Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 18. kapitola

15.04.2011 (09:00) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2147×

18. kapitola

Tiše jsem vrčela a couvala od zdroje nebezpečí. Proč tu je? Co se tu sakra děje?!
„Ale, Bello, copak si mě nepamatuješ?" zeptal se dráždivým hlasem. Znám ho jen chvíli, ale přece jen to je ten nejodpornější člověk, jakého znám.
„Co tu chceš?! Ty víš, že ji nedám! Odejdi!" křičela jsem a stále couvala.
„Nechci ji, zatím ne. Poslal mě Aro, abych tě zkontroloval. A nějaký čas tu zůstal. Myslím, že Ara bude zajímat, jak plníš svůj úkol. A nezapomeň, že mě má Aro v oblibě. Stačí mu říct, že před ním něco kryješ, a ty, Renesmé, i ta tvoje upíří rodinka jste do večera mrtví! Dej mi záminku a končíš," řekl klidně. Zavrčela jsem na něj.
„Naopak, pokud se budeš chovat slušně. Nic se nedozví," řekl a pohladil mě po tváři.
„Demetri! Ty jeden parchante!" vřískla jsem a ohnala se po něm pěstí. Než však narazila do toho jeho odporného obličeje, chytil ji a usmál se.
„Tak to nepůjde. Doporučuji ti, aby ses začala ovládat," řekl a stiskl mi ruku. Sykla jsem bolestí. Pak mě pustil a odešel směrem ke škole. Pořád jsem vrčela. Z ničeho nic se u nás objevila Alice a mačkala mě v náruči.
„Šííí... pšššššt, to bude dobré, Bello. Nepustíme ho k vám," tišila mě Alice. Nessie se probrala z šoku.
„Kdo to byl? Určitě jsem ho už nikdy viděla, ale co chce?" ptala se Nessie. Já už se mezitím uklidnila.
„Možná by bylo lepší se zase přestěhovat," řekla jsem smutně. Nechtělo se mi pryč od Alice, Emmetta, ani od ostatních.
„Bello, víš moc dobře, že ti to nepomůže. Demetri je stopař. Najde si tě všude. Navíc, tady je nás přesila," řekla Alice a usmála se na mě. Úsměv jsem jí smutně oplatila.
„Takže, co navrhuješ? Dělat, jakože nic? Že se nám tady prochází jeden z Arovy gardy, ale nic to není? To přece nejde," řekla jsem smutně.
„Možná že nejde, ale nic jiného s tím dělat nemůžeme. Prostě si ho nevšímejte a neporušujte zákony," řekla Alice. Všichni jsme přikývli.
Rozešli jsme se do svých tříd. Já a Nessie jsme měly angličtinu. Vešly jsme do třídy, ale samozřejmě tam musel sedět on. Zamračila jsem se a poslala Nessie do lavice, která byla co nejdál od té jeho. Jiné místo než vedle něj už však nezbylo, a tak jsem se k němu posadila. Kruci!
Zamračila jsem se na něj, když se na mě otočil.
„Ale, snad na sebe nebudeme oškliví. Pomatuješ si, jak jsem tě nesl, když jsme spolu jeli do Volterry? Nebo jak jsme na sobě byli namáčknutí, a jak mezi námi proudila ta elektřina? To všechno jsou hezké vzpomínky, tak proč jsi taková?" zeptal se Demetri a usmál se na mě.
„Tak bacha! Nesl jsi mě jenom proto, že jste mě unesli! Žádná elektřina mezi námi neproudila, a byli jsme na sebe namáčklí, protože máte hrozně malé výtahy," sykla jsem a odvrátila se od něj. Všimla jsem si, jak nás Nessie pozoruje. Smutně jsem se na ni usmála. Vyrušilo mě tiché vrčení a opět jsem se obrátila na Demetriho. Propichoval mě pohledem. Co zas má?
„Tak pro tebe to nic neznamenalo? Sprostě jsi mě využila, a teď jsem ti k ničemu?" vrčel Demetri. Vyvalila jsem na něj oči. O čem to sakra mluví? Zbláznil se, nebo co? Vždyť mluví jako můj žárlivý manžel. O co mu jde? Známe se celkově jen pár hodin.
„O čem to mluvíš? Já ti nepatřím, nikdy jsem ti nechtěla patřit, a nikdy nebudu. Nevím, co se ti děje v tom tvém prázdném upířím mozku, ale já tě nevyužila. Nic jsem s tebou neměla!" řekla jsem jedním dechem.
Vypadal, jako by mu teprve teď došel význam vlastních slov a omluvně se ušklíbl.
„Co takhle začít od znovu?" zeptal se a natáhl ke mně přátelsky ruku. Zmateně jsem kmitala pohledem mezi ním, jeho rukou a Nessie, která vše bedlivě sledovala. Naprázdno jsem polka. Vždyť to neuškodí, ne?
Potřásli jsme si rukama, ale okamžitě jsem se od něj odtrhla. Nechci být v jeho blízkosti déle, než je potřeba.
„Mimochodem, nechtěla bys zajít do kina? Jen ty a já..."
„A Mike!" vyhrkla jsem, ale okamžitě litovala. Nechtěla jsem být za žádné okolnosti s Demetrim sama, a Mike byl první, kdo mě napadl. Samozřejmě bych mohla říct Emmett nebo Jasper, ale já řekla Mike! Sakra, Bello, nejdřív mysli a pak mluv! Teď už je pozdě...
Uslyšela jsem Mika, jak si na židli radostí povyskočil. Co jsem to zase provedla?
Demetri se na mě zamračil. Tohle v jeho plánu nebylo. Heč!
„Vyzvednu tě v sedm," řekl Demetri a dělal, jakože mě neslyšel. To mu však nevyjde. Když už jsem to začala, tak to i dokončím.
„A Mike taky," připomněla jsem mu a vylítla z lavice, protože právě zazvonilo. Zbytek dopoledne jsem už Demetriho neviděla. Skoro všude jsem ale slýchávala, jak si o něm holky povídají nebo chichotají. Tohle jsem fakt nechápala.
Na obědě jsem si šla sednout za Cullenovými a ztěžka dopadla do židle. Pořád jsem o dnešním večeru přemýšlela. Vůbec se mi tam nechtělo. Nemůžu se vymluvit na nemoc, nebo tak něco? To by mi asi Demetri nezbaštil, a když nechci, aby sem poslal Arovu gardu, tak se k němu musím chovat slušně. Grrrrr! Jak já ho nesnáším! Najednou zavrzala židle a já vzhlédla. Na židli seděl Demetri a pozoroval mě. Vyděšeně jsem vykřikla. Všichni u stolu nás pozorovali.
„Co chceš!" zavrčela jsem.
„Bello!" napomenula mě Alice. Chtěla jsem křičet a nadávat. Ten je ale vtíravej. Nasadila jsem hraný úsměv a obrátila se na něj. Aspoň si to užiju.
„Ahoj, ty můj Demente, teda chci říct Demetrišoušíčku. Nedal by sis trošičku papáníška?" šišlala jsem. Emmett vyprskl smíchy a mně se pozvedly koutky. Však ty to pozvání zrušíš!
„Ahojky, Bellísku. Papání nechci, ale spapal bych tebe," řekl Demetri a posadil si mě na klín. Ztuhla jsem a vzteky začala rudnout. Co si to dovoluje! Chtěla jsem se odtáhnout a pořádně mu vrazit. Ale pak jsem si vzpomněla, že k němu mám vlastně být milá. Jak já to nesnáším a z těch jeho keců se mi zvedá žaludek!
Všimla jsem si, že je rty nějak moc nebezpečně blízko mé tváře. To tak! Vzala jsem první věc, co mi přišla pod ruku a strčila mu ji do pusy. Byla to taková růžová erotická pomůcka. Cože? Kde se to tu sakra vzalo?! Pohledem jsem vraždila Emmetta, který se svíjel v návalech smíchu. Já ho uškrtím. Demetri na mě nechápavě zíral, ale pak to něco růžové vyplivl.
„Teda, Bello, to jsem nevěděl, že jsi taková dračice," vykuckal ze sebe Emmett a já na něj tiše zavrčela. To už se u stolu smáli všichni. Povzdechla jsem si. Uraženě jsem zkřížila ruce a vystrčila spodní ret.
Ucítila jsem něco mokrého na mé tváři a ucukla. Samozřejmě, že se Demetrimu povedlo dát mi pusu.  Jak já ho nesnáším! Soustřeď se, Bello. Máš ho donutit, aby to rande zrušil! Ďábelsky jsem se usmála a pak se na Demetriho obrátila.
„Demetroušku, říkala jsem ti už, že máš hrozně malý náčiní? A že by ses měl přestat pořád tolik tou krví cpát? Seš tlustej jako prase! A jo, a na těle máš hrozně moc hnusných pupínků a vypadají, jako by za chvíli měly prasknout, a obličej máš, jako kdyby tě do něj kopl kůň. Já si barvím vlasy a mám umělý prsa. Taky jsem panna," řekla jsem jedním dechem. To by ho mělo odradit. Demetri ztuhl a překvapeně na mě zíral. Emmett se rozesmál ještě víc.
„To si jako panna i po tom, co jsme se spolu vyspali?" vykuckal ze sebe Emmett a já myslela, že ho snad zabiju. To je tak nechápavej, nebo prostě jen škodolibej. Pak Emmett ztuhl.
„Co? To jsem neměl říkat?" zeptal se mě nechápavě. Jasně! Hloupej upír, no to tu ještě nebylo.
„Myslím, že už půjdu," řekla jsem a vyskočila co nejdál od Demetriho. Hnusnej upír!
Šla jsem na tělocvik. Na hru, kterou jsme však hráli, jsem se nemohla soustředit. Pořád jsem musela přemýšlet nad Emmettem, Demetrim a Edwardem. Nechápu teda moc kombinaci, ale tihle tři mě teď dráždili k smrti. Demetri tím, že nevím, proč je tady a že se chová jako by mě chtěl sbalit, Edward tím, že tu není, a Emmett... no, prostě, že je Emmett...
Povzdechla jsem si a šla se převléknout. Vyzvedla jsem ještě Nessie a vyjely jsme domů.
Ness utekla někam do patra, a já se svalila na gauč.
Chvíli jsem jen tak ležela, a pak jsem se podívala na hodiny. Bylo šest. Za chvíli tu je Demetri a Mike...
„Bello, pojď nahoru," křikla Nessie. Asi jí musím říct, že ji budu slyšet, i když bude jen šeptat. Z toho křiku mi asi upadnou uši. S povzdechnutím jsem se zvedla a vyšla nahoru.
V rukou držela modré minišaty, boty a náhrdelník. Nechápavě jsem se na ni podívala.
„To máš na to rande," řekla a usmála se na mě. Pozvedla jsem jedno obočí. Odkdy mě ona obléká?
Pokrčila rameny.
„Přeučila mě Alice," řekla a já se usmála. Ta naše Alice nás jednou zabije.
Oblékla jsem si to a zamračila se.
„Já je nechci svést... Chci jen splnit požadavek. Klidně tam půjdu v pytli od brambor," řekla jsem a začala přemýšlet, kde bych takový pytel našla. Zajímaly by mě jejich obličeje. Usmála jsem se. Rozhodně by to nečekali.
„To ani náhodou. Nebudeš chodit v pytli od brambor, když tě oblékám já," řekla a zamračila se. Zasmála jsem se.
„Mluvíš jako Alice," řekla jsem. Nessie se usmála.
„Sedni, namaluju tě," přikázala a já se zasmála. Tahle holka je horší než Alice.
Po několika minutách mě konečně propustila ze svých spárů, a já se podívala do zrcadla. Vydechla jsem. Ze zrcadla se na mě koukala nádherná dívka. Elegantní, přitom ale svůdná. Její pleť byla čistá a slabě se třpytila. Díky make-upu mi konečně pronikly oči a zvýraznily rty. Byla jsem nádherná. Párkrát jsem se musela štípnout, abych se přesvědčila, že se mi to nezdá.
Užasle jsem pohlédla na Nessie, která se kochala svým dílem.
„Tohle je prostě nádhera. Máš talent," řekla jsem uznale.
„Dík. Chtěla jsem to i vystudovat, ale táta byl proti. Prý mám na víc. Ale mě to baví," řekla smutně. Objala jsem ji kolem ramen.
„Teď tě mám na starost já, můžeš jít, kam chceš. Pokud chceš vystudovat tohle, můžeš. Chci, abys byla šťastná, a navíc, peněz mám dost, aby si za ně spokojeně žilo i několik generací," řekla jsem.
„Vyber si školu a jsi tam," dodala jsem a usmála se na ni. Rozzářila se a objala mě.
„Díky, Bello. Tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal." Usmála jsem se a políbila ji do vlasů.
Setřela jsem Nessie slzy, které jí stékaly po tvářích a usmála se na ni. Zazvonil zvonek u dveří, a já sebou trhla.
„Jen běž," pobídla mě Ness. Ušklíbla jsem se a otevřela dveře...

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 18. kapitola: