na ni zírá tak... zamilovaně? To snad ne! Tak já si na pár dní odjedu a ona už randí s dalším upírem? A k tomu rovnou z Arovy gardy! Zřejmě jsem jí moc nechyběl... Bello! Co mi to děláš!
Bohužel, díky silnému větru jsem slyšel jen útržky jejich rozhovoru.
„Zamilovaný... zahnul... utekl... ublížil... zabiju...“ povedlo se mi rozluštit z Demetriho úst. Poté ji zlehka pohladil po tváři. To není fér! Kdybych něco takového udělal já, tak se mnou sekne o zem! A jeho nechá! Asi se urazím. Začal jsem dávat pozor, protože Bella mu odpovídala. „Připravena... otevřít... srdce..."
Ona je připravena otevřít své srdce? Demetrimu? Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Takhle to být nemělo! Ten hajzl mě připravil o Bellu! Zase! Ne!
Dveře se zacvakly a já se divoce a hlavně nahlas rozvrčel.
„Zdravím tě, Edwarde. Vlastně bych ti chtěl poděkovat. Původně mi o Bellu vůbec nešlo, ale musím uznat, že je krásná. Myslím, že bych si ji mohl vzít jako prémii. Kdybys tu zůstal a nepustil mě k ní, měla by ještě šanci na štěstí, ale udělal jsi chybu. Tam, kam ji vezmu, ji žádné štěstí čekat nebude! Ale potřebuji, aby si myslela, že mi na ní záleží. Vím moc dobře, že i ty víš, kdo to je. Poslal mě Aro a ty moc dobře víš, že se jí a Renesmé už nevzdá," řekl ten parchant a usmál se na mě.
To už moje nervy nevydržely. Skočil jsem po něm a hodil s ním o strom. Vztek mě naprosto ovládal.
„Okamžitě odejdi! Nebo to Bella a Renesmé do rána nepřežijí! Celé Forks je přeplněno upíry, kteří čekají na můj povel! Odejdi a Belle ani Renesmé se nic nestane!“ křičel Demetri. Divoce jsem na něj vrčel, ale neútočil. Vnímal jsem pachy kolem sebe a opravdu! Upíři byly rozprostřeni po lesích i ve městě. Pokud teď hned nepřestanu, nemám šanci jak já, ani ty dvě.
Toužebně jsem se zadíval do okna, kde jsem viděl siluetu ženské postavy. Právě šla spát. Je tak nevinná... Ona nesmí umřít!
Stále jsem na Demetriho vrčel, ale ustupoval. Když byl Demetri mimo dohled, rozběhl jsem se do lesů. Opustit Bellu? To ani náhodou. Hlavně když vím, co na ni ten parchant šije. Jen mě při tom nesmí vidět.
Budu jako tajný agent, osobní stráž, špion... Mnoho názvů, ale podstata se nemění. Belle ani Nessie nikdo neublíží! Nezáleží mi na mém životě. Pokud to některé z nich pomůže, jsem připraven pro jejich záchranu obětovat vše!
Schoval jsem se v lesích, ale tak, abych přímo viděl na její dům.
„Mě se jen tak nezbavíš, Bello...“ zašeptal jsem do tiché noci a dál vnímal a užíval si každý Bellin neklidný nádech. Zdála se jí noční můra. Byla neklidná, ale stejně - jako při všem, co dělala - byla výjimečně uvolněná a sladká.
Spinkej, Bellinko, čekám tu na tebe...

---------------------------------------------------------------------------------------------

dcvstwilight: Sry. :D Ale tvůj komentář jsem si přečetla, až když už jsem to měla napsané. :D Jo, a ten, kdo chtěl hodného Demetriho... Tak si ani radši nečtěte tento dílek. Fakt sorry :D Ale prostě se mi to tam hodilo. :D

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 20. kapitola: