Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » „Neřeknu ti sbohem…“ 24

19.06.2014 (14:30) • dcvstwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1640×

Zastrčila jsem proto tašky pod postel a zašla za Alice. Ta byla mým nápadem s nákupy nadšená, naplánovala to na pozítří. Bylo velmi zvláštní, že jsem se na nákupy s Alice těšila. Asi už jsem se vážně zbláznila…

Další den ráno jsem se budila s úsměvem. Po včerejším příjezdu jsem byla velmi unavená, takže jen co jsem si vybalila věci, dala jsem si koupel a lehla si do postele. Už druhou noc se mi nic nezdálo, měla jsem bezesný spánek. Možná mi to tak i vyhovovalo. Ráno jsem měla chuť do života.

Vstala jsem z postele a začala přemýšlet, co bych mohla dnes dělat. Ihned mi bylo jasné, že strávím den na pláži v La Push. Možná bych mohla dát vědět Alishe a Thomasovi.

Rozhodla jsem se proto zajít do koupelny, abych se mohla obléct a provést denní rutinu. Nezabralo mi to moc času, a když jsem byla hotová, šla jsem dolů za ostatními. Kručelo mi v břiše od hladu.

Když jsem scházela dolů ze schodů, uvědomila jsem si, že z obýváku slyším další hlas. Byl mužský a hluboký. Ihned jsem nepoznala, kdo to je, ale najednou mi mé srdce začalo splašeně tlouct. Že by?

Přidala jsem do kroku a vlítla do místnosti jako vichr. Zarazila jsem se uprostřed kroku, a když jsem spatřila, s kým se to ostatní baví, tak mé nadšení vystřídal smutek. Ne, tohle nebyl Jacob. Ovšem pak jsem si uvědomila, že se dívám na svého nejlepšího přítele. Byl to Seth.

V tu chvíli jsem litovala, že jsem ve tváři měla lítost, když jsem ho spatřila, doufala jsem jen, že si to nevysvětlí nějak osobně.

„Sethe!“ vyřkla jsem a vydala se k němu, abych ho mohla obejmout. Měla jsem radost, že jsem ho zase po několika dnech viděla.

„Koukám, že jsi čím dál tím víc kulatější,“ řekl mi místo pozdravu a zadíval se na mé břicho. Já jsem se usmála a odpověděla mu.

„No, alespoň jde vidět, že se mám dobře. Taky mě to začíná malinko štvát, neustále se tahat s takovým balonem,“ řekla jsem mu a znovu se usmála. Zatáhla jsem Setha za ruku, abych mu naznačila, aby si sedl. Já jsem si mezitím došla pro jídlo a pak se přidala k němu.

„Renesmé, zítra by bylo dobré, kdybychom jeli buďto brzy ráno, nebo až k večeru. Aby si nás nevšimlo moc lidí, že jsme zpátky,“ řekla mi Alice a já musela nejdřív polknout, než jsem jí mohla odpovědět.

„Myslím si, že dřív nebo později si nás stejně všimnou a tohle je malé město, během chvíle to budou vědět všichni. A také mi neříkejte, že si nás nikdo nevšiml mezitím, co jsme tu byli už předtím,“ sdělila jsem ostatním svůj názor.

„A kam chcete zase jet? Prosím vás, už nikam nejezděte…“ zanaříkal Seth sedě vedle mě. Chytl mě za ruku a podíval se na mě. Já jsem se jen zasmála a musela mu to vysvětlit.

„Prosím tě, neboj,“ řekla jsem. „Alice a já chceme jet na nákupy. Chybí mi ještě pár věcí pro miminko,“ vysvětlila jsem mu a ruku mu stiskla. V jeho obličeji bylo vidět, že si oddechl.

„Nechceš jet taky?“ navrhla jsem mu. V jeho očích bylo v tu chvíli zděšení.

„No, ehm…“

„Tak fajn, vyzvedneme tě v osm,“ řekla jsem mu a opřela si hlavu o jeho rameno. Nedala jsem mu prostor argumentovat.

…

V osm ráno už jsme s Alice troubily před Sethovým domem. Seth mě velmi překvapil tím, co měl na sobě. Dlouhé kalhoty a košili a v ruce nesa koženou bundu, pro mě bylo velkým šokem. Takto slušně oblečeného jsem ho snad nikdy neviděla, vždy nosil volná trika a ustřižené kraťasy.

„No páni,“ neodpustila jsem si, když jsem ho uviděla.

„Jo. Trochu překvapení. Tohle se mi líbí,“ řekla Alice, což pro mě bylo ještě větší zjištění, než Sethův vzhled.

„Nazdárek, dámy,“ pozdravil nás náš spoluúčastník a my mu pozdrav oplatily.

„Sekne ti to,“ pochválila jsem ho a on se jen usmál. Nervózně se podíval z okna a pak mi odpověděl.

„No, nebudu přece dvěma tak krásným ženám dělat ostudu,“ řekl a v tu chvíli se Alice rozjela. Občas mi to nedalo a já se podívala na Setha v bočním zrcátku. Tohle pro mě byla prostě změna, která mi nedala. Byla jsem ráda, že Alice jela rychle a my tak během chvíle vystupovali před obchody v Port Angeles.

„Jsem ráda, že jsi šel s námi,“ řekla jsem mu, když jsme procházeli mezi regály a věšáky s oblečením. Očima jsem vyhlížela nějaké oblečky, které by mi padly do oka, a také jsem hledala, kde mají flaštičky pro miminka.

„Jo. Musím si tě užít ještě s tím balonem, protože za chvíli už ho mít nebudeš,“ řekl mi a šel vedle mě. Já jsem se zastavila u triček s nápisy a začala si je prohlížet.

„Takže to znamená, že jsi taky rád, že tu jsi?“ pozvedla jsem k němu pohled s otazníky v očích. On se na mě jen usmál a já mu úsměv oplatila.

„Ano. No, nákupy s ženskýma. Moje oblíbená činnost,“ řekl a zakřenil se u toho. „Ale ne, jsem rád, že taky vypadnu z rezervace. Trochu změna, chápej,“ vysvětlil mi a já ho v tu chvíli popadla za ruku a táhla k flaštičkám. Seth byl vyjukaný a uklidnil se, až když jsme se zastavili.

Vzala jsem si dvě flaštičky, které se mi líbily, a když jsme byli u pokladny, všimla jsem si, že ta prodavačka se tak zvláštně koukala na nás dva. Vždy, když jsme se setkaly očima, měla jsem pocit, že mě propaluje pohledem a pak, když se zaměřila na Setha, vypadala, jako by viděla anděla. Není to trochu… zvláštní? Co kdybychom byli ve vztahu a ona mi takto zrovna okukovala přítele? A k tomu si zajisté všimla, tedy pokud není nějak zdravotně postižená na mozku, že jsem těhotná.

Ach Bože… prolétlo mi hlavou a radši jsem Setha odtáhla pryč. Před obchodem na nás čekala Alice. K mému překvapení neměla v ruce žádné tašky s oblečením, které bych u ní čekala, a tak podobně. Trochu jsem se nad tím zamračila a byla to taky první věc, co mě zajímala.

„Ty sis zatím nic nekoupila? Nejsi nemocná?“ zeptala jsem se jí šťouravě a čekala na její odpověď. Alice se jen potutelně zasmála a pak mi skoro se svatozáří odpověděla: „No, já už jsem si svoje tašky stihla odnést do auta.“

Nebudu lhát, docela jsem se bála, co nás tam čeká, až pojedeme domů.

„Hm, já mám, co jsem potřebovala,“ řekla jsem jí a usmála se na ni. Zamávala jsem před ní taškami a než jsem stihla říct něco dalšího, ucítila jsem silné kopnutí mého drobečka.

„Au,“ vyjekla jsem a v tu ránu u mě stáli oba dva a každý mě podepíral z jedné strany. Já si držela mé obrovské bříško a jen se uklidňovala z nečekaného útoku mého miminka.

„Jsi v pořádku? Nezačneš teď rodit, že ne?“ začal se strachovat Seth a já se na něj otočila s rádoby úsměvem.

„Ne, to byl jen kopanec. A velmi silný kopanec. Možná bych uvítala si někam sednout a dát si něco k jídlu. Začínáme mít hlad, abych pravdu řekla,“ přiznala jsem jim a podívala se na oba s úsměvem. Miminko se mi dál motalo v bříšku a já začínala mít pocit, že dělá kotrmelce.

„To je vynikající nápad. Mám hlad jako vlk,“ přiznal Seth a tím pádem bylo rozhodnuto. Chytila jsem se s Alice a Sethem do rámě a šli jsme k prvnímu občerstvení, které jsme viděli. Alice se zastavila u čaje, který jsem jí vlastně vypila já. Seth se nacpal hranolkama s masem a já jsem si vzala to samé, jen menší porci.

Když jsme dojedli a servírka nám donesla účet a odnesla nádobí, ještě chvilku jsme poseděli a já byla ráda, že jsem ráda. Cítila jsem se unaveně a vyčerpaně.

„Myslím, že po dnešku budu spát jako nemluvně. Skoro všechno mě teď utahá. Připadám si jako kotě,“ řekla jsem a přivřela na chvilku oči, aby si odpočinuly od světla. Sjela jsem více dolů do sedačky a opřela si hlavu o opěrku. Trochu mi vadil ten šum v restauraci, ale snažila jsem se ho ignorovat. Zajímavé bylo, že i ten můj prcek se uklidnil, nyní už se vůbec nepohnul.

„Takže kotě, hm? A přemýšlela jsi, kotě, nad nějakým jménem?“ zeptal se mě Seth se zvláštním sametovým podtónem hlasu a zároveň jsem tam slyšela jistou provokaci. Otevřela jsem oči a zvedla hlavu. Zaměřila jsem se na Sethův obličej a pak se podívala na Alice. Sklopila jsem pohled a trochu se zamyslela.

Zřejmě už byl nejvyšší čas nad něčím takovým popřemýšlet.

„Hm. Ne. Nepřemýšlela,“ přiznala jsem se a skousla si spodní ret. Nedívala jsem se jim do tváře, protože mi došlo, že tohle je hodně důležitá věc, nad kterou jsem přemýšlet už měla, ale já ji úplně vypustila.

„A nemyslíš, že bys něco měla mít vybráno? Můžeme ti pomoct,“ navrhla mi Alice s úsměvem a svým skřehotavým, pištivým hláskem. Vypadala tak rozněžněle.

„Jasně, kotě. Pověz, co za jména se ti líbí? Peter? Paul? Ian? Ted? Nebo něco jiného?“ přidal se Seth a já jsem se teprve teď doopravdy zamyslela a snažila si představit svého chlapečka s tím úplně nejlepším a nejvhodnějším jménem.

„Vlastně… pro kluka bych jedno měla. Líbilo se mi, už když jsem byla malá. Thobias,“ řekla jsem a pak se na oba podívala. „Horší je to s holčičkou, tam opravdu netuším, jak by se mohla jmenovat,“ přiznala jsem a stejně nemohla přijít na nic, co by se hodilo k mé holčičce.

„Hm, a co třeba Lucy? Kdybych já měla dceru, jmenovala by se Lucy,“ řekla Alice a podívala se na mě. Zahleděla jsem se jí do očí a viděla v nich něco, co mě doopravdy přesvědčilo. Takže Lucy.

„To zní skvěle. Lucy a Thobias,“ odsouhlasila jsem jim. Opět jsem si v hlavě představila malé tvorečky. Jeden kluk a jedna dívenka. Lucy s Thobiasem, oba tak rozdílní a krásní a oba moji.

„A příjmení budou mít po tobě?“ zeptala se mě má malá teta Alice. A vlastně nevím tak úplně proč, ale ta otázka mě trochu urazila.

„Ne!“ vykřikla jsem na ni. Možná jsem to trochu přehnala, ale myšlenka, že by měli moje příjmení a ne příjmení po otci, mi prostě vadila. Asi bude zvláštní všude říkat, že mé dítě má jiné příjmení, než já, ale já to tak chci.

„Ou. Dobře. Promiň. Takže ne Cullen ani Cullenová. Dobře,“ řekla Alice trochu zmateně a vykolejená.

„Hm, nechci vám nic říkat, ale sedíme tu jako trubky a už jsme dávno zaplatili. Přijde mi trapné tu takto sedět bez objednávky,“ zmínil se Seth a já i Alice jsme mu potvrdily. Hned na to jsme se proto zvedli a vydali se do garáží k autu. Cesta domů sice netrvala dlouho, ale mně to stačilo k tomu, abych usnula. Trochu mi vadilo, že mě za deset minut zase budili s tím, že jsme doma, ale nějak jsem to přežila. Tašky a věci jsme donesli domů a já se svalila na sedačku. Seth u nás zůstal až do večera. Doma to bylo celé takové divné.

Jaké pro mě bylo překvapení, když Jasper zmizel a někam odjel. Nikdo mi nechtěl nic říct, vůbec nic jsem se nedozvěděla. Kam jel, proč odjel, kdy se vrátí… O to větší to byl šok, když před domem zaskřípaly kamínky pod koly auta a já uslyšela rychle bušící srdce plné nedočkavosti. Vyhlédla jsem z okna plná očekávání, a když jsem zahlédla Alishu, která vystupovala z auta, měla jsem chuť skákat. Jenže s tou zátěží to nešlo.

„Panebože, Ali! Co tu děláš?“ vykřikla jsem, když ke mně doběhla a objala mě.

„Překvapení. Dnes tu zůstanu přes noc. Dneska ráno mi zavolal tvůj otec a chtěl, abych přijela a byla tu s tebou. A já souhlasila. Donesla jsem pár filmů. Uděláme si náš večer, co ty na to?“ řekla celá šťastná a přímo zářila radostí. Musela jsem vypadat jako sluníčko, protože jsem od ní tu náladu chytla.

„Tati?“ řekla jsem jen tak do vzduchu. Edward se hned objevil vedle nás s lehkým úsměvem.

„Ano?“ oslovil mě.

„Jak tě to napadlo? Jsem trochu zmatená,“ přiznala jsem a čekala na nějakou jeho odpověď. On se teď usmál širokým úsměvem a odhalil tak celou řadu svým bílých zubů.

„Renesmé. Vrátili jsme se do Forks. To znamená naše staré známé lesy. Chceme si zajít nalovit pár srnek a pum. A proto nás napadlo, že by bylo dobré, kdybys tu měla společnost,“ vysvětlil mi a já ho musela obejmout.

S Alishou mi bylo vážně skvěle. Byla to má kamarádka, za kterou bych dala život. Bylo příjemné ji mít u sebe a moci s ní prožívat ty staré časy, kdy přespávání jedné u druhé bylo naprosto normální. Do večera jsme byly spolu s ostatními. Alisha vždy musela vydýchávat naši přirozenou rychlost, když se někdo chtěl dostat z jednoho místa na druhé, a tak jsme se museli omezit jen na lidskou chůzi. Nebylo to tak záživné, ale nerada bych, aby Alisha utrpěla srdeční zástavu. Jen Emmett nebyl sto chutí to pochopit.

Klidně se najednou objevil u Ali, vzal si ji na klín a sebral ji vidličku z pusy. Nebo ji předběhl a vzal jí věci z rukou. Jednou se mu povedlo to, že si z toho Ali sedla na zadek. Možná to zní vtipně, ale má kamarádka byla v strašném šoku, že jsem to musela Emmettovi vysloveně zakázat.

Kolem šesté večer nám Esmé dovařila večeři – nějaká její italská specialita s masem a kari. Zatímco my dvě s Ali jsme přežvykovaly a Emmett se posmíval tomu, jak se nám to jídlo vždy „rozprsklo“ v žaludku, ostatní se převlékli a vybavili na dlouhý noční lov zvěře po lesích. Říkali tomu piknik při měsíčku.

„Musí být úžasné vidět úplně stejně ve dne i v noci,“ zasnila se má přítelkyně se soustem nabodnutým na vidličce v půli cesty k jejím ústům.

„Jo, občas je to dost dobrá výhoda. Ale spokojila by ses i s poloupířím zrakem, je to dost dobré. Upíři to sice mají mnohem vyvinutější, ale mně stačí mé omezené vlastnosti. Jsem nerozbitná, jsem celkem rychlá, jsem nesmrtelná… A spousta dalších výhod,“ řekla jsem jí a dál se pustila do jídla.

Nadále jsme s Alishou probíraly jen nějaké drby z města, novinky ve škole a podobné kraviny. Když jsme dojedly, nechaly jsme nádobí na lince, neboť Esmé velmi ráda myje nádobí.

Alisha se svalila k televizi a já se mezitím šla vykoupat. Nelíbilo se mi nechat tam Ali samotou s mojí bláznivou rodinou, a tak jsme se nakonec rozloučily s ostatními, popřálx jim skvělý lov a do koupelny jsme šly společně.

Možná to zní divně, ale vždy jsme to tak dělaly. Vždy se jedna koupala a druhá byla pouze s ní v koupelně a čistila si zuby či podobně.

Alishina reakce, když mě viděla jen ve spodním prádle, byla šíleně roztomilá. Pohladila si několikrát mé bříško a byla z toho naprosto unesená. Musela jsem se smát. Jedinou smůlu měla v tom, že můj drobeček byl v klidu, takže si neužila ani jednoho kopance či pohybu.

Koupelna byla rychlá. Převlékly jsme se do věcí na spaní a následně si půlku noci povídaly a koukaly se na film. Vlastně jsem vůbec nevěděla, o co v té televizi jde, neboť náš rozhovor byl k nezastavení.

Když jsme to zalomily ve tři ráno, byla jsem celá šťastná, že jsem si mohla lehnout a nechat se na obláčku unášet do úplně jiného světa…

Autor: dcvstwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek „Neřeknu ti sbohem…“ 24: