Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 35. - Sladký konec

14.01.2010 (16:15) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1739×

„Renesme Cullenová! Jestli okamžitě neodemkneš, tak si to slízneš! A to nemluvím  jestli neodemkneš v tenhle den!“ křičela na mě Alice.

Byla jsem zamčená v koupelně u sebe v pokoji. Dneska byl pro mě den D, ale vypadala na to spíše Alice. Jako kdybych nevyšla promarnila by se její svatba. Sice jsem nechtěla promarnit vlastní svatbu, ale už včera jsem se jí bála. Samozřejmě Jack měl ze mě legraci, protože ho neměla na starost ONA! Ten si vklidu včera večer odjel se smečkou na večírek, né že by jsme s halama nikde nešli, ale i tak. Od včerejška jsem ho neviděla a dneska mu Alice asi nedovolí ani vstoupit do domu.

„Alice a pustíš na naši svatbu taky-“ byla jsem přerušena.

„V žádném případě! Měla jsi na ně myslet dřív.“

„V tom případě nelezu! Proč bych měla jít k oltáři, kde nebude ani ženich?“

„Ale, Jacob tam bude.“

„Pod tvým velením jsi nejsem jistá.“ Špitla jsem potichu.

„Nessie, prosím rychle. Alexis s Masonem se za chvíli probudí a jen samy od sebe nepůjdou.“ Slyšela jsem Rosalii.

Lehce jsem zavrčela a otevřela dveře, Alice hned po mě skočila a táhla mě k sobě do koupelny. Sice jsem se vzpírala, ale přece jsem byla jen poloviční upír. Z mého pokoje se začaly ozývat zrychlené tepy srdíček. Smutně jsem se podívala na Alici a ta jen zavrtěla hlavou.

„Prosíííím tetičko Alice.“

„Rose přines.“ Houkla nakonec Alice a já ji objala.

Rosalie vešla do dveřích a držela v rukách Alexis a Masona. Moje, Naše děti. Důsledek mé narozeninové noci, nikdo to nevěděl, teda že je to kvůli jedné noci. Alexis byla spíše po mě, bledá krásná a byla spíše upír než vlkodlak, za to Mason byl po Jacobovi. Byl to jeho odraz v zrcadle. Měl všechno po něm. Snědou pleť, hnědé oči, černé vlasy. Prostě celý on. Na dětech bylo zajímavé, že ani jedno nebylo jen člověk. Mason měl teprve měsíc a už se uměl proměňovat. Když byl vlk byl to takový plyšáček, jak si myslela Alexis. Oba rostli v břiše lidským tempem, ale na zemi nabrali obrátky, sice né tolik jako já, ale stejně to bylo rychle.

Vzala jsem si do ruky Masona a Alice mě povalila na židli a začala mě upravovat. Nikdy by mě nenapadlo, že mu po dvou měsících známosti, z mojí strany budu souhlasit se svatbou. To on ještě nevěděl, že čekám děti.

,Představ si Nessie až budem manželé a ty budeš čekat malé´zazubil se na mě.

,Jacku´ zeptala jsem se , se smíchem a on se na mě upřeně díval.

,Já už těhotná jsem.´smála jsem se znova. Nejdřív měl zmatenou masku a pak na mě vybafl.

,S kým a jak dlouho!´ zase jsem se mu musela zasmát.

,S tebou a jsem v …. Prvním měsíci.´

Jo to byla zábavná noc. Dívala jsem se na Masona, vážně to byl mazel už jen od pohledu. Nebýt příbuzná a neznát jeho otce, asi bych s ním chtěla něco mít. Ale možná jsem si to myslela protože byl můj. Zatím jediný chlap, ale dneska dostanu druhého a prodloužím si jméno.

„Ness, prosím odlož Masona k Rosalii, potřebuji tvou spolupráci, já pak děti navleču de jejích věcí. Alexis tam dojde sama a Masona zatím doneseme.“ Plánovala.

„Alexis chodí?“ vyhrkla jsem a nemohla uvěřit že by moje holčička uměla chodit.

„Ještě ne, ale za pár minut začne.“ Řekla zamyšleně. Bylo to zvláštní, že ty dva Alice zrovna viděla, ale nějak mi to nevadilo.

Upřeně jsem se dívala na Alexis a ona mi pohled oplácela, najednou se zasmála a vyšvihla se na nohy a vyrovnanými kroky ke mně dokráčela.

„Ty jsi ale šikovná zlatíčko.“ Řekla jsem a Alexis se zasmála.

„Natočila jsem to pro zbytek rodiny.“ Oznámila mi Rose a zacvakla kazetu. Pak mi vzala Masona i Alexis a odešla s něma do neznáma.

„Zatím co ses Mazlila z Masonem a on ničil mojí práci, protože ví že tě potom nepozná, jsem ti stihla namalovat jen rty, takhle by to nešlo postav se. Svatba jen za šest hodin.“

„JEN.“ Dodala jsem sarkasticky.

Zavřela jsem oči a Alice na mě rychlými pohyby nanášela make-up a všechny zkrášlovadla světa. Klidně bych se mohla i pohupovat a Alicina práce by nepřišla vniveč. Chtěla jsem to mít rychle za sebou a tak jsem byla jako sloup. Cítila jsem, jak mi Alice jezdila pod nosem pudrem až to šimralo, potom se mi vrhla na nehty a začala je lakovat nějakým lakem. Na každém prstu mi dělala nějaký ornament a já jen doufala, že to nebude znak Cullenů nebo Quiletů ke kterým jsem teď vlastně taky patřila.

„Ness, nespi.“ Zapištěla Alice jejím sopránkem.

„Já nespím, uvažuju co mi tam kreslíš.“ Řekla jsem a koukla se na jednu udělanou ruku.

Na nehtech jsem měla béžový podklad a potom drobné bílé květy. Byla to miniaturní práce, ale vypadalo to úžasně. Každý květ stejný, nikde nebyl sebemenší rozdíl.

„To je nádherné Alice.“ Řekla jsem a zároveň si oddychla.

„Počkej až uvidíš svůj obličej.“ Zamumlala a dodala.; „Co sis myslela že kreslím?“

„Právě jsem se bála, netušila jsem co vytváříš.“

„Jen to, co by mohlo ladit.“ Řekla a ruku si dala na srdce, jako při tom když se dávají sliby. Zapomněla jsem, byla to Alice a ladit to muselo.

„Zvedni se, půjdeš už do šatů.“ Rozkázala znovu Alice.

„A s vlasy nebude nic?“ divila jsem se.

„K té korunce co jsme koupili se hodí něco jednoduššího, ale musí se děla s tou korunkou na hlavě a ta se dává po šatech.“ Odříkávala Alice, jako desatero přikázání.

Zvedla jsem se a čekala až je někdo přinese. Rosalie byla se šaty hned u mě. Sundala z nich vak a začala je na mě navlékat. Nikdy jsem si nevšimla, že jsou tak teplé. Měla jsem je na sobě asi třikrát, dneska po čtvrté. Byli to šaty bez ramínek. Okolo prsou obepínaly, aby nespadly pod jejich váhou a z toho šla taková načechraná sukně. Byla lemované přesně stejnýma kitičkama, jaké jsem měla na nehtech. Tentokrát už ve stoje, mi Rosalie dala na hlavu tu korunku a stáhla mi přední pramínky vlasů do zadu. Ty do byli za nimi mi trochu povytáhla a vzadu začala tvořit jen s pármi pramínky, když byla spokojená, vzala žehličku a vyžehlila moje prstýnky, které by se na svatbu ale hodili více . Potom si mě otočila k sobě a měřila si mě nedůvěřivým pohledem. Potom se mi zase začala hrabat ve vlasech a asi po čtvrt hodině přestala a zvesela se usmívala.

„Můžu?“ zeptala jsem se Alice a ukázala na její zrcadlo v rohu, jako by jsme to nemohli dělat u Rose, ta tam měla minimálně šest zrcadel.

„Jistě, paní.“ Pronesla dramaticky Alice a Rose se zachichotala.

Přišla jsem před zrcadlo a spadla mi pusa. Mezi rysy jsem těžko poznávala sebe. Tohle byla úplně jiná osoba. Byla nádherná, ale děsivě nádherná. Oproti ní jsem normálně vypadala šedá myška. Tahle paní, jak řekla Alice, měla nevěřící výraz a vypadala dost směšně. Měla černé linky pod očima, aby se zvýraznili její oči a bílé stíny, které stejně nebyli moc vidět na její sibiřský bílé pokožce. Na rtech měla jemnou barvu. Vlasy vůbec neměla, tak jak jsem si myslela že bude vypadat. Sem tam čouhali rovné pramínky, ale účes vypadal dokonale, stejně jako ta zdálená příbuzná mě.

„To je nádhera holky.“ Vydechla jsem a obě se usmáli na mou reakci.

„Ale takhle nemůžu jít.“ Postěžovala jsem si a Alice se zamračila.

„Proč?“

„Potřebuji, aby mě Jacob poznala nemyslel si, že si bere někoho vzdáleného mě, ale mnohokrát krásnějšího.“

„On tě pozná, o to se postarám.“ Řekla Alice a dala si ruce na prsa.

„Za jak dlouho je svatba?“ zeptala jsem se směrem k Rose.

„Za dvě hodiny.“ Odpověděla mi.

„A to ještě nejste převlečené? Hlavní družička? A co můj svědek?“ ptala jsem se podezíravě.

„Už se jdeme převléct.“ Řekli otráveně a zmizeli.

„Já jsem připraven.“  Objevil se ve dveřích Jasper.

„Tak co těšíš se že budeš můj svědek?“

„Ano, ale jen Alice je trochu zklamaná, že mám vyšší postavení než ona.“ Usmál se na mě.

„No jo, ale ona není můj nejoblíbenější strejda. Člen rodiny.“ Dodala jsem potichu, aby to nikdo neslyšel jen on. „A Ona měla hlavní roli u mámy. Já si vybrala za družičku Rosalii, tak co.“řekla jsem tvrdohlavě.

„Tak se může postavit na hlavu a tancovat breake dance že?“

„Přesně.“ Zazubila jsem se na něj.

„Mimochodem vypadáš nádherně a já bych tě poznal.“ Poznamenal.

„Díky Jazzi.“ Řekla jsem a v tom okamžiku mi začalo kručet v břiše.

„Páni, jak dlouho tě tu mučili?“ ptal se se smíchem a zmizel ve dveřích. Hned byl zpět a nesl mi kus včerejší večeře.

„Jen šest hodin.“

„Strašně málo.“

„Ano.“ Nabrala jsem první sousto a rychle ho rozžvýkala.

„Slyšel si? Alexis už chodí.“ Řekla jsem hrdě.

„Jo slyšel jsem a taky viděl, ta malá se hned dole motala. Měla jsi vidět Jacka jak valil oči, byl k popukání.“

„Jo, je prostě šikovná.“

„To ano, po mamince.“

„Po tatínkovi.“ Opravila jsem ho a oba jsme se zasmáli.

„Po rodičích.“ Řekli jsme oba najednou a zase se rozesmáli.

„Doufám, že Alice na ně nepatlala žádné přípravky.“

„Neboj, v tom se držela, ale oblečky mají teda pěkné. Kdybys jí viděla, po Masonově první přeměně uvažovala, jestli mu náhodou nekoupit obleček pro pejsky.“

„To bych jí dala.“ Zasmála jsem se.

„To by sis zkusila.“ Úsměv mi oplatil.

„Jsou tu všichni?“

„Jo, a kupodivu se snášejí. Jsou tu upíři z Denali, My, vlkodlaci, Amazoňanky, Charlie, otisky, a spoustu dalších známých.“

„To je fajn.“

„Řekl bych. Hele Nessie, já už půjdu dolů, přece jen za půl hodiny.“ Řekl a odešel.

Rychle jsem dojedla mou svačinku a umyla si zuby. Za chvíli u mě byli holky s Edwardem, který se tlemil jak sluníčko. Projela jsem ho pohledem a on se začal usmívat ještě víc.

„Vypadáš krásně zlatíčko.“ Poznamenal táta.

„Tsss… to není fér! Všichni to říkají a já to nevidím. Už i děti ji viděli.“ Stěžoval se ze zdola Jacob.

„Počkej si ještě chvíli.“ Zakřičel táta na zpět a zasmál se mu.

„Teď uvažuje jestli vyletět na horu a nebo zůstat tam kde je.“

„Myslím že by si pak netroufl na rozčílenou Alici, ta by mě určitě celou předělávala.“

„Samozřejmě ujistila mě.“

Pořádně jsem si jí prohlédla. Byla ve světle modrých šatech po kolena a Rose měla podobné, jen se lišili střihem a měli růžovou barvu. Podívala jsem se i na tátu. Měl děsně černý smoking. Až teď jsem si uvědomila, že se Alice s každým domlouvala že vlkodlaci budou mít bílé smokingy a upíři černé, aby byla sranda. Jo vypadalo to legračně.

„Jdeme?“ zeptal se táta a nabídl mi rámě.

„Už?“ divila jsem se.

„Jistě.“

Chytla jsem ho za ruku a šli jsme před schody. Byla jsem na vysokých podpatcích, takže jsem mého tátu převyšovala o dobrou půl hlavu. Dole se rozezněla hudba, jak máma začala hrát. Naučila se to během upířího života, kdyby nastalo situace jako je tahle a neměl kdo hrát. Alice už byla dávno na svém místě společně s Jasprem. Rosalie už scházela schody a mířila si to na uličku kde ležel červený koberec. Edward udělal první krok a tak já začala taky dělat kroky. Když jsme došli úspěšně z schodiště. Mezi hosty se rozezníval šum. Usmála jsem se a šla dál. Edward mě pustil u oltáře a dal mou ruku Jackovi který se usmíval jako kdyby ho někdo majzl pánví a on o tom nevěděl. Emmett začal mluvit a Jacob pořád ze mě nespouštěl oči. Když měl říct slib, musela jsem do něj trochu žďuchnout aby ožil. Hned ho ze sebe vyklopila čekal až řeknu já svůj. Řekla jsem ho o něco pomaleji než on, protože to bylo vážně rychle..

„Berete si Renesme Carlie Cullenová Jacoba Blacka, přijmete jeho příjmení, stanete se jeho ženou, budete ho milovat a budete s ním dokud vás osud nerozdělí?“ tázal se Emmett a vypadal strašně vážně.

„Ano, beru.“

„Dobře tedy. A vy Jacobe Blacku berete si za svou právoplatnou manželku, naši roztomilou Renesme Carlie Cullenouvou a slibujete, že jí budete milovat do konce života, taktéž dokud vás osud nerozdělí?“ zeptal se znovu a měl přísný výraz, který Jacoba jednoznačně probodával.

„Ano, beru.“

„Budeš mít na krku pijavice, jsi si toho vědom?“ zašeptal na něj.

„A ty vlkodlaka.“ Oplatil mu šeptem a Emmett se zazubil.

„Nyní můžete políbit nevěstu.“ Vykřikl radostně.

Jacob se ke mně naklonil a lehce mě políbil na rty. Pak se odtáhl, ale ruku mi obmotal kolem pasu. „Vypadáš kouzelně.“

„Díky.“ Usmála jsem se na něj.

Hosti se roztleskali a začali nám chodit dávat gratulace.

„Gratuluji holčičko, netušila jsem, že se toho vůbec dožiju.“ Řekla máma a objala mě.

„Mami, jsi nesmrtelná.“ Připomněla jsem ji a ona jen pokrčila rameny a vrhla se mi na manžela.

„Ness, gratuluji ti. Doufám, že k nám budeš teď jezdit častěji.“ Řekla Leah a objala mě.

„Jasně, za tebou a Billym.“ Řekla jsem jí a ona se na mě usmála.

„Dobře se mi o ní starej, když si ten její muž a …. Gratuluji k ní a k dětem.“ Řekla ještě Leah Jacobovi a objala ho.

S Billym jsme si podali jen ruce. Vnímala jsem různé pachy od upírů a vlkodlaků a taky různé gratulace. Překvapilo mě, jak se upíři chovali. Ač přes odpor, s Jacobem se v pohodě objali jako staří kamarádi. Jako poslední k nám přišli naše děti s Esme a Carlisleem. Ti dva sice nemluvili, ale rozuměli.

Alexis mě objala a já se bála jestli se mě sesleze a Mason mi zkušeně dopal ruku. To samé se opakovalo u Jacoba. Přišli jsme k ostatním, kde řešili zrovna Emmetta.

„Emme, jsi dobrý, ani ses nesmál.“

„Jo to jsem já.“ Řekla hrdě se poplácal.

„Taky jsme to museli s ním nacvičovat, viď Jacobe.“

„No mě to nějak nevadilo.“ Zasmál se a políbil mě do vlasů.

Tak tohle byl asi vážně nejlepší zážitek mého života.

Moje shrnutí povídek

Konec

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 35. - Sladký konec: