Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 16. kapitola

06.04.2011 (07:30) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2136×

16. kapitola

Ztuhle jsem zírala před sebe a nevnímala okolí. Trochu se pootevřely dveře. Ani jsem nezvedla hlavu. Pro mě už nic nemá smysl.
„Bello..." Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají horké slzy.
„Co chceš, Alice?" ptala jsem se jí. Chtěla jsem, aby můj hlas zněl silně, jakože se mě jeho odchod vůbec nedotkl. Můj hlas se však zlomil. Sakra! Já bych se jako herečka určitě neuživila...
„Bello, vím, co jsi k Edwardovi cítila. Ale on se vrátí. Měla jsem vizi. Nevím sice kdy, ale vrátí se," řekla Alice a objala mě kolem ramen.
„Už je to jedno. Ublížila jsem mu, a on si našel jinou. Jsem v pohodě, vážně," řekla jsem jednoduše, ale zevnitř mě to naprosto ničilo.
„Bells, bude to dobré. Uvidíš," řekla povzbudivě Alice a usmála se na mě.
Pokusila jsem se také o úsměv a vyšel z toho spíš úšklebek.
„Co mám dělat, Alice? Mám něco říct Derekovi? Jak s ním mohu být, když on není ten, po kterém toužím. Nechci mu ublížit, Alice," řekla jsem a znovu se rozplakala.
„Nevím, Bello. Jsou věci, které mi ani moje vize neřeknou," řekla soucitně.
„Tak nemluv jako věštkyně, ale jako kamarádka," řekla jsem netrpělivě.
„Nechci ti do toho mluvit, Bello. Ale pokud jej nemiluješ, tak není důvod, proč s ním být. Jen chci, abys byla šťastná," řekla Alice a smutně se na mě usmála. Odfrkla jsem si.
„Proč všichni chtějí, abych byla šťastná? Jak mohu být? Všechno jsem pokazila! Navíc jsem zmatená. Na Derekovi mi hodně záleží. Přitahuje mě. Ale je to láska?" ptala jsem se.
„To si musíš rozhodnout jen ty. V tom ti nikdo neporadí," řekla Alice. Usmála jsem se.
„Děkuji, Alice. Jsi pro mě velkou oporou."
„Já budu vždy, Bello."
„Potřebuju si vyčistit hlavu," řekla jsem a ladným skokem vyskočila z okna. Utíkala jsem na Edwardovu louku.
Když jsem tam doběhla, rozvalila jsem se do trávy. Edwardova vůně mě obklopovala. Byla intenzivní, skoro jako by teď ležel vedle mě.
Zašustila tráva a někdo si sedl naproti mně. Že by se Edward vrátil? Možná to byl jen sen. Prosím, ať to tak je.
Otevřela jsem oči a před sebou uviděla Dereka. Tak zrovna s ním jsem mluvit nechtěla.
„Ahoj," řekl a zadíval se mi do očí.
„Ahoj," špitla jsem a sklopila pohled.
„Bello, děje se něco? Vím, že tě něco trápí. Ty víš, že mi to můžeš říct," řekl Derek a zvedl mi hlavu.
„Nic mi není," lhala jsem. Ale zřejmě ne dostatečně přesvědčivě.
„Bello," řekl naštvaným hlasem.
„Nic mi není, Dereku!" řekla jsem naštvaně.
„Přestaň mi tady tvrdit, že ti nic není, když vidím, že se trápíš. Řekni mi o tom," naléhal Derek. Povzdechla jsem si.
„Možná že mě odchod Edwarda trošku víc vzal," přiznala jsem a sklopila hlavu. Cítila jsem na sobě tíhu jeho pohledu, ale byla jsem moc velký srab, abych se mu naplno podívala do očí.
„Aha..."  Chvíli mlčel a jen mě pozoroval. Já jsem stále nezvedla pohled od stébel trávy.
„Bello, řekni mi něco. Miluješ ho?" zeptal se a já ztuhla. Co teď? Nebyla jsem schopna slova či pohybu.
„Bello, miluješ ho?" naléhal.
Jen jsem přikývla, a v tu samou chvíli mi zase po tvářích začaly téct slzy.
„Bello, proč teď pláčeš?" ptal se mě Derek. Je čas na pravdu? Když ne teď, tak už nikdy. Nechci, aby se trápil.
„Protože ho miluju, opravdu moc jej miluju. Jenomže ti nechci ublížit. Nechci ti ublížit po tom všem, co jsi pro mě udělal," řekla jsem, aniž bych zvedla pohled.
Derek mi pozvedl hlavu tak, abych se mu musela dívat do očí.
„Bello, tady přece nejde o mě. Opravdu tě miluji, ale pokud nejsi šťastná, tak nejsem ani já. Celou dobu jsem tě hledal a pro nic jiného nežil. Možná, že je čas se posunout dál. Oba víme, že tenhle vztah nevyjde. Ty miluješ jeho a já už potřebuju jít dál. Nemohu tě nutit, abys mě milovala, Bello. Doufám, že opět budeš šťastná," řekl Derek a políbil mě na čelo.
„Kam jdeš?" ptala jsem se.
„Nevím, mám celou věčnost. Snad i já potkám tu pravou lásku," řekl Derek a lidským krokem odcházel z mýtiny.
„Sbohem, Dereku," zašeptala jsem a usmála se na místo, kam zmizel.
Pomalým krokem jsem přišla ke Cullenovým.
„Kde jsi byla, Bello? Víš, jaký jsem měla o tebe strach?" vyčítala mi Alice. Ignorovala jsem její slova.
„Alice, už je to vyřešeno. Derek odešel," řekla jsem.
„Oh, Bello, je mi tak líto," špitla smutně Alice a objala mě.
"Ne, uvědomila jsem si, že je mi teď líp. On je super kluk, najde si někoho a bude s ní šťastný," řekla jsem nadšeně.
„Takže Bella je zas jenom moje!" vykřikl nadšeně Emmett a zasmál se. Okamžitě zase ale přestal, když zahlédl Rosaliin pohled. Tentokrát jsem se zase zasmála já.
Najednou jsem uslyšela pomalé a hlavně ironické tleskání. Otočila jsem se za zvukem.
„Bravo, bravo, barvo... Naše Bellinka nám z domu vyhnala všechny hezký kluky. Komu ublížíš dál, Bello? Všechny jen využiješ a pak odhodíš jako opotřebované smetí! A všichni tě za to obdivují! Řekni, Bello, je to fér? Řekni mi, jaké to je být ta dokonalá? Ta, kolem níž každý krouží?" prskala naštvaně Nessie. Já na ni jen tupě zírala. Možná že jsem si to nechtěla přiznat, ale ta malá holka měla pravdu.
„Renesmé, tohle přehá.."
„Ne, má pravdu," přerušila jsem Alice.
„Tak já mám pravdu? Není to poprvé, Bello? Neměla jsi vždy to poslední slovo?" dráždila mě pořád Nessie. To, že měla pravdu ještě neznamená, že se do mě může navážet.
„A co ty? Mohla bych říct to samé. Přiznávám, ztratila jsi rodiče. Byla to těžká ztráta. Vím, že jsi taková předtím nebyla. Tak proč jsi tak hnusná teď? Proč se chováš jako rozmazlenej fracek? Já vím, že taková nejsi, Ness..."
„Nemáš nejmenší právo oslovovat mě Nessie! Tak mi říkala jen máma. Ty nejsi moje matka, Bello! Moje máma je mrtvá! Nebyl to žádný pád letadla! Moje rodiče zabili upíři! Přesně ti, kteří tě najali, abys mě hlídala! Nejsem tak pitomá, jak vypadám! Ani jeden z vás na mě nemá právo! Já rozhoduji sama za sebe! Už není žádná Nessie! Jmenuji se Renesmé!" křičela na mě Nessie a po tvářích jí stékaly hořké slzy. Slyšela jsem dobře? Jak sakra věděla o upírech?!
Všichni členové domácnosti na Nessie nevěřícně zírali.
„Jak ses dozvěděla o upírech? A jak víš o Volturiových a smrti svých rodičů?" zeptala jsem se stále v šoku.
„Hned od prvního okamžiku, když ke mně přišli ti zahalení muži, mi přišlo něco divného. Kdo by chodil zahalený tak, aby mu nebylo vidět nic? A proč by měl zimní bundu ve čtyřiceti stupních? Pak také, když jste naštvaní, tak nějak divoce vrčíte. Takový zvuk by žádný člověk ani vydat nemohl. A pak ty oči! Jednou je máte zlaté a po druhé zase tmavě hnědé. Komu se mění barva oči? Pak ta rychlost. Když mi Edward pomáhal s vtípkem pro tebe a měl rozházet tvoje věci po domě. Jen jsem se otočila a hned tam vše bylo! Pak ta tvrdá kůže! Když se kohokoli z vás dotknu, tak mi připadá, jako by přede mnou stála kamenná socha. Nikdy nejíte! A když jo, tak se tváříte, jako by to byla ta nejodpornější věc, co jste kdy udělali. A pak také jsem jednou hledala po domě. V Bellině skříni jsem našla flašky. A víš, s čím byly, Bello? S krví! Vše mi však došlo, až když jsem mluvila s jedním klukem ze školy. Jacob Black mi řekl o legendách. O takzvaných studených. Pořád mi nevěříš, Bells?" řekla svůj projev Nessie a provrtávala mě pohledem.
Jak jsem mohla být tak neopatrná? Vždyť ta holka odhalila naprosto vše!
Nevěřícně jsem na ni zírala. Ona ale ještě neskončila. A já se jen děsila, na co vše ještě přišla.

„A smrt tvých rodičů?" zeptala jsem se trochu strnule.

„Před dvěma dny mi zavolal anonymní telefon. Říkal, že má informace o mých  rodičích takové, jaké ani já sama nemám. A že mi vše řekne, když se setkáme. Chtěla jsem vědět pravdu, protože mi vždy přišlo, že hlavně máma je taková zvláštní. Setkala jsem se s ním. Neřeklo mi své jméno, jen mi podal složku a řekl mi ať si ji přečtu, ale pak ať ji spálím. Pak někam zmizel. Když jsem tu složku doma otevřela, našla jsem tam pár fotografií a listy papírů. Bylo tam všechno! Úplně všechno! O tom, že máma byla nositelkou takzvaného královského genu. Také to, že i já mám tento gen. To že upírská skupina Volturiových tyto nositele shánějí, protože nositelé tohoto genu mívají obrovské dary. Také to, že se mě rodiče snažili bránit a odjeli do Volterry, aby vyjednali příměří. Aro je však zabil. A nakonec tam bylo vše o tobě, Bello. Jsem jediná kromě tebe, kdo zná veškeré tvé slabiny. Dej mi záminku a použiji vše proti tobě. Změnila jsem se, Bells. Už nejsem ta sladká Nessie," řekla povýšeně a já na ni jen zírala.
Je to všechno pravda? Jak jsem mohla být tak slepá.

„Chtěla jsem tě ochránit...," špitla jsem a sklonila hlavu. Proč se v poslední době všechno v mém životě hroutí? Nejdřív Edward, pak Derek a nakonec Nessie? Co dělám špatně?
„Já už nejsem malá, Bells. Nestojím o tvou ochranu," řekla rozhodně Ness. Povzdechla jsem si.
„Tak  fajn, začneme od začátku? Žádné lži. Chci ti být na blízku, Ness. Nechci se s tebou prát či hádat. Omlouvám se, že jsem ti to neřekla, ale myslela jsem si, že to tak bude lepší. Prosím, Ness. Vynulujeme to," řekla jsem upřímně a usmála se na ní.
Ona na mě zmateně zírala.
„Ehm… cože?" ptala se nechápavě.
„Jestli budeme kamarádky," zopakovala jsem jí trpělivě.
„Je toho na mě moc, Bello. Nejdřív si to chci poskládat," řekla Ness a utekla nahoru.
Povzdechla jsem si.
„Alice, řekni mi, jak to dopadne?" zeptala jsem se smutně. Možná jsem si doteď Nessie nevšímala a opovrhovala jí, ale ta holka v sobě má víc, než jsem čekala. Je odvážnější, chytřejší a vnímavější, než normální člověk. Ti, na kterých mi opravdu záleželo, odešli. Jí už si nenechám vzít. Nebojím se Ara. Nebojím se jeho gardy. Pokud si pro ni přijdou, tak budu bojovat. Alice mi řekne přesné datum a já zařídím, aby Nessie v tu dobu už byla na kilometry daleko. Nebojím se smrti. Když budu vědět, že jsem svou smrtí zachránila Nessie, tak to ráda udělám.
„Odpustí nám, jen ji nech čas," řekla Alice a zkoumavě mě pozorovala.
„Co je?" ptala jsem se.
„Nic," řekla, ale se svým rentgenováním nepřestala. Jen jsem pozvedla jedno obočí, ale nechala to být. Teď přichází nová Bella. Už žádný Edward, teď mi záleží jen na jedné malé potvůrce.
„Bello, Edward se vrací...," řekla nadšeně Alice a já ztuhla.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Tahle část měla být později, ale už mě nenapadají žádné další zápletky. Kdybyste měli nějaký nápad, tak mi ho sem pls napište. Jinak bych asi pokračovala tím, co už mám namyšlený, a to vidím tak, že to ukončím tak něco kolem 25. kapitoly. Přivítám veškeré vaše nápady.

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 16. kapitola: