Ano... Dlouho očekávaná kapitola se blíží :D... Psala jsem ji celkem dlouho a moc se za to omlouvám těm, co ji čtou... Takže, co se stane ve škole? A jak se bude Bella cítit?
09.06.2010 (18:15) • BellaCullenSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1956×
Celou hodinu po mě pokukoval a vždy, když jsem se střetla s jeho zelenýma očima, začervenala jsem se. Asi mu to připadalo vtipné, protože se celou hodinu pochechtával.
Když skončila hodina, rychle jsem si sbalila věci a utíkala za Ang.
„Ó můj bože, Ang… On seděl se mnou… Zajímal se o mě… Chápeš to?“ hrnula jsem to na ni, jako bych někam spěchala.
„Nekecej! Jak?“ ptala se dost zvědavě. „A co se ti stalo s rukou?“
„No, s tím to souvisí… Víš, ta mrcha Lauren do mě vrazila před učebnou. Chtěla jsem se zvednout, ale opřela jsem se o ruku, bolelo to tedy hodně. No, potom tam přišel ředitel s Edwardem a mě poslal s Gregem na ošetřovnu a Lauren si vzal s sebou. Jen co jsem vešla do třídy, všimla jsem si, že Edward sedí v mé lavici. Krásně se na mě usmíval, a tak jsem si šla sednout. Hned se mě začal ptát na ruku a vypadalo to, že ho fakt zajímám… O Bože, on je fakt suprovej,“ vyprávěla jsem jí, co se událo na první hodině, a jak po mě pořád pokukoval.
**
Ráno jsem vstávala celkem brzy. Nachystala jsem se do školy a šla se nasnídat.
Nastoupila jsem do svého miláčka a jela do školy. Jen co jsem vystoupila, byla u mě Ang. Všimla jsem si, co má Lauren na sobě. Měla na sobě dost podivné šaty a baleríny. Vypadala jako Barbie od Mattela.
Byla oblečená v růžové a k tomu, aby vypadala jako Barbie, jí dopomohly její blonďaté vlasy…
Ze zatáčky se vyřítilo stříbrné Volvo a Lauren se začala usmívat, úsměvem alá American Smile. Jen, kdyby její zuby byly bílé.
Edward vystoupil a hodil po mě jeden ze svých odzbrojujících úsměvů, když si Lauren všimla, na koho se usmívá, vypnula prsa. Edwardův pohled se přemístil na tu růžovou hrůzu a Lauren se na mě vítězně usmála.
„Ahojky, Edwarde,“ pozdravila ho. Napřed se na ni podíval velmi nechápavým pohledem, ovšem potom ji pozdrav opětoval.
„Ahoj…“ Na chvíli se zamyslel, ale na jméno si nevzpomněl.
„Lauren,“ špitla mu do ucha, ovšem dost nahlas na to, abych to slyšela.
„Ahoj, Lauren,“ dokončil svůj pozdrav a Lauren se usmála.
Celou dobu, co jsem tam stála s Ang, jsem sledovala, jak Lauren balí Edwarda. Přišlo mi to hrozně líto… Abych pravdu řekla, přišlo mi to více než hrozně líto. Chtělo se mi křičet bolestí, chtělo se mi brečet… Chtělo se mi všechno, jen ne sledovat ty dva.
Proto jsem se raději otočila a odešla pryč. Všimla jsem si, že za mnou nejde Angela, tak jsem se otočila. Okem jsem se mihla kolem těch dvou a všimla si, že Edward se dívá směrem ke mně. Rychle jsem se podívala na Ang a zavolala na ni.
„Bello? Viděla jsi to? Co to mělo znamenat?“ ptala se Angela po cestě do třídy.
„Ang, co přesně myslíš?“
„No přece to, jak se na tebe díval, když jsi odešla. Ty sis toho nevšimla, když ses na mě otáčela? Díval se na tebe celou dobu…,“ zašeptala Ang.
„Ale prosím tě… Co by na mě viděl? Myslíš, že by chtěl mě, když může mít tu Barbie?“ zeptala jsem se a v duchu doufala, že neslyšela ten zoufalý podtón.
„Jak to myslíš? Mýlíš se. Jsi opravdu krásná,“ ukončila naši debatu hlasem, který sršel autoritou.
**
Zase jsem měla první hodinu s Edwardem.
„Ahoj,“ pozdravil mě mile, když přišel k lavici.
„Čau.“
„Stalo se ti něco?“ zeptal se se zájmem.
„Ne… Mělo by se něco dít?“ zalhala jsem. To bych mu měla říct něco ve smyslu, že mě šíleně štve, že se nechá balit od Lauren a ještě s ní flirtuje? To by se mi vysmál do obličeje.
„Nevím… Tváříš se jako by tě někdo mučil.“
„Aha.“ Sakra, to mě lepší odpověď nemohla napadnout? A to to jde na mě tak poznat? Že se mi líbí a že jsem se nejspíš zamilovala?
Cože? Za… Zamilovala? To přece není možné. Ano, je to moje nejoblíbenější hvězda, sledovala jsem, co se s ním děje, ale že bych byla zamilovaná? To mi moc nepřijde…
Ale přece… Co jiného by to bylo, když mě bolí pohled na Edwarda s jinou dívkou? A opravdu, že bolí, hodně. Už jsme na sebe nepromluvili. Byla jsem hodně zamyšlená.
**
Seděla jsem s Ang u našeho obvyklého stolu v jídelně, když se přihnala Kate, největší školní drbna, aby nám oznámila tu novinu.
„Holky, už to víte?“
„Kate, co přesně myslíš?“ zeptala se Ang a tvářila se kdovíjak pobaveně.
„No přece to, že Lauren klovla Edwarda.“
„No, tak to jsme opravdu ještě neslyšely. Odkud to víš? A co přesně o tom víš?“ Ang se celou dobu dívala na mě, aby odhadla moje pocity. Já nasadila kamennou masku, aby nic nepoznala, ale uvnitř mě to bolelo. Srdce mi krvácelo. Teď jsem s jistotou věděla, že jsem se do něj zamilovala. Přejela jsem pohledem po celé jídelně a všimla si pohledu Edwarda, který stále směřoval na mě. Poté jsem trošku pootočila hlavu a všimla si, jak si to Lauren razí k našemu stolu.
„Tak ty sis, chudinko, myslela, že Edwarda klofneš ty?“ zeptala se drze a sledovala mě s vítězným úsměvem. Já jen pozvedla obočí a přemýšlela nad tím, co jí říct.
„Lauren, opravdu sis myslela, že o něj stojím? Podívej se na něj… Jde na něm jasně vidět, že letí po takových barbínách, jako jsi ty. A teď mi laskavě uhni!“ Hodně jsem lhala. Opravdu hodně moc jsem lhala. Všimla jsem si Edwardova smutného pohledu… Líbila jsem se mu snad?
„Kdo si sakra myslíš, že jsi? Myslíš si, že když mi řekneš něco takového, že se snad s brekem rozuteču? To jsi se šeredně spletla, Swanová, já nejsem ty!“ odpověděla mi na to Lauren.
„Hahaha…,“ zasmála jsem se a pokračovala, „dovol, abych se zasmála. Opravdu si myslíš, že jsem taková chudinka. Ježiši, Lauren, uvědom si, jak se chováš. Myslíš si, kdovíjak tě všichni mají rádi, závidí ti a uctívají tě, ale to se pleteš. Všichni tě nenávidí… Jsi totiž jen obyčejná a blbá kráva! Ne, opravdu jsem si nemyslela, že s brekem utečeš, jelikož by sis rozmazala ten svůj tunovej make-up!“ Docela jsem se rozjela podle toho, že se všichni přišli kolem nás dokola postavit. „A říkám ti to podruhé a naposledy! Uhni mi z cesty!“
„Mě náhodou lidi rádi mají.“ Otočila se po ostatních a všichni se na ní tlemili.
„No přece mě máte rádi, viďte?“ zeptala se zase, ale odpověď nedostala. Navíc mi neuhnula, takže jsem to vyřešila tak, že jsem do ní vrazila.
„Swanová, naposledy ti radím! Se mnou si nezahrávej!“ Stihla za mnou ještě zakřičet.
„Ne! To já radím tobě, Lauren. Ty si nezahrávej se mnou!“ Definitivně jsem prohlásila a se zdvihnutou hlavou vypochodovala z jídelny.
Autor: BellaCullenSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nenapravitelný? - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!