Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 8. kapitola

13.06.2010 (07:45) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2127×

Přijížděli jsme do městečka, které se na první pohled zdálo milé a půvabné. Alice nejspíš vycítila můj údiv a mile se na mě usmála.

„Počkej, až uvidíš dům! Navrhovala ho Esme a vypadá vážně úžasně!“ sdělila mi a zase se otočila čelem do předu. Podívala jsem se na Esme, která mi i za tak krátkou chvíli přirostla k srdci, jako kdyby byla moje matka a vrátila jsem jí úsměv, který mi věnovala. Potom jsem odvrátila svou tvář opět k okýnku, ze kterého jsem pozorovala krajinu míhající se za okny auta, které byly lehce ztmavené, aby bránily vniku slunečního svitu.

Alice měla pravdu v tom, že dům vypadá úžasně. Jedna jeho celá strana byla prosklená, protože tady se nemuseli Cullenovy bát, že by někdo odhalil jejich skutečnou identitu, jelikož byl dům v lesích. Nejdříve jsme jeli po hlavní silnici, ale po chvíli jsme z ní odbočili a zajeli jsme na cestu, která vedla přímo k domu a řekla bych, že kromě Cullenových ji nikdo nepoužívá.

„Jo, není nad to bejt zase doma!“ prohlásil Emmett a vtrhl dovnitř. Musela jsem se usmát nad jeho nadšeností. Být zase doma... Tohle není můj domov, ale myslím, že v rodině Cullenových najdu to, co jsem nemohla najít ve Volteře. Tady je teplo rodinného krbu!

Všimla jsem si úsměvu, který měl na tváři Edward a než jsem se ho stačila zeptat, co ho tak pobavilo, tak do místnosti vtrhla Alice a chytla mě za ruku.

„Alice, kam mě tak vlečeš?“ ptala jsem se jí, když mě za sebou táhla do horního patra, jako panenku. Zastavila jsem se na schodech, kde byly v polici vyrovnané maturitní čepice.

„Co je to?“ zeptala jsem se překvapeně, protože to bych v domě upírů nečekala.

„To je takový starý rodinný žertík. Často maturujeme,“ vysvětlil mi Edward a poťouchle se usmál. Byl to úsměv, při kterém by se dívkám zastavilo srdce, ale moje srdce nebije... Pak už mě ale Alice opět táhla do horního patra domu.

„Tak honem! Poslala jsem Jaspera, aby to zařídil přesně podle mých představ a vážně se trefil!“ naléhala Alice, a tak jsem jí následovala do zadního pokoje.

„Původně to byl jen pokoj pro hosty, ale ty často nemáme a ty jsi teď člen naší rodiny. Alespoň částečný, ale určitě se ti to bude líbit. Viděla jsem to!“ hlásala mi nadšeně a otevřela dveře pokoje, které mě zavedly do luxusně a moderně zařízené ložnice. Pokoj byl sladěn do fialovo-bílé barvy a všechen nábytek byl z tmavého dřeva, které vytvářelo úžasný kontrast. Na stěně visely hodiny, které byly v bílé barvě a hned vedle dveří byl obrovský šatník.

„Alice, to je naprosto... Úžasné!“ užasla jsem nad krásou pokoje, který měl teď patřit mně.

„Říkala jsem, že se ti bude líbit!“ zářila radostí a objala mě.

„Je téměř neuvěřitelné být tady. Děkuji vám, že u vás mohu zůstat,“ poděkovala jsem jim hned, jak jsme se všichni sešli v obývacím pokoji. Neměla jsem pocit, že bych mezi nimi byla cizí, naopak. Cítila jsem se tu dobře.

„Jo to u nás doma je vše úžasné!“ řekla Bella a myslím, že jsem nebyla jediná, kdo postřehl to, že zdůraznila slovíčko u nás. Tak vím o prvním člověku, tedy upírovy, který mě tu nechce.

„Myslím, že bychom tě měli nejdříve naučit vše, co budeš v dnešním světě potřebovat. Nevím, kolik jsi toho za posledních padesát let svého života prožila, ale myslím, že Volturiovi nebyli ochotní pustit k vám i nějaké informace ze světa,“ řekl Edward a všichni souhlasně pokyvovali hlavou. Alice se ihned nabídla, že mě zasvětí do všech módních trendů a nejrůznější techniky, kterou dívka potřebuje, zatímco Emmett se přidal k názoru Edwarda, že bych hlavně měla umět řídit auto.

„Ty jsi vážně ještě nikdy neřídila?“ ptal se mě Emmett nevěřícně. Díval se na na mě pohledem, kterým se dívají na blázny.

„Ne. Alex měl sice auto, ale já jsem nikdy neřídila. Nebylo to potřeba...“ vysvětlila jsem a on se rozhodl, že tento můj nedostatek musí napravit.

Celé tři dny mě dnem i nocí, protože jako upír nepotřebuji spánek, učili všemu, co bych mohla v normálním světě potřebovat. Nebylo těžké se to všechno naučit, protože moje paměť neměla problémy všechno vstřebat, ale jak jsem postřehla, tak všechno bylo nové. Zvláštní, kolik věcí se změnilo od té doby, co jsem upír.

„No a zítra už můžeme všichni do školy,“ řekla Alice, když jsme večer zakončili moje proškolení závěrečnou jízdou autem, kterou jsem bez problémů zvládla. Edward odjel s Jasperem, aby mi zařídili všechny doklady, tedy samozřejmě falešné, vlastně hned po našem příjezdu do Forks.

„Počkej!“ zastavila jsem jí v jejím nadšení. „Když říkáš my. Tak myslíš i mě?“ zeptala jsem se nevěřícně, protože se mi nezdálo, že bychom o něčem takovém mluvili.

„Jistě!“ přisvědčila a pokračovala. „Jsi dostatečně procvičená ve všem, co budeš ve škole potřebovat a my tam budeme, abychom ti jakkoli pomohli,“ řekla tónem, který nepřipouštěl žádné námitky. To byla zkrátka Alice! Umanutá a tvrdohlavá, ale přes to všechno velmi milá a přátelská.

7. kapitola - Shrnutí - 9. kapitola

Moc vám děkuji za komentáře, které píšete. Jsem ráda, když se povídka líbí. Vaše autorka. :)

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 8. kapitola: