1. kapitola - Tak jsem tady.
Bella se octne u Cullenů.
24.07.2010 (13:45) • Katulka8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1282×
Doběhnout do městečka Forks nebylo až tak složité, protože z Phoenixu to bylo pěšky jen 15 minut. Navíc, ten jejich upíří pach byl cítit po celém městě a okolí, takže nebyl problém najít jejich dům.
Paní domácí, Esmé, mě přivítala s otevřenou náručí. Samozřejmě vyzvídala, co jsem zač, od kdy jsem upírka a podobné věci. Byla pěkná, ale nebyla hezčí než já. Carlisle, její manžel, byl šťastný, že potkal dalšího upíra, kterého ještě nezná, a tak mě vyslýchal celý den. Byli bychom to protáhli až do noci, kdyby nepřišli ostatní členové rodiny.
„Bello! Ahoj! Já jsem Alice," představila se mi jedna upírka. Zarazila jsem se, když vykřikla mé jméno, ale po pozdějším vysvětlení, že vidí budoucnost, jsem to pochopila.
„Mmm. Bella. Sexy jméno. A to tělo... " zamručel jeden velký upír. Všichni jsme ho slyšeli, a tak jsme na něj zírali jako na magora. Jedna krásná blondýnka mu vlepila facku. „Emmett," oznámil v zápětí.
„Promiň. Je cvok. Jmenuju se Rosalie," řekla a představila další členy rodiny, abychom se vyhnuli dalším trapným oznámením. Jasper a Edward byli docela sympaťáci. Bohužel Edward přivedl i svou holku. Jessicu.
Jessica. Nevím, co na ní Edward vidí. Je malá, není hezká a ani nevypadá nějak chytře. Zírala na mě jako na zjevení. O upírech vědět musela. Musela si přece všimnout, že se tu všichni pohybují upíří rychlostí. Pak mi to došlo, všichni tu mají karamelové oči, jenom já ne. Moje karmínová rudá jí asi vadila.
„Co je? Tos nikdy neviděla upíra?" vyhrkla jsem. Asi bych měla mluvit spisovně. Všichni jsou tu přece ze staré doby.
„Viděla. Samozřejmě že viděla," odpověděla a sledovala při tom Edwarda. Chudinka malá. Asi je zvyklá, že se jí vždy Edwardíček zastává, a neustále se jí věnuje, ale ten na mě celou dobu zíral s otevřenou pusou.
„No... Nebude Vám vadit, že obsadím nějakou místnost?" obrátila jsem se na Esmé. Ta se jen usmála a vedla mě do pokoje pro hosty. Byla tam postel. Asi pokoje pronajímají. Anebo je využívají k něčemu osobnímu. Poděkovala jsem a začala se ubytovávat. Cestovala jsem na lehko. Jen jednu igelitku a v ní nějaké tepláky a špinavé tričko. Vzala jsem to jedné mé oběti. Ozvalo se svištění vzduchu a rána, když se otevřely dveře. Stála tam Alice a probodávala mě pohledem.
„Ani neuvažuj o tom, že si to oblečeš!" začala na mě ječet. „Za prvé. Je to z mrtvého bezdomovce a -"
„Tak promiň, že mi voněl," přerušila jsem ji.
„Nechápu, jak ti mohl bezďák vonět, ale to je jedno. A za druhé. Víš, jak to smrdí a jak je to odporné a..." vyjmenovávala všechny možné věci, které by mi mohla vytknout mému oblečení.
„Nic jiného na sebe nemám," vysvětlila jsem.
„Jako nic? Vůbec nic?"
„Vůbec nic."
„Kluci! Jede se na nákupy!" zavolala dolů.
„Né!" ozvalo se ze spodu.
„Jdeme nakupovat s Bellou!" řekla Rosalii.
„Jo! Super!" radovali se kluci, dokud se neozval zvuk facek. Chudáci Jasper a Emmett. Od upírky asi bolí dostat facku. Alice doběhla a omlouvala se, že odběhla.
„V pohodě. A Edward nedostane? Co Jessica?"
„Jessica? Ts? Tu do rodiny nikdo nechtěl. Jenom Edward chtěl nějakou holku, protože ho mrzelo, že je jediný sám."
Cože? Edward zabil Victorii a Jamese kvůli holce, kterou ani nemá rád? Za to hošánek tvrdě zaplatí!. „Aha."
Alice znova odběhla a během vteřiny byla opět zpátky. V rukou měla krásné rudé šaty.
„Takhle bych tě do města nepustila," říkala a ukazovala na mé tepláky. Oblékla jsem si šaty. Vypadala jsem v nich jako bůh.
Jízda do města byla rychlá, ale ne tak rychlá, jako upíří běh. Alice mě zavlekla do svého oblíbeného butiku a nosila mi do kabinky oblečení.
„Promiň, spletl jsem si kabinku," omlouval se Jasper, který nedopatřením vtrhl do mé kabinky. Nemohl si vybrat lepší chvíli. Byla jsem jen ve spodním prádle.
„Dobrý. Stane se."
Za chvíli do kabinky vlezl Emmett. „Wow. E... Promiň. Spletl jsem si kabinku." Taky dobré načasování. Zase ve spodním prádle.
„V pohodě," odpověděla jsem s úsměvem. Jak vylezl z mé kabinky, uslyšela jsem, jak se smějí. Podle toho smíchu se daly identifikovat hlasy. Emmett, Jasper a Edward. Jasně. Teď bude Edward. Alice doběhla.
„Radši se zamkni," poradila mi. Pro jistotu jsem se zamkla. Chudáček Edík. Nepočítal s tím, že se zamknu.
Alice přicupitala a hodila mi přes kabinku jeden top. „Byl by pěkný bez podprsenky," pomyslela jsem si. Hodila jsem ho na sedátko. Vysvlékla jsem si vršek a podprsenku. Už jsem brala do ruky top. Když v tom Edward urval dveře.
„Edwarde!" zakřičela jsem.
Autor: Katulka8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nenávist je silné slovo - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!