Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 54. - Zastávka ve Forks

11.07.2010 (21:30) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5122×

Kapitola 54. – Zastávka ve Forks 

Pohled Belly. 

Začínalo se stmívat a my jsme byli stále ještě venku a zkoušeli různé techniky boje, když jsem si všimla Alice, která zírala nepřítomně před sebe. Měla vizi.

„Je to tady, vážení, zítra po ránu jsou tu,“ řekla jsem, když jsem si v její mysli přečetla, co právě viděla.

Alice se nadechla a řekla zastřeným hlasem: „Ano. Už jsou v Americe. Aro chce být ve Forks co nejdříve.“

Zbýval nám už jen večer a noc. To nebylo moc času.

Poslala jsem Izzie spát, aby byla na ráno připravená. Tvrdila mi sice, že neusne, ale spát musela. Jako jediná z nás potřebovala spánek. Vlastně jako jediná z nás vůbec mohla spát.

„Půjdeš se mnou?“ zeptala se mě. Usmála jsem se na ni, kývla jsem jí na souhlas, políbila jsem Edwarda na tvář a vyšly jsme k domu.

„Mami, myslíš, že bychom se s Arem nemohli nějak domluvit?“ zeptala se mě po cestě do jejího pokoje. „Že by se to jako obešlo bez boje,“ dodala ještě.

„Určitě se s ním pokusíme vyjednávat, ale pokud si přijde pro tebe, případně pro mě a další, kdo mají dary, nebude jednoduché se s ním domluvit. On si bude stát za svým. Určitě se bude snažit chvíli vyjednávat, ale kdyby si myslel, že budeme akceptovat jeho podmínky, nepřišel by s celou družinou,“ vysvětlovala jsem jí. „A pak je tu Paul. Obě víme, že se na něj Edward s Kate chystají. Zatím vůbec nedokážu odhadnout, jestli se skutečně udrží a nevystartují po něm. Oba ví, že se musí držet, ale ta jejich nenávist vůči němu je tak silná, že si nejsem jistá, jak to dopadne, až ho uvidí.“

Izzie se zatvářila nešťastně, ale nic neřekla.

Vstoupily jsme k ní do pokoje.

„Běž se umýt, já tu na tebe počkám.“ Izzie šla do koupelny a já jsem se posadila na její postel. Měla strach. Nedivila jsem se jí. Všichni jsme se báli. Nebyl to ale strach o nás samé, byl to strach o ostatní. Byla jsem přesvědčená o tom, že máme s Edwardovým štítem velkou šanci Ara porazit. Bála jsem se ale nečekaného. Nevím proč, ale měla jsem tušení, že se něco stane. Něco, na co nejsme připravení. Co by to ale mohlo být? Kdyby jich mělo přijít víc, dozvěděli bychom se to. Daniel měl zakázané k nám teď chodit, takže byl doma v bezpečí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být něco jinak, než jsme čekali a stejně jsem z toho byla lehce nervózní.

„Mami?“ ozvalo se vedle mě. Otočila jsem hlavu na Izzie. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si vůbec nevšimla, že si sedla vedle mě. Pozorovala mě. Snažila se mi vyčíst z tváře, nad čím přemýšlím.

„Mami, děje se něco?“ zeptala se mě po chvíli. Jaký jsem asi měla výraz ve tváři?

Usmála jsem se na ni. „Nic, drahoušku,“ řekla jsem a vstala z postele. „Zalez si pod peřinu, ať se prospíš, než to vypukne. Potřebuješ načerpat sílu.“ Odtáhla jsem peřinu z postele, Izzie si lehla a já ji přikryla.

„Dobrou noc, Izzie.“ Pohladila jsem ji po tváři, a pak jsem se otočila ke dveřím.

„Mám tě moc ráda, mami,“ zašeptala moje princezna. 

„I já tebe. Teď už spi,“ řekla jsem jí šeptem a vyšla jsem z jejího pokoje.

Připojila jsem se k ostatním, kteří ještě stále trénovali.

Byly čtyři hodiny ráno a my jsme seděli v obýváku. Izzie už byla také vzhůru a právě jedla v kuchyni míchaná vajíčka, která jí připravila Esme.

Věděli jsme, že už nám nezbývalo moc času. Alice nám před chvílí oznámila, že se Aro rozhodl zastavit ve Forks. Důvod jeho zastávky ale neviděla. Všichni jsme usilovně přemýšleli, co ho k tomu vedlo. Naplní se snad moje tušení, že se stane něco, co jsme nečekali?

„Dejte mi chvilku,“ řekla nám Kate. Všichni jsme ji netrpělivě pozorovali. Na okamžik jsem zahlédla v jejích myšlenkách Paula, a pak už nic. Vypadala jako socha. Její obličej neprozradil žádnou emoci. Trvalo to několik minut, a když se nadechla a zavřela oči, došlo mi, že je něco špatně.

„Kate?“ oslovil ji Riley a s rukama položenýma na jejích ramenech s ní lehce zacloumal. Soustředila jsem se na její myšlenky. Jakoby mi je ani nechtěla ukázat. Začínala jsem být nervózní.

Kate otevřela oči a podívala se na mě. Bello, ukážu ti, co jsem viděla, ale dobře si rozmysli, jak budeš reagovat. Co mohla vidět? Nenápadně jsem na ni mrkla a ona mi začala v mysli ukazovat, co viděla a slyšela. 

Aro a jeho družina stáli na okraji lesa před Forks.

 „Paule, ty víš, kde ho najít. Vezmi si s sebou jednoho strážného a jděte pro něj. Upozorňuji vás, že se mu nesmí nic stát. To už by nám pak byl k ničemu,“ rozkazoval Aro.  

„Už se mi to nezdá jako dobrý nápad. Nechceš si to ještě rozmyslet, Aro?“ ptal se ho Paul.

Aro se na něj nevěřícně podíval a řekl: „Paule, pokud si dobře pamatuji, s tím nápadem jsi přišel ty. Ty jsi mě přivedl na myšlenku vzít toho hocha jako rukojmí.“

Paul se zhluboka nadechl, jakoby chtěl něco říct, ale pak jen pokrčil rameny, ukázal na jednoho ze strážných a oba se rozběhli do Forks.

„My počkáme tady a ať vám to netrvá celou věčnost. Máme tu ještě práci,“ křikl za nimi Aro.

Bello, je ti jasné, pro koho jdou? Zeptala se mě Kate myšlenkou poté, co mi přehrála rozhovor Paula a Ara. Daniel. Sakra, jak o něm Paul mohl říct Arovi? Vždyť byl láskou jeho dcery. Jak jí to mám teď sdělit? Podívala jsem se na Izzie, která umývala talíř v kuchyni. Přejela jsem očima ostatní, kteří těkali očima ze mě na Kate a absolutně netušili, co se to mezi námi odehrávalo.

„Kate? Řekneš nám konečně, co jsi viděla?“ Emmett to už nevydržel a položil jí otázku, na kterou mysleli všichni.

Kate se na mě nešťastně podívala a řekla: „Je to na tobě.“ Zakroutila jsem hlavou, ale věděla jsem, že má pravdu.

„Co se tu děje?“ ozvala se Izzie, když přišla za námi. Neunikly jí pohledy ostatních a můj a Katein ztrápený obličej. Nadechla jsem se a šla k ní.

„Izzie, drahoušku, nechceš se posadit?“ zeptala jsem se jí nejistě. Nechápavě se na mě podívala, a když jsem nic neříkala, posadila se. Sedla jsem si vedle ní a vzala jsem její ruce do svých.

„Musím ti teď říct něco, co se mi neříká snadno,“ začala jsem. „Kate se podařilo přenést mysl k Arovi a jeho družině v momentě, kdy posílal Paula do Forks.“ A teď přijde to nejhorší.

„Alice říkala, že se Aro rozhodl zastavit ve Forks. A?“ řekla nechápavě.

„No, tvůj otec nás opět zradil. Prozradil Arovi, kdo je tvojí láskou,“ zašeptala jsem opatrně. Izzie mě pozorovala a v duchu si přehrávala moje slova. Chvíli se nic nedělo, a pak vyskočila z pohovky, až jsem se lekla a se mnou i ostatní a začala rozhazovat rukama. Došlo jí, co jsem právě řekla.

„Daniel… Otec o něm řekl Arovi? Co ho k tomu vedlo? Chtěl mi snad ublížit?“ křičela.

„Chápu to správně, že Aro vyslal Paula pro Daniela?“ pošeptal mi Edward. Kývla jsem mu na souhlas. Sledovala jsem Izzie, která přecházela po pokoji sem a tam a všimla jsem si, že jí po obličeji stékají slzy. Vstala jsem a postavila se jí do cesty. Když došla až ke mně, podívala se mi do očí, a vrhla se mi kolem krku.

„Proč? Mami, proč to udělal? Jak mi to mohl udělat?“ vzlykajícím hlasem mi kladla otázky, na které jsem jí nedokázala odpovědět. Hladila jsem ji po hlavě a ona mi vzlykala do ramene.

Najednou mě pustila, sáhla si do kapsy pro mobil a vytočila Danielovo číslo.

„Ano?“ slyšela jsem v telefonu Danielův ospalý hlas.

„Musíš okamžitě odejít z domu!“ přikázala mu Izzie, aniž by ho pozdravila.

„Izzie, lásko, co se děje?“ ptal se jí zmateně.

„Jdou pro tebe. Uteč!“

„Kdo pro mě jde? Izzie, víš kolik je hodin? Chce se mi sp-“ nedořekl a v pokoji se ozval nějaký šramot.

„Co tu děláte?“ Bylo pozdě.

„Uteč, Danieli, musíš utéct…“ křičela na něj Izzie hystericky.

„Ne… co to… kam mě to vedete? Proč? Izzieeeee…“ To byla poslední Danielova slova.

„Ne, to nemůže být pravda. Já ještě spím a zdá se mi nějaký hrozný sen, to nemůže být pravda,“ opakovala Izzie a sesunula se k zemi. Telefon držela stále v ruce.

„Brzy se uvidíme, miláčku,“ ozval se náhle ze sluchátka Paulův hlas, a pak už jen pípání.

„Oni ho zabijí. Měla jsem ho už přeměnit. Jak to mohl udělat? Proč o něm řekl Arovi?“ řekla Izzie ztrápeným hlasem, odhodila telefon a rukama si zakryla obličej.

Nikomu nám nebylo jasné, jak jí to Paul mohl udělat. Vždyť to byl její otec. V dopisech tvrdil, jak ji chtěl chránit před Arem a nakonec… mu naservíroval jak ji, tak i jejího milého.

Sehnula jsem se k Izzie v momentě, kdy si otírala oči rukama, pak se postavila a přejela nás všechny pohledem.

„Co uděláme?“ zeptala se klidným, ale rozhodným hlasem. Podívala jsem se na Jaspera, ale ten na mě zakroutil hlavou a myšlenkou mi poslal, že s jejím uklidněním nemá nic společného. Zklidnila se sama?  

„Pokud jsem to dobře pochopil, chce ho mít Aro jako rukojmí, aby ho nabídl výměnou za Izzie,“ pronesl zamyšleně Carlisle. Izzie zavrčela a on pokračoval. „Nemáme moc času, ale napadlo mě… Kate, Riley, až sem Aro přijde, vy dva se budete držet mimo, aby vás neviděl. Izzie, skryj jejich pach,“ dával nám instrukce. „Edwarde, zvládneš nás všechny zaštítit? I Kate a Rileyho, když nebudou s námi? Dokážeš svůj štít ovládat, i když budeš sám bojovat?“ ptal se Carlisle. Zrak nás všech se teď upřel na Edwarda. Překvapilo mě, že se usmál.

„Troufám si říct, že svůj štít plně ovládám a on mě ve všem „poslouchá“. Jakmile ho roztáhnu, budete všichni pod ním. A myslím, že nebude problém ani to, když bude moje sestra s Rileym mimo můj dosah. Štít si je najde,“ překvapil mě svojí odpovědí Edward. Byl si tím, co říkal, naprosto jistý.

„Výborně. Izzie, zvládneš zastřít jejich pach, i když je neuvidíš?“ zajímalo Carlislea.

„No, s tá-“ zarazila se Izzie. Zakroutila hlavou a pokračovala. „S Paulem jsme to zkoušeli a dokázala jsem skrýt pach i na větší vzdálenost. Ale musela jsem se na to hodně soustředit. Když dotyčného nevidím a neslyším, je to těžší. Věřím ale, že se mi to povede,“ pronesla Izzie.

„Alice?“ zaslechla jsem Jaspera. Podívala jsem se na Alice a její nepřítomný pohled mi prozradil, že má vidění.

„Máme maximálně patnáct minut,“ zašeptala a přejela nás všechny očima.

„Přesuneme se ven. Nikdo, opakuji nikdo, se nevrhne do boje, dokud bude Aro ochoten vyjednávat. Kate, Riley. Vy se pokusíte najít Daniela. Předpokládám, že s ním bude jeden nebo dva strážní. Zatím nebudete nic podnikat. Až začne boj, první, koho musíme dostat pryč, bude Daniel. A to bude vaše starost. Vše musí proběhnout v rychlosti, protože vás budeme potřebovat tady,“ seznámil nás se svým plánem Carlisle. „Kate, snaž se udržet svoje emoce na uzdě, až uvidíš Paula, prosím.“

„Myslím, že to zvládnu,“ odpověděla mu Kate.

„To platí i pro tebe, Edwarde, a také pro tebe, Izzie. Pokud má vše dopadnout podle našich představ, musíme si všichni zachovat chladnou hlavu,“ nabádal nás ještě Carlisle.

„I my to zvládneme, že Izzie?“ ubezpečoval Edward Carlislea. Izzie jen přikývla hlavou. V jejích myšlenkách jsem viděla, jak se přesvědčuje, že musí zůstat klidná.

Vyšli jsme ven a postavili se do půlkruhu. Uprostřed stál Carlisle, vedle něj vpravo Esme, pak já a Edward. Izzie se postavila kousíček za mě, takže stála mezi mnou a Edwardem. Vlevo vedle Carlisla stáli – Alice, Jasper, Rose a Emmett. Kate s Rileym jsem zahlédla ve směru, ze kterého jsme předpokládali, že se objeví Aro s družinou. Jejich pach jsem necítila, takže teď už jen aby byli opatrní a pohybovali se velmi tiše.

„Edwarde, co štít?“ zeptal se Carlisle s pohledem na Edwarda.

„Je tam, kde má být. A tak to bude i po celou dobu boje,“ řekl opět s naprostou jistotou Edward.

„I Kate s Rileym jsou pod štítem?“ optal se ještě Carlisle, aby se ujistil.

„Ano,“ odpověděl stručně Edward.

„Demetri tu bude za minutu. Aro ho poslal obhlédnout situaci,“ zašeptala Alice.

Nahnula jsem se k Edwardovi a zašeptala jsem: „Miluji tě víc, než svůj život.“

„I já tebe, lásko,“ řekl šeptem Edward. I ostatní si v té minutě, která nám zbývala, než se tu měl objevit Demetri, vyjadřovali lásku. Za sebou jsem uslyšela zavzlykání. Otočila jsem se na Izzie.

„Zvládneme to, miláčku,“ řekla jsem a pohladila ji po tváři. „Miluji tě a nikdy to nebude jinak,“ dodala jsem a natáhla k ní ruku.

„Maminko, i já tě miluji a věřím ti,“ zašeptala Izzie a vzala mě za ruku.

Usmála jsem se na ni i na Edwarda.

Čekají nás. Musím to povědět Arovi. Přečetla jsem si Demetriho myšlenky. Ukrýval se mezi stromy nedaleko od nás.

„Vítej, Demetri. Co tě k nám přivádí?“ promluvil na něj Carlisle.

Kruci, jsem moc blízko. Pomyslel si Demetri a rozběhl se do lesa.

„Běží oznámit Arovi, že už na ně čekáme,“ řekla jsem ostatním.

Všichni jsme stáli bez hnutí a očima jsme prohledávali les.

Trvalo to jen chvilku a z lesa se vynořil Aro s družinou. Zůstal stát na kraji lesa a přejížděl nás všechny pohledem.

„Vítej Aro,“ promluvil jako první Carlisle.

„Drahý příteli, tak rád tě vidím. Bello, jsi stále tak krásná. Předpokládám, že dívka, která se ti tak moc podobá, je tvoje dcera Izzie. A chlapec, stojící vedle tebe bude Edward. Izzie, Edwarde, rád vás poznávám,“ dokončil svoji úvodní řeč Aro. Izzie mi stiskla ruku a Edward trochu zavrčel. Nebyla jsem si jistá tím, zda to byla reakce na Arova slova nebo na to, že zahlédl vedle Ara Paula.

Když nikdo z nás nepromluvil, Aro pokračoval. „Carlisle, představíš mi zbytek svojí rodiny?“

„Ale jistě. Toto,“ ukázal na Esme, „je moje žena Esme. Dále Alice, její přítel Jasper, Rosalie a její přítel Emmett.“

„Hmm, pěkná, moc pěkná rodina. Slyšel jsem, že máš ještě jednoho syna. Ten tu s vámi není?“ zjišťoval Aro. Riley se jmenuje. Kde asi je? Mohl by být někde poblíž. Četla jsem v Arových myšlenkách.

„Nedávno se od nás odstěhoval,“ vysvětlil mu Carlisle stručně. Aro se netvářil, že by tomu věřil, ale dál už se neptal.

„Aro, můžeš nám, prosím, objasnit, proč jsi vážil osobně tak dlouhou cestu z Itálie k nám?“ zeptala jsem se ho, protože už mě ty jeho zdvořilostní řečičky přestávaly bavit. Edward nespouštěl oči z Paula, který stál kousek za Arem a pozoroval mě a Izzie. Dokonce se mi celou dobu omlouval za to, že nás zradil. Nehnula jsem ani brvou. Sypal si popel na hlavu, ale nebylo mu to stejně nic platné. Svému trestu neunikne...

Caius a Marcus se zdáli být podle myšlenek trochu netrpěliví. Chtěli si vzít to, pro co přišli a vrátit se co nejrychleji do Volterry. Jane a Alec jen čekali na povel od Ara, aby na nás „vypustili“ svoji schopnost a dostali nás na kolena a Demetri s Felixem už si v hlavě promýšleli plán, kdo se na koho vrhne. Renata, ta byla tak vystrašená, že se krčila za Arem. Jen Aro ve svých myšlenkách tak nějak mlžil.

„Bello, jsi nedočkavá. Ale dobře, nemá cenu to déle natahovat. Přišel jsem si pro tvoji dceru. Rád bych, aby s námi odešla do Itálie. A předpokládám určitě správně, že ji samotnou nepustíš, takže by mě potěšilo, kdyby ses i ty přidala k mojí družině,“ pronesl zcela klidným hlasem Aro. Samovolně se mi z úst vydralo zavrčení a v myšlenkách Izzie jsem si přečetla zděšení.

„Mé místo je tady a stejně tak i Izzie,“ odpověděla jsem mu rozhodně, což ho moc nepotěšilo. „Aro, prozradíš mi, proč je pro tebe moje dcera tak důležitá? Není jediná svého druhu na světě, tak proč právě ona?“ zeptala jsem se ještě.

„Jediná svého druhu… myslíš to, že je poloupírka? O to tu v žádném případě nejde, i když pro mě bylo zajímavé zjistit, že spojením upíra a lidské ženy vznikne někdo takový, jako je tvoje dcera. Ne, Bello, nejde mi o to, že je poloupírka. Zajímá mě její schopnost. Je vskutku pozoruhodná,“ vysvětloval mi Aro.

Na co potřeboval její schopnost? Snažila jsem se mu pátrat v mysli, jestli bych tam nenašla alespoň náznak toho, proč potřeboval někoho, kdo umí zastřít pach, ale jediné, co se mi z ní podařilo vyčíst, bylo: Rumuni. Co s tím měli společného Rumuni? Pamatovala jsem si na věčný boj Ara s Rumuny o nadvládu. Ale k čemu by byla Arovi schopnost skrýt pachy ve spojitosti s Rumuny?

„Po pravdě ti moc nerozumím, Aro, ale jedno vím stoprocentně. Moje dcera ani nikdo další s tebou do Volterry nepůjde. Jak už jsem ti řekla. Naše místo je tady. Jsme součástí této rodiny,“ řekla jsem a ukázala rukou na Cullenovy, „a tak to i zůstane.“

Má drahá, aby ses nepletla. Pověděl mi Aro myšlenkou.

Už to nebude dlouho trvat. Předpokládám, že teď vyrukuje s Danielem. Pomyslel si Carlisle a stejně tak i ostatní.

„Mám pro tvou dceru jedno překvapení,“ pronesl nadšeně Aro a usmál se na nás. „Stráže?“ zavolal za sebe.

Všem nám bylo jasné, jaké překvapení měl Aro na mysli. V rychlosti jsem se otočila na Izzie. V očích měla slzy a její mysl byla zaplavená strachem. Přitáhla jsem si ji za ruku vedle sebe, takže teď stála mezi mnou a Edwardem.

Svůj zrak jsem upnula za Ara. Z lesa vycházeli dva strážní s Danielem. Byl uprostřed a každý strážný měl položenou svoji ruku na jeho rameni.

Bello, bojím se. Ale ať se stane cokoli, Izzie s nimi nesmí odejít. Nesmí, rozumíš? Nebyla by tam šťastná. Ona tě miluje. Čekala na tebe tak dlouho. A miluje i tvoji rodinu. Bello, miluji ji z celého srdce, a pokud dnes zemřu, chci, aby ona žila dál a netrápila se kvůli mně. Poslal mi Daniel myšlenkou. Oblíbila jsem si ho za tu dobu, co jsem ho měla možnost sledovat po boku Izzie, ale že by byl až tak uvědomělý, to mě překvapilo. Jeho oči mě sledovaly, čekal na potvrzení toho, že jsem rozuměla jeho slovům. Mrkla jsem na něj a on si úlevou vydechl. Izzie vedle mě vzlykala a její smutek pomalu ale jistě přecházel do fáze naštvání a nenávisti. Ta nenávist nebyla vůči Arovi. Nenáviděla svého otce. Poprvé jsem v jejích myšlenkách četla, že si přála jeho smrt.

„Izzie, jak jsem se dozvěděl od tvého otce, miluješ tohoto mladíka. Určitě bys nechtěla, aby se mu něco stalo, že ne?“ zkoušel to Aro na Izzie.

„Ona s tebou nikam nepůjde!“ zakřičela jsem na Ara. Izzie mi lehce škubla rukou.

„Mami?“ zašeptala.

„Věř mi, miláčku,“ pošeptala jsem jí do ucha. Bojovala sama se sebou. Nejraději by se rozběhla k Danielovi, ale věděla, že ještě nemůže.

„V tom případě…“ pronesl Aro a plynulým pohybem se přesunul k Danielovi.

„Neboj se, udělám to rychle. Nebude to bolet,“ řekl mu a položil mu ruku na hlavu. Viděla jsem, jak se jeho hlava pod Arovým tlakem sklání na stranu. Aro teď slastně pozoroval jeho krk, kde měl naběhlou tepnu, ve které pulsovala krev.

„Neee!“ zakřičela Izzie a snažila se mi vyškubnout. Edward ji chytil za druhou ruku, takže neměla šanci. Jasper se ji snažil zklidnit a naštěstí se mu to během pár vteřin povedlo.

„Rozmyslela sis to?“ zeptal se jí Aro a otočil se na ni, aniž by pustil Danielovu hlavu.

„Neubližuj mu, prosím,“ šeptala Izzie.

Aro odstoupil od Daniela. Trošku ho mrzelo, že Danielovou krví neukojil svoji žízeň, ale v Izzieině „slabosti" pro Daniela cítil šanci.

„Jane, drahoušku?“ požádal ji mile. Teď jsem se začala bát. Nevěděla jsem, zda se podařilo Edwardovi zaštítit Daniela. Pokud ne, bude se teď svíjet v hrozné bolesti.

„Ano, pane?“ ozvala se Jane. Aro jí naznačil kývnutím hlavy, beze slov, na koho se má zaměřit. Podívala jsem se na Edwarda, stejně jako Izzie a zbytek rodiny. Nikdo netušil, zda je Daniel pod štítem. Edward se na nás neotočil, ale na jeho tváři jsem viděla úsměv. Tím mě přesvědčil, že se o Daniela nemusíme bát.

Sledovala jsem Jane, která se otočila k Danielovi a na tváři vykouzlila sladký úsměv. Všichni jsme čekali se zatajeným dechem, co se bude dít. A ke spokojenosti mé rodiny se nedělo vůbec nic. Jane začínala být nervózní. Nechápala, jak je možné, že ji její dar zklamal. Pomalu se jí z tváře začal vytrácet úsměv.

„Jane?“ oslovil ji netrpělivě Aro.

„Pane, nevím co se děje, ale moje schopnost na něj nepůsobí,“ zašeptala Jane zlomeně a snad i trochu stydlivě.

Jak je to možné? Ještě nikdy mě její schopnost nezklamala. Přemýšlel Aro. Že by… Edward?

„Vidím, že je tu něco, o čemž jsem neměl ani tušení. Pozoruhodné,“ pronesl zamyšleně Aro.

„Skončeme to,“ nabádal ho Caius. Celá tahle situace se mu nelíbila. Došlo mu, že se bez schopnosti Jane a Aleca chýlí toto setkání k nevyhnutelnému konci. K boji.

„Nebuď netrpělivý, bratře,“ odvětil mu Aro. „Edwarde? I tobě nabízím možnost odejít s námi do Volterry,“ promluvil k mé lásce.

Edward se usmál a odpověděl mu: „Děkuji, ale nemám zájem. Vím, kde je moje místo.“ Pustil na okamžik Izzie, která se pod náporem Jasperových uklidňujících emocí zdála být opravdu klidnější, a pohladil mě po tváři.

Aro přistoupil znovu k Danielovi a zaměřil se na jeho krční tepnu. V jeho myšlenkách jsem viděla, jak dal nenápadně pokyn Alecovi, aby zkusil, zda bude i jeho schopnost blokovaná. Chvíli se nic nedělo, a pak jsem si opět všimla úsměvu na Edwardově tváři.

„Alecu, hezký pokus,“ řekl mu klidným hlasem Edward.

Když Aro viděl, že na nás ani Alecova schopnost nefunguje, rozhodl se dát Izzie poslední šanci.

„Izzie, vážně si to nerozmyslíš?“ procedil skrz zuby. Veškerý jeho klid byl ten tam.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jsem si vědoma toho, že jsem vás nechala tak dlouho čekat. Proto jsem pro vás napsala poměrně dlouhou kapitolku. Doufám, že se vám líbila a zanecháte mi alespoň pár písmenek nebo smajlíka. ;-)

Příště se dozvíte, jak to dopadne s Danielem a vůbec se všemi. ;-)

Budu se snažit, aby tu byla příští kapitolka o dost dřív, jak tahle.

Děkuji vám za trpělivost, kterou se mnou máte a také za komentáře.

Vaše EdBeJa

Kapitola 53. - Vize - Shrnutí - Kapitola 55. - Na ně!

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 54. - Zastávka ve Forks: