Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs. Láska 28. kapitola

14.05.2010 (13:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3603×

28. Návrat do školy

Bella:

„Kovaná postel s nebesy?“ divila jsem se novému a nečekanému zařízení mého pokoje.

„Alice říkala, že budeš nadšená,“ odpověděl smutně.

„Ale já jsem nadšená, blázínku. Jen mi vadí, že ji se mnou nechceš otestovat!“ zavtipkovala jsem a přitiskla se na jeho rty.

„A kdo řekl, že nechci?“ zamumlal, když se osvobodil z mého vášnivého sevření.

„A ty chceš?“ začala jsem se červenat.

„Strašně moc!“ hodil mě do postele a něžně na mě lehl.

„Ale protože ty nejsi rozumná, někdo být musí!“ dodal ještě.

Zakňourala jsem.

„Existuje antikoncepce!“ svitla mi malá naděje.

„Obávám se, že v našem případě by byla antikoncepce úplně bezpředmětná!“ ujišťoval mě.

„Ale já nejsem upír, jsem jen napůl. Mohla by zabrat,“ hledala jsem možné varianty.

Přišlo mu to vtipné a mál se mi.

„Ale je jsem, Bello, upír se vším všudy!“

„Tím si nejsem tak jistá! Nechceš mi to dokázat!“ musela jsem ho trochu naštvat.

„Bello, Bello, Bello! Co mám s tebou dělat!“ kroutil hlavou a skulil se ze mě.

„Takže tu postel vyzkoušíme až po svatbě? To ji Alice nemusela pořizovat hned!“

„To, ale nebyla Alice. Tenhle praktický dárek máme od Emmetta a Rose. Ta postel je vyrobená z Adamantina, tuhle jedinou nedokázali zničit, tak nám ji pořídili taky,“ usmál se nad myšlenkou která ho napadla, ale neprozradil mi ji.

„Adamantinum?! Co to jako je?“ nechápala jsem.

„Vzpomínáš na film X-men? Wolverine měl z něj kostru,“ vysvětloval.

„Aha a to mám jako postel z Wolverina? Blbost.“ Musela jsem se tomu smát, „to jako ten kov vážně existuje?“

„Jo. A nedá se zničit!“ dodal.

„To znamená, že když upír nezničí tuhle postel. Tak by ti Wolverine nakopal zadek!“ Ta představa byla vysoce vtipná a Edwardova reakce ještě vtipnější, nevydržela jsem se nesmát.

„Dost možná, ale Wolverine není skutečný!“ šeptl mi do ucha, jako by mě ujišťoval.

„Wolverine ne! Ale Hugh Jackman ano a ten by se mnou jistě postel z Wolverina vyzkoušel!“ chtěla jsem působit přesvědčivě, ale cukaly mi koutky. Edwarda to trochu překvapilo. Ale přesně sem jsem ho chtěla dostat!

„Tak Hugh Jackman?“ zasyčel naštvaně.

„Ano!“ podpořila jsem to.

„To si vypiješ! Takhle mě přivádět k žárlivosti!“ začal mě lechtat a mučit svými polibky.

„Tak, ještě pořád bys tady chtěla mít Hugh Jackmana?“ odtáhl se ode mě a bylo vidět, jak zápasí s touhou.

„Hmmm,“ zamyslela jsem se, abych ho ještě trochu pozlobila. Zase se na mě vrhnul svými lačnými rty a nevynechal jediný kousek mého krku.

„Dobře vyhráls! Ať jde Hugh k čertu,“ využila jsem své novorozenecké síly a přitiskla jsem si ho k sobě.

Přitáhl si mě pod sebe a smyslně mě líbal. Překulil si mě na sebe, rukama mi něžně sjížděl po páteři a pevně sevřel můj zadeček. Rozhodla jsem se neotálet a pomalinku jsem rozepínala knoflíčky jeho košile. Neprotestoval. Naopak mi pomohl z šatů. Byla jsem jen ve spodním prádle a Edward měl na sobě jen kalhoty. Překulil mě zase pod sebe a políbil mě, pak se odtáhl. A je to zase tady. Ty chytrý řeči o tom, že spolu zatím nemůžeme spát. Zamračila jsem se na něj.

„Co kdybys školu dodělala jako Cullenová?“ vysypal ze sebe s obtížemi.

„Žádnej problém!“ přitáhla jsem si ho zase blíž. Neodolal mým rtům, ale pak se zase odtáhl.

„Slíbil jsem to tvému otci! Nemůžeme mu to udělat!“

„Táta se určitě těší na vnoučátko!“

„Dal nám ultimátum a já jsem slušně vychovaný a ty jsi slušné děvče. Neměl bych tě tady takhle pokoušet!“ začal zase s ohranou básničkou.

„No jo,“ zabrumlala jsem a přetáhla jsem přes sebe peřinu.

„Zlobíš se moc?“ byl najednou smutný.

„Ano!“

„Zlobíš se na mě?“

„Ne! Zlobím se na sebe, protože ti nedokážu odolat, když si nablízku. Připadám si jako nějaká nymfomanka, která svádí svého počestného snoubence!“ byla jsem na sebe fakt naštvaná.

„No tak, Bello, miláčku. Nemůžeš za to jen ty!“ uklidňoval mě.

„Ne? A proč mám teda chuť se na tebe vrhnout a znásilnit tě!“ řekla jsem skoro šeptem, protože jsem se za to styděla.

Usmál se na mě.

„Jsi pořád tak lidská! Miluji tě!“ políbil mě a chystal se k odchodu.

„Edwarde, kam jdeš?“

„Jdu ti pro sklenici vody, potřebuješ zchladit!“

„Ještě si ze mě utahuj!“

„Víš, že tak jsem to nemyslel!“

Hodila jsem po něm polštář, ale stihl zavřít dveře.

Neuběhlo ani pár vteřin a byl zpátky.

„Proč myslíš, že se s polštářem spí blbě?“ sebral ho ze země a podal mi ho.

„Ty jsi takovej syčák! Poraď mi jak se mám ovládat,“ zaprosila jsem.

„To chce roky praxe! Teď bys měla spát!“

„Budeš mi číst?“

„A co bys chtěla jako večerníček?“ došel k mé skromné knihovně a vybíral.

„Co Shakespearovy Sonety?“ zeptal se.

„Perfektní,“ přikývla jsem. Lehl si ke mně do postele a já se k němu přitulila. Netrvalo dlouho a spala jsem.

Posledních pár týdnů a hlavně večerů mělo podobnej scénář. Bojovali jsme s vášní, která nás spalovala, ale o to jsme si byli vzácnější. Naše láska a vzájemné porozumnění se tím jen prohlubovalo.

Návrat do školy, byl pro mě zdrcující. Nenapadlo mě, že má upíří vizáž, by mohla vyvolat takovej poprask. Byla jsem jen trochu bledší, oči měly nazlátlej odstín a vlasy jsem měla neustále rozevláté. Oblečená jsem chodila téměř pořád stejně, jen díky Alice ve značkovém oblečení.

Angela s Jessikou se mnou přestaly mluvit úplně i když jsem se v podstatě vůbec nezměnila. Edward šílel, když se objevil nějakej další kluk a zval mě do kina. Já měla to štěstí, že jsem jim neviděla do hlavy. Edward bohužel ano a vysvětlovat všem, že jsem zasnoubená a že nemám zájem bylo děsně otravný. To nikdo ten prstýnek na mé ruce neviděl nebo co? Edward se ode mě skoro nehnul. A když ne on tak Alice. Byla jsem jí vděčná, prý si tim projdou vždycky na nové škole.

Školní rok plynul docela rychle, blížilo se jaro a zbývaly poslední dva měsíce školy. Já jsem začala být ve škole přehlížená, jako ostatní Cullenovi a měla jsem klid.

Sam mi řekla všechno, co věděla o těhotenství s upírem, ale u nás to mělo být pravděpodobně trochu jiné. Už jen proto, že jsme byly jen poloviční upírky. Ona navíc měla vlkodlaka! S Jacobem spolu měli normální intimní život a těhotenství se zatím nedostavilo, takže to moc neřešila. Já jsem si řekla, že teď už to prostě vydržet musím.

Jednou večer jsem si s Edwardem opakovala literaturu, byla jsem na ní pitomá a blížily se zkoušky. Do domu vletěla Alice. Byla úplně mimo.

„Bello, Lee!“ volala nás.

„Co je Alice?“ ptala jsem se.

„Kde je Sam? Ztratila se mi!“ vysypala ze sebe.

„No asi u Jacoba, ne?“ odpověděla Leah.

„Ne, byla tady!“

„Sam!“ volala jsem. Lee mezitím nakoukla do jejího pokoje.

„Co koupelna?“ zeptala se Alice.

Edward mezitím volal Jacoba.

„Sam, tady jsi. Co se děje?“ našla jsem ji v koupelně, schoulenou ve sprchovým koutě. Vypadala jako klubíčko neštěstí.

„Já, já…“ nemohla ze sebe nic dostat. Ukázala prstem na krabičku na umyvadle.

------------------------------------

27. - 29.

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs. Láska 28. kapitola: