Elegantní jezdec jel na štíhlém koni v rytmickém cvalu mezi překážkami. Mladá dívka ho svýma hnědýma očima upřeně pozorovala a v duchu ho povzbuzovala. Další překážku jezdec i kůň překonali naprosto bezchybně.
Přiblížil se poslední skok. „Jeď Edwarde,“ zamumlala dívka...
Co se stane? Jaký bude další osud dvou mladých lidí? Čtěte dál. Příjemný zážitek přeje Natalia...
15.09.2010 (20:00) • Natalia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1857×
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš – PROLOG
Pohled Edwarda
Vnímal jsem pravidelný cval svého šestiletého koně. Přede mnou byl už jen oxer s vodním příkopem.
„Tak jeď rychleji,“ pobízel jsem koně. Cítil jsem, jak neochotně zrychlil, jakoby říkal „Ne, pomaleji.“ Jenže je to přece kůň, nemůže mít tak dobrý odhad jako já, proto jsem ho ještě jednou pobídl. Mladý hřebec prudce hodil hlavou nahoru tak nešťastně, že mi přerazil nos. Pocítil jsem tepavou bolest, ale krev mi naštěstí netekla.
Zkusil jsem ho pobídnout ještě jednou a naposled, jelikož jsme se rychle blížili k poslední překážce. Kůň naštěstí zrychlil a dostal se do rychlého cvalu.
„No tak, ještě jedna překážka. Musí se to podařit. Nemáme žádné trestné body, bude to zaručeně první místo,“ říkal jsem si v duchu a upřeně sledoval horní břevno skoku. Už jsme byli u oxeru, v tom jsem si uvědomil, jakou jsem udělal chybu. Kůň jel moc rychle a skok bude plochý, to se nemůže povést. Pokoušel jsem se hřebce zpomalit, ale bylo moc pozdě, přesto jsem neztratil koncentraci.
„Hop!“ řekl jsem nahlas a v tom kůň skočil. Sklonil jsem hlavu, abych se podíval pod přední kopyta. Byly moc blízko a můj odhad byl správný. Břevno s hlasitým šplíchnutím skončilo ve vodě. Nemůžeme příkop přeskočit. Pevně jsem se chytil hřívy a prošlápl paty dolů, aby mě náraz nevyhodil ze sedla.
Voda mi vystříkla do očí a v sedle to se mnou strašlivě škublo. Srdce mi splašeně bilo z toho šoku. Kůň ztratil rovnováhu a řítil se po hlavě do studeného příkopu naplněného vodou... Měl jsem ho poslechnout...
Pohled Belly
Sledovala jsem jezdce s koněm. Jezdcův výraz nad překážkou mi napověděl, že něco není v pořádku. A taky že nebylo. Kůň podklouzl a řítil se do bazénku s vodou. Srdce mi na tu chvíli přestalo bít, žaludek se mi stáhl strachy, všechno se zpomalilo. S děsem v očích jsem sledovala tu hroznou scénu - mého báječného přítele, který ležel pod koněm. V tom okamžiku se kůň zvedl a po třech nohách odskákal pryč z bazénku k tribunám, kde se zastavil. Ten výjev nikdy nezapomenu. Voda v příkopu se pomalu zaplňovala krví. Můj miláček ležel bez pohnutí a se zavřenýma očima ve vodě. Srdce mi zase naskočilo a pustilo se do zběsilého závodu.
Poprvé za tu dobu jsem se nadechla a zakřičela: „Edwarde!“ Ne, takhle si nezaslouží skončit, ani kůň, ani on. Pak jsem neviděla naprosto nic, jen tmu, která mě ukolébala až do sladkého bezvědomí...
1. kapitola
Pohled Edwarda
„Píp, píp, píp…“ Co je to? Tenhle hnusný zvuk se mi pořád ozýval nad hlavou. Otevřel jsem oči. Zprvu jsem všechno viděl rozmazaně, po nějaké chvíli se mi vše začalo zaostřovat. Byl jsem v nějakém bílém pokoji, jenže kde? Na nic jsem si nedokázal vzpomenout. Neměl jsem být náhodou touhle dobou s Fantomem na závodech? Chtěl jsem otočit hlavu, abych se podíval na budík a zároveň ho vypnul, jenže nešlo to. „Co to má znamenat?“ pomyslel jsem si. Jakýkoliv pokus o nějaký pohyb skončil neúspěchem. Začínal jsem mít strach. Byl to hrozný pocit – ležet na posteli a nemoct se hýbat.
„Pan Edward?“ zaslechl jsem někde neurčitě před sebou, člověka jsem však neviděl. Chtěl jsem mu odpovědět, jenže mi v tom bránilo něco v krku, proto jsem jenom zachrčel.
„Jsem doktor Smith a jsem Váš ošetřující lékař.“ Cože? Říkal „lékař“? Šokovaně jsem stočil pohled na doktora.
„Měl jste vážnou nehodu…“ Dál už jsem nevnímal, jelikož se mi zatočila hlava a znovu jsem upadl do bezvědomí.
Pohled Belly
„Dobrý den, jsem Isabella Swan a jsem přítelkyně Edwarda Masena,“ představila jsem se celým jménem – nemám ráda jméno Isabella, proto mě přátelé oslovují pouze „Bello“, paní na recepci.
„Občanský průkaz, prosím,“ odpověděla trochu nakrknutým hlasem. Asi mi nevěřila. Podala jsem jí ho.
„Isabella Swan, 17. let, bydliště Forks. Souhlasí?“
„Ano.“ Naprosto miluju, když někdo čte mé osobní údaje a za zadkem mi stojí deset dalších lidí, kteří natahují uši, aby něco zaslechli. Ach jo.
„Pokoj číslo 783.“
„Děkuji.“ Vzala jsem si občanku a otočila se na podpatku. Doufám, že už ji neuvidím. Rychle jsem odcupitala k chodbě, která vedla na pooperační oddělení.
„780, 781, 782… A tady! Konečně pokoj 783.“ Ještě jednou jsem si číslo zkontrolovala s tím, co bylo na papírku. Byla jsem kupodivu klidná. Až moc. Zmáčkla jsem kliku a vstoupila dovnitř. To co mě tam čekalo, mi naprosto vyrazilo dech. Edward byl upoután na železnou postel, kolem krku mě cosi jako velký nákrčník a celé tělo mu obepínal krunýř. Cítila jsem, jak mi stékají slzy po tvářích. Zírala jsem na jeho bledý obličej, skoro průsvitná víčka a trubici, kterou měl zavedenou v krku jako podporu dýchání.
Pohled Edwarda
Zaslechl jsem nějaké kroky a pak tichý pláč. Proč ta osoba brečí? Stalo se snad něco hrozného?
„Edwarde,“ řekla naprosto tichounce ta osoba u mě v pokoji.
„Be?“ zachrčel jsem, jenže nevím, jestli mi rozumí.
„Ano? Jsem tady u tebe lásko.“ Ucítil jsem její ruku na tváři. Z očí s mi vyhrnuly slzy. Jaká ironie – nemůžu se ani pohnout, ale brečet ano.
„Slečna Isabella?“ ozval se znovu ten odporný hlas ještě odpornějšího doktora. Dobře, možná jsem ho ještě neviděl, ale představoval jsem si ho tak.
„Ano?“ odpověděla Bella svým sladkým hlasem, který jsem na ní tak zbožňoval.
„Můžeme si prosím promluvit o samotě?"
„Jistě.“
„N, dhz be.“ Proč proboha? Nemůžou i to vyndat, takhle mi přece nemůže rozumět. Chtěl jsem křičet zoufalstvím. Zavřel jsem oči, abych zastavil příval slz. Jak mohla pochopit, že to znamenalo „Ne, neodcházej Bello!“? Slyšel jsem, jak klaply dveře. Tentokrát jsem se další tsunami slz zastavit ani nepokusil. Asi by se mi to ani nepodařilo. Byl to pláč naprostého zoufalce upoutaného navždy na lůžko…
Doufám, že se Vám tento prolog + jedna kapitolka líbili. Jakékoliv komentáře potěší ;) Natalia.
Autor: Natalia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Neříkej hop, dokud nepřeskočíš - Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!