Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist je také cit...Bello! (15)

16.11.2009 (11:00) • Dablice4 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3343×

                                    15.KAPITOLA

                                       Kdo je nezvaný host?

     V tu chvíli se událo několik věcí najednou.

     Alice se na ni vrhla s vyceněnými zuby a ta upírka neměla sebemenší šanci na obranu. Jenže co mě překvapilo nejvíc, bylo to, že Edward se k nim taky vrhl, ale ne proto aby zabránil Alici v útoku on chtěl zaútočit taky. Tak tohle už opravdu nechápu.

     „Počkat,“ zašeptala jsem tiše a pak trošku hlasitěji dodala: „Nechcete přestat? Je to vaše návštěva.“

     „To ty taky a takhle se k tobě chovat nebude! Ona ti nesahá ani po kotníky,“ zavrčela Alice výhružně, ale nechala ji na pokoji.

     „A jooo pro příště, by jsi mohla přestat osahávat mého bratra. Nechce tě, nikdy tě nechtěl a chtít nebude. Nebo snad jo?“ a s touhle otázkou se otočila na Edwarda.

     Ten jí odpověděl, ale takovou rychlostí, že jsem jim nerozuměla. Ach jo, to jsou, ale super upíři.

     „Alice, nechtěla by jsi mi ukázat i zbytek domu?“ zeptala jsem se ledabyle.

     „No vidíš, málem bych zapomněla. Tak pojď a doufám, že jak se vrátíme náš nezvaný host už tady nebude,“ přisadila si.

     „Nech toho,“ konejšila jsem ji.

     „Proč bych měla? Tanya je mrcha první třídy,“ odpovídala mi naštvaně.

     „Tiše, uslyší nás,“ znovu jsem ji brzdila ve vyjadřování.

     „Ale já chci aby mě slyšela,“ zatvrdila se.

     „Jak myslíš,“ pokrčila jsem rameny.

     „Pojď něco ti ukáži,“ usmála se a začala mě provádět po domě.

     Ukazovala mi kuchyni kterou ještě nikdy nevyužili, ale chtěli by. Pak jsem viděla znovu obývací pokoj v kterém už nebyla ani Tanya a ani Edward. Carsliho pracovnu v které byly nádherné obrazy s příběhy jejich rodiny. Pokoj Rose a Emmetta do kterého mě sami pozvali. Samozřejmě také Alcinin a Jasperův, který bal velkolepý a pak se zastavila před dveřmi poslední místnosti v domě, když nepočítám koupelnu a ložnici jejich rodičů. Samozřejmě to byl Edwardův pokoj. Já jsem si myslela že je prázdný, ale nebyl.

     Edward seděl rozvalený na gauči a poslouchal hudbu v mp3 přehrávači. Když jsme vstoupili dovnitř, sedl si a zahleděl se na mě. Asi čekal na mou reakci a nebyl sám, Alice mě také nenápadně jedním okem pozorovala.

     Nedivím se jim, moje reakce na jeho pokoj byly neuvěřitelné. Zaujalo mě tam úplně všechno! První stěna ta naproti dveřím byla celá prosklená a směřovala k nádhernému výhledu venku. A ty další byly dokonale zaplněné. Jedna byla plná cédéček, druhá knih. Ve zbytku byly jen ty nejpotřebnější věci.

     Když jsem se pokochala výhledem na jeho pokoj zhluboka jsem vydechla.

     V tu chvíli se mě Alice zeptala: „Který pokoj se ti líbil nejvíc?“

     S ostychem jsem odpověděla: „Tento...“

     „Já si to myslela“ a vyprskla smíchy.

     „No výborně, tak už jste se pokochali, tak teď můžete jít,“ naštvaně vyhrkl Edward a znovu si nasadil sluchátka a zaposlouchal se do hudby.

     Alice se na mě smutně usmála a vycouvala ven.

     „Nic si z toho nedělej, on ze sebe dělá velikého machra, ale to je jen  díky tomu, že je tak skvělý herec a měl na přípravu dost dlouhou dobu,“ odpovídala mi a mrkla na mě.

     „Aha, no jasně, dlouhou,“ poznamenala jsem.

     „Neboj vysvětlení dostaneš za pár minut,“ podotkla a zavedla mě znovu do Carslieho pracovny.

     „Vítej Bello, rád tě zase vidím. Doufám, že se k tobě všichni chovají slušně,“ zeptal se Carslie a svým pohledem se zadíval za mě.

     Otočila jsem se a uviděla Tanyu. Aha už chápu proč to řekl.

     „Aby jste se z ní všichni nepo...“ nedopověděla, protože jí zezadu Rose vrazila facku.

     „Přestaň nás urážet! A jestli budeš pokračovat v tom posmívání a výsměchu proti Belle tak tě Emmett prohodí oknem. Tak bych ti radila přestat dokud můžeš!“ zářivě se na ni usmála a na mě mrkla.

     „No nic, já bych doporučoval začít s našimi životními příběhy,“ navrhoval Jasper, který se tady zničeho nic zjevil.

     „Souhlasím, ale kde je Edward? Chybí tady už jen on,“ zaslechla jsem hlas Esme.

     Otočila jsem se směrem na ni a tak jsem měla opravdu výhled na celý zbytek rodiny.

     „Tak tohle nechte na mě,“ podíval se po nich Carslie a pak otevřel dokořán dveře pracovny a zakřičel: „Edwarde Cullene, okamžitě sem, HNED!“

     „Já se tohodle divadla nebudu účastnit, promiňte, ale já odchá... No dobře, tak jo Bells? Miláčku, mohl bych s tebou na chvilku mluvit? Chtěl bych se ti omluvit za TU hádku a to nedorozumění,“ promluvil na mě láskyplně Edward a usmál se tím jeho odzbrojovacím úsměvem a zadíval se mi hluboko do očí. Okamžitě moje srdce započalo bít jako splašené. K tomu všemu jsem se začala červenat, protože jsem věděla, že ho slyší a tak se Edward ještě více usmál, chytl mě do náruče a odcházel pryč.

     „Ed...“ ten zavrtěl hlavou a přidělal mi prst k ústům a pak řekl: „Prvně já lásko a pak můžeš ty.“

     Mlčela jsem, chtěl to. Donesl mě, až do garáže tam mě postavil na zem a začal velmi rychle mluvit.

     „Bells, promiň, že jsem tě do toho zatáhl, ale nebylo to schválně. Tanyi se snažím zbavit už hodně dlouho a tak když dneska přijela řekl jsem jí, že mám holku. Začala se mě vyptávat jakou a první kdo mě napadl jsi byla ty.

     No a když jsi přijela a viděla nás zděsil jsem se a tak jsem jí nakecal, že jsme se pohádali a tohle tě asi docela naštvalo a vykolejilo. Poté zmizela z domu. Vy jste prošli dům, já vás vyhodil z pokoje a ona se vrátila. Rozhodla se, že když jsme se nepohodli tak mě dostane. Proto se s tebou právě jako usmiřuji.

     Bells, prosíííím. Opravdu prosííím. Pomůžeš mi? Zahraješ si na moji holku?“ podíval se na mě zkroušeným pohledem a já musela přikývnout.

     V tu chvíli mě chytil do náruče zatočil se mnou a vrazil mi pusu. Bylo to tak krásné být s ním znovu, tedy aspoň si na to hrát.

     Poté co si uvědomil co udělal odtrhl se ode mě a chtěl se začít omlouvat. Okamžitě jsem zakročila a řekla: „Hej klídek, zlato. To bylo velmi krásné usmíření. Myslím, že se s tebou budu hádat častěji.“

     Vyplázla jsem na něj a postrčila ho ke dveřím. Pochopil, zasmál se, chytil mě za ruku, propletl naše ruce a tak jsme spolu vešli do pracovny.

     „Já věděla, že se na sebe nebudete zlobit dlouho,“ zatetelila se blahem Esme a posadila se vedle svého manžela.

     Hmm, umí to dost dobře hrát, vlastně celá jeho rodina a pak jsem pochopila proč.

     Měli na učení hodně času, opravdu hodně.

     Nejstarší ze všech je Carslie.

     „Narodil jsem se ve 13.století kde mě proměnil upír, kterého jsem chtěl zabít ještě s dalšími lidmi. Když jsem se za tři dny probral z proměny, pochopil jsem čím jsem se stal a utekl. Nechtěl jsem ubližovat lidem. Připadal jsem si jako zrůda.

     Snažil jsem se zničit, ale to není tak jednoduché a protože jsem byl čím dál tím víc žíznivější zaútočil jsem na stádo vysoké, které se páslo kousek ode mě. A v ten den jsem pochopil, že můžu být jiný, můžu být hodný.

     Svoji schopnost odolat lidské krvi jsem tak zdokonalil, že už ji ani necítím. Jsem schopný bez bolesti vykonávat svoji milovanou práci. Mohu pomáhat lidem.

     A tak jsem našel Edwarda, umírajícího na španělskou chřipku. Jeho rodiče na ni také zemřeli a jeho matka mě před smrtí poprosila ať jí syna zachráním. Splnil jsem to a stvořil jsem dalšího upíra, vlastně jsem byl velmi šťastný, že se mi naskytla tato možnost, cítil jsem se velmi osaměle.

     No a poté co jsem mu vysvětlil čím je a proč je, zůstal Edward se mnou. V jeho případě to bylo to nejjednodušší co mohlo být. Můj prvorozený syn má zvláštní dar, čte myšlenky, ale to ty už víš. I když, tobě je číst nikdy nemohl.

     A abych se vrátil k poslední části mého příběhu, když jsem tedy o několik let později našel umírající Esme, zamiloval jsem se a stvořil další členku naší rodiny. Také zůstala se mnou,“ usmál se na ni a políbil ji.

     „A tak pokračuje můj příběh,“ začal vedle mě Edward a zmáčkl mi lehce ruku.

     „Není nijak zajímavý, tedy nebyl do doby než jsem tě poprvé uviděl a byl straumatizovaný z toho, že ti nemůžu číst myšlenky. Nechápal jsem to a to, že jsi nás od první chvíle nenáviděla mě štvalo čím dál víc. A pak jsem tě pořádně poznal o prázdninách a prožil s tebou úžasné chvilky. A ty pokračují a pokračují a pokračují...“ šeptal mi tiše do ucha a pak mě začal líbat. Tak vášnivě a dravě, jako by mu to chybělo. Ponořila jsem se do toho a když se ode mě Edward se smíchem odtrhl zčervenala jsem. Všichni se totiž velmi krásně pochechtávali až na Tanyu, ta viditelně zuřila.

     „No tak přejdeme k dalšímu z nás. O mě toho není moc, tedy vůbec nic. Jediné co je fakt, že toto jsou moje děti a dokonalý manžel. Já je naprosto miluji a tebe samozřejmě zahrnuji k naší rodině. Tak a teď může začít Rose,“ poznamenala Esme a zářivě se na mě usmála.

     „Děkuji mami,“ pousmála se Rosalie a pokračovala: „já jsem jedna z těch, které proměnil náš táta, protože umírali. Mě chtěl zabít můj snoubenec, nakonec jsem já zabila jeho a pomstila jsem se mu za to, že kvůli němu nemůžu mít děti. Jinak jsem jednou při lovu narazila na medvěda který chtěl zabít mého Emmetta, já ho před ním zachránila a přinesla za Carsliem aby ho přeměnil. Ještě jsem si nevěřila. No a tak jsme teď spolu,“ zasmála se a políbila ho.

     „Což znamená, že můj příběh znáš a teď tě čeká to nejžhavější z naší rodiny. Jasper a Alice,“ mrkl na mě Emmett a já zaměřila svoji pozornost na ty dva.

     „Vše ten den začalo úplně stejně jako vždycky. Ale nic z toho nebyla pravda. Ten den k nám do domu přišla velmi zvláštní návštěva, která zabila celou moji rodinu a mě proměnili v upíra. Chtěli, abych se stal jejich služebníkem, ale já jsem odmítl! Odmítl jsem jejich chuť k vraždám a odešel jsem pryč. Poté jsem zjistil v čem jsem opravdu dobrý a tak jsem začal pracovat v ústavu pro blázny. Mohl jsem jim ulehčit z jejich špatných pocitů. A tam jsem poprvé uviděl Alici. Kvůli ní jsem chodil do práce ještě raději než kdy jindy. Stal jsem se jejím hlavním ošetřovatelem a strašně mě štvalo, že jí dávali léky, které z ní dělaly blázna, ale ona byla vlastně velmi nadaná. Viděla budoucnost, a proto jsem se rozhodl, že ji zachráním. Měl jsem jen jedinou možnost a to unést ji v noci. Jenže ne všechno dopadlo tak jak jsem plánoval.

     Na moji Alici, zaútočil jiný upír. Začal ji lovit, jestli se to tak dá nazvat. A já ji ochraňoval. Ale po nějaké době jsem to nezvládl a rozhodl jsem se jednat.

     Musel jsem ji proměnit! A ona mi k tomu vlastně dala svolení, protože už nedostávala ty oblbováky, probrala se a ze začátku na mě nechápavě zírala. Poté se však její tvář rozzářila a ona řekla: ´Konečně jsi tady! Musela jsem na tebe čekat hodně dlouho. Tak dělej proměň mě a zachraň! Prosííííím´, stihla se ještě usmát a pak jsem ji kousnul.

     Započala její proměna. Díval jsem se na ni a sledoval jak se mění. A mezitím jsem přemýšlel o tom co řekla.

     Ona snad věděla, že jsem ji přišel zachránit! Že jsem upír a ona se jím stane taky. A pak mi to došlo. Její schopnost je asi opravdu velkolepá.

     Pak jsem uslyšel jak její srdce zpomaluje až se úplně zastavilo. Proměna byla dokončena.

     Otevřela oči a okamžitě se na mě usmála. Musel jsem jí její úsměv oplatit a pak se to stalo...“ nechal vše otevřené a dal prostor Alici.

     „Měla jsem svoje první upírské vidění. Viděla jsem tuto rodinu. To jak jsou šťastní a to, že se živí jen zvířecí krví. Oběma se nám to okamžitě zalíbilo a vydali jsme se je hledat.

     Věděli jsme, že nás přijmou s otevřenou náručí.

     A tak jsme se stali součástí této úžasné rodiny,“ mrkla na mě Alice.

     „No tak to je všechno, jak se ti tohle všechno líbilo?“ ptal se mě Carslie.

     „Velmi zvláštní, ta představa toho, že jste nesmrtelní a to všechno okolo toho. Nádhera a samozřejmě vás obdivuji, že nepijete lidskou krev, ale jen zvířecí,“ pochválila jsem je.

     „Děkujeme Bello. My jsme rádi, že se nás nebojíš a jsi s naším synem. Konečně je šťastný,“ usmívala se blažeností Esme.

     „To já jsem také ráda a právě proto není zač!“ konstatovala jsem.

     „No dobře to by stačilo, my se teď s Bells odebereme do...“ nedopověděl.

     „Ne počkejte, já bych se s vámi chtěla rozloučit,“ podívala se po mě Tanya.

     „Cože? Ty už zase jedeš?“ ptala se Esme.

     „Ano Esme, odjíždím. Ráda jsem vás viděla. Vás všechny a tebe Bello jsem velmi ráda poznala. Mějte se krásně,“ usmála se Tanya a zmizela.

     „Co to bylo?“ ptala jsem se zděšeně.

     „Pochopila, že nemá šanci,“ uchechtl se Edward a znovu mě políbil.

     „Děkuji, děkuji, děkuji... Zachránila jsi mě,“ řekl s láskou v hlase a objímal mě.

     „Není zač, ráda pomůžu,“ usmála jsem se na něj.

     „Tak tomu jsem moc nevěřil, ale vyvedla jsi mě z omylu,“ dodal se smíchem a mě tím vytočil.

     Co si sakra o sobě myslí? On mi nevěřil? Proč? Kvůli té fotce? Vždyť on sám má proti mně tu pitomou nahrávku.

     Vytrhla jsem se mu a stoupla jsem si vedle Alice.

     „Myslela sis, že ti věřím?“ posmíval se mi.

     „Ne, zlatíčko. Neboj! Takové iluze opravdu nemám!“ řekla jsem sarkasticky.

     „No jasně a to, že tvé srdce bilo jako o závod a byla jsi rudá jak rajče, nic nenaznačuje? Co?“ dorážel na mě.

     „Jestli sis nevšiml, tak každý z vaší rodiny tak působí na nás normální lidi! Ale ty jsi tak samolibí, že si myslíš, že jsi tak dokonalý jenom ty a nikomu jinému to nepřeješ!“ křičela jsem na něj.

     „Óóóóóó, to říká ta pravá!“ vybuchl.

     „Tak dost!“ vstoupila do naší hádky Esme a dořekla: „Nechápu, proč se tak hloupě hádáte a ubližujete si, ale to je vlastně vaše věc!“

     „Promiň mami,“ omluvil se jí. Na mě hodil naštvaný pohled, otočil se a s prásknutím dveří odešel.

     „No bezva, tak já radši půjdu,“ zastyděla jsem se a sklonila jsem hlavu.

     „Bello, ty za to nemůžeš! Edward je strašný mamlas,“ uklidňovala mě Alice a Rose jí přitakávala.

     „No jasně, ale já vážně musím jít,“ snažila jsem se je přesvědčit.

     „Když musíš, tak musíš,“ uchechtl se Emmett.

     „Měj se krásně Bello a brzy nás zase navštiv,“ loučila se Esme.

     „No tak to vám nemůžu slíbit. Bála bych se, že mě váš syn zakousne,“ odpověděla jsem jí.

     Všichni vybuchli smíchy a Alice mě chytila za ruku a vedla ven.

     „S tebou se člověk vážně nenudí,“ chechtala se a pak zašeptala: „Ale ten náš Edward je vážně pako co? Dokáže pokazit úplně všechno. A ty už jsi chtěla být šťastná v jeho náručí.“

     „Alice, co to... má znamenat?“ zděsila jsem se.

     „No tak Bells, já vím všechno,“ řekla a poklepala si na spánky.

     „Jasně chápu... A já radši jedu, nebo se tady ještě něco semele,“ vyhrkla jsem rychle a sedala si za volant.

     „Tak ahoj a ať máš krásné sny,“ mávala mi Alice.

     „Ahoj a děkuji... Ty si to užij s Jasperem,“ uchechtla jsem se.

     „Hej, to je moje schopnost. Neber mi ji,“ odpověděla se smíchem.

     „To byl jen tip, ale trefila jsem se,“ vyplázla jsem na ni jazyk, zabouchla dveře od auta a vyrazila. Doufala jsem, že nezabloudím. A protentokrát jsem měla štěstí.

     Poté co jsem se doma mámě omluvila a řekla jí kde jsem byla, zaplula jsem do svého pokoje, lehla si na postel a spustila slzavé údolí.

Autor: Dablice4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je také cit...Bello! (15):