Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 23.část

17.12.2009 (22:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2601×

Naše líbánky proběhly v klidu. Jen škoda, že to tak rychle uběhlo. Zůstala bych tam s Jacobem mnohem déle, ale je to pro bezpečí mého miminka a já nechci riskovat. V Benátkách se mi strašně líbilo. Sice jsme skoro nevyšli z pokoje, ale byla jsem tam s Jakem a to mi stačí ke spokojenosti.

,,Kam to jedeme?“ zeptala jsem se Jakea. Byli jsme sice v La push, ale nejeli jsme směrem k Blackům a Jakob mi neříkal o jiném plánu.

,,Nech se překvapit.“ Odpověděl mi tajemně Jake. Zase něco přede mnou tajil a nechtěl mi to říct. Já nesnáším překvapení, ale to on věděl, přesto mě rád mučil.

,,Fajn,“ odsekla jsem mu kysele. Nemusím to vědět. Naštvaně jsem se otočila k okénku auta a sledovala domečky.

,,Jsme tady.“ Oznámil mi nadšeně. Zastavil před maličkým, roztomilým domkem. Byl nádherný.

,,Co to má znamenat?“ položila jsem mu otázku, ale on jí nevěnoval pozornost. Otevřel mi dveře a vytáhl mě ven. Vzal mě za ruku a vedl dovnitř. Nehledal klíče, jen vzal za kliku a otevřel dveře.

,,Vítej doma!“ rozkřiklo se místností. Byla tam celá moje rodina. Tohle je náš dům? Dojetím se mi nalily slzy do očí. Ty hormony jsou strašný.

,,Děkuju.“ Šeptla jsem ubrečeně. Všichni se shlukli okolo nás a objímali mě.

,,Nemáš zač, udělali jsme to pro tebe rádi.“ Šeptla mi do ucha Esme. Byla jsem šťastná, víc už to snad ani nejde.

,,Uděláme prohlídku domu ne?“ pískla nadšeně Alice. Jen jsem souhlasně přikývla, asi nic jiného mi nezbývalo. Tahala mě po všech místnostech domečku. Běhala se mnou nadšeně sem tam. Prošli jsme to asi třikrát, ale co bych pro ní neudělala aby byla spokojená.

,,Alice tak dost. Musíš Nessie šetřit. Pojedeš s námi domu a já tě vyšetřím ano?“ upozornil mě Carlisle a napomenul Alici. Ta jen sklopila oči a uraženě odpochodovala do auta.

Jela jsem s nimi tedy domu. Jake s námi nejel, šel se spojit se smečkou aby zjistil co je nového. Alice celou cestu mlčela a naštvaně se dívala z okna.

(Pusťte si písničku Tady)

Lehla jsem si na podložku na matraci. Jezdil mi po břiše ultrazvukem.

,,Tady, vidíš ho?“ zeptal se Carlisle. Natočil monitor ke mně a jezdil prstem po linii tělo mého děťátka. Namačkal něco na klávesnici a vyjela mi fotečka.

,,Chceš říct co to bude?“

,,Ty to víš?“ zeptala jsem se. Já nevím jestli to chci vědět.

,,Ano.“ Odpověděl mi.

,,Já… asi to nechci vědět… Někdy jindy…“

,,Dobře, jste v pořádku. Můžeš jít.“ Setřel mi z kůže gel a propustil mě z ordinace. Seskočila jsem z lůžka na nohy a šla pryč.

Pootevřela jsem maličko dveře a na chodbě stál Edward, Alice a Jazz.

,,No tak, Alice co si viděla?“ třepal s Alice Jasper vyděšeně. Viděla jsem jí takhle mnohokrát – měla vizi – ale dnes to bylo něčím zvláštní,  byla více vyděšená. Bylo mi divný, že Edward nezareagoval na moje myšlenky. Zahlídla jsem jeho prázdný pohled. Zamrazilo mě v zádech.

 ,,Viděla jsem Nessie jak přijde o miminko.‘‘ zašeptala potichu, ale já jsem to slyšela. Cítila jsem jak se mi tělo napjalo. V tu chvíli se mi zbořil svět jako domeček z karet během několika vteřin. Teď už jsem pochopila proč si mě Edward nevšiml. Cítila jsem na hrudi strašnou bolest a začala lapat po dechu. To není možný! Ona lže!

,,CO?!‘‘ dostala jsem se sebe. Otevřela jsem dveře dokořán a vyšla k nim na chodbu. ,,To nemůže být pravda to je nějaký vtip, že jo.‘‘ Přešla jsem k nim s naléhavostí v hlase. Hledala jsem alespoň malinkou naději v jejich očích, ale nenašla jsem nic. Hrnuly se mi do očí slzy a kutálely se po tvářích dolů.

,,Je mi to tak líto…‘‘ zašeptala Alice směrem ke mně. ,,Neměla ses to dozvědět takhle.‘‘ pokračovala. Nevnímala jsem moc její slova, sice jsem je slyšela, ale nedávaly mi smysl. Mysl jsem měla otupělou, neschopnou přemýšlet.

,,Jak jsem se to měla dozvědět? Řekli by jste mi to vůbec?‘‘ křičela jsem na ně. Vím, že za to nemohli, ale nedokážu svojí bolest nechat v sobě, je příliš velká aby zůstala v mém těle – musela ven.

,,Nessie, uklidni se. Bude to dobrý.‘‘ začal mě Edward uklidňovat. To nebude dobrý, právě mi řekli že přijdu o miminko.

,,Mám se uklidnit?‘‘ Vyjela jsem po něm. Přiběhl i zbytek rodiny, nevěděli co se děje, jen nás zmateně sledovali. Musely být venku a neslyšeli to od začátku. ,,Právě jste mi řekli, že přijdu o svoje dítě!!‘‘ křičela jsem na něj dál. Nedám svoje dítě budu o něj bojovat. Jen tak se nevzdám. Narazila jsem zády do stěny za mnou a sesunula se podél ní dolů. Všichni měli na obličejích vepsanou bolest. Bella zděšeně zavzlykala a přiběhla mě obejmout.

,,Přines jí něco na uklidnění.‘‘ zašeptal Edward ke Carlisleovi, ten zmizel v pracovně.

Carlisle přinesl léky na uklidnění. Sklonil se ke mě a vyhrnul mi rukáv aby se dostal k žíle. ,,Ne! Já nic nechci.‘‘ Křičela jsem, když jsem spatřila injekci. Začala jsem se prát, i když vím že je to zbytečné.

,,Jaspere.‘‘ hlesla k němu Alice.

,,Dělám co můžu.‘‘ ucedil skrz zuby.

Emmett mě chytil ze ruce a já byla bezmocná. Jedna nevýhoda v domě plném upírů, pokud ty nejsi jedním z nich, vždycky tě k něčemu donutí ať chceš nebo ne. Začala jsem vidět rozmazaně a pak jsem zavřela víčka a upadla do tmy.

Začala jsem se probouzet. Otevřela jsem oči a uviděla jsem, že jsem na pohovce v obýváku. Nevím co se stalo, byl to jen sen? Nebo realita. Podívala jsem se do jejich očí, viděla jsem bolest, takže se to stalo. Zhroutila jsem se na pohovku a stulila se do klubíčka, nechala slzy volně téct a vzlyky vzlykat. Emmett měl objal, Bella mě držela za levou ruku a Edward za pravou. Všichni mě utěšovali, ale to mi teď nepomůže. Jak to řeknu Jakobovi, co když mě opustí?

,,Neopustí, miluje tě víc, než si myslíš.‘‘ Odpověděl Edward na moje myšlenky, trošku mě uklidnil, ale ne tolik kolik bych potřebovala. Musím jít domu, za Jacobem.

,,Emme, odvezeš mě prosím domů, nevím jestli -‘‘ nestačila jsem to dokončit.

,,Samozřejmě.‘‘ odpověděl pouze a pomohl mi zvednout. Nechtěla jsem jet s Edwardem, slyšel by moje myšlenky a měl by o mě ještě vetší starost a nemohla jsem jet ani s Bellou, její bolest mě děsila víc, než to, že mi Edward bude číst myšlenky. Nejvíc mi přišel vhod Emmett, určitě mi pomůže odvést pozornost, aspoň na pár minut odběhnout od reality. Nic víc bych si nepřála.

Posadila jsem se do sedačky v autě a zabořila hlavu do opěrky. Cítila jsem se jako by mě někdo rozbil a nevím jestli to půjde ještě spravit. Co to plácám?! Vždyť ještě mám svoje miminko a jen tak ho nikomu nedám.

,,Víš jak se mělo jmenovat?“ Zeptala jsem se Emmetta. Samozřejmě, že nevěděl. Věděla jsem to jen já. Opřela jsem se o jeho rameno.

,,Ještě se tak bude jmenovat, o to se postarám.“ Slíbil mi a dal mi pusu na čelo.

,,Jasmett“ šeptla jsem. Po tváři se mi zase valily slzy. ,,Jako nejlepší dva strejdové co mám.“ Zavzlykala jsem.

,,Děkuju ti Nessie.“ Poděkoval mi dojatě Emm.  Co když to bude holčička?“ Zeptal se.

,,Já nevím, pro holčičku vymýšlí jméno Jacob. Přála bych si aby to byl kluk. Chtěla bych aby byl jako Jake.“

Zastavil před naším novým domečkem. Jake už byl asi doma, slyšela jsem zvuk televize a smích, není tam sám. To nebude vhodná chvíle mu to říct. Možná bych měla počkat, ale zase kam bych šla. Dodala jsem si odvahy a vystoupila.

,,Měj se hezky, Ness.“ Rozloučil se semnou Emmett.

,,Ty taky.“ Odpověděla jsem mu.

Otevřela jsem dveře do domu a zase to na mě padlo. Spustily se mi slzy jako vodopády a nešly zastavit. Dívala jsem se jak Jakova smečka sedí na bílé pohovce a dívají se na komedii, které se neustále smějí. Dívala jsem se na Jake, který seděl v křesle a byl šťastný. Ten pohled mě zahřál u srdce. Vycítil můj pohled a odtrhl zrak od obrazovky.

,,Ness…“ pronesl vyděšeně, zvedl se na nohy a přiběhl ke mně. ,,Co se stalo?“ zeptal se s hrůzou v hlase a přitáhl si mě na hruď. Chvíli jsem tam stála s hledala jsem svůj hlas, který se mi ztratil.

,,Musíme si promluvit.“ Zašeptala jsem. Cítila jsem jak se jeho tělo napjalo, ale ovládl se. Vzal mě za ruku a vedl mě do našeho pokoje. Zastavila jsem se zády k němu a dívala se ven z okna na zelený les.

,,Nessie, tak co se děje. Děsíš mě.“

Otočila jsem se na něj s těžkým srdcem, musím mu to říct. Teď mám jen jedno přání – probudit se z téhle noční můry. Nadechla jsem se, pohled na něho mi vyvolal další vlnu vzlyků. Přešla jsem k němu a zabořila jsem si obličej jeho náruče.

,,Jakeu…“ vyšlo mi z úst.

Předchozí // Další

Shrnutí

_____________________________________________________________________________

Napsala jsem kousek i z pohledu Alice, ale ten na těchto stránkách zveřejňovat nebudu. Je to moc krátký a ani se mi to moc nelíbí, ale kdyby jste měli přeci jen zájem je to Tady.

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 23.část: