Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessiin pláč - 8. kapitola

03.07.2010 (10:45) • Miamam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1100×

8. kapitola

O den později jsme si s Edwardem na letišti půjčili auto s co nejčernějšími skly. Rychle jsem ještě sehnala dva dlouhé pláště, klobouk pro Edwarda a šátek pro sebe. Nemohli jsme riskovat, že nás někdo uvidí zářit diamantovým třpytem.

Sice byl konec září, ale bylo vedro jako v létě. Moc lidí se v ulicích neprocházelo, raději zůstávali uvnitř svých chladných domů. Ve Volteře si nás nakonec nikdo nevšímal. Lidé se nám spíš vyhýbali. Zřejmě mají Italové lepší instinkty, než lidi z Forks, pomyslela jsem si a ušklíbla se.

Procházeli jsme spletitými uličkami a já byla ráda, že to tu Edward aspoň trochu zná. I když... Poslední vzpomínky na tohle místo nebyly zrovna příjemné. Ohlédla jsem se po Edwardovi. Tentokrát sem nepřijel položit život, ale naopak dva životy zachraňovat. Všimla jsem si, jak mu černají oči a pod nimi začaly docela zřetelně vystupovat nachové půlměsíce.

„Zvládneš to?“ zeptala jsem se vyděšeně. Nechtěla jsem ohrožovat nevinné lidi, i když Edwardovo sebeovládání bylo dobré.

„Není to tak zlé,“ prohodil Edward. Neměla jsem dobrý pocit, že jdeme za Volturiovými oslabeni, ale nedalo se nic dělat, nebyl čas.

„Už jsme tady. Mají několik vchodů, tohle je jeden z nich,“ ukázal na kamenný pilíř podpírající roh vybydleného domu. Nebylo vůbec poznat, že by tam měla být nějaká chodba. A přece, když jsme pilíř obešli z jedné strany, našli jsme úzký otvor vedoucí do podzemí.

Vlezli jsme dovnitř a ucítili, že tudy před nedávnem prošel Jacob a Renesmé.

Našlapovali jsme zlehka a opatrně a následovali Jakův štiplavý pach.

**

Aro se otočil k Iutenahovi, který před chvilkou přišel na jeho zavolání.

„Musíme se připravit. Za chvíli nás přijdou navštívit Bella s Edwardem.“ Iutenah přikývl a šel pro Renesmé. Aro se pohodlně usadil na svém trůnu a tiše čekal. Renesmé vešla do místnosti hned za Iutenahem, který ji držel za ruku.

„Chtěl jsi mě vidět, Aro?“ zeptala se Nessie, pustila Iutenaha a přešla k Arovi. Aro vstal a nabídl jí svoji ruku.

„Za chvíli sem dorazí tvoji rodiče, holčičko. Jane je viděla a zavolala mi tu radostnou zprávu. Budou asi rozrušení, ale to nic,“ podíval se na Iutenaha, který Nessii vštěpoval, co zrovna Aro řekl. Nessie přikývla a hleděla k otevřeným dveřím.

„Iutenahu, myslím, že bys měl trochu zapracovat na Edwardovi, až se tu objeví,“ řekl tiše Aro.

Iutenah přitakal a čekal.

**

Ucítila jsem známou vůni a navíc... Je to možné? Zaslechla jsem rychlé bušení... dvou srdcí. Jedno z nich patřilo určitě Nessii. Rozeběhla jsem se.

„Renesmé je blízko!“ zašeptala jsem směrem k Edwardovi. Ten běžel těsně za mnou. Mísily se ve mně pocity štěstí, úlevy a strachu.

Vběhla jsem do otevřených dveří tím rychleji, když jsem uviděla Renesmé stojící vedle Ara, který ji držel za ruku. Přiskočila jsem k ní a pevně ji objala.

„Nessie! Tolik jsem se bála...“

„A vidíš, Bello, je přeci úplně v pořádku,“ úlisně se usmíval Aro. Nessie mě také objala, ale necítila jsem z toho žádnou vřelost. Podívala jsem se na ni a dotýkala se jí na lících a ve vlasech. Bála jsem se, že už ji neuvidím živou.

Náhle mi došlo, kde vlastně jsem, a tak jsem chtěla Nessii schovat za sebe a obepnout ji svým štítem, ale ona se mi vysmekla a položila Arovi ruku na rameno. Tak mi znemožnila bránit jen ji samotnou.

Všimla jsem si Jane, která k nám přišla se samolibým výrazem. Měřila jsem si ji a čekala dloubnutí, jak na mě bude zkoušet své schopnosti.

„Nebuď směšná, Isabello. Jsme s Nessie něco jako kamarádky,“ sladce zamrkala Jane.
Nechápavě jsem se podívala na Nessii. Ta jen s úsměvem přikývla.

„Není důvod někomu ubližovat, pokud budeš hodná holka,“ dodala Jane.

Udělalo se mi mdlo. Snad ji nějak nepřesvědčili pracovat pro ně? Oči měla pořád hnědé, ale bylo by vůbec poznat, kdyby pila lidskou krev?

„Moje milá Bello. Vidím, že jsi tak rozrušená, že jsi snad zapomněla na svého manžela?“ prohodil Aro. Vyděšeně jsem se rozhlédla po místnosti. Edward ale nikde nestál. Kam se ztratil?

„Nemáš se čeho bát, Bello. Poslal jsem Iutenaha, aby tvého Edwarda zavedl do kuchyní. Máme tam v klecích zásoby pro Renesmé,“ ušklíbl se Aro. „Zdál se být žíznivý, tak se mu aspoň trochu uleví.“

Nedávalo mi to smysl. Edward se ani nepřivítal s Renesmé. Že by byl tak hladový, až se bál, jestli jí neublíží? Na to jsem nemohla ani pomyslet. Možná jen přečetl myšlenky ostatním a zjistil, že se opravdu nemáme čeho bát...

Vtom mi došlo, že není chráněný mým štítem a polilo mě horko.

„Iutenah,“ zašeptala jsem. Vzpomněla jsem si, že u dveří stál nějaký muž, když jsem sem vbíhala. „To druhé srdce,“ vydechla jsem. Musel to být míšenec jako Nessie.

„Ano, to je můj nadaný přítel. Velmi si rozumí s Renesmé, že, Nessie?“ Nessie se usmála tak uvolněně, zdála se být zamilovaná.

„Jakým způsobem je nadaný, ten tvůj přítel, Aro?“ zeptala jsem se studeně. Začala jsem mít podezření. Aro ale nestihl odpovědět, protože se rozrazily dveře a dovnitř vešel Iutenah a za ním Edward se skloněnou hlavou. Slyšela jsem, jak tiše vrčí, ale nechápala jsem proč.

Iutenah ustoupil kousek stranou a nechal Edwarda před sebou, stále mu však nechával ruku položenou na rameni. Zastavil se od nás asi na dvacet kroků a teď jen tiše oddechoval.

„Edwarde?“ zeptala jsem se opatrně. Edward pomalu zvedl hlavu.

Z pravého koutku úst mu stékala krev. Upíral na mě své oči, které teď měly zářivě karmínovou barvu a pomalu černaly. Nepatrně naklonil hlavu na stranu a pozoroval mě, jako by mě nepoznával. Pak se zhluboka nadechl a nasál vůni... Stočil svůj pohled na Nessii a hladově ji pozoroval, ale stál pořád nehybně. Vyděsilo mě to tak, že jsem nebyla schopná cokoli říct. Jen jsem na něj nevěřícně zírala. Co to s ním sakra udělali?

Jane znechuceně mlaskla a on se po ní s novým tichým zavrčením ohlédl.

„Edwarde, doufala jsem, že ses už za dobu své existence naučil stravovat civilizovaně.“ Pomalu k němu došla a Edward svým pohledem sklouzl z Jane na Nessie a pak rychle zpět. Díval se na Jane s pobavením v očích, jakoby na něj mluvila Alice.

Jane natáhla ruku k jeho obličeji a prstem mu z koutku úst setřela stékající kapku krve. Edward její ruku hbitě chytil a pozoroval rudou kapku na špičce prstu. Jane se tvářila trochu vystrašeně, ale Edward se ke kapce sklonil a slíbl ji. Jane ztuhla, ale pak se uličnicky usmála.

Ve mně to zatím vřelo. Tím, že se Edwarda pořád dotýkali Iutenah a tahle zlomyslná mrcha, znemožňovali mi obklopit ho svým štítem, abych ho dostala do bezpečí.

„Aro? Můžeš mi vysvětlit, co má tohle všechno znamenat?“ zavrčela jsem. Odpověď mi byla jasná, ale chtěla jsem znát jeho verzi, přestože určitě bude lhát.

„Bello, nemusíš se přeci hned rozčilovat. Zdá se, že si Edward promyslel moji nabídku a dobrovolně se připojuje k nám,“ usmíval se Aro a pohladil Renesmé po ruce.

„Upřímně pochybuju o dobrovolnosti situace, Aro,“ zasyčela jsem.

„Myslím, že kdyby tomu tady Iutenah nepomohl, moc lidí by zde dobrovolně nepostávalo!“ Edward na mě zavrčel. Vyjukaně jsem se po něm ohlédla. Copak on si ani trochu neuvědomuje, co dělá? Opravdu ho Iutenah tolik ovládá?

„Bello,“ oslovil mě a propaloval mě pohledem. „Zůstaň tu, nebo se vrať ke Carlisleovi. Raději bych, abys zůstala u své rodiny, ale...“

„Mou rodinou myslíš tebe a Nessie anebo Carlislea s ostatními, Edwarde? Nevidíš, co se tu děje?“ Prosila jsem ho očima, zkoumala jeho výraz, ale v jeho obličeji se nic nezměnilo. Neodpověděl a dál na mě upíral svůj pohled. Na chvilku jsem snad viděla... Bezmoc? Než jsem se v tom stačila utvrdit, sklopil opět hlavu a promnul si čelo.
Pěkně si nás Aro nahnal do pasti. Má nás tu teď téměř všechny. Ještě aby tak dostali Alici a byli bychom kompletní pro jeho sbírku vzácných schopností.

Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala temné myšlenky. Sama tu nic nezmůžu, všichni dobře vědí, jak můžu chránit ostatní. Přemýšlela jsem, jestli bych zvládla aspoň na chvíli odvést pozornost... Zaútočil by na mě Edward? Bojoval by se mnou?

Najednou se zpod podlahy ozvalo táhlé rozzuřené vrčení.

Předchozí

Další

Shrnutí