Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 6. kapitola

11.06.2010 (11:15) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2252×

„Děkuji ti za krásný večer a vlastně celou noc," poděkoval mi Edward, když ples končil a my jsme odcházeli do svých pokojů. Byl tak úžasný, ale jeho tvář jsem stále ještě neviděla.

„Já děkuji tobě. Byl to po velmi příjemný večer," přiznala jsem se a usmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil a já jsem si myslela, že vzlétnu radostí. Byl božský, ale zdálo se mi, že je zadaný, protože ho celý večer pozorovala jedna z upírek, které tu byly také.

„Elis, můžeš na chvíli prosím?" zavolal na mě Alex, který se vynořil na chodbě.

„Jistě, už jdu," odpověděla jsem mu a směrem k Edwardovi jsem dodala: „Promiň, ale už musím. Možná, že se uvidíme později."

„Co to děláš?" zeptal se mě Alex, když jsme byli ve vedlejší chodbě. Zdál se mi rozrušený.

„Co myslíš? Nerozumím ti," řekla jsem překvapena jeho rozčílením.

„Ty a ten Cullen? Jsi blázen? Nepřátelé mohou být všude!" vyjel na mě a tvářil se, jako kdyby se měl zhroutit svět jen kvůli tomu, že jsem s ním mluvila.

„Nejsem snad malé dítě!" odsekla jsem. „Mám tě ráda, Alexi, ale to s kým se bavím a s kým ne, je moje věc a ani ty mi do toho nemůžeš a nebudeš mluvit. A pak, pokud vím, tak Cullenovi jsou s Arem přátelé!" objasnila jsem mu svůj postoj a doufala jsem, že se tím už nebude zabývat, protože jsem se po tak krásném večeru nechtěla hádat.

„Nemůžeš věřit nikomu! Ani přátelům!" zopakoval tu svou hloupou teorii, ve které byl Edward i jeho rodina náš nepřítel. Cítila jsem vztek, který mnou probíhal a tlak, který se mi tvořil v těle. Pulsoval mnou, až se dostal ven a já jsem Alexe odhodila svým štítem. Neudělala jsem to schválně, ale nemohla jsem to zastavit. Mé schopnosti jsou úzce spojeny s mými emocemi a ty byly velmi rozhozené, a proto jsem to nemohla nijak zastavit ani ovlivnit.

„Jsi v pořádku? Promiň mi, prosím. Já jsem nechtěla…“ Omlouvala jsem se mu, když jsem k němu přiběhla. Odhodila jsem ho takovou silou, že tělem rozbil kamennou lavičku, která byla na konci chodby. Viděla jsem jeho výraz a neměla jsem z něj radost.

„Změnila ses, Elisabeth," použil mé celé jméno. „Tvá moc roste a ty ji neovládáš. A jen kvůli jedinému večeru s nějakým upírem jsi ochotná zradit vlastního bratra," řekl pouze a jeho slova se do mě zaryly jako nože. Chtěla jsem se mu znovu omluvit, ale on zmizel dřív, než jsem se stihla vzpamatovat.

„Aro? Mohu s tebou mluvit?" zeptala jsem se, když jsem vešla do jeho komnaty.

„Jistě má drahá. Co se děje?" zeptal se překvapeně a zavřel knihu, do které každý den sepisoval historii světa, ve kterém žijeme. Nabídl mi místo v jednom z křesel a já se posadila naproti němu.

„Udělala jsem něco zlého Aro," začala jsem zvolna „Alex a já... My jsme se pohádali a já… Neovládla jsem svou moc a použila jsem ji proti němu, ale nebylo to schválně! Přísahám, že to nebylo schválně. Nikdy bych mu nechtěla ublížit! Je to můj bratr a mám ho ráda víc než sebe, ale on mě hrozně rozčílil!" dostávala jsem ze sebe své pocity a všechno jsem mu řekla. Nevím, proč jsem se svěřovala zrovna Arovi. Upírovi, který způsobil naší přeměnu. Díky jemu jsem se stala tím, co jsem a díky němu jsem ztratila svou svobodu. Byla jsem obyčejná a teď jsem zrůda!!

„Elisabeth, tvá moc je velmi silná, ale to, co ti řekl tvůj bratr, není pravda. Dokážeš ji ovládat, ale je těžké to zvládnout, když jsi rozčílena. Upírství znásobilo tvé pocity, a proto o tebe měl Alexandr strach," řekl a chlácholivě se na mě podíval.

„Jsem si jistý, že ho to přejde a přijde se ti omluvit, protože sám uzná, že ti řekl věci, které nemyslel vážně," dokončil větu a poslal mě do pokoje.

Seděla jsem u sebe na posteli a četla jsem si příběhy z knihy, kterou jsem našla v knihovně.

„Copak čteš?" zeptala se mě mamka, která nám šla dát dobrou noc.

„Jsou to příběhy o dávných událostech. Jsou tam draci a pohádkové bytosti, ale je to tak skutečné…“ Vyprávěla jsem jí příběh, který se odehrával ve staré době, kdy se sestra pohádala s bratrem a už nikdy spolu nepromluvili. Přestali se mít rádi, protože se hloupě pohádali.

„Alex a ty se zase usmíříte. Vždyť jste jako jeden!" chlácholila mě a objala mě kolem ramen.

„Myslíš?" zeptala jsem se a v očích jsem měla slzy strachu.

„Jsem si tím naprosto jistá, protože i Alex má strach, že se neusmíříte, ale pst," zašeptala a popřála mi dobrou noc. Knížku jsem si uklidila pod polštář a sladce jsem usnula.

„Ahoj!" pozdravila mě malá upírka s efektně roztřepenými vlasy, které jí dosahovaly k bradě.

„Ahoj. My se známe?" zeptala jsem se překvapeně, protože jsem nevěděla, kdo tahle upírka je. Všimla jsem si jí na plese a… ano to je ta upírka, která se bavila s Edwardem.

„No zatím ještě ne, ale teď už ano ne? Jsem Alice, ale tebe znám nemusíš se mi představovat, Elis." Zkratka mého jména mě překvapila, mluvila se mnou, jako kdybychom byly už dlouhou dobu kamarádky.

„Edward o tobě včera nemohl přestat mluvit a měl pravdu jsi vážně krásná," řekla a tím víc mě udivila, protože mě bez obav identifikovala.

„Jednou z nás budou skvělé kamarádky!" pokračovala dál ve své řeči a já jsem pořád překvapeně stála a nezmohla jsem se na slovo. „Promiň, ale někdy mi to takhle hodně mluví. Mám také dar, vidím budoucnost, a proto vím, že z nás budou kamarádky." Kývla jsem hlavou, když mi objasnila to, proč všechno tak ví a musela jsem se zasmát, protože mi to až teď všechno došlo. Na upíra mám poměrně dlouhé vedení!

„Alice já teď musím za Arem. Chce mi představit Cullenovi." Vysvětlila jsem jí, že musím, ale ona se ke mně přidala, protože, jak jsem zjistila je to Edwardova sestra - Alice Cullen. Tedy nejsou pokrevní příbuzní, jako já a Alex, ale považují se za sourozence.

„Tady jsi Elisabeth," přivítal mě Aro a Alex, který stál vedle něj, mi kývl na pozdrav. Vypadal docela zdrceně, ale už se mi nezdálo, že by se na mě zlobil.

Promiň mi to, prosím, byl jsem hlupák. Nemyslel jsem to tak. Omluvil se mi pomocí myšlenek a já jsem se na něj vlídně usmála ve znamení, že je vše zapomenuto a odpuštěno.