Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepostradatelná - kapitola sedmá

Stephenie Meyer


Nepostradatelná - kapitola sedmáProsím o komentáře... Jak je možné, že se jich tu objevuje tak málo?! No nic, prosím, okomentujte, jsem vděčná za cokoli a vaše komentáře popohánějí dál... :)

KAPITOLA SEDMÁ

Nový život oficiálně začíná. A já jsem Volturiová.

 

Vstoupili jsme do velikého sálu, plného upírů. Všichni stáčeli mé pohledy na mě. Celkem jsem se divila, že mi to nebylo nepříjemné, ale nechtěla jsem to řešit. Začal mi nový život, a s ním spoustu věcí, které neznám, pomyslela jsem si.

Všechny pohledy byly obdivné, zaražené. Slyšela jsem I obdivné písknutí. Původně jsem si myslela, že se mi to zdálo, ale když jsem se rozhlédla, viděla jsem upíra, kterému mohlo být kolem pětadvaceti let, jak dostává facku od zhruba stejně staré upírky. Musela jsem se uchichtnout. Přišlo mi to strašně vtipné.

Zvuk mého smíchu přinutil všechny upíry, aby směřovali svůj zrak ke mě. Já jsem ale s Felixem po boku pomalu šla na druhý konec sálu, kde byly tři trůny – veliké a ozdobné – a na nich seděl Aro, ještě se dvěma osobami. Přesně, jako z Carlisleova obrazu. Museli to tedy být Marcus a Caius, Arovi bratři.

Když jsme byli u nich, Felix se poklonil, a připojil se k upírům, stojícím podél trůnů.

Aro se zvedl ze svého trůnu a objal mě. Trochu jsem ztuhla, stejně jako většina upírů v sále. Zřejmě ještě Ara neviděli, že by se s někým objímal.

Po chvíli se odtáhl a pousmál se. „Sluší ti to, pokud to smím říct.“ Řekl Aro potichu, ale v sále bylo takové ticho, že to musel slyšet každý.

„Ehm, díky.“ Pousmála jsem se a Aro začal se svou řečí.

„Bratři, tohle je Isabella“představil mě dvou osobám na trůnu. Ti pouze přikývli, zřejmě se s nimi Aro o mě bavil.

„Isabella Volturiová“ pronesl čelem k davu upírů, rozestavěných po sále. „Odedneška je novým členem gardy. Myslím, že časem poznáte, že…“ svou řeč nedokončil, jen se pousmál, čemuž upíři zřejmě rozuměli, protože si mě pozorně prohlédli a začali si mezi sebou potichu povídat tak, že jsem je neměla šanci zaslechnout.

„Myslím, že můžete jít. Chtěl jsem jenom, aby jste tu byli a viděli ji.“ Což bylo od Ara jakýmsi signálem a upíři pomalu odcházeli. Zůstalo jenom pár z nich, což byli zřejmě ti, které Aro na něco potřeboval, nebo pro něj byli důležití.

„Isabello, tohle je Matt.“ Představil mi upíra, kterému mohlo být něco kolem dvaceti, nebo devatenácti let. Měl tmavě hnědé, nakrátko střižené vlasy.

„Á, tak tys mi vybíral šatník.. Jsem Isabella.“ Nemohla jsem si odpustit poznámku, při které se všichni v sále usmáli. Bylo zvláštní, vidět stovky let staré upíry smát se. Ale v jejich přítomnosti mi bylo dobře, i když to muselo být divné.

„Vybral jsem dobře.“ Odpověděl mi.

„To určitě.“ Souhlasil s ním muž stojící vedle něj. Chtěla jsem se mu představit, ale Aro mě přerušil.

„Matt tě bude učit boji, i když si myslím, že za čas ho budeš učit ty.“ Pousmál se jakémusi vtipu, který chápal jenom on, ale tím jsem se nechtěla zabývat.

Upír, který stál vedle Matta byl asi stejně starý jako já, měl tmavší blond vlasy, rozježené do všech stran. Jak jsem se dozvěděla, byl to Chris.

Potom mě Aro představil Heidy, velmi půvabnou upírku s mahagonovými dlouhými vlasy a fialovými zorničkami. Musela mít modré kontaktní čočky, aby překryla své rudé zorničky, protože – jak jsem se dozvěděla, je lovec. Přináší potravu. Lidi. To se mě netýkalo, ale Heidy mi byla na první pohled celkem sympatická, i když byla jakýmsi záhadným způsobem zvláštní.

Potom tu byli Alec a Jane. Jane byla menší, polodlouhé světle hnědé vlasy, chlapeckými rysy, ale obličejem příliš krásným na chlapce. Její oči působily hodně divoce, ale ona jako by byla zamlklá. Její bratr Alec byl jejím opakem. Alespoň se mi tak zdálo. Usmíval se, měl vlasy o pár odstímů tmavší než Jane a nakrátko střižené. Oboum mohlo být asi šesnáct let. Dvojčata.

Jako poslední byla Joanne. Mohlo jí být asi 21, když jí přeměnili. Měla dlouhé blond vlasy, zcela rovné. Byla velmi sympatická. Podle Ara měla trénovat mé schopnosti.

Demetriho a Felixe jsem už znala.

„Myslím, že můžete jít.“ Propustil je všechny do jejich pokojů. Jediná Joanne zůstala.

„Hmm, budeme trénovat už dnes?“ zeptala jsem se, a i když tahle otázka byla směřována k Arovi, Joanne mi odpověděla. „Ne, ale půjdeme spolu na nákupy.“ Jenom co to dořekla, chytila mě za ruku a táhla ze sálu.

Poslední, co Aro řekl bylo „Užijte si nákupy.“




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepostradatelná - kapitola sedmá:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!