Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs Láska 14. kapitola

23.03.2010 (10:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3270×

14. První oficiální rande s Edwardem

Bella:

„Uniklo mi něco?“ koukala jsem na holky sedící na mé posteli a vysmátý.

„Spíš nám! Co se stalo?“ zeptala se Alice.

„Co asi, táta mě odmítá pustit, bez Jacoba!“ řekla jsem naštvaně.

„Volám Edwardovi ať si pospíší. Přemluví ho s Jasperovou pomocí, má dobrej vliv na lidi,“ řekla Alice a mrkla na Leah.

„On mě bez dozoru nepustí. A co ty Leah nešla bys taky do kina?“ řekla jsem zoufale.

„Nechci vám to kazit a nemám s kým jít a s Jacobem teda rozhodně nejdu!“ bránila se tomu.

Trvalo chvilku a kluci přijeli. Šla jsem jim otevřít. Pořád schovaná v županu, protože takhle by mě táta těžko někam pustil. Holky šli pomalu za mnou.

„Ahoj, pojďte dál,“ pozvala jsem je.

„Ahoj, kde máš tátu?“ Edward mě chytil za bradu a políbil mě, když viděl jak jsem z toho smutná. Ukázala jsem směrem ke kuchyni.

Edward se tam bez řečí vydal a jen kývl na Jaspera, aby šel s ním. Alice mě chytla za ruku a řekla jen:

„Nech je, oni to zvládnou.“

Slyšela jsem jen tichý rozhovor a najednou jsem měla pocit, že celý dům zaplavil klid a pohoda.

„To snad ne,“ řekla Leah.

„Co?“ zeptala jsem se a ALice se rozesmála.

„Ale nic, musím jít, tak ahoj, zítra budeš vyprávět,“ usmála se na mě a odešla.

"Říkala jsem, že to bude v pohodě," drbla do mě Alice, když přicházel Edward s úsměvem na tváři.

„Tak můžeme vyrazit, nejdeš v tom županu Bello, ne?“ řekl Edward.

„Ne!“ shodila jsem župan a Edward vytřeštil oči, „jak jste to dokázali?“ ptala jsem se s úsměvem Edwarda, ale asi vůbec moje slova nevnímal. Jen na mě zíral.

„Alice, proč mi tohle děláš?“ ukázal na mě.

„Já?? To si vyřiď s Leah,“ zazubila se na něj.

„Dejte mi na Bellu pozor a po kině okamžitě domů!“ zavolal táta z kuchyně. Rychle jsme vypluli ven, aby si odpustil další poučování.

„Takže jak jste tátu přesvědčili?“ zeptala jsem se znovu.

„Mám skvělé přesvědčovací schopnosti,“ řekl Jasper a usmál se.

„Řídíš!“ šťouchla do něj Alice, „a přestaň se vytahovat.“

S Edwardem jsme si sedli dozadu. Alespoň jsme se k sobě mohli tulit.

„Není ti zima?“ zeptal se mě starostlivě.

„Trošku,“ kývla jsem.

„Jaspere, zatop Belle ať nezmrzne, já jí bohužel moc nezahřeju,“ poručil Edward.

„Jakto, že jste všichni tak studení, máte toho tolik společného a to přece nejste sourozenci,“ zeptala jsem se na otázku, která se vyloženě nabízela. Všichni se zarazili, jako bych se ptala na smrt.

„No možná si nás podle toho Carlisle s Esmé vybírali, abychom si byli něčím podobný,“ řekla vymlouvavě Alice. A všichni jsme se tomu zasmáli. Téma tím bylo ukončeno a já už jsem se víc nedozvěděla. Ach jo.

V kině dávali nějaký scifi fantasy o divných modrých mimozemšťanech. Naštěstí docela dlouhej filmík, ale absolutně netuším co se tam dělo. Edward si mě přitáhl a opřel si mě o své rameno. Nedokázala jsem se soustředit na to, na co koukám a doufala jsem, že se mě táta nebude vyptávat na děj filmu. Většinu času jsem stejně sledovala Edwarda a on mě. Občas mě jen tak letmo políbil na tvář. Konečně jsme byli spolu někde jinde než u mě v pokoji. Po filmu jsme směřovali ruku v ruce k autu. Edward mi půjčil své kožené sako. Vonělo jako on. Nádhera.

„Vážně už musíme jet?“ zeptala jsem se.

„No jestli chceš mít u Charlieho zase průšvih, tak se můžeme ještě zdržet, ale je dost pozdě,“ měřila si nás s Edwardem Alice.

„Alice má pravdu, Bello. Netřeba Charlieho pokoušet,“ přidal se Edward.

Smutně jsem povzdechla a nastoupila jsem do auta.

„Zůstaň dnes u mne,“ poprosila jsem Edwarda, když jsme přijeli k nám. Táta ještě svítil, samozřejmě na mě čekal, abych se náhodou nezpozdila.

„Alice, jeďte domů chvíli se zdržím,“ usmál se na mě. Jasper šlápl na plyn a byli pryč. Zůstala jsem tam jen já a on - můj anděl, strážce, můj život.

„Tak utíkej ať nevyvoláš podezření. Počkám nahoře,“ řekl mi Edward a já jsem se rozeběhla k domu.

„Ahoj tati, jsem doma,“ pozdravila jsem tátu.

„Ahoj holčičko,“ zarazil se, „v tomhle jsi šla na rande? A co to sako? To asi není tvoje?“ spustil.

„No ehm, tak trochu. Půjčil mi ho Edward, aby mi nebyla zima,“ začervenala jsem se tak, že mě tváře snad hořely.

„A jakej byl film?“ vyzvídal dál.

„No takovej docela náročnej a k zamyšlení. O modrech marťanech, kteří chránili svou planetu. Určitě jsi viděl lepší, jdu spát a ty bys měl taky, dobrou,“ a spěchala jsem za Edwardem nahoru.

Ležel na posteli, ruce složené za hlavou a zamyšleně mě pozoroval.

„Co?“ zeptala jsem se.

„Už jsem ti řekl, jak moc ti to dnes sluší,“ potěšil mě svými slovy.

„Děkuji,“ poděkovala jsem a vrhla jsem se za ním na postel. Obkročmo jsem si na něj sedla, což způsobilo, že se mi šaty vyhrnuly nebezpečně vysoko. Nevšímala jsem si toho a přitiskla jsem jeho ruce k posteli a začala jsem ho líbat. Z mého sevření se hravě dostal, přitiskl mě k sobě a nepřestával mi mé polibky oplácet. Chtěla jsem ho a moc. Tála jsem pod jeho rukama a skoro jsem přestala dýchat. Chtěla jsem ho zbavit přebytečného oblečení, ale najednou mě od sebe odstrčil a povalil mě vedle sebe na postel.

„Tohle nemůžeme Bello,“ řekl a upřeně mi hleděl do očí.

„Proč?“ řekla jsem a slzy se mi začali drát do očí. Napadlo mě jen, že mě nechce. Proč bych já, tak obyčejná holka, měla mít tak dokonalýho kluka.

„Není to moudré, nechci ti ublížit,“ začal se vymlouvat. Když jsem chtěla protestovat dal mi prst na pusu, abych mlčela, „Charlie jde,“ šeptl.

Když jsem slyšela bouchnout dveře u táty pokoje, sundala jsem jeho prst z mých rtů a začala jsem se svou protestací.

„Nechceš mi ublížit? Vždyť už to děláš, neodmítej mě. Já tě miluju a chci tě a moc,“ rozplakala jsem se.

„Neplač lásko i já po tobě toužím, ale teď je ještě moc brzy, nezlob se na mě. Nemáme kam spěchat,“ hladil mě po vlasech a začal mi slíbávat slzy z tváří. Připadala jsem si trapně, takhle se doprošovat o sex, vždyť jsem s ním přece zatím nechtěla spát. Ale dnes mě tak přitahoval, byl jako magnet a moje touha mě ovládala. Potřebovala jsem zchladit.

„Jdu si dát studenou sprchu a né že mi utečeš!“ vyskočila jsem z postele a utíkala jsem do koupelny. Studená voda mě přivedla na jiné myšlenky. Přemýšlela jsem co řeknu až se vrátím do pokoje a pohlédnu mu do očí. Co když se mě zase zmocní ta touha po něm a zase se na něj vrhnu. Nepoznávala jsem se. Co to se mnou Edward dělá, takováhle jsem nikdy nebyla. Přitahoval mě jeho pach, milovala jsem jeho úsměv, jeho oči mě hypnotizovaly a kdyby mi řekl skoč tak skočím. Pod jeho dotyky a polibky jsem tála a podlamovaly se mi kolena. Takhle vypadá opravdová láska? Nedokázala jsem si vysvětlit, co se se mnou děje a tak jsem se tiše vrátila do pokoje. Doufám, že mi neutekl, napadlo mě.

„Ahoj,“ řekla jsem mu stydlivě, když jsem vešla.

„Ahoj, v pohodě?“ zeptal se.

„Měla bych se ti asi omluvit,“ začala jsem.

„Spíš já bych se měl omlouvat, neměl jsem zajít tak daleko, promineš mi?“ podíval se na mě smutnýma očima.

„Nemám ti co promíjet, to já se tě přece snažila znásilnit,“ zamračila jsem se a byla jsem na sebe naštvaná.

„Ale Bello, to nemyslíš vážně, vždyť bys mě nikdy nepřeprala,“ začal si dělat legraci.

„Uvidíš, že tě přeperu,“ a skočila jsem za ním zase na postel. Neměla jsem sebemenší šanci. Chytil mě a sevřel své ruce kolem mých.

„Vzdáváš to?“ zeptal se škodolibě.

„Nikdy,“ a snažila jsem se vykroutit. Nepustil mě a svými rty se přisál na ty mé, když jsem se uvolnila, povolil i on. Zapletla jsem své prsty do jeho vlasů a přitáhla jsem si ho.

Tentokrát jsem se snažila nad sebou držet kontrolu, ale stejně první přestal on.

„Tak už tě nebudeme pokoušet, ano? Měl bych jít,“ střelil očima k oknu.

„Když slíbím, že už budu hodná, tak počkáš alespoň, než usnu?“ prosila jsem.

„Tak dobře,“ políbil mě na čelo a přikryl mě peřinou. Začal pobrukovat mou ukolébavku a já jsem během chvilinky usnula.

Edward:

Nadával jsem si každou vteřinu téhle noci. Byla tak křehká a já jsem jí mohl tak ublížit. Jak si to jen může vyčítat. Všechno je přece má vina. To já jí přitahuju, ta stvůra co se ve mně skrývá. Budu se muset víc ovládat. Musí vědět kdo jsem, abych jí nemohl ubližovat, třeba ode mě odejde, ale bude živá a v pořádku. Ale já ji nedokážu opustit, nechci jí už lhát. Tolik jsem jí chtěl. Jaké by to asi bylo, tak dlouho jsem na ni čekal, až to mým sourozencům lezlo na mozek. Milovat se s ní, jak krásné to mohlo být... Musím zahnat tyhle hříšné myšlenky. Vysmekl jsem se z jejího objetí a šel jsem k oknu. Chtěl jsem se odreagovat lovem.

„Miluju tě Edwarde, víc než svůj vlastní život,“ zamumlala Bella ze spaní.

Jak mě proboha může milovat, jsem takový monstrum. Co s ní asi udělá, až se dozví pravdu.

Naposledy jsem se na ni podíval a vyskočil jsem ven. Cestou jsem pozdravil hlídajícího Embryho a běžel jsem daleko do hor najít nějakou pumu, abych se odreagoval.

----------------------------------

13. - 15.

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs Láska 14. kapitola: