Jejich láska se postupně rozvíjí. Jen je tu malý problém... Neilin osud. Musí odevzat své srdce poloupírovi a to trošku kazí milostnou náladu obou hlavních postav. Jak se nakonec Edward rozhodne? Ovlivní jeho rozhodnutí osud Neil? Doufám, že se Vám povídka bude líbit. Vaše Zira
21.12.2010 (07:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1663×
8. kapitola - To je zázrak, co hvězdy na nebi drží
Donesl mě do auta a potom odvezl k jeho domu.
„Dneska přespíš u nás,“ řekl a otevřel mi jako pravý gentleman dveře od auta.
„Ne, já už to zvládnu,“ řekla jsem, když jsem viděla, jak se ke mně natahuje rukama, aby mě zvedl do náruče. Když jsem ale stoupla na zem, tak se moje nohy podlomily a já málem spadla na zem. Naštěstí mě zachytily Edwardovy paže. Zvedl mě do náruče a políbil mě na tvář.
„Jsi si jistá, že to zvládneš bez žádné pomoci?“ zeptal se a já zakroutila hlavou. Měl pravdu… byla jsem dneska strašně unavená, ale to, že jsem hvězda, mi jaksi bránilo usnout. Byl už večer. Položil mě do své postele a myslel si, že asi půjdu spát. Lehnul si ke mně a hladil mě po vlasech.
„Já tak rychle neusnu, Edwarde, já usínám jenom ve dne a teď už je večer. Mohla bych tě o něco požádat?“ zeptala jsem se ho a věděla jsem, že bude vědět, co chci. Přikývl a natáhl ruce. Trošku jsem se popostrčila rukama tak, aby na mě dosáhl svýma rukama. Vzal mě znovu do náruče a vzal mě na balkon.
„Mohla bys teď na jednu vteřinku stát?“ zeptal se a já přikývla. I když jsem se neudržela a skoro znovu spadla, tak už byl s dekou zpátky a znovu mě chytil do náruče.
„Proč nikdy nikoho neposlechneš?“ řekl a já se usmála. Dal na zem deku, a když jsem si na ni lehla tak, abych viděla na hvězdy, tak mě přikryl a lehl si vedle mě. Přitiskla jsem svou hlavu na jeho hruď. Jeho hruď se pořád zvedala a zvedala. Zasmála jsem se a podívala se na něho.
„Já myslela, že upíři nedýchají,“ hlasitě jsem šeptala a on se usmál a nasadil ten svůj krásný úsměv.
„Ne… takže já mám krásný úsměv, jo?“
„Hele, nečti moje myšlenky, nebo…“
„Nebo?“ řekl, usmál se a políbil mě.
„Nebo… tě políbím… ach jo, že ty vždycky jsi o krok přede mnou,“ řekla jsem.
„To je tím, že ti čtu myšlenky, miláčku,“ pošeptal mi do ucha a foukl mi do něho studený vzduch. Jelikož jsem ale hvězda, tak mi to bylo příjemné. Podívala jsem se nahoru na oblohu a viděla své sestry.
„Chybí ti?“
„Každou vteřinu, ale za to, abych tu byla s tebou, to stojí,“ řekla jsem a víc se k němu přitulila. Znovu se nadechl a vydechl. Zasmála jsem se.
„Miluješ mě?“ zeptal se mě.
„Jistě, že ano. Proč se tak hloupě ptáš?“ Opřela jsem se o loket a koukla se na něho. Měl smutný výraz a já nemusela číst myšlenky, abych věděla, na co myslí.
„Aha… no tak…, jestli si se mnou chceš povídat o tomhle, tak to můžu jít do hotelu.“
„Ne,“ vykřikl rázem, „miluji tě z celého srdce, to přeci víš, ale musíme to vyřešit… moc času nám na sebe nezbývá. Musíme se rozhodnout,“ řekl a políbil mě na čelo.
„Ne, znova se pleteš. Tohle není moje rozhodnutí ale tvoje. Ty se musíš rozhodnout,“ řekla jsem a s brekem jsem od něho běžela pryč. Zatínala jsem všechny své svaly a nutila své tělo necítit bolest v mé noze. Musela jsem rychle odejít. Běžela jsem lesem a modlila se, abych nepotkala dalšího vlkodlaka. Ke vší mé smůle jsem jednoho potkala… Leah. Proměnila se a rychle se oblékla.
„Nechci ti nijak ublížit, Neil. Chci ti pomoct se dostat domů,“ řekla a přišla ke mně.
„Domů? Já už nemám domov,“ řekla jsem a šla od ní pryč. Měsíce ubíhaly jak voda a nastal poslední týden mého života na zemi. Ten týden už neměl takovou váhu, takže mi klidně mohli vyříznout srdce a nic by se nestalo. Renesmé by byla zdravá, já bych se rozplynula a tím by byl pro mě konec. S Edwardem jsme se za těch šest měsíců setkali jen párkrát a já si pořád hlídala myšlenky, protože můj plán musel vyjít. Předposlední den toho dne, kdy mi měli vyříznout srdce, si se mnou dal schůzku před jeho domem.
„Miluji tě,“ řekl mi před celou jeho rodinou, a i když mi to bylo líto, tak jsem ten plán musela uskutečnit. Byl by pak do konce života nešťastný, a to jsem nemohla dopustit.
„Taky tě miluji, ale musím ti něco říct,“ řekla jsem a slzy už se koupaly v mých očích. Stačilo jedno mrknutí a vyletí pryč z očního bazénku.
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Není hvězda jako hvězda - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!