Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 34.- Nejlepší dárek

06.01.2010 (16:15) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1468×

Seděla jsem zavřená ve svém Lamborchini  a ujížděla s větrem o závod do Port Seattelu. Silnice byla mírně zaplněná, ale ne tak, aby se mezi nimi nedalo kličkovat. Auta na mě troubila s pohoršenými výrazy řidičů. Dokonce, když jsem projížděla přes Forks předjela jsem i policajty. Nejdřív na mě troubili, tak jsem jim to oplatila a jela jsem dál a v zápětí mi přišla sms. Ahoj zlato, zpomal nechci ať se vybouráš na svoje narozeniny, jinak všechno nejlepší k narozeninám. Charlie.

Na tváři se mi  vykouzlil malinký úsměv, který hned ale pohasl, když jsem si uvědomila že už je asi deset hodin a Jacob se vůbec neozval. A vůbec, naposledy jsem jsme spolu mluvili, když mi dával ten dárek. Očima jsem zabloudila k palubní desce. Ta dřevěná soška tam byla. Zase jsem se usmála.

Jela jsem ještě rychleji než normální rychlostí která byla asi 210 km/h takže cesta mi vážně trvala jen chvíli. Asi půl hodiny. Zabočila jsem do lesa. Měla jsem štěstí, že Alice byla se mnou v Denali, takže nestihla rozšířit lampionky, nebo čím to ověsila stromy na mámině oslavě. I když u Alice to nebylo moc pravděpodobné, doufala jsem že tam bude jen rodina. Na nějakou odvazovou párty akci jsem se necítila.

Ani jsem nestihla zaparkovat a Alice vyběhla s pištěním ven. Nestačila jsem je ani pozdravit a už jsem měla kolem očí tmavě černou látku. Byl to nezvyk. Zkoušela jsem přes látku nahlédnout, ale to ježaté zlatíčko mi ještě zakrylo obličej svojí maličkou ručkou.

„Alice co to…“ utnula mě.

„Emme!! Pojď mi s ní pomoct.“

Zase jsem otvírala pusu, ale zřejmě Emmett mi podrazil nohy až jsem hekla leknutím. Objal mě pažemi celé tělo, až to ve mně zapraskalo a já znovu hekla. Ze shora se ozvalo nějaké zlostné syknutí, ale nevěděla jsem od koho. Zdřejmě Edward… nebo máma…

„Sorry zlato.“ Zahučel na mě Emmett, hned po tom co mi nechal trochu prostoru k žití.

„Jasně.“

Slyšela jsem Emma jak stoupal po schodech v neobvykle pomalém tempu a za ním Alice. Oba byli potichu, jako by se báli, že jeden dech rozboří stěnu něčeho o čem jsem neměla potuchy. Pozorně jsem poslouchala. Nedýchali, teda kromě mělkého dechu asi u mě v pokoji. Nic víc jsem slyšet nemohla, byl tam šramot.

„Alice?“ na chvíli jsem zaváhala. „Proč musím mít zavázané oči?“ Alice mi neodpověděla, ale cítila jsem, jak se pod mou otázkou nepříjemně ošila.

Když Emm vklouzl do nějakého pokoje, pomalu mě postavil na zem, jako nejkřehčí porcelán a jeho silné paže se mi obmotaly kolem boku. V tom pohybu bylo sice tolik něhy, že by každá holka záviděla a myslela by si, že spolu něco máme - ale taky tam byl podtón té bratrské něhy, kterou nešlo taky přehlédnout. Potom mi Alice jedním rychlým nečekaným pohybem mi šátek strhla.

„Mohla bys mě alespoň upozornit kdy budeš měnit světlo?“ zavrčela jsem na ni.

„Neboj, už nebudu.“ Ujistila mě Alice a věnovala mi dětský úsměv.

„Co říkáš na výzdobu Ness?“ zeptala se mě Rosalie a já se rozhlédla po mém pokoji.

„Pěkný.“

„Dobře, s pokojem jsi spokojená, ale teď dárečky.“ Vyzpívala o oktávu výš než normálně Alice.

„Jo, už jsem se psychicky připravila.“ Pravila jsem a Emmett dostal druhé vánoce.

Táta mrkl na mámu a oba přiskočili k mojí posteli. Nejdřív jsem se na ně nechápavě dívala, ale pak jsem si všimla tří dek. Vykulila jsem oči a Emmett se zase rozesmál mému výrazu. Bylo tam toho spousta.

„První bude od samotného Emmetta.“ Řekla Alice a podala mi malou krabičku. Přitočila se ke mně a pošeptala mi: „Ten nejhorší na začátek.“

„Ale Alice.“ Pokárala jsem ji a vytrhla dárek z ruky.

„Nic neříkám, já bych ti dala něco lepšího.“

„Ty mi dáš něco co se bude líbit zase tobě.“ Přiostřila jsem hlas a zkoumala dárek od Emma. Nebylo to tak hrozné… jen poukázka do obchodu se sexy prádelkem za 100 dolarů.

„Hele Ness?“ přitočil se ke mně nenápadně Emmett.

„Díky Emme.“ Usmála jsem se na něj.

„Jasně, jasně, ale to jsem nechtěl. Hele, domluvil jsem, že si můžeš koupit i vibrátory, kdyby ti ten tvůj nestačil.“ Špitl, že jsem to sotva slyšela.

„EMMETTE!!“ vykřikli jsme společně s Edwardem. Ten se zatvářil jako neviňátko a odklusal k Rose.

Potom následovala dlouhá dávka poukazů do různých obchodů; od Rose do kosmetiky, Alice do Armaniho, Edward do auto servisu, Bella do Prady, Carlisle na masáže, Esme na čtyři různé pobyty pro dvě osoby a Jasper do adrenalinového centra. Na Jaspera jsem se musela zazubit, protože mi dal dvě poukázky a on byl jasný adept.

„Musím říct, že toho vypadalo víc než toho je.“ Oddychla jsem si.

Sice už jsem měla asi už patero šatů, dvoje letenky; jedny do Atlanty a druhé do Paříže a to jsem nemluvila ještě o těch osmi, které jsem si mohla dobrovolně vybrat. Nepotřebou elektroniku, ale i velké kytky. V místnosti zbýval poslední, největší dárek.

Byl asi tak velký jako já zabalen do temně modré, obmotán červenou stužkou která byla tlustší než já a velkou, opravdu obrovskou, mašlí.  

„Tenhle je od celé rodiny, ale hlavně od Edwarda.“ Zašeptala Alice.

Opatrně jsem ztrhala mašli a šla na obal, který už jsem se nesnažila zachovat. Otevřela jsem víko a krabice se sama rozložila, ale v ní byla další. Tu jsem taky rozbalila a rozpadla se jako ta před ní. Jenže v ní byla další krabice. Netrpělivostí jsem zavrčela a moje obecenstvo se pochechtávalo.

Tak se o opakovalo, dokud nebylo dole asi dvacet krabic. Doufala jsem, že tohle byla poslední a nenapadlo je tam dávat jich víc. Na jedné velké krabici ležela ale malinkatá krabička. Že by zabalili malý dárek doprostřed a zbytek byl odpad? Jak je znám bylo to možné. Rozbalila jsem tenhle mini dárek. Byl to malý klíč do dveří, který byl celý ozdobný různými ornamenty.

„To je do tvých dveří od pokoje.“ Vysvětlil Edward.

„Taky nezbytná součást dárku.“ Špitla máma.

„Jako by to pomohlo.“ Začal se smát Emmett a já na něj civěla jak na debila.

„Kolik jich ještě bude?“

„To je poslední.“ Prozradila mi Esme a já zase zavýskla.

Rychle jsem  roztrhla obal a nadzvedla víko. Strany padaly neuvěřitelně pomalu. Že jí to vůbec bavilo. Konečně dopadla s lehkým zaduněním  na zem a já si prohlídla dárek. Ležel tam do klubíčka schoulený vlk?

„Vy mi dáváte vlka?“ nechápala jsem.

„Ta holka je natvrdlá, to má nejspíš to po tobě Ede.“ Postěžoval si Emmett.

Chvíli jsem se na ně dívala jak na vesmírné příšery. Co to proboha je a proč se Emmett culí jako sluníčko na hnoji? Proč se všem zvedají koutky a proč Rosalie ohrnuje nos? Počkat, to dělá jen ve dvou případech. Když jí jídlo a když… rychle jsem se otočila, ale už tam nebyl vlk nýbrž Jacob v kalhotách.

„Úplně jsem zapomněla že můj kluk je vlkodlak.“ Vysvětlila jsem všem a oni se teď smáli na plno.

„Ale stejnak to nechápu.“ Pokračovala jsem dál. „Proč by jste mi dávali na narozeniny Jacoba?“ jakmile jsem to dořekla, cítila jsem kolem sebe jeho teplé ruce. Docela fajn pocit .

„No, takže když si odjela s Alicí pryč, nevěděl jsem jaký by měl být originální dárek a náhodou opodál se objevil Jacob. No tak jsem se s ním domluvil, jako že bys ho dostala jako dárek. Že může bydlet u nás a já, my, proti tomu nebudeme nic mít.“ Řekl táta.

„Takže ty budeš bydlet u nás?“

„Ne.“ Zakroutil Jake hlavou.

Nakrčila jsem čelo, tohle jsem nechápala. Jacob se snažil vyrovnat mojí nynější vrásku na čele a smál se mi. Přitom jednoduše zašeptal do ucha. „Jen tam kde budeš ty.“

„Ahá.“ Protáhla jsem a všichni se mi začali smát.

„Ness, pojď udělala jsem ti takový menší dort.“ Usmála se na mě Esme.

Kývla jsem hlavou a zaklonila ji dozadu. Jake mě lehce políbil na rty a pak jsme vyrazili dolů s rodinou do kuchyně. Když Esme říkala malý, tím  myslela tří patrový dort, kde by se vlezl i slušný striptér, nebo striptérka. Po očku jsem sledovala Edwarda, který jak šlo vidět, pozoroval moje myšlenky a tvářil se jako nově vyřezaný Pinochio. Zasedla jsem za stůl a celá rodina mě napodobila. Esme připravila všem talířky, ale jen jako rekvizity a dala dort jen mě a Jacobovi. Rozhodla jsem se s ním udělat stejný proces jako v Denali.

„Esme děkuji, je moc pěkný. Určitě i chutný. Měli by jste taky ochutnat, když jste ho připravovali.“ Usmála jsem se na všechny.

„Víš Ness… to vlastně připravovala jen Esme…“ říkal jako by zadumaně Emmett.

„To ale vůbec nevadí. Já nejsem lakomá Emme, klidně si vezmi.“ Znova jsem se usmála a ukrojila zvláště velký kousek a dala ho Emmettovi. Ostatní dostali o něco menší.

Nikdo se toho ani nedotkl. Zatvářila jsem se velice soucitně a podívala jsem se na Esme. Hned jsem na ní spustila; „Vidíš to? Jak tě májí rádi? Ani ti nevěří. Chovají se jako kdybys je chtěla otrávit a ty jsi při tom chtěla udělat jen radost. Podívej se na ty jejich obličeje.“ Ukázala jsem na všechny prstem.  „Vypadají vystrašeně, zhnuseně.“

„Dobře dobře.“ Vykřikl Emmett a přerušil tak mou zábavu. „Tak já ti ukážu, jak mám rád Esme.“ Zamračil se na mě a celý kus dortu si nacpal do pusy a rychle ho začal přežvykovat. Nakonec polkl. Nejdřív se tvářil poníženě a znechuceně, ale hned přešel do vítězného úšklebku a byl na sebe hrdý.

 „Alespoň jeden.“ Pronesla jsem dramaticky a ukousla si svého dortu.

Jacob vedle mě už asi dojedl, protože na jeho talíři zela prázdnota jako u Emmetta. Ostatní se neodvážili to dát ani do pusy, tak jsem je začala pražit pohledem. Vzdala to i Esme která začala uždibovat kousky a tvářila se jak upalovaný mraveneček.

„Hele Jacobe, jestli to sníš budu tě mít ráda a nebudu tě otravovat.“ Špitla potichu Rosalie, která seděla od začátku u něho. Nenápadně vyměnila talíře. Jacob jen pokrčil rameny a pustil se znovu do dortu. Otočila jsem se z úsměvem na rtech a zamrzl mi na pohledu na Rosaliin talíř.

„Jak ti chutnalo?“

„Skvěle.“ Pochvalovala si a hladila si bříško.

„Nechceš ještě jeden?“

„Ale neblbni, hlídám si váhu.“ Zasmála se Rose.

„Jednou za čas ti to neuškodí. Usmála jsem se na ní a podala jí mnohem menší kousek.

Rose si oddychla a rychle ho snědla. Pak se vymluvila a utekla na záchod, kde to následně ze sebe vyklopila. Nebyly to zrovna příjemné zvuky. Emmett toho hned využil a s kamenou tváří na ně ukázal svým krmeným  prstem.

„Ty! ty!... to kvůli tobě je teď z Rose anorektička .“ Ani nedořekl a začal se šíleně smát.

Nakonec to ale skončilo tak, že si Jake zaplnil žaludek sladkým a rodina měla žaludek od zvířecí krve.

Posadili jsme se do obýváku na křesla nebo po zemi a Emmett pustil baseballový zápas. Byla to spíše kulisa. Nikdo se na něj nedíval. Každý si z někým povídal. Ať už se svou polovičkou nebo svou sestrou, bratrem, otcem nebo matkou. Carlisle uvažoval o tom, jak to bude na další škole, protože chtěli nastoupit už tenhle rok v lednu. Přemýšlel jak to zařídit, aby nebylo divné že jsme tak krásně popárovaní.

„Když s námi nebyla Bella, Nessie a Jake bylo to lehké ale teď?“ řekl nahlas Carlisle.

„Byli jsme bezdomovci a ty ses nás ujal.“ Zakřičel vzrušeně Emmett.

„Ne!“ řekli jsme všichni.

„Tak jsme byli děti zbohatlíků a tys nás pro naše dobro unesl a pak jsi zbohatl, tak, že jsme skončili stejně.“

„Emmette! Nebudu se vydávat za zloděje.“ Zpražil ho Carlisle.

„A co třeba-“

„Ne.“ Zakvílel Edward.

„A tak-“

„NE!“ zopakoval.

„Ale mohli bychom-“

„To taky ne, mohl by se toho ujmout prosím někdo, kdo je inteligentnější než Emmett?“ zabručel už naštvaně Edward.

„Já něco mám.“ Řekla jsem a všichni se na mě podívali.

„Kdybys teď půl roku nechodila do školy, asi bych něco namítal.“ Houkl Emmett, ale už byl zticha.

„Carlisle a Esme jsou manželé. Esme nemohla mít děti a tak se rozhodli si jich pár adoptovat. Vybrali si Rose a Edwarda. Jenže Jasper, Rosaliin sourozenec si na ní navykl a odmítal jíst a tak byli nuceni si ho s sebou vzít. Na mě si navykl Edward protože jsem byla mladší a umřeli nám rodiče, měl za to, že mě musí ochraňovat. Trucoval a byl vzteklý a vyhrožoval že uteče, nebo něco takového. Jenže tu byl další problém jménem Alice, která měla moc ráda mě a Jasper se jí líbil ale taky nechtěla opustit Emmetta. Takže adoptovali i ty dva. Bellu nějaká blbá máma odložila v baby boxu a Carlisleovi se jí zželelo a tak si jí vzal domů, protože jedno dítě nemohlo nic zkazit a poslední je Jacob. Ten se k nám před měsícem přistěhoval. Protože jeho otec – bratr od Carlislea -  je vážený obchodník a docela zaměstnaný muž. Jake byl doma pořád sám a byla tam nuda a tak ho jeho tatíček poslal za jeho milovanými příbuznými. Co vy na to?“

„Je to tak komplikované až mi jde hlava kolem.“ Okomentoval Jacob.

„Ano, je to tak složité, že by si to ani člověk nevymyslel.“ Zazubil se na mě Carlisle.

„Dobře. Vystupujeme pod našim jménem Cullnen, ale jinak. Rose a Jasper Haleovi? Isabella Cullen? Swan? Alice a Emmett McCarty? Jacob Black? Edward a Renesmee Manson?“

„Samozřejmě.“ Odkývali jsme všichni.

„Isabella Marie Swan Cullen prosím.“

„Dobře. Takže rodino. Poslední dárek.“ Vykřikla nadšeně Alice a vyletěla ven.

„Co?“

„Alice řekla, že nám zařídila bezva místo v lázeňském hotelu, ale zapomněla objednat pět pokojů po dvou. Takže s námi nejedete.“ Usmála se na mě smutně máma.

„Aha, tak ahoj.“ Prohodila jsem a objala je.

Všichni vycupitali ven. Najednou se přiřítila jako velká voda Alice a za ní Esme. Alice táhla za ruku mě zatím co Esme hučela do Jacoba. Vyběhli jsme do jejího pokoje a tam bylo nové francouzské prádlo. Fialový korzet s černou krajkou a k tomu úplně stejné kalhotky.

„Bude ti slušet.“ Ujistila jsem Alici.

„Ale ne, já viděla v čem spíš tak jsem ti koupila nové pyžámko.“  Zazubila se na mě.

„Jo tak tos koupila pro mě na spaní?“

„Je docela pohodlný, věř mi.“ Špitla a v jejím pohledu bylo něco jako kdyby říkala, On sám je pohodlný, ale co přijde po tom je pohodlnější.´

Alice se zvonivě zasmála objala mě a rychle zmizela. Pomalu jsem sešla ze schodů a dívala se po místnosti, jestli Alice neměla být jen odreagování na to, aby mi mohli ukrást Jacoba. Ne, neukradli. Byl tam. Když jsem sešla poslední schod. Právě odjelo i poslední auto.

„Co ti Esme chtěla?“

„Jen ať se nezapomenem krmit a ukazovala mi, že jídla je tu dostatek.“

„Aha.“ Usmála jsem se.

Sedla jsem si na zem a zády jsem se opřela o Jacobovy nohy. Dívala jsem se na stěnu před sebe a mlčela jsem. Jacob taky mlčel, ale začal se mi rukou hrabat ve vlasech. Bylo to příjemné i nepříjemné zároveň. Párkrát mi po těle přejela husí kůže, takže jsem se musela oklepat. Tohle byl reflex. Vždycky když jsem to udělala. Moje polovička se mi zasmála a dál v tom pokračovala. Sem tam jsem se na něj koukla přes odraz vypnuté televize a on vypadal… velice zaujatě. Jako kdyby mi ve vlasech našel malé vrabčí hnízdo s vrabcem uvnitř.

„Nepůjdeme už spát? Je hodně hodin.“ Prolomil ticho Jacob.

„Kolik?“

„Šest večer.“

„Ano, to je velice hodně hodin.“ Zasmála jsem se.

„Já to říkal.“

„Můžeš jít spát, ale já si půjdu jen lehnout.“

„Jop, to jsem měl v plánu.“ Zazubil se a políbil mě na rty.

Vstala jsem na nohy a chytla se jeho ruky. Vrazila jsem do Aliciného pokoje a chňapla to její prádlo. Potom jsem šla klidným tempem do mého pokoje a pak do koupelny. Rozpustila  jsem si vlasy a lehce je rozčesala. Po celodenním nošení v elegantním účesu mě už trochu bolely.

Celá jsem se vysvlékla a šla se jen na chvíli vysprchovat. Stejnak mi to zabralo více času, než bych čekala. Kapky byly příjemně horké že se mi od nich nechtělo odtrhnout, ale moje mysl dokázala přesvědčit tělo, že Jacob který je vedle má stejnou teplotu a že mi i u něj bude dobře. Vylezla jsem a rychle si vyfénovala vlasy. Když byly suché, kroutily se mi v mých obvyklých prstýncích. Rychle jsem si vyčistila zuby a navlíkla do mého nového spacího oblečení. Musela jsem připustit, že to jako oblečení vůbec nevypadalo. Spíše jsem vypadala jako nějaká pornoherečka, která více ukazuje než zakrývá.

Povzdechla jsem si nad tím, že Alice už jiná nebude a vyšla jsem z koupelny. Podívala jsem se na Jacoba, který ležel rozvalený na posteli a marně si snažil rukou zavřít pusu. Zasmála jsem se jeho výrazu, protože byl vážně k nezaplacení.

„Zvykej si, v pyžamech nespím.“ Prohodila jsem jako kdyby ledabyle k němu a lehla si do postele.

„A věříš mi, že mi to ani moc nevadí?“  najednou škytl hlas vedle mě.

„Ani trochu.“ Usmála jsem se.

Jacob měl na sobě jen volné trenky takže si mi naskytl pohled na jeho dokonalou sexy hruď. Prostě jedinečná, řekla bych. Očima jsem se mu vrátila zase do obličeje a on se na mě pořád díval překvapeně. Tak to teda musel být šok. Představila jsem si Jacoba, kdyby do téhle ložnice přišel on tak oblečený. Hned jsem dostala záchvat smíchu, protože Jake ve fialovém korzetu… no nevím.

Jacob se najednou na mě převalil a začal mě líbat, stejně jako ten den, když jsme se viděli naposledy. S radostí jsem mu polibky oplácela, protože se mi dost líbily. Za chvíli mi jezdil jazykem po lícní kosti až k bradě a zase zpátky. Rychle jsem se přehoupla z pozice utiskovaného na pozici velitele a zase sem ho začala líbat. Rukama jsem mu objížděla svaly po těla a rty jsem mu lehce otřela o čelo, krk a oči. Jacobovi vyšel z úst steh a zase mě převalil. Začal mi jeho teplou dlaní jezdit po stehně až k zadečku a já sem cítila jeho“ menší“ vzrušení. Trochu jsem se zasmála a já už byla zase na něm. Moje ruce mu putovaly po celém těle a jeho mě zase jen po zádech, kde jsem cítila menší tlak. Jo zkoušel rozepnout ten korzet, kupodivu se mu do dařilo, ale asi nějak nebyl spokojen s jeho rychlostí, protože zavrčel a jednoduše do ztrhl.

Ten lišák si mě přidržel trochu od těla, aby si mě mohl prohlédnout. Na jeho tváři se vykouzlil úsměv a zase mě převalil na postel. Rty mi jezdil po bradě a pak se rozhodl si mě asi označit, protože jazykem mi dělal od krku až po boky, rovnou ohnivou čáru. Byla ale strašně vzrušující, takže jsem se neudržela a z úst se mi vypustil sten. Jake zase pokračoval na horu, ale pomaleji a pořád zpomaloval. Tohle bylo více jak mučení, protože jsem byla hodně rozpálena a to nebyla příčina teploty jeho těla, ale jím.

„Jacobe.“ Šeptla jsem.

Cítila jsem se každou chvíli čím dál  tím víc vzrušená. Aby mi ještě více znepříjemnil čekání. Přitiskl se těsně na mě, tak že jsem cítila snad každý záhyb jeho těla, tady aspoň ten nejdůležitější určitě. Nějak jsem se nerozhodovala párat s těmi trenýrkami, jako on s mým vrškem. Prostě jsem chytla ten kus hadru a ztrhla to z něj. On mě napodobil s mým zbytkem oblečení a pak do mě konečně vnikl.

Tohle bylo to nejlepší, co jsem kdy zažila v tom mém životě. Protože,já, on, my jsme k sobě patřili jako skládačka puzzlí, jenže on to věděl od mého prvního dne a já až od mého prvního návratu do Forks a La Push. Teď jsem byla velice vděčná Alici, že všechny zavedla pryč a já si mohla užívat jen s ním, mým Jacobem. Naše těla byli v dokonalé souhře, že nikdo nemusel nic říkat, protože to vlastně i říkali naše různé steny, ale přesto jsem to řekla.

„Miluju tě Jacobe.“

„Miluju tě Nessie.“ Řekl mi stejně.

Za chvíli, která byla moc krátká, jsem dosáhla svého orgasmu a můj přítel chvíli po mě. Potom jsem se stulila do klubíčka vedle Jacoba, ale ten si mě vyzvedl na jeho hruď, takže jsme usnuli jako kotě a pes. Jaká ironie když on byl ten pes.

Shrnutí RenesmeCullen

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 34.- Nejlepší dárek: