Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 17. - Taekwondo

13.01.2010 (20:45) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5885×

Kapitola 17. – Taekwondo

Pohled Belly.

Čekala jsem, až promluví. Jeho vážná tvář mě deprimovala. Bála jsem se, že už mě nechce. Že jsem ho ztratila.

„Bello, jsem rád, že ses vrátila. Nechápu, jak jsi mohla tak rychle zmizet. Vyběhl jsem chvilku po tobě, ale ty už jsi byla pryč,“ zakroutil hlavou a z hluboka se nadechl. Zatím to nevypadalo tak zle, jak jsem si myslela. Ale viděla jsem na něm, že ještě neskončil. A vůbec jsem z toho neměla dobrý pocit.

„Co to s tebou bylo v jídelně? Viděl jsem, jak jsi byla rozzuřená. Slyšel jsem tě vrčet a vážně jsi vypadala děsivě. Jako zvíře, které se co nevidět vrhne na svou kořist. Ostatním to Rosaliino vysvětlení s taekwondem stačilo, ale já tě znám líp, než ostatní. Nemůžeš po mně chtít, abych tomu uvěřil. Co přede mnou skrýváš, Bello? Můžeš mi říct pravdu?“

A já bláhová si na chvilku myslela, že té báchorce uvěřil. To by mě zajímalo, čeho všeho si ještě všiml.

„Proč nevěříš tomu, že jsem dělala taekwondo?“ zeptala jsem se nevinně.

Zamyslel se a pak se uchichtl. „Mohla bys mi předvést něco z taekwonda? Docela by mě zajímalo, jak moc jsi v něm dobrá,“ mrkl na mě.

A sakra. To jsem mu pěkně nahrála. Že by věděl, jak a co se v taekwondu dělá? Já o tom neměla ani páru, zato on vypadal dost přesvědčivě. Dívala jsem se mu do očí a snažila se v nich najít, jestli to na mě jen hraje nebo jestli skutečně ví. Teď by se mi hodilo umět číst jeho myšlenky. Sledoval mě a trpělivě čekal na ukázku. No tak Bello, vykopni nohu, zašermuj rukama a je to. Rozhlédla jsem se po parkovišti, ale všichni byli ještě na poslední hodině. Aha, teď mi došlo, že jsem měla být s Edwardem na tělocviku. No, nevadí.

„Tak sleduj,“ řekla jsem ledabyle. Vykopla jsem jednu nohu, pak druhou a rukama jsem udělala nějaké neidentifikovatelné pohyby. Dávala jsem si pozor, abych to nepřehnala s rychlostí. A nakonec jsem spojila ruce jako při modlení a uklonila se. To jediné jsem snad viděla v karate nebo kde. Hrdě jsem se podívala na Edwarda. Trochu vykulil oči a pak se začal nehorázně smát. To jsem vypadala tak komicky?

„Čemu se směješ?“ zeptala jsem se trochu uraženě. Objal mě a pořád se smál.

„Ty… jsi… herečka,“ řekl mi a pořád se tlemil. A tím chtěl jako říct co?

„Lásko, to jsi nemyslela vážně, že ne?“ Pustil mě a pořád se smál. Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla až tak zábavná.

„Že bych spletla ten pohyb rukama?“ zkusila jsem a nahodila nevinný výraz. Na chvilku se přestal smát a jen na mě koukal. Asi si myslel, že jsem se v lese praštila do hlavy. Pak přišla další salva smíchu. No tak na to už jsem neměla. I když jsem nevěděla, jestli vůbec on sám věděl něco o taekwondu, bylo mi jasné, že jsem ho nepřesvědčila. Právě jsem si vybrala ztrapňování se na dalších sto let dopředu.

Takže co teď? Sledovala jsem, jak se pomalu zklidňuje. Trvalo to několik minut. Zase tak zábavná jsem teda nebyla. Začala jsem se mračit.

Zase mě objal. „Ani nevíš, jak moc tě miluji,“ řekl s povzdechem. Když se přestal úplně smát, nahodil vážnou tvář.

„V otázce taekwonda máme snad jasno. Takže se zeptám znovu. Lásko, co přede mnou skrýváš?“

A bylo to tu znovu. Lhát jsem mu už nechtěla. I když ta lež s taekwondem mi prošla a ještě se u toho Edward pobavil. No, aspoň někdo. Jenže s pravdou jsem na něj také vyrukovat nemohla.

„Edwarde, pamatuješ si, když jsem ti říkala, že jsou věci, o kterých nesmím mluvit?“ řekla jsem mu opatrně.

Přimhouřil oči. „Pamatuji. Tím chceš říct, že mi to svoje tajemství neprozradíš?“ Kdyby to tak bylo jen moje tajemství. Ale ono se to týkalo celé mojí rodiny.

„A co si myslíš, že bych mohla mít za tajemství?“ zeptala jsem se.

„Já… nevím. Bello, miluji tě, ale když jsem viděl tvoji tvář po útoku Vicky, trochu jsem se tě bál. Jsem si jistý, že i kdybys mi řekla, že jsi v minulosti někoho zabila, tak bych tě pořád miloval. Potřebuji ale vědět, KOHO miluji.“

Miluješ upírku, lásko. Chtělo se mi říct. A jako upírka jsem i zabila.

