Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs. Láska 2: Nezkrotná Selena 5. kapitola

20.04.2011 (08:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2525×

5. Ples

Selena:

Probudil mě chlad. Nebyla mi zima, ale jako by mi někdo přejel rty kostkou ledu. Zamrkala jsem do tmy a zjistila jsem, že Ness tady není. Kam mohla takhle pozdě jít? Zachumlala jsem se pod deku a naivně jsem si myslela, že zase usnu, ale pak jsem si uvědomila, že v místnosti je cítit cizí vůně. Příjemná a lehká. Někdo tady musel být. Bříšky prstů jsem se dotkla svých rtů a pak mě to napadlo. Alec? Zavrtěla jsem hlavou. Nejspíš se mi to jen zdá. Rozsvítila jsem lampičku, a abych zkrátila čekání na Ness, začetla jsem se do prvního deníku. Možná, když mamku pochopím, budu se na to dívat jinak a snáz jí vysvětlím, co cítím.

Ness:

Venku se začalo rozednívat. Zívla jsem a trochu otráveně jsem se podívala na prázdný hrnek. Nahuel mi dopověděl svůj životní příběh. Zažil toho už tolik, že to bylo neuvěřitelné.

„Možná bychom měli jít spát. Přeci jen spánek je jedna z mých nejoblíbenějších lidských činností,“ usmál se na mě. I po té dávce únavy jsem mu úsměv oplatila.

„Máš pravdu, zítra budu asi pěkně mrtvá.“ Vstala jsem a Nahuel se mnou.

„Bydlím naproti tobě, tak tě aspoň doprovodím.“ Otevřel mi gentlemansky dveře.

„Alespoň budu mít jistotu, že neusnu na schodech.“ Oba jsme se tomu zasmáli.

Zastavili jsme se až přede dveřmi našich pokojů.

„Dobrou noc,“ špitla jsem. Nechtěla jsem nikoho budit.

„Spíš dobré ráno,“ uchichtl se Nahuel.

„Uvidíme se později, dobře se vyspi.“ Oplatila jsem mu úsměv a zmizela jsem ve svém pokoji.

Tam jsem našla spící Selenu, rozsvícenou lampičku a rozevřený deník. Jen jsem zhasla a doufala jsem, že mě dobře pár hodin nikdo budit nebude.

Přetáhla jsem si deku přes hlavu a přemýšlela nad uplynulou nocí. Nahuel se mi líbil, skvěle se mi s ním povídalo, ale rozhodně jsem nechtěla Jane lézt do zelí. Dám tomu čas, třeba se opravdu sblížíme.

Selena:

„Vstávej!“ Strhla jsem z Ness deku. Jen protivně zavrčela.

„Kde jsi byla celou noc?“

„Nech mě spát, prosím,“ zabrblala.

„Musíš vstát, už nás tu byla budit mamka, je čas na první informace o vzniku upírů!“ Byla jsem natěšená. Maminčin první deník jsem dočetla ráno. Byl pozitivní. Vyprávěla v něm o cestování po světě. Tehdy ještě Ara považovala za otce a měla ho ráda.

„Já nechci!“ protestovala a hodila po mně polštář.

„Tak už mi řekneš, kde jsi byla celou noc?“ vyzvídala jsem zase a polštář jsem po ní hodila zpátky.

„V kuchyni. Nemohla jsem spát!“ Klasika. Ness nesnášela nové postele.

„Ale nepovídej, že jsi tam byla sama celou noc? Nebo jsi tam usnula?“

„Dělal mi společnost Nahuel. Povídali jsme si,“ dodala šeptem a přetáhla přes sebe zase deku.

„Tak s Nahuelem, jo?“

„Jen jsme si povídali,“ ujišťovala mě.

„Je pěknej, co?“

„Jo, ale dělá si na něj nároky ta blonďatá supice!“ řekla mrzutě a konečně vstala z postele.

„Ty jsi ale hezčí a milejší!“ odvětila jsem jí.

„Jo jasně,“ odsekla a už oblečená si rozčesávala dlouhé vlasy.

„Přijdem pozdě, dělej!“ Vzala jsem ji za ruku a táhla do knihovny.

Ness:

Selena mě dotáhla do knihovny, vyhlížela jsem Nahuela, ale marně, nejspíš ještě spal. Ale zmerčila jsem tátu sedícího na pohovce. Četl nějakou knihu. Mamka nahlížela do regálu vedle. Bylo tady spousty knížek.

Šla jsem rovnou k tátovi a protože věděl, co udělám, odložil knihu.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem.

„Neměla jsi v noci spát?“ usmál se, když jsem si sedla těsně k němu a objala jsem ho kolem pasu. Položila jsem mu hlavu na rameno. Na chování už jsem byla velká a tohle mi to vynahradilo. Tátovo pevné objetí.

„Nemohla jsem,“ nekomentovala jsem to. Nejspíš si v mé hlavě přečetl úplně všechno.

„Neboj, nebudu se do toho míchat!“ pošeptal mi.

„Děkuju. Stačí, že děláš dohazovače Sel,“ zasmála jsem se a Sel, která seděla vedle mě, se jen ušklíbla. Pak přišla Sam s Jacobem a Carlislem, tak jsme to víc neřešili.

Alec:

Doufal jsem, že budu moct jít do knihovny s Marcem. Rád jsem poslouchal tyhle starý příběhy o vzniku upírů a hlavně jsem chtěl vidět Selenu. Ne! Já ji musel vidět. Nevydržel bych do večera. S Jane jsme doprovodili Marca do knihovny. Všichni už nás očekávali.

Selena na sobě měla lehké šaty a vlasy měla spletené do copu. Byla nádherná. Usmála se naším směrem a její oči se na vteřinu spojily s těmi mými. Pak pohled odvrátila, aby zkontrolovala Samanthu a Jacoba. Zdá se, že zatím nic netuší.

„Takže začneme. Všichni jsme si kladli otázku, kde se vlastně upíři vzali, a tak jsme začali pátrat po minulosti nejstarších, nám známých upírů, jako byl Dracula, Siustos, Muriel a další, vám neznámí,“ začal.

„Slyšela jsem jen o Draculovi!“ podotkla má sladká Sel.

„Je na čase to změnit, mladá dámo,“ upoutal víc její pozornosti, až jsem žárlil. Edward na mě upřel pohled. Musel jsem krotit svý emoce. Selena to dělala skvěle.

Marcus začal vyprávět příběh, který jsem slyšel už mockrát…

Selena:

Nikdy by mě nenapadlo, že upíři jsou tu od počátku věků. Škoda, že už nás lidé neuctívají jako kdysi.

Otočila jsem se na Ness. Pořád ležela Edwardovi na rameni a spala. Jak může spát? Vždyť to je tak zajímavý a Marcus byl úžasný vypravěč. Celý ten příběh jsem zhltla do posledního slova.

„Je na čase připravit se na ples, dámy, pojďte za mnou,“ vešla Sulpicie. Mamka se konečně uvolnila a já jsem šťouchla do Ness.

„Co?“ napřímila se.

„Jdem si vybrat šaty, zlato!“ Pomohla jsem jí vstát. Vypadala pěkně ospale.

„Nejspíš jsem usnula.“ Promnula si oči a ještě zívla.

„Tak trochu, alespoň neodpadneš po prvním valčíku, sestřičko!“ rýpnul si do ní Charlie.

„Víš přece, že neumím tancovat. Žádnej valčík!“ naštvala se. Tanec jí vážně moc nešel. Táta mi povídal, že tohle zdědila po Belle. Taky byla pěkný nemehlo, než se z ní stala poloupírka.

Jak se prudce otočila, narazila do Nahuela, který právě taky dorazil.

„A-a-a-ahoj,“ zakoktala.

„Ještě uvidíme,“ podotkl k ní, z těsné blízkosti, Nahuel.

„Co uvidíme?“ Byla jako omámená.

„To s tím valčíkem,“ dodal a kouzelně se na ni usmál. Záviděla jsem jí to. Já jsem si každý Alecův pohled musela vydobýt! Musela jsem být víc než nenápadná.

„Jdeme, Ness! Zatím ahoj, Nahueli,“ rozloučila jsem se za nás za obě a vytáhla jsem Ness ven.

Šly jsme jen my holky. Táta, Edward, Charlie a děda zůstali v knihovně.

„Račte vybírat,“ otevřela před námi Sulpicie dveře obrovské šatny. Byly tady všemožné šaty. Cokoli na co bych si jen dokázala vzpomenout.

„Já mám ve svých šatech jasno, takže budu jen radit,“ ozvala se mamka. Byla tady víc než mlčenlivá.

„Vážně si je vezmeš?“ podívala se po ní Sulpicie.

„Nejspíš se to ode mě očekává. Jo, vezmu si je, nosila jsem je ráda.“ Netušila jsem, o čem to mamka mluví.

Snad hodiny jsme se přehrabovaly v šatech. Já jsem nakonec zvolila úžasný modročerný šaty, Ness si vybrala zdobené světlé šaty a fialové si zvolila Bella. Jane, která za námi přišla později, sáhla po moderních světlounce modrých. Nejspíš chtěla ohromit Nahuela dlouhým rozparkem. Jen jsem pořád netušila, v čem půjde mamka. Bylo to celé opředené tajemstvím. Stále si něco šuškala s Bellou a Sulpicií.

Necelé dvě hodiny potom jsme, už načesané a převlečené, stály v sále po boku Ara a jeho bratrů. Vedle každého z nich stála manželka v úctyhodné róbě. Z druhé strany trůnů stál Alec, Jane a Nahuel.

Pak se Aro postavil, nejspíše chtěl zahájit ples, ale do dveří konečně vešla mamka, ruku zaklesnutou v tátově. Tvář a krk jí zakrýval vějíř, vlasy vyčesané do obrovského drdolu. Aro na ni hleděl s otevřenou pusou, děda jen na sucho polkl.

„Rád bych dnešní ples zahájil tak jako kdysi. S krásnou Samanthou, ale protože tu má svého pravého otce, zahájí dnešní ples spolu,“ řekl povzneseně Aro a podíval se na dědu. Mezitím mamka s tátou došli až k nám.

Samantha:

Když jsem stála před zrcadlem, jako bych se vrátila v čase. Odraz se vůbec nezměnil, jen to zrcadlo trochu zmatnělo. Nevěřila bych, že ty šaty budou po takové době úplně v pořádku. Žádná díra od molů ani nic jiného. Byly stále dokonalé.

Podívala jsem se na portrét mé maminky. Měla na něm ty samé. Podle nich mi nechal Aro ušít tyhle. Vypadala jsem stejně jako ona. Byla jsem nervózní. Bála jsem se Arovy a tátovy reakce. Pomalu jsem si začala vyčesávat vlasy do drdolu a ozdobila jsem ho perlami. Na krk jsem si připnula náhrdelník.

Nádech…

Výdech…

Radila jsem si, než jsem stiskla kliku a vyšla za svým manželem. Jacob mi tady moc pomáhal. Nejspíš ten upíří puch snáší jen proto, aby mi to tu ulehčil. Jinak už by byl dávno pryč.

„Jsi překrásná!“ uctil mě poklonou a políbil mě.

„Připravena?“ zeptal se.

„Na tohle nebudu nikdy, ale ano. Jsem připravena.“ Věnovala jsem mu úsměv.

Zastavili jsme před sálem a sluhové nám otevřeli dveře. Srdce mi tlouklo jako o závod a myslela jsem, že omdlím.

Doufala jsem, že tentokrát mě zahajovací tanec mine, ale Aro trval na svém. Ale s tátou, mým pravým otcem, jsem tančila ráda.

Nabídl mi ruku a za chvilku už jsme tančili.

„Řekni něco, tati,“ potřebovala jsem vědět, co cítí.

„Jsi překrásná,“ řekl tiše.

„To už mi řekl Jake, řekni mi něco jinýho,“ naléhala jsem.

„Vypadáš přesně jako tvoje matka, jako bych se vrátil v čase. Měla na sobě stejné šaty i účes. Jen ty šperky máš jiné,“ zasnil se.

„Tati, klidně se převléknu, jestli ti to vadí.“

„Vždycky mi ji budeš připomínat a to je dobře, nerad bych na ni někdy zapomněl,“ uklidnil mě.

„Jsem ráda, že jsem tě našla.“ Zbytek tance jsme mlčeli.

Selena:

Mamka s dědou dotančili a vrátili se k nám. K nám se až nebezpečně přiblížil Alec. Počkat! On jde sem!!! Uvnitř jsem panikařila.

Vypadal jako princ z pohádky, které jsem znala z dětství. Vlasy měl trochu rozcuchané a jeho oči hleděly do těch mých. Došel až k nám. V duchu jsem si opakovala nádechy a výdechy, abych zklidnila tep.

„Samantho, Jacobe, smím si zatančit s vaší dcerou?“ požádal je o svolení. Nevím, jestli se dokážu ovládnout, když budu těsně u něj. Tvářila jsem se vyděšeně, bála jsem se toho tance, ale víc jsem se bála toho, že mi to máma nedovolí.

„Ani nápad!“ zakázala to máma.

„V pohodě, Sam. Nežádá ji o ruku, chce jen tančit,“ přimluvil se táta, jako by něco tušil. Máma tedy přikývla. Vložila jsem svou ruku do Alecovy a on si mě odvedl na parket. Během chvilky jsme se ztratili mezi ostatními páry.

<4. - 6.>

Tentokráte jsem pohledy všech trochu prostřídala a nejspíš tomu tak bude i nadále. Doufám, že je to srozumitelné.

Vložila jsem i odkazy na šaty, jen tak pro inspiraci. Z některých kousků jsem byla opravdu unešena a nejspíš bych je brala všechny.

Prosím Vás opět o Vaši kritiku. Snesu vše!!!

Děkuji Jeanine. ♥

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs. Láska 2: Nezkrotná Selena 5. kapitola: