Co stálo v dopise z Volterry??? Jak na to zareagují Cullenovy?? Vše a ještě víc v tomto dílku... Každý koment potěší.
19.05.2010 (08:30) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2063×
2. Kapitola
Když ho dočte, oznámí „je z Volterry“ a my ztuhneme.
„C-co že? Co píšou?“ zeptám se přidušeným hlasem. Carlisle se rozhlédne, jestli ho všichni poslouchají a začne:
Aro, Caius a Marcus Volturri Vás zvou na královský ples. Bude se konat 20. května a budeme velice potěšeