Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 23. - Touha II.

13.02.2010 (08:45) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6014×

Kapitola 23. – Touha II.

Pohled Edwarda.

Seděl jsem na posteli naproti Belle. Držel jsem ji za ruce a v očích jsem jí viděl strach. Čeho se bála?

Zeptal jsem se jí, z čeho má strach a ona mi odpověděla, že se bojí, že mě ztratí. Jak na to přišla? Proč by mě měla ztratit?

Sklonila hlavu. Dal jsem jí ruku pod bradu a zvedl jí hlavu, abych viděl její oči.

„Lásko, proč bys mě měla ztratit? To já jsem chtěl znát tvůj příběh. Sice jsem nečekal, že jsi toho prožila tolik a také nemůžu souhlasit se vším, co jsi dělala, ale to nemění nic na tom, že tě miluji z celého srdce,“ vysvětloval jsem jí. Opravdu jsem ji miloval, ale také jsem si uvědomoval, jak moc se můj život lišil od jejího.

„Děkuji. Nevím, co bych dělala, kdybys mě opustil.“ Nevím, jestli se mi to jen nezdálo, ale měl jsem pocit, že se stále bála. Copak nepochopila, že už bez ní nedokážu existovat? Naklonila se ke mně a políbila mě.

Pak řekla, že už je Kate nervózní a chce jet domů.

Vzpomněl jsem si, jak říkala, že čte myšlenky všech, jen ne moje. Byl jsem rád, že to tak bylo, ale nebylo mi jasné, PROČ to tak bylo. Fungovala snad moje mysl jinak, než ostatním? Zvláštní.

Vstal jsem z postele, vzal Bellu za ruku a šli jsme za ostatními. Kate byla vážně nervózní. Viděl jsem jí na tváři obavu. Bála se našich. Bylo už docela pozdě, ale naši nepsali ani netelefonovali, takže jsem se pozdního příjezdu domů neobával.

Rozloučil jsem se se všemi a políbil Bellu na rozloučenou. Řekl jsem jí, že zítra zavolám a šel jsem k autu. Kate nasedla a my se vydali směrem do Forks.

Kate seděla tiše, ale když jsem se na ni podíval, viděl jsem, že ji něco trápí.

„Kate, co se ti honí hlavou?“ zeptal jsem se. Periferním viděním jsem si všiml, že ke mně otočila hlavu.

„Nevím, jestli těch informací na mě nebylo dnes nějak moc. Prvně zjistím, že je Riley upír a s ním i celá jeho rodina, pak se dozvím, že někde po světě běhá Belle dcera, pak zjistím, že Bella zabíjela lidi kvůli krvi…“ řekla a zhluboka se nadechla.

„I na mě to bylo za jedno odpoledne docela dost informací,“ přiznal jsem.

V Bellině životě bylo pár věcí, se kterými se budu muset vyrovnat. Ta hlavní věc byla, že měla dceru. A i když jsem si byl jistý, že Belle moc chyběla, naučila se prostě žít bez ní. Naučila se nedávat na sobě znát to, jak moc jí bolí, že ji nemá u sebe. Bolelo mě, když jsem ji viděl smutnou, ale ať jsem se snažil sebevíc, nějak jsem si nedokázal představit Bellu, skoro osmnáctiletou dívku, jako matku. Zároveň mě ale mrzelo, že jsem věděl, že si nemůžeme plánovat takovou budoucnost, jakou si plánuje spousta mladých párů za pár let. Protože my dva spolu mít nikdy děti nebudeme.

Cože? Nad čím jsem to přemýšlel? I když to byla pravda, tak by mě takovéhle myšlenky po týdenní známosti vůbec neměly napadat.

Další věcí bylo, že byla upír, tudíž nesmrtelná. Nezestárne a nezemře.

A pak tu bylo to zabíjení lidí. Kolik lidí muselo zemřít, aby uhasila svoji žízeň? Nechtěl jsem na to myslet. Bylo to už dávno, co se moje Bella chovala jako monstrum, zabiják.

Vzpomněl jsem si zase na to, co vyprávěla o Paulovi a dceři. Snažil jsem se přijít na důvod, proč už dávno nepřivedl dceru k Belle. Věděla vůbec ta dívka, kdo je její matka? A pokud se snad jednou setkají, co řekne na mě?

Jestli byla vážně poloupírka, tak se musela krom lidského jídla „živit“ i krví. Zabíjeli s Paulem kvůli krvi nevinné lidi nebo lovili jen zvířata jako Cullenovi?

„Edwarde, nechtěl bys být také upír?“ zeptala se mě náhle Kate a vytrhla mě tak z přemýšlení. Na co se to ptala?

„Cože? Jak tě tahle otázka napadla?“ ptal jsem se udiveně.

Kate vypadala zamyšleně. „No, mohl bys být s Bellou napořád,“ pronesla. Měl jsem pocit, že sice mluvila o mně a Belle, ale myslela spíš na sebe s Rileym.

Zajímavá otázka. Chtěl bych být upír? Rozhodně bych pak mohl být s Bellou napořád. A také bychom mohli veškerý čas trávit spolu. Ale co naši? Podle toho, co říkala Bella, byl bych jako novorozený nějakou dobu nebezpečný, takže bych je nemohl vidět. A co Kate?

„A ty bys chtěla být upírkou?“ oplatil jsem jí otázku. Nadechla se, trochu se zavrtěla a pak se na mě podívala.

„No, zatím moc nevím, co to všechno obnáší, ale docela mě ta představa láká,“ odpověděla. Lákala ji představa být upírkou? Nesmrtelnou a lačnící po krvi?

Dojeli jsme k nám domů. Zaparkoval jsem na příjezdové cestě. Bylo už půl jedenácté. V domě se svítilo, takže naši ještě nespali. Otevřel jsem dveře a vešel do domu. Kate se za mnou trochu schovávala.

„Ahojte, jsme doma. Zdrželi-“ chtěl jsem našim vysvětlit, kde jsme byli, ale táta mě přerušil.

„Paní Cullenová volala, že už jste na cestě a omlouvala se, že vás zdrželi,“ řekl nám táta a Kate si viditelně vydechla. Takže Esme volala, to jí budu muset poděkovat.

„Je docela pozdě, jdu si hodit sprchu a pak asi půjdu spát,“ oznámil jsem jim a šel ke schodům.

„Edwarde, ti přátelé, co s vámi byli včera v Port Angeles, to byli Cullenovi?“ zeptala se mamka, když už jsem byl napůl cesty do svého pokoje.

Otočil jsem se a sešel pár schodů. „To jsou oni,“ odpověděl jsem stručně. Netušil jsem, kam tou otázkou mamka mířila. Koukala se na mě, zvláštně se usmívala, ale nic neříkala. Co to jako mělo znamenat? Usoudil jsem, že tím její vyptávání skončilo, tak jsem se zase otočil a šel do svého pokoje.

Po sprše jsem si lehl do postele a podíval se na mobil, kolik je hodin. Bylo po jedenácté.

Moje myšlenky zabloudily k tomu, co říkala Kate. ‘No, mohl bys být s Bellou napořád.‘ To slovo napořád, se mi nějak nedařilo vyhnat z hlavy. Chtěl jsem s ní být napořád, ale věděl jsem, že její napořád je jiné, jak to moje. Její napořád znamenalo na věčnost, moje jen do té doby, než zestárnu a pak zemřu.

Zavřel jsem oči a zkoušel usnout.

Když jsem se vzbudil, podíval jsem se ven. Stále byla ještě tma. Kolik tak mohlo být hodin? Protřel jsem si rukou oči a zjistil, že byly skoro dvě.

Posadil jsem se na posteli a přemýšlel, co dělat. Spát se mi nechtělo, tak jsem si říkal, že bych mohl zavolat Belle. Ona nespala, takže nehrozilo, že bych ji vzbudil.

Vzal jsem do ruky mobil a našel její číslo.

„Ahoj, proč nespíš?“ ozvalo se na druhém konci. Když jsem uslyšel její hlas, mrzelo mě, že ji nemám vedle sebe.

„Ahoj lásko, nemůžu usnout. Nechceš za mnou přijít?“ zkusil jsem se zeptat.

„A co vaši a Kate?“ ptala se. V celém domě se zdálo být ticho, takže jsem předpokládal, že všichni spí.

„Oni spí. A ty víš určitě o způsobu, jak přijít, aby tě nikdo neslyšel,“ řekl jsem a doufal, že bude souhlasit a přijde.

„Hned jsem tam, nech otevřené okno,“ řekla rychle a zavěsila. Chvíli jsem ještě koukal na mobil a pak jsem vstal a otevřel okno. Přijede autem nebo poběží? Jak dlouho jí mohla trvat cesta k nám?

Opatrně jsem otevřel dveře od pokoje a šel do koupelny. Když jsem se vrátil do pokoje, zavřel jsem potichu dveře. Otočil jsem se, že půjdu k posteli a v ten moment se Bella objevila v mém pokoji. Zahlédla mě zrovna v momentě, kdy jsem zamykal. Nechtěl jsem, aby někdo vpadl ke mně do pokoje, kdyby se náhodou probudil.

Bella se ke mně pomalu blížila.

„Nevadí ti, že jsou v domě vaši a Kate?“ zašeptala. Koukl jsem na ni. Vypadala, že mě sleduje. Co se jí asi honilo hlavou? Každopádně v očích jsem jí viděl jiskřičky.

Zastavila se těsně u mě. Její blízkost ve mně vzbuzovala touhu.

„Oni spí,“ zmohl jsem se jen na stručnou odpověď. Doufal jsem, že to tak skutečně je, a že se nikdo neprobudí.

Pohladil jsem Bellu po tváři, dal jí ruku zezadu na krk a přitáhl si tak její rty ke svým. Tělem mi projela vlna vzrušení.

„Miluji tě, Bello.“ Nemohl jsem si pomoct. Láska a touha, které mě ovládaly, byly téměř nezvládnutelné. Hrozně jsem ji chtěl.

„Miluji tě, Edwarde,“ pronesla toužebně.

Už jsem nemohl déle čekat a musel jsem se zmocnit jejích rtů. Bella mě ale předběhla a přitiskla svoje rty na moje. Byla stejně nedočkavá jako já? Hladově jsem ji líbal a zdálo se mi to málo. Vzal jsem ji do náruče a nesl ji k posteli. Z jejích očí jsem četl touhu. Co asi viděla ona v mých? Jemně jsem ji položil na postel a lehl si vedle ní.

Zvedl jsem ruku a hladil ji po obličeji. Ruku jsem zastavil na jejích rtech. Měla je dokonale tvarované. Lehce jsem po nich přejížděl prsty.

Bella zavřela oči a já jsem svým zrakem přejížděl od obličeje, přes krk, až k jejím prsům. Naklonil jsem se opatrně nad ni a snažil se uchovat si v paměti každý centimetr jejího obličeje.

„Děje se něco?“ zeptala se, když otevřela oči a zjistila, že ji pozoruji.

„Rád se na tebe koukám. Jsi tak krásná,“ řekl jsem a toužebně ji políbil na rty.

Bella mi zajela rukama do vlasů. Pohladil jsem ji od ramene až k pasu. Chtěl jsem cítit její nahou studenou pokožku. Přesunul jsem ruku ke spodnímu lemu trička a začal jí ho vyhrnovat. Bella zvedla ruce nad hlavu, a pokud jsem to správně pochopil, chtěla, abych jí tričko sundal. Klekl jsem si k ní, abych mohl chytit triko oběma rukama. Bella mi to ulehčila tím, že se nadzvedla. Na nic jsem nečekal a triko jí přetáhl přes hlavu. Potřeboval jsem se jí dotýkat a ona se tvářila, že není proti. Přejel jsem jí jemně rukou od čela až k bříšku. Cítil jsem, jak se otřásla. Říkal jsem si, kam až mě nechá zajít. Jako odpověď si mě k sobě přitáhla a já jsem jí začal vášnivě líbat. Moje ruka se vydala na podrobný průzkum jejího těla. Bella mě hladila po zádech a já si ten její dotek užíval.

Z ničeho nic mě přestala líbat a ztuhla. Nechápal jsem, co se stalo. Chtěla to stopnout? Zdálo se jí to už moc?

„Bello…“ Položila mi prst na pusu.

„Pšššt,“ zašeptala a já se ani nehnul. Před pokojem jsem zaslechl nějaký slabý zvuk.

„Dobrý. Otec se vzbudil, ale už zase spí,“ vysvětlila mi a usmála se.

Vzduch se zdál čistý, tak jsem se vrhl na Belliny rty a hltavě je líbal. Na hrudi jsem ucítil lehký tlak, tak jsem si lehl na záda, jak chtěla. Sedla si na mě obkročmo a začala mě hladit po hrudi. Její studené prsty jsem cítil od krku až po okraj tepláků. Na mé hrudi snad nebylo místo, kterého by se nedotkla.

Sklonila se ke mně a políbila mě. Dal jsem jí ruce na záda a chtěl ji mít co nejblíže u sebe. Hladově jsme se líbali a naše jazyky se vzájemně proplétaly. Rukama jsem ji hladil po zádech a její podprsenka mi začala překážet. Rozepnul jsem ji a jemně ji stáhl Belle z ramen. Pomohla mi, abych jí ten kus zbytečného oblečení mohl sundat. Nepřestával jsem ji při tom líbat.

Cítil jsem, jak se její bradavky lehce dotýkaly mojí hrudě. Vzrušilo mě to ještě víc.

Nadzvedl jsem se a pak se posadil. Bella mi omotala nohy kolem boků a její obličej byl tak blízko mému, že jsem neodolal a začal ji zase líbat. Nejprve na rty, pak na bradu a pomaličku jsem se přesouval na krk. Přerušovaně dýchala a lehce se třásla. Pokračoval jsem v líbání až k jejím prsům. V tu chvíli se prohnula a za zády se zapřela rukama o postel. Naskytl se mi pohled na její krásná prsa. Sklonil jsem hlavu, vzal do úst její bradavku a laskal ji jazykem. Rukou jsem jemně mačkal její druhý prs. Ještě víc se prohnula a zrychleně dýchala. Ústy jsem se přesunul k druhému prsu. Vzal jsem ho do ruky a jemně jsem jí olízl bradavku. Vyfoukl jsem z pusy vzduch přímo na ni a viděl jsem, jak ztvrdla ještě víc. Zase se zachvěla. Tak moc jsem po ní toužil, že jsem měl pocit, že mi moje mužství za chvíli protrhne tepláky.

„Edwarde…“ vydechla chraptivě Bella. Zvedl jsem hlavu, usmál se na ni a zase se věnoval laskání jejích prsů. Nemohl jsem se jich nabažit.

Bella se po chvilce narovnala a zatlačila mi do hrudě, takže mi nezbylo nic jiného, než se položit na záda.

Prvně jsem nechápal, co dělá, když se přesunula k mým kolenům, ale když mi začala stahovat tepláky, došlo mi to. Vzrušení mě naprosto ovládlo. Bella odhodila moje tepláky a sama se také svlékla. Sedla si mi obkročmo na kolena a nataženou rukou mě pohladila po hrudi. Když dojela přes břicho až k němu, vzala ho do ruky. Můj dech se zrychloval a vzrušení stoupalo. Když po něm několikrát přejela rukou, nevydržel jsem to a natáhl k ní ruce. Měl jsem pocit, že každou chvíli vybuchnu. Lehce a zároveň provokativně se „plazila“ po mém těle a sunula se nahoru. Potvůrka.

Přetočil jsem nás, že teď ležela pode mnou. Naše těla se dotýkala a moje touha už byla téměř nekontrolovatelná. Hladově jsem ji líbal a rukama jsem ji hladil všude, kam jsem jen dosáhl.

„Edwarde, prosím…“ šeptala. Byla tak nedočkavá a právě ta její nedočkavost mě hrozně vzrušovala.

„O co prosíš, lásko?“ ptal jsem se, ale sám jsem měl co dělat, abych se vydržel ještě chvilku ovládat a nevzít si ji hned.

„Prosííím…“ zašeptala a tu jsem ucítil její ruku, která směřovala po mém těle k mému penisu. Ne, její ruku na něm už bych nezvládl. Chytil jsem jí ruku, než stihla udělat to, co měla v plánu a zvedl jsem jí ji vedle hlavy.

Už jsem to nemohl oddalovat. Nebylo ani proč. Byli jsme na tom stejně, já jsem chtěl ji a ona chtěla mě. Nikdo jiný v tento okamžik neexistoval. Byli jsme jen MY. Já jsem tu byl pro ni a ona pro mě.

Vzal jsem svůj penis do ruky. Bella mi to ulehčila, protože nedočkavě ještě víc roztáhla nohy.

Ten pocit, když jsem do ní pronikl, byl nepopsatelný. Bella mi kolem boků obtočila nohy a já jsem se začal pomalu pohybovat v ní. Hladově jsem ji líbal a přál si, aby to nikdy neskončilo.

Bella mi naznačila, abych zrychlil, tak jsem začal přirážet v rychlejším tempu.

Nebyl jsem sám, koho ovládalo vzrušení. Bella mě chytila za vlasy, skoro až surově a náruživě mě líbala.

Cítil jsem, jak se začíná její tělo třást. Snažil jsem se ještě chvíli vydržet. Bella skoro vykřikla, ale pak ztlumila výkřik pevně sevřenými rty. Její tělo se prohnulo a třáslo se zmítané vyvrcholením. Věděl jsem, že už se nemusím přemáhat, tak jsem ještě párkrát přirazil a nechal si po těle rozlít pocit uspokojení. Do polštáře jsem ztlumil Bellino jméno.

Se zrychleným dechem jsem si lehl na ni. Nemusel jsem se bát, že bych ji svým tělem umačkal.

Její tělo mě příjemně chladilo. Pomalu se mně i jí zklidňovalo dýchání.

Řekl jsem Belle, že mi připadá, jako bych ji znal celý svůj život. Vážně jsem to tak cítil, ale ve skutečnosti jsem ji znal teprve týden. Bylo to zvláštní, ale za ten týden se stalo tolik věcí, které mi změnily můj dosavadní život.

„Mám stejný pocit,“ zašeptala. Natáhl jsem se k jejím rtům a políbil ji.

Nabádala mě ke spánku. Ne že bych nebyl unavený, ale nechtěl jsem spát, když tu byla ona.

„Lásko, já tu s tebou zůstanu, ale ty se musíš prospat. Přes den bychom si mohli zajít třeba do kina, ale to asi nepůjde, když se ti bude chtít spát.“

Slíbila mi, že tu bude se mnou, zatímco budu spát.

Lehl jsem si vedle ní a vzal ji za ruku. Přitiskla svoje tělo na moje.

Zavřel jsem oči a řekl šeptem: „Miluji tě.“

Propadal jsem se do říše snů a jakoby se slabě ozvalo z velké dálky: „I já tebe.“

Ucítil jsem na svém těle studený dotek a to mě probudilo. Rozlepil jsem oči a rukou jsem zašátral vedle sebe. Neodešla. Byla tu se mnou. Otočil jsem se na ni a usmál se. Musela mě asi přikrýt, protože jsem ležel zabalený v dece.

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal jsem. Ležela vedle mě a stále byla nahá.

„Edwarde, nechtěla jsem odejít, aniž bych se s tebou rozloučila. Je brzy ráno, ale vaši jsou už vzhůru a nebylo by dobré, kdyby mě tu našli. Musím zmizet, ty si ale ještě zdřímni,“ vysvětlovala mi. Nechtěl jsem, aby odešla, ale měla pravdu. Trochu jsem se zamračil.

„Vím, že musíš jít, ale vůbec se mi to nelíbí,“ řekl jsem jí šeptem.

Usmála se a nahnula se pro polibek. „Až se vzbudíš, tak mi zavolej nebo napiš. Mohli bychom jít do toho kina. Nebo zkus vymyslet něco jiného.“

„Klidně můžeme jít do kina,“ pronesl jsem. Bude tam tma a třeba tam nebude ani moc lidí… Vzpomněl jsem si na naše milování a tělem mi znovu projelo vzrušení. Chytil jsem ji za pas a přitáhl si ji blíž k sobě. Začal jsem ji hladově líbat. Nemohl jsem si pomoct a ona se nebránila. Hladil jsem ji po ruce a sjížděl jsem až k zadečku. Byla dokonalá. Moje mužství se už zase „hlásilo o slovo“ a já jsem přemýšlel, co s tím. Naši byli vzhůru, ale stále jsem měl zamknuté dveře.

Kruci, co se to se mnou stalo? Byl jsem jí jako posedlý.

„Bello…“ zašeptal jsem toužebně mezi polibky. Podívala se na mě a usmála se.

„Lásko, nechci, ale vážně musím jít. Slyšela jsem tvoji mamku, jak říká, že tě za chvíli půjde vzbudit. Ona tě nebude nutit, abys vstával, jen to přijde zkusit. A co by asi řekla na to, kdyby zjistila, že máš zamknuto? Myslíš, že by se jí to nezdálo podezřelé?“ Snažila se mě přesvědčit, ale viděl jsem na ní, že se jí opravdu nechce odejít.

Políbila mě a posadila se na posteli. Očima těkala po pokoji a sbírala svoje svršky. Ach jo. Budu to muset rozchodit, nedá se nic dělat. Lehl jsem si na záda a ruce jsem si dal za hlavu.

Pozoroval jsem ji, jak se obléká. Když byla oblečená, naklonila se ke mně a políbila mě. Zkusil jsem ji zadržet, ale nedala se.

„Promiň, ale vážně to teď nejde. Miluji tě. Ozvi se, až budeš vzhůru,“ řekla omluvně a šla k oknu.

„Také tě miluji. A ozvu se,“ stihl jsem ještě říct a pak už jsem jen viděl, jak se usmála a vyskočila z okna.

Ležel jsem a přemýšlel, zda se mi chce ještě spát. Podíval jsem se na mobil a bylo teprve půl sedmé. To jsem toho teda vážně moc nenaspal. Vstal jsem, potichu odemknul dveře a zase si zalezl do postele.

Uběhlo asi pět minut a potvrdilo se to, co říkala Bella. Slyšel jsem na schodech kroky, tak jsem zavřel oči a začal pravidelně oddechovat. Někdo potichu otevřel dveře od mého pokoje.

„Edwarde,“ zašeptala mamka. Dělal jsem, že spím. Zkusila na mě promluvit ještě dvakrát, ale když jsem nereagoval, tak zase potichu zavřela dveře a odešla.

Lehl jsem si na půlku, kde ještě před chvílí ležela moje krásná Bella.

Kapitola 23. - Touha I. - Shrnutí - Kapitola 24. - Rozhodnutí

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 23. - Touha II.: