Jak se nakonec Edward rozhodne? Renesmé či Neil? Poslední kapitolka je před námi a já doufám, že mě neukamenujete, až si to přečtete. Vaše Zira
27.12.2010 (11:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2159×
10. kapitola - Nečekaný dobrý konec
Najednou jsem se ocitla někde úplně jinde. Rychle jsem otevřela oči a rozhlédla se… ale nikde tu nic nebylo. Byla tu prázdná místnost, všude bylo úplně bílo a nikdo tu nebyl. Rychle jsem se zvedla a rozběhla se pryč, ale všude to bylo stejné. Nebyla to ani místnost spíš jen bílé světlo. Máma mi o bílém světle něco říkala. Bílé světlo si bere hvězdy, které přijdou o své srdce, pod svá ochranná křídla. Sedla jsem si a začala vzlykat, tam, kde mělo být srdce, jsem měla obrovskou díru, ale i tak jsem ho cítila, jak mi buší do prsou.
„Neil, vstávej!“ řekl někdo, a i když jsem nevěděla kdo, tak jsem poslechla.
„Kdo jsi?“ zeptala jsem se a uviděla blížící se osobu. Oslňovalo mě světlo, a proto jsem neviděla osobě do tváře.
„Jsem bílé světlo… určitě jsi o mně už slyšela a přišla jsem sem proto…“
„Aby sis mě vzala,“ řekla jsem.
„Nepřerušuj mě!“ řekla a její záře mě oslňovala stále víc a víc, jelikož už byla skoro u mě.
„Promiňte mi to,“ omluvila jsem se a poklonila jsem se jí. Najednou světlo ustalo.
„Vstaň!“ poručila mi a já vstala. Panebože… moje sestra.
„Sestřičko?“ vykřikla jsem a objala ji. Odstrčila mě a usmála se.
„Teď jsem bílé světlo a zásadně klienty neobjímám,“ řekla, ale nejspíš kašlala na pravidla a objala mě.
„Ty jsi bílé světlo… jak to?“ zeptala jsem se jí. Usmála se.
„Každý máme předepsaný svůj osud… stejně tak jako ty. Stejně jako já… jsi měla spadnout z oblohy kvůli poloupířímu dítěti. Stejně jako já jsi strávila rok s rodinou upírů. Stejně jako jsi měla zemřít a dát srdce dítěti… ale ty ses zamilovala,“ řekla a potom pokračovala, „ nemůžu si tě vzít pod svá křídla, protože ty tu nemáš, co dělat.“
„Co prosím?“
„Jak jsem říkala… nepatříš sem. Patříš na svět… musíš žít, protože v budoucnosti vykonáš veliké věci… no, a taky otec se nabídl, že tě zachrání a místo tebe zemře.“
„Co prosím?“
„Já vím, že jsi asi trošku zmatená, ale…“
„Trošku zmatená? Yvaine… ty si nedokážeš představit, jak jsem teď rozzlobená, naštvaná, udivená, smutná a… táta se nabídl? Proč by to dělal?“ zeptala jsem se jí a ona protočila oči.
„Máš možnost se vrátit zpátky se svému milovanému a ke svému nevlastnímu dítěti, Renesmé, tak nevím, proč otálíš,“ řekla udiveně.
„Proč otálím? No, já nevím, protože můj otec zemře kvůli mně a…“
„Otec už stejně musel zemřít, dřív či později by ho vyhodili z práce a víš, že jeho práce pro něho byla vším. Stejně by…“
„Neříkej to sloveso!“ vykřikla jsem.
„Zemřel… tak a řekla jsem to. Neil, co je to s tebou? Nikdy se k tobě nechoval pěkně a teď si tu chceš hrát na silné pouto mezi tebou a tvým otcem? Proboha, Neil… jdi támhle tím tunelem a vrátíš se zpátky. Je ti jasné, co jsem ti teď právě řekla?“ zeptala se mě a já jen přikývla.
„Dobře, sestřičko, opatruj se a řekni tomu svému Edwardovi, že to má u mě, když tě zachránil… a ty obavy ohledně toho, že máte mezi sebou rozdíly… no, myslím, že už se tím obávat nemusíš,“ mrkla na mě a já nezaujatě kývnula. Potom jsem se vydala k tunelu, a když jsem se ještě otočila, abych mohla Yvaine zamávat, tak už tam nebyla. Prošla jsem celým tunelem a najednou jsem se probudila. Otevřela jsem pomalu oči a nade mnou stáli všichni Cullenovi včetně Edwarda.
„Kdo jsi?“ zeptal se Emmett a já posmutněla… sakra… já jim vymazala paměť. Edward mi podal ruku a já se za ni chytila. Vytáhnul mě ze země tak rychle, že jsem skončila přesně svými rty na těch jeho a on mě políbil.
„Nezapomněli,“ pošeptal mi a já si oddechla. Potom se mi ale svraštilo čelo a já nahodila svůj udivený obličej.
„Prášek,“ řekla rychle Alice.
„Alice! Mohl jsem ji trošku potrápit,“ řekl Edward.
„Nemohl… zjistila bych to,“ řekla jsem.
„A jak?“
„To ještě nevím, ale prostě bych na to přišla,“ pošeptala jsem mu do ucha a foukla mu tam studený vzduch.
„Uahhhhaaaa,“ zařval Emmett, „ necháme ty naše hrdličky o samotě a podívám se za naší nádhernou Nessinkou.“
„Řekl jsi jim to?“ zeptala jsem se ho, když byli všichni pryč.
„Ano, víš, jak bylo těžké… jen tak ležet a dívat se, jak umíráš? Musel jsem tě proměnit… jinak to nešlo,“ řekl Edward a já se podívala na svoji ruku. Třpytila se ve slunečním světle a já se usmála.
„Tak tohle myslela tím, že… no jo no… Yvaine,“ řekla jsem.
„Co?“ zeptal se.
„Jednou ti to povím, ale teď mám strašnou žízeň a myslím si, že tu neuhasím jen pouhou vodou,“ řekla jsem a mrkla na něho.
„Myslíš dobře, ale před tím, než se z tebe stane krvežíznivá bestie, tak chci ještě něco udělat, než budeš poskvrněna,“ řekl a okamžitě mě políbil.
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Není hvězda jako hvězda - 10. kapitola:
páááni tohle by potřebovalo pokráčko
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!