Natáhla jsem k němu ruku. „Pojď sem,“ řekla jsem mu něžně a doufala, že zapomene na moje tajemství. Udělal malý krůček ke mně a já jsem mu položila ruku na tvář. Sklonil hlavu, přiložil svoje rty na moje a položil mi ruku na zátylek. Přitáhl si mě k sobě, jak nejvíc to šlo. Pootevřel ústa, svým jazykem vyhledal ten můj a začal mě vášnivě líbat.

Po chvíli polibek přerušil a trochu zvedl hlavu. „Miluji líbání s tebou. To ale nemění nic na faktu, že jsi mi ještě neodpověděla,“ řekl mi trochu zadýchaně a přimhouřil oči. Dneska mi nic nevycházelo. Slyšela jsem, že zazvonilo. Za chvíli bude parkoviště plné lidí.

„Lásko, nestačí ti vědět, že tě miluji?“ mrkla jsem na něj.

„Stačí, ale… rád bych, abychom k sobě byli upřímní.“

„Edwarde, slibuji, že ti to časem povím. Teď to ale vážně nejde.“

Skousl si ret, přimhouřil oči a měřil si mě pohledem. Hlavně si ten ret neprokousni! Prosila jsem ho v duchu.

„Pokud se ČASEM rovná BRZY, mohl bych snad ještě chvíli žít v nevědomosti.“

Přitáhl si mě k sobě a políbil mě na rty.

Na parkovišti se to začalo hemžit studenty. Myšlenky některých byly vážně vtipné. Ti, kteří nebyli přítomni scéně v jídelně, mě chtěli hrozně vidět v akci. Někteří mě obdivovali jako mistryni taekwonda. A to jsem si myslela, že mi to nepomůže k popularitě. Vážně jsem dnes měla divný den.

Viděla jsem Alice, která se s Kate blížila k nám.

„Pojedeš s námi Bello?“ zeptala se mě.

„Já myslím, že jo. Dejte mi pár minut, prosím,“ mrkla jsem na ni. Usmála se, chytila Kate za rámě a společně šly k mému autu. Jo abych nezapomněla, zítra bude slunečno. Mrzí mě to. Poslala mi Alice myšlenkou. Kruci, tak to se zítra s Edwardem ve škole neuvidím.

„Zítra se neuvidíme. Naši pro nás připravili program a omluví nás ve škole,“ pokrčila jsem rameny. „Ale už teď mi chybíš,“ usmála jsem se na něj.

Zamračil se. „Tak to mi nezbude nic jiného, než se těšit aspoň na zítřejší večer, až tě uvidím.“ No jo, zítra je pátek. Super. Takže budu mít Edwarda pro sebe celý večer. No paráda.

„Už bych měla jít, ať ostatní nečekají. A na tebe čeká Kate. Zítra odpoledne ti zavolám a domluvíme podrobnosti, jo?“ Natáhla jsem se pro polibek. Vzal můj obličej do dlaní a něžně mě políbil na rty. Pak si opřel svoje čelo o moje.

„Miluji tě z celého srdce. A už teď se mi po tobě stýská,“ pronesl láskyplně. „Těším se na zítřejší večer. Počítej s tím, že si tě ukradnu jen pro sebe,“ dodal.

„Nebudu se bránit,“ řekla jsem mu s úsměvem. „Miluji tě.“

Políbil mě na čelo a vzal mě za ruku. Společně jsme šli za ostatními.

Pohled Edwarda.

Po cestě domů mi Kate vyprávěla o Rileym. Byla z něj úplně mimo.

„Edwarde, co měl znamenat ten výstup Belly v jídelně?“ zeptala se náhle.

„Vždyť jsi slyšela. Dřív dělala taekwondo. Vicky ji vytočila a ona se nechala unést,“ říkal jsem jí to, čemu jsem sám nevěřil. Ale dokud neznám pravdu, bude lepší se držet této verze. Kate to naštěstí jako vysvětlení stačilo. Nechtěl jsem jí lhát, takže mi vyhovovalo, že se víc neptala.

Než jsme dojeli domů, přemýšlel jsem, co měla Bella za tajemství, že mi ho nemohla prozradit. Na nic jsem ale nepřišel.

Doma jsem pozdravil mamku a šel si hodit do pokoje tašku s učením. Přemýšlel jsem, co podniknu.

Seběhl jsem do obýváku a zapnul televizi. Přepínal jsem programy a hledal něco, na co bych se podíval.

Mamka zavolala z kuchyně, že chystá večeři. Kate jí pomáhala.

Pořád jsem si nemohl vybrat, na co bych se chtěl dívat. Nechal jsem tam abc, kde zrovna běžela nějaká upoutávka na nový seriál. Lehl jsem si na gauč před televizi a čekal, co bude po upoutávce.

Na chvíli jsem zavřel oči.

Vzbudil jsem se po pár minutách a akorát začínal nějaký seriál. Blade. Myslím, že jsem někdy v minulosti viděl film, který se jmenoval stejně, ale už jsem si nepamatoval, o čem byl. No uvidíme.

Sledoval jsem nějakého bojovníka s mačetou, co si říkal Blade. Byl to napůl člověk a napůl upír a snažil se zneškodnit bandu upírů. Tak to asi nebude nic pro mě. Vzal jsem do ruky ovladač, že vypnu televizi a najednou jsem zůstal koukat na obrazovku s vykulenýma očima.

Kapitola 16. - Bella - Shrnutí - Kapitola 18. - Déjà vu

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 17. - Taekwondo: