Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 12. kapitola

26.03.2011 (10:00) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2679×

12. kapitola

Stále jsem ležela natažená přes Edwardovu postel, když jsem z vedlejšího pokoje slyšela pohyb. Nessie se probudila...

Vstala jsem a Edward mě se zájmem pozoroval. Ušklíbla jsem se na něj a vlezla do sprchy. Převlékla jsem se do bílých aladinek, pohodlného zeleného trička a zelených tenisek. Vlasy jsem si stáhla do neupraveného culíku a seběhla dolů. Nessie už byla po snídani a spokojeně ležela na gauči. Špinavá miska ještě ležela na stole. Ne, že bych byla pedant, ale pořád se tady válí a nic neudělá.

„A co ta miska?“ ptala jsem se a poukázala ke stolu.

„Jo, sorry, nějak nemám náladu. Umyj to,“ řekla a s odfrknutím dál sledovala nějaký pořad. Cože to řekla?! Ta malá...

„Tak to teda ne, okamžitě to běž umýt!“ pokárala jsem ji a vypnula jí televizi. Naštvaně mě provrtávala pohledem.

„Nejdu!“ řekla a záporně zkřížila ruce. Letmo jsem zahlédla Alice, jak se snaží dostat k té zatracené misce.

„Ne, Alice, nech to být,“ řekla jsem a zamračila se na ni. Jen zahanbeně sklopila pohled. Vím, že se teď chovám opravdu zvláštně, ale hrozně mě ta holka štve! Je tak rozmazlená!

„A ty, mladá dámo, okamžitě běž do kuchyně a umyj to!“ rozkázala jsem a ukázala směrem ke kuchyni.

„Ani nápad,“ řekla a bez zájmu se dívala z okna. Uvnitř mě to vřelo.

„Dělej!“ rozkřikla jsem se na ni a tím získala její pozornost.

„A co s tím jako uděláš?“ zeptala se a usmála se na mě. Ta malá... úsměv jsem jí oplatila. Už bylo dost křiku.

„Chceš válku, máš ji mít!“ řekla jsem sladce a rozcuchala jí vlasy. V hlavě se mi začal rodit plán. Není to nic velkého, spíš aby Nessie konečně uznala svou chybu.

V jejím pokoji jsem jí vzala mobil, mp3 přehrávač a klíče od auta. Pro začátek to stačí. Vše jsem jí zabalila do jedné velké obálky, na kterou jsem nadepsala: pro Nessie. Přidala jsem pár srdíček a smajlíků. Vše jsem schovala na nejvyšší větev nevyššího stromu, na který bylo vidět i z domu. Když jsem se vracela k domu, uslyšela jsem křik.

„Kde mám mobil!“ křičela Nessie. Jen jsem se usmála.

„Ale copak? Ztratila jsi snad něco?“ ptala jsem se sladce. Okamžitě se na mě obrátila a nasupeně funěla. Div, že z ní nestoupala pára.

„Kam jsi ho dala?“ křičela na mě. Já se na ni usmála a trochu se pokrčila, aby naše obličeje byly ve stejné výšce.

„Omluv se a vrátím ti ho,“ řekla jsem tiše.

„To je protizákonný!“ řvala pořád na celý dům. Usmála jsem se na ni.

„A koho to jako zajímá?“ ptala jsem se mile.

Nasupeně mi dupla na nohu, ale bolelo to spíš ji, ne mě. Usmála jsem se ještě víc. Ne, že by mě bavilo pozorovat, jak si ubližuje, spíš jsem měla radost, že mám konečně navrch.

S úsměvem jsem se rozběhla do lesa, kde jsem se roztáhla na Edwardově louce. Sluníčko nesměle vykukovalo zpod hustých mračen a vesele přejíždělo a oživovalo mé tělo. Povzdechla jsem si, když v tom jsem uslyšela obrovskou ránu, co vycházela z Cullenovic domu. Co se zas stalo?

Opatrně jsem nakoukla do místnosti a zděšeně vykřikla. Všechno moje oblečení bylo rozházené po celém domě. Včetně spodního prádla. Tak rychle to Nessie stihnout nemohla. Alice naštvaně těkala pohledem mezi Nessie, Edwardem a spoustou rozházeného oblečení. Takže Edward je Nessiin komplic. Že mě to nepřekvapuje...

„Tak takhle to je... Fajn, aspoň bude větší sranda,“ řekla jsem a usmála se. Sice jsem napovrch vypadla bezstarostně, ale uvnitř mě to vřelo. Naštvaně jsem sbírala jednotlivé kousky oblečení. Po chvilce se Alice a Emmett přidali. A hele, komplici! Co mě překvapilo asi nejvíc, bylo to, že se Jasper přidal na stranu Nessie. Tiše jsem zavrčela. Nelíbilo se mi, jak náš spor rozerval Cullenovi vejpůl. Prakticky jsme všechny páry rozdělily.

„Alice, běž za Jasperem, nechci vás takhle rozdělit,“ špitla jsem tiše, aby to slyšela jen ona.

„Bello, není to tvoje chyba a Jaspera pořád miluju, jen jsme si oba vybrali jinou stranu. Myslím si, že Nessie už to přehání. Navíc, špinit takové krásné oblečení je zločin nejvyššího kalibru! Už se mě nezbavíš, Bell,“ řekla mile a usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila. Byla jsem ráda, že ji mohu mít na blízku. Byla to hrozně fajn upírka.

„No, a co ty, Emme? Proč jsi tady s námi?“ zeptala jsem se Emmetta, který právě zkoumal jednu z mých push-upek. Zdál se být jako v transu.

„Emmette!“ křikla jsem na něj už nevrle.

„Co... co?“ řekl a zmateně kmital pohledem mezi Alice a mnou.

„Zaprvé, přestaň zírat na moje spodní prádlo! A zadruhé jsem se tě ptala, proč jsi na mojí straně," řekla jsem a vytrhla mu podprsenku. Emmett se zasmál.

„Je z tebou sranda, Bells. To je vlastnost, která ostatním tak chybí. Za tu dobu, co tu jsem, jsem si ještě nikdy neužil tolik srandy jako s tebou za pár dní," řekl vesele a vyzdvihl mě do vzduchu, kde se mnou zatočil. Společně jsem se zasmáli.

„Tak, co na ně vymyslíme?“ ptala jsem se, hned co mě položil na zem.

„A co něco provést s Edwardovým Volvem?“ ptala se Alice.

„Teda Alice, to je teda zákeřný, zlý a podlý... to beru!" smál se Emmett. Alice se usmála nad svým úspěchem.

„Aby to bylo efektivní, tak uděláme na každého nějaký vtípek. Začneme teda s Edwardem?" ptala jsem se.

„Jasně,“ řekli sborově. Usmála jsem se.

„Bello, ty Edwarda dostaň pryč z domu, tak na půl hodiny. Alice zabaví Nessie a Jaspera. Jak znám Rose, tak zase zkouší milion šatů v té své šatně. Ta si ničeho nevšimne. Já se postarám o auto," řekl Emmett.

„Teda! Odkdy ty takhle přemýšlíš?“ ptala jsem se udiveně.

„To víš, hodiny a hodiny strávené u sudoku,“ pochlubil se Emmett.

„Co jsi ty dělal hodiny u sudoku?“ ptala jsem se zmateně.

„Víš, jak dlouho, a jak často si Rose zkouší šaty?“ ptal se mě Emmett.

„Nevím,“ přiznala jsem.

„Tak vidíš! Je to fakt děsivé!“ zašklebil se. Zasmála jsem se.

„Ty můj chudáčku,“ usmála jsem se na něj a podrbala ho na hlavě. Zavrněl jako malé kotě a protáhl se. Všichni jsme se zasmáli. Alice zvážněla.

„No jo, ale nemáme barvy a tak dál,“ namítala.

„Podceňuješ mě, Alice,“ brblal Emmett.

„Ty něco podobného máš?“ ptala jsem se překvapeně.

„Jo, původně to mělo být na obarvení Aliciných šatů, ale takhle to poslouží líp,“ řekl Emmett.

„Na co – že?!“ křikla Alice.

„Klid, Alice. Můžeš být ráda, že to neudělal. Raději pojďte do práce. Rozchod!“ zavelela jsem a zasalutovala. Oba dva mě napodobili a já vyprskla smíchy. Alice nesmí pustit na vojnu, když takovej malej prcek salutuje, vypadá to tak vtipně, že by se ani nepřátelé neudrželi a místo střílení by se jen váleli smíchy po zemi.

Po chvíli jsem se uklidnila a šla splnit svou část úkolu. Edward se zrovna díval na televizi. Svůdně jsem k němu došla.

„Ahojky, nechceš se jít projít?“ zeptala jsem se a párkrát na něj svůdně zamrkala. Muselo to vypadat komicky. On se k mému překvapení nesmál. Jen se zvedl a následoval mě. Téda! Já jsem teda přesvědčivá. Jak já to dělám?

Když jsem procházela kolem Alice, mrkla jsem na ni, a ta se na mě usmála. Plán začíná. Zavedla jsem Edwarda na louku. Natáhla jsem se do vlhké trávy a čekala, až se přidá. Napodobil mě téměř okamžitě. Lehl si ale tak blízko, až se naše ruce dotýkaly.

Vím, že to byl jen dotyk, ale ve mně to probudilo mnoho pocitů. Vášeň, chtíč, radost a ještě jeden, který jsem nedokázala pojmenovat. Ale byl nádherný.

Slastně jsem vydechla, a to Edwarda, zdá se, potěšilo. Trochu nadzvedl ruku a pohladil mě po tváři. Tam, kde se dotkl mé kůže mě velice pálilo. Ale nebylo to nepříjemné. Chtěla jsem znovu cítit jeho dotek. Ale někde v pozadí mé mysli jsem věděla, že to není dobré chtít. Je to přece můj nepřítel! Zavrtěla jsem hlavou a jen si užívala jeho blízkosti. Po pár chvílích opět zvedl ruku a jedním prstem objížděl křivky mého obličeje. Věděla jsem, že je to špatné. Ale i tak jsem si jeho doteky užívala. Všimla jsem si, že se ke mně naklání. On mě chce políbit? Také to chci? Sakra, Bello! Ano! Také jsem se k němu naklonila. Jeho studený dech mi ovál tvář a mně se z toho zamotala hlava. Než se naše rty stačily spojit, zazvonil mi mobil. Vyděšeně jsem od něj odskočila. Co to děláš, Bello?! Zmateně jsem zírala na něj a na místo, kde jsem ještě před chvílí ležela.

„Promiň... byla to chyba,“ řekla jsem, a utekla směrem k domu.

Je čas!
V garáži stál Emmett a opíral se o růžové auto s barevnými kytičkami a srdíčky. Po stranách měl napsáno velkými písmeny: Jsem gay! A z druhé strany napsáno: Vyrobila společnost E. B. A.

„E. B. A.?“ řekla jsem zmateně.

„Emmett, Bella, Alice,“ řekl Emmett prostě. Jasně! Že mě to hned nenapadlo.

„Dobrá práce, Emmette,“ pochválila jsem ho. V tu samou vteřinu dorazila Alice a zaujatě si prohlédla auto. Pak se jen zašklebila a usmála.

„Edward bude zuřit,“ podotkla a její úsměv se ještě víc rozšířil.

Hlasy do garáže přivolaly Rose. Když uviděla auto, ztuhla. Po chvíli přišla i Nessie a němě zírala na auto. Asi za minutu přišel i Edward.

„Co se...“ ptal se zmateně, když se ale jeho pohled zastavil u jeho auta, tak ztuhl, a jen zíral na svého miláčka.

Když se trochu vzpamatoval, začal každého z naší skupiny zabíjet pohledem. Nejdéle ale zůstal u mě. Omluvně jsem se na něj usmála, jeho pohled se však ještě prohloubil.

„Zdrháme,“ šeptla jsem.

Lidskou rychlostí - kvůli Nessie - jsem vyskočila z okna. Jakmile mě ale už nemohla vidět, rozeběhla jsem se úplně. Cítila jsem za sebou vůni Alice, Emmetta a... Edwarda? Sakra!

„Přidejte! Edward!“ křikla jsem tak, aby mě slyšeli. Okamžitě poslechli a během setiny vteřiny byli na mé úrovni.

„Bello, nemá to cenu, stejně se s ním budeme muset vidět. Zastavme se,“ podotkla Alice.

„Dobře, ale když nás zabije, tak je to na tebe, Alice,“ zasmála jsem se trpce.

Všichni tři jsme se zastavili a čekali na rozzuřeného Edwarda. Během sekundy u nás byl, co mě ale zarazilo, bylo to, že nezastavil. O-oh!

Ve stejnou chvíli mě povalil na zem a škrtil mě rukama. Ještěže kyslík nepotřebuji. Divoce na mě vrčel. Proč pořád já!

„Au, Edwarde, to bolí,“ sípala jsem.

„Moje auto to také bolelo!“ vrčel na mě Edward. To ho už ale Emmett ode mě odtrhl.

Děkovně jsem se na něj usmála. Jen přikývl.

„To byla zrada, Bello!“ křičel na mě Edward.

„Proč řveš na mě? To Emmett!“ křičela jsem na něj nazpátek.

„Ty víš proč, Bello! Co to na louce? To pro tebe nic neznamenalo?! Když jsem si myslel, že ke mně něco cítíš, tak mi vrazíš kudlu do zad! To není fér, Bello!" křičel na mě Edward. Posmutněla jsem.

„Život není fér! To ti nikdo neřekl? A upřímně, Edwarde, co ode mě očekáváš?“ ptala jsem se nevrle.

„Očekávám od tebe aspoň trochu náklonnosti! Řekl jsem ti to tenkrát, a myslím to stále vážně! Bello, já tě miluju! Ale asi jsem se v tobě spletl," řekl, obrátil se ke mně zády a utekl.

Němě jsem zírala na místo, kde ještě před chvíli stál. Cože to právě řekl? Myslí to vážně? Opravdu mě miluje? Zářila jsem štěstím, ale pak jsem se zarazila. Kdybych tak dětinsky Edwarda neprovokovala, tak by teď neutekl a zůstal tu se mnou. Kéž by tomu tak bylo.

Teprve teď mi došlo, že naši hádku Alice a Emmett slyšeli. Beze slova jsem se obrátila a pomalým krokem vyšla opačným směrem než Edward.

Nechtěla jsem ke Cullenům, a tak jsem zamířila k našemu domu. Opatrně jsem vešla do prázdného bytu. Vše vypadalo tak tmavě a opuštěně. Smutně jsem si povzdechla.

Najednou jsem nahoře v patře uslyšela kroky. Vyběhla jsem nahoru a nahrbila se do obrané pozice. Ve svém pokoji jsem viděla... Edwarda?

„Edwarde?“ trhl sebou a otočil se na.

„Ehm... Bello, možná ti připadá zvláštní, co tady dělám... No, já už musím jít," řekl a chtěl vyskočit oknem.

„Počkej, já... chtěla jsem se ti omluvit. Přehnala jsem to. Chtěla jsem se pomstít jen Nessie. O tebe vůbec nešlo. Omlouvám se, Edwarde," řekla jsem se sklonila stydlivě hlavu. Přešel ke mně, zvedl mi hlavu a donutil mě tím, dívat se do jeho očí.

„Odpouštím ti, Bello, tobě všechno," řekl a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se na něj. Najednou jsem se zarazila. Ucítila jsem nový pach. A podle toho, jak se Edward nahrbil, tak ho cítil taky. Ten pach mi byl nějak povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenou, jak. Blížil se.

Edward si přede mě ochranitelsky stoupl a nakrčil se k bojové pozici. Už jsem slyšela kroky po schodech, pak majitel pachu rozrazil dveře.

To snad ne! To není možné! To nemůže být pravda. Ta osoba přede mnou měla být dávno mrtvá!

„Isabello?“ zeptala se mě osoba.

Jen jsem přikývla.

„Bello, kdo to je?“ zeptal se mě Edward.

„Tohle je...“

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 12. kapitola: