Nic neprozradím! Nechte se překvapit, ale jak asi mohla vypadat svatební cesta Edwarda a Bells, co? Doufám, že se bude líbit.
Zanechte prosím komentář, čím víc jich bude, tím dříve napíšu další díl.
Vaše jeanine
19.06.2010 (09:45) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4018×
32. Jen oceán a my dva
Edward:
Když jsem viděl Bellinu tvář, jak zazářila, když viděla Carlislovu jachtu v měsíčním světle, zaplavil mě pocit štěstí. Už nám nic nestojí v cestě.
„Ta loď je tvoje?“ zeptala se.
„Carlislova. Ten ostrov, na který poplujeme, patří Esmé. Dostala ho od Carlisla asi k 150. výročí svatby. Už nás měli plný zuby a potřebovali se někam schovat. Esmé nám ho teď milosrdně půjčila. Ve Forks bychom si líbánek moc neužili,“ vysvětloval jsem jí.
„Páni! Taky mi koupíš ostrov?“ zubila se na mě.
„Počkej 150 let,“ pozlobil jsem ji.
„Třeba tisíc.“ Ovinula své paže kolem mého krku a přitiskla se na mé rty. Jak dlouho už jsem se jí nedotýkal?
„Nejdříve ostrov, Bells, ano?“ Směřoval jsem ke kormidlu.
„Hmmm, tak fajn, ale necháš mě řídit!“ naléhala.
„Blázníš, Carlisle bude tu jachtu chtít vidět vcelku!“
„Rejpale!“
„Tak pojďte paní Cullenová, ale opatrně. Není to tak snadné,“ varoval jsem ji.
Blížili jsme se k ostrovu, Bella stála na přídi a užívala si větru, který jí čechral vlasy. Její přenádherná vůně se linula až ke mně.
„Bell, támhle,“ ukázal jsem jí náš ráj.
Ostrov nás vítal osvětleným molem a s odrážejícím se měsícem na hladině a šuměním vln, to dokreslilo romantiku dnešního večera. Zaparkoval jsem loď a pevně ji přivázal k molu. Vzal jsem Bellu do náruče a nesl ji pomalu směrem k džungli.
„Budeme bydlet na stromě?“ ptala se mě nadšená Bella.
„Blázníš? Esmé je přece architekt a k tomuhle ostrovu navrhla perfektní dům,“ vysvětlil jsem jí. Když jsme došli k domu, postavil jsem ji na zem.
„To je nádhera,“ šeptla Bella.
„Dojdu pro kufry. Nikam se nehni.“ Doufal jsem, že na mě počká. Ale i když jsem byl během vteřinky zpátky, byla už někde v domě.
Vešel jsem za ní do domu, kufry jsem nechal v hale. Našel jsem ji opřenou na zadní terase. Byl odtud nádherný výhled na zátoku. Bylo slyšet jen tříštící se vlny o břeh. Vítr si pohrával s jejími rozpuštěnými vlasy, které jako by na mě mávaly a říkaly: Pojď blíž.
Opřel jsem se o dveře terasy a sledoval jsem svou ženu. Užíval jsem si, jak je Bella unešená tímto kouzelným místem. Zhluboka se nadechla a rozpažila ruce. Pro mě to byl ten poslední impuls a pomalu jsem přistoupil k ní. Zezadu jsem ji objal a políbil na odhalený krk. Bell se zachvěla vzrušením.
„Jdeme si zaplavat?“ navrhla.
„Proč ne,“ zněla má odpověď.
Cestou k zátoce jsme ze sebe sházeli veškeré oblečení. Voda byla příjemná. Nikdy jsem se za úplňku nepotápěl a s Bellou to mělo své kouzlo. Všechno s ní bylo tak nové, nepoznané a nádherné. Sevřel jsem ji v náručí a přisál jsem se na její rty. Ona obtočila své nohy kolem mého pasu a pevně mě sevřela. Nemohli jsme to dál odkládat, čekali jsme na sebe tak dlouho a tolik jsme po sobě toužili…
Bella:
Esméin ostrov byl nádherný. Nedaleko domu bylo jezírko s vodopádem. Romantičtější místo jsem si ani nedokázala představit. Veškerý čas jsme trávili spolu, milovali jsme se snad ve všech zákoutích tohoto ostrova. Ke štěstí mi nezbývalo vůbec nic a čas plynul tak, že jsme ho nestačili ani vnímat. Každou druhou noc jsme vyrazili na pevninu na lov.
Jednou v noci jsem se ale probudila a byla jsem sama. Na polštáři ležel vzkaz:
Musel jsem na chvíli na pevninu, brzy se vrátím. Klidně spi dál, lásko. Tvůj Edward.
Rozmrzele jsem se převalila na druhý bok, ale neměla jsem to dělat. Okamžitě se mi zvedl žaludek. Jen tak tak jsem stihla doběhnout na záchod. Co to k sakru je? Nikdy mi přece nebývá špatně! Říkala jsem si, pak mi došlo, co to mohlo způsobit.
Čekám dítě!
Opláchla jsem si obličej a zkoumala jsem své bříško. Jak je možné, že jsem si nevšimla. Vždyť jsme tady maximálně měsíc a já vypadám jako Samantha, než jsme odjížděli. Je vůbec možný, aby to bylo takhle rychlý. Přehodila jsem přes sebe župan a vyšla na terasu. Nechala jsem se ovívat lehkým větříkem a přemýšlela nad svým těhotenstvím. Teď už o tom nemohlo být sebemenších pochyb.
Ruka mi automaticky klesla a hladila jsem to maličké bříško, co se skrývalo pod županem. Po nějaké době jsem zaslechla motorový člun. Edward vrací, jak mu to jen říct?
„Bell?“ volal mě.
„Na terase!“ odpověděla jsem mu.
„Jakto, že nespíš? Poslední dobou jsi byla tak unavená, že by mě ani nenapadlo, že se vzbudíš.“ Měl o mě starost.
„No, co k tomu říct? Edwarde, asi je na čase vrátit se do Forks,“ chodila jsem kolem horké kaše.
„Už se ti tu nelíbí?“
„Ale ano, jen teď asi budu potřebovat Carlislovu pomoc. Čekáme miminko, Edwarde!“ Vběhla jsem mu do náruče. On jakoby zkameněl.
„Co je s tebou? Ty nemáš radost?“ Pohladila jsem ho po tváři.
„To je skvělý, Bell, nemůžu se dočkat, až to mrně bude běhat kolem nás.“ Najednou roztál a vzal mě do náruče, políbil mě a otočil jednou dokola. Zase se mi zvedl žaludek, tentokrát jsem to na záchod nestihla, tak to šlo přes zábradlí terasy.
„Promiň, lásko. Ihned volám na letiště.“ Odběhl Edward pro mobil. Měla jsem radost, že je tak nadšený, ale už jsem přemýšlela, jak zvládnu let.
Edward telefon vyřídil bleskovou rychlostí. Vzal mě do náruče a opatrně mě odnesl zpět do postele.
„Klidně lež, všechno sbalím a ráno vyrážíme. Prospi se.“ Políbil mě na čelo. Jen jsem ho nevěřícně sledovala. Během chvilky měl sbaleno a už ležel vedle mě. Stulila jsem se do jeho náruče a za chvilku jsem spala.
Ráno mě něžně vzbudil, choval se ke mně jako k porcelánovej panence, jen aby mi nebylo špatně. Motorovej člun mi naštěstí nepřitížil a letadlo jsem taky zvládla.
Doma nás uvítal déšť a Carlisle s Esmé.
„Je načase vymyslet jména, lásko!“ mrkla jsem na Edwarda, než jsme došli k jeho rodičům. Edwarda to trochu zarazilo.
-----------------------------------
Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nenávist vs. Láska 32. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!