Tak, konečně přidávám další díl. Jak bude probíhat Alicina transformace? A jak se s tím vyrovná Jasper? Přeju pěkné čtení...
23.02.2011 (21:15) • Squirl45 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1587×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
(Alice)
Bylo to nesnesitelné. Oproti téhle sžíravé bolesti byl Edward peříčko. Pálení mi vyžíralo buňku za buňkou, centimetr za centimetrem. Propalovalo mi žíly, divoce vířilo krev, takže jsem přes hučení v uších neměla šanci nic slyšet.
Proč mi to jenom udělali? Proč se nemohli nechat umřít, proč mě museli takhle trápit? Nebo je to smrt a já se dostala do pekla? Ale i utrpení pekla by bylo proti tomuhle nicotné.
Téměř jsem mohla slyšet srdce, jak zoufale tluče. Jak bojuje o každý další úder, jak se marně snaží. Zabijte mě prosím… šeptala jsem neslyšně, jako kdyby mi někdo mohl prosbu vyplnit.
I když už se to zdálo nemožné, pálení se ještě zvětšilo. Propalovalo si cestu všemi orgány a za sebou nechávalo oceány bolesti. Agónie se ještě prohlubovala, jako kdyby nikdy neměla mít konec.
V té nesnesitelné bolesti mě začaly přepadat abstraktní představy. Za rudou clonou jsem viděla každý svůj krok za těch několik měsíců, co jsem vstoupila do domu Cullenových. Viděla jsem sama sebe, jak se bojím Edwarda, jak zmatená jsem z Jasperova chování. Téměř jsem pocítila dotyk štěstí, když Edward odešel, když mi konečně zmizel ze života. Mezi tím vším, těmi vjemy, zážitky a pocity byl jeden obraz stálý, neměnil se. Dokonalost Jasperovy tváře, ale i dokonalost jeho duše.
Zároveň s tím se prolínala budoucnost.
Hnědovláska, Bella, tak podobná té, o které mi vyprávěl Jasper. Nevěděla jsem, jak která z nich vypadá, ale Edwardův údiv, když jí poprvé uviděl, mluvil za vše. Miloval jí od první chvíle, ale i tak se dopustil té osudné chyby. Neměl jí opouštět, zlomil tím nejedno srdce.
Chtěla jsem křičet, ale bolest mi tvrdě ucpala ústa, přikovala mě zpátky k zemi. Nemohla jsem jí odporovat.
Náhle se předivo budoucnosti opět odvinulo.
Všude bylo plno krve. Snový Edward zavrčel a mě úlekem poskočilo splašené srdce. Do krku mě náhle bodalo tisíce plamenů, ne nepodobných tomu jedovatému ohni, který mě neustále spaloval. Atmosféra té scenérie byla napjatá, naplněná panickým strachem. Někdo umíral a těm osobám na něm záleželo. Nepředstavitelně moc … Ozval se dětský pláč…
Pak boj. Dvě početné skupiny, vzájemná nevraživost. Nějaký stařec s papírovou pokožkou mluvil lstivým hlasem, který ale postrádal slova. Jeho vzteklé rudé oči se zapíchly do hnědovlasé dívky, jeho hlavní sokyně. To kvůli ní nemohl provést svůj plán, to ona mu tam překážela. Proč jí jenom nezabil už dříve… Dívka obrátila pohled mým směrem.
Počkat, mým?
Náhle jsem byla součástí hry, stála jsem na pomyslném jevišti spolu s ostatními. Musela jsem překonat strach a podívat se tomu podivnému starci přímo do očí. Nastavil dlaň a já mu do ní vložila svou ruku. Všechno se se mnou zatočilo…
„Neeeeee!“ Bezdůvodné kvílení. Touha ulevit si od bolesti, od hrůzy ze smrti. Návrat do reality byl tvrdý, horší než všechno ostatní dohromady. Srdce mi vynechalo několik úderů.
Buch, buch.
Ticho. Po několika nekonečně dlouhých okamžicích se krev a oheň opět neochotně rozpumpovaly.
Buch, buch.
Na zlomek sekundy jsem byla natolik při smyslech, abych dokázala vnímat příjemný chlad. Někdo mě držel za ruku.
Buch.
Srdce se ještě jednou slabě zatřepotalo, ale jinak bylo ticho. Mrtvé srdce. Navždy mrtvé…
Zdálo se mi to neuvěřitelné, ale bolest utichla. Jako kdyby nikdy neexistovala.
„Alice, jsi… Jsi v pořádku?“ ozval se hlas tisíců zvonečků.
Otevřela jsem oči…
(Jasper)
Celé ty nekonečné tři dny jsem trpěl spolu s ní. I když Carlisle mě neustále upozorňoval, že to byla jediná možnost, trápil jsem se výčitkami svědomí. Jak jsem jí z vlastní sobeckosti mohl ukrást lidský život? Možná by přežila i bez toho, nemusela by se potýkat s věčností.
Edwarda jsem zatím viděl jen jednou. Přišel mě zkontrolovat, jestli „u té lidské nicky hodlám strávit celé tři dny“. Po dvou vteřinách ho ven doprovázelo moje vrčení a jeho vlastní tržená ruka.
Ozval se křik. Snažil jsem se na Alici přenést klid, ale nemělo to smysl. Jedinou útěchou mi bylo, že proměna se chýlila ke konci. Zřetelně jsem slyšel její uhánějící srdce. Své údery už mělo spočítané, ale stejně pořád bojovalo.
Alice sebou cukla. Srdce poskočilo a pak už se jen slabounce třepotalo. Samo už by jí nedokázalo udržet naživu. Jed naštěstí ano.
„Alice, jsi… Jsi v pořádku?“ Dost hloupá otázka pro někoho, kdo právě dokončil proměnu v upíra.
Otevřela krvavě rudé oči. Bylo v nich vidět zděšení a spousta otázek.
„Jaspere, co se děje? Proč… proč mám žízeň? A co se to se mnou stalo?“
Autor: Squirl45 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nesprávná láska - 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!