Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessiin pláč - 9. kapitola

17.07.2010 (19:15) • Miamam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1127×

9. kapitola

Najednou se zpod podlahy ozvalo táhlé rozzuřené vrčení.

Aro se překvapeně ohlédl po Jane. Místo rtů měla úzkou pevnou linku a během vteřiny zmizela z komnaty. Musel to být Jacob, těžko by si v pevnosti vydržovali vlky...

„Pusť Jacoba, Aro, a já se k tobě přidám.“ Co to sakra plácám? To byl teda plán. Musím, ale nějak zdržovat, Carlisle a ostatní nám přece vyjeli na pomoc. Aro se s podezřívavým úsměvem podíval na Edwarda a Renesmé.

„Nemyslím si,“ řekl tiše Aro. Edward téměř neznatelně trhl hlavou. Cože? Takže o mě tedy nestojí?

„Ne, nemůžeš tu s námi zůstat, Isabello. Nebylo by to... vhodné. Nejspíš bys chtěla příliš ochraňovat jak Edwarda, tak Nessii. Měla bys jim nechat trochu víc volnosti,“ usmál se Aro.

Zpod podlahy teď byl slyšet zuřivý štěkot a náhle dlouhé bolestné vytí.

„Jacobe?“ Nessie naklonila hlavu na stranu a skelným pohledem se dívala před sebe. Iutenah se zdál být zaskočený. Že by přece jen úplně neovládal svůj dar? Edward se jemně přikrčil a těkal pohledem mezi mnou a Nessií.

Renesmé se tvářila, jakoby se právě probudila z hlubokého spánku. Mátožně vysmekla svoji ruku zpod Arovy a zadívala se ke dveřím.

„Kde?“ zašeptala. „Kde je? Proč není tady?“ Zdálo se, že ji už Iutenah prostě neovládá. Civěl na ni a pohyboval rty, ale ani já neslyšela, co říká. Renesmé pomalu sešla schůdky Arova piedestalu a s překvapeným pohledem se rozhlížela po místnosti. Aro vstal a rozladěně se díval na Iutenaha.

Slyšela jsem Nessiino srdce, jak se rozbušilo rychleji. Zpod podlahy se ozvalo bolestné vlčí zakňučení, které přešlo v lidský křik. Zamrazilo mě po celém těle. Co mám dělat? Nemůžu tu nechat Renesmé napospas ostatním! Ale Jake někde kvůli Janině schopnosti zažívá utrpení...

Renesmé se teď netvářila jen polekaně, byla přímo vyděšená. Oči měla rozšířené hrůzou a šla teď ke mně.

„Maminko, oni mu ubližují,“ zajíkla se a rozplakala se. Iutenah těžce dýchal a zhrzeně Nessii pozoroval.

Edward hrozivě zavrčel. Připravoval se k útoku.

Uvědomila jsem si, že mně takové nebezpečí nehrozí. Nevěděla jsem sice, jestli chce Edward útočit na mě nebo na Nessii, jenže ona na rozdíl ode mě byla zranitelná. Její srdce bilo strachem a Edward to určitě slyšel.

Edward lehce ukročil do strany a já kopírovala jeho pohyb, aby Renesmé byla za mými zády. Jeho oči teď byly úplně černé. Iutenah ho nejspíš donutil zabít a vysát nějakého člověka. Pravděpodobně dítě, když už mu rudá zmizela z očí. Jestli si to Edward bude pamatovat, až ho Iutenah nechá na pokoji, bude si to strašně vyčítat.

Aro to vše nezúčastněně pozoroval, jako by seděl v divadle. Neslyšně tleskl a z přítmí za jeho křeslem se objevily postavy v tmavých kápích. V boji jsem proti nim rozhodně neměla šanci. Otočila jsem se na Edwarda. Jestliže Renesmé dokázala přemoct Iutenahovy příkazy, mohl i Edward?

„Lásko? Nedělej to... Je to naše dcera, prosím tě!“ Cítila jsem, jak mi v krku roste knedlík.

Edward byl soustředěný, snažil se mě nějak zaskočit. Měl spadeno na mě nebo na Nessie? Píchlo mě u srdce. Každopádně se neovládá, Iutenah ho drží v moci pevně. Střelila jsem pohledem do kouta, kde postával Iutenah s rozlíceným výrazem v tváři.

Díval se na mě – zraněně? Došlo mi, že ten pohled patří Nessii, která teď plakala naplno pro Jakovu bolest. Viděla také, že na nás chce útočit její otec a nechápala proč. Aro se očividně dobře bavil a nijak do celé věci nezasahoval. Začal mě nahlodávat pocit beznaděje. Mám snad bojovat proti člověku, kterého tolik miluji? Nedokázala jsem si představit, že mu nějak ublížím. Nejspíš ale nebudu mít jinou možnost.

„Iutenahu! Já tě prosím! Nech Edwarda na pokoji!“

„Ach, Jacobe!“ vzlykala Renesmé a ztěžka si klekla na podlahu. Tiše opakovala Jakovo jméno a slzy jí odkapávaly na studenou zem.

Iutenah to sledoval s bolestí v očích. Něco tiše zasyčel a Edward na nás zaútočil. Byla jsem připravená bránit Nessii jakkoli. Že to bude proti jejímu otci, mě nesnesitelně bolelo, ale nemohla jsem nic dělat.

Náhle však dovnitř vběhl Jacob ve vlčí podobě a běžel přímo na Edwarda. Divoce vrčel a cenil zuby, chystal se jej porazit na zem.

Edward na okamžik zaváhal a ohlédl se po Jakovi. Prudce se rozmáchl oběma rukama a odhodil Jacoba stranou. Přikrčil se, aby se porval se mnou, ale do cesty mu s křikem vběhl Iutenah. Edward mu jediným úderem zlomil vaz a odtrhl hlavu od těla. Iutenah se svezl mrtvý k zemi.

Edwardovi se v tu chvíli vyjasnil pohled a nevěřícně zíral na Iutenahovo tělo.

Jacob už se na něj ale zase vrhal, aby nás bránil. Edward se odrazil od země a zachytil se pilastru.

„Jaku! Přestaň, už nám neublíží,“ křikla jsem na Jaka, který se podíval mým směrem a všiml si schoulené Renesmé. Ohlédl se ještě po Edwardovi a přeběhl k nám.

„Zdravím tě, Aro,“ objevil se náhle Carlisle vedle mě a položil mi ruku na rameno. Za Carlislem přiběhli i ostatní a mně se tolik ulevilo.

„Aro?“ podíval se na tázavě na Ara Eleazar. Aro ještě šokovaně hleděl na mrtvého Iutenaha. Edward se znechuceně zašklebil a seskočil ze stěny.

„Eleazare! Carlisle! Rád vás vidím! Tady se vše seběhlo tak rychle,“ podíval se Aro na příchozí a stočil zas svůj pohled na bezvládně ležící tělo.

„Jako vždy, když ti o něco jde, Aro,“ zasyčel Edward sarkasticky. Aro se jen usmál.

„Nevím, o čem to mluvíš, Edwarde. Iutenah mě prostě překvapil stejně jako vás. Měl mocné nadání, to ano. Zřejmě jsem přecenil jeho loajalitu.“

Jake si odfrkl. Carlisle se podíval po ostatních, kteří se teď uskupili kolem něj včetně mě. Nessie mě obešla, objala nejdřív Jakea a pak Edwarda. Edward se k ní naklonil.

„Je mi to tak líto. Strašně, strašně mě to mrzí,“ šeptal jí Edward a hladil ji po zádech. Pomalu jsem k nim přešla a měla jsem na krajíčku.

„Edwarde? To bylo hrozné. Bála jsem se, že ti budu muset ublížit,“ vydechla jsem a objala jeho i Nessii. Do ramene mi strčilo něco chlupatého. Byl to Jacob, který se chtěl také přidat. Kňučivě štěkl.

„Ty za nic přeci nemůžeš, Jaku.“

„Ach, takové drama jsem neviděl od dob Shakespeara,“ povzdechl si Aro a já měla chuť utrhnout mu hlavu. Vztekle jsem se po něm otočila, ale to už u mě stál Carlisle a pomalu vrtěl hlavou.

„Nezdržujme se tu, Bello. Pojeďme domů,“ řekl Carlisle a já se silou vůle snažila uklidnit.

Arovy stráže teď úplně vystoupily zpoza trůnů a výhružně se postavily proti nám. Byla jich přesila, nemělo smysl dnes ještě pokoušet štěstí. Vzala jsem Nessii a Edwarda za ruku a odcházeli jsme.

„Doufám, Aro, že jestli se někdy uvidíme, bude to za opravdu dlouhou dobu,“ zavrčela jsem na Ara, který se už zase samolibě usmíval.

„Já zas doufám, že se nám v budoucnu naskytne lepší příležitost navázat přátelská pouta, Isabello,“ odvětil tiše Aro, ale to už jsme procházeli chodbou pryč.

Nechat se teď vyprovokovat by nebyl dobrý nápad.

**

Když jsme seděli v letadle v bezpečné vzdálenosti od Volterry, začali se ostatní svěřovat s událostmi, které mi unikly.

Alice byla celou dobu, co jsme byli s Edwardem ve Volteře, úplně bez sebe. Neviděla z nás nic víc, než mlhavé odrazy, takže ostatní nedokázali odhadnout, jestli budou čelit přesile Ara, Marca a Caia s gardou, nebo jestli už třeba nepřijdou pozdě. Ještě teď na ní bylo znát, že je otřesená nejistotou budoucnosti. Jasper se ji snažil trochu uklidnit.

Jacob potvrdil, že byl vězněný v podzemních kobkách, ale o mučení pomlčel. Jen ztěžka polkl a Edward byl v tu chvíli snad bledší než obvykle. Asi to bylo velmi zlé...

Renesmé mluvila hodně váhavě o tom, co si pamatuje. Nakonec se mě a Jacoba jednoduše dotkla, protože jí došla slova. Všechno bylo jako ve sněhové vánici, bledé, nejasné, zrnité... Několik okamžiků bylo jasnějších, ve chvíli, kdy byl přímo ohrožen Jacob. Podívala jsem se na Jaka, kterému po tvářích stékaly tiché slzy. Přitiskl Nessii blíž k sobě a hladil ji a líbal do vlasů. Renesmé jím konejšivě pohupovala. V tu chvíli ze mě vyprchaly poslední zbytky odporu vůči Jacobově vztahu k Nessii. Cítila jsem jen obrovské štěstí, že se tolik milují.

Edward mlčel a já začínala tušit proč. Vzpomínal si na víc událostí, nebo byl podobně omámený jako Nessie? Asi pochopil, co se mi honí hlavou.

„Pamatuju si... některé věci trochu jasněji než Renesmé,“ zašeptal Edward. Zdálo se, že je pro něj bolestivé o tom mluvit, ale pokračoval.

„Na příklad vím, jak jsem na chvíli uhasil žízeň -“ zkřivil tvář.

„Nemusíš o tom mluvit, víš. Určitě to bylo... zlé. Nemusíš nic říkat, jestli nechceš,“ zašeptala jsem. Ostatní mlčky přikyvovali. Podíval se na mě prosebně.

Otevřela jsem mu své štíty a pomyslela jsem si: Bylo to dítě, že?

Přikývl.

Potřebuješ se vypovídat? Nebo mám jen hádat a ty budeš přikyvovat?

„To druhé,“ zašeptal rychle a tiše, že to Nessie nemohla slyšet. Alice s Jasperem se na něj tázavě zahleděli, ale neříkali nic.

Viděl jsi... hodně jasně? Přikývl.

Rozuměl jsi, co jsem říkala… Slyšel jsi mě? Pohlédl na mě a stiskl rty.

Nemohl jsi přemoct Iutenaha. Nikdo by nemohl. Zvedl obočí a ohlédl se na Renesmé. Nessie usnula Jacobovi v náruči. Jacob ji jemně objímal a díval se zamyšleně z okénka.

Nessie se Iutenahovi vymanila. Nejspíš jako jediná vůbec, překvapení určitě nehrál. Bylo to snad díky jejímu smíšenému původu?

„Možná,“ šeptl Edward. „Je mi líto, co se stalo. Opravdu, strašně líto... nemůžu ani pomyslet... co by se mohlo stát, kdybych...“ těžce oddychoval.

Nech to být. Nemohl jsi za to. A konečně, jsme všichni v pořádku, ne? Netrap se tím, lásko.

Dívala jsem se do jeho zmučených očí a pohladila ho po tváři. Nezdál se být klidnější. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Opětoval mi polibek a přitiskl mě k sobě.

„Ach, Bello,“ vydechl.

Tenhle boj je tedy za námi. Usmála jsem se a pořádně si oddychla, když jsme vcházeli do naší chaloupky nedaleko Forks. Teď už si budeme moct užívat klidné zítřky. Aspoň do té doby, než si na nás Aro zas něco vymyslí.

Předchozí

Shrnutí

Snad to není zas tak hrozné, jak se mi to zdá. Nechte prosím jakékoli komentíky, kritiku snáším celkem dobře. :o)

Děkuji těm, kdo si tuhle povídku průběžně četli a komentovali! Vaše miamam :o).

Autor: Miamam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessiin pláč - 9. kapitola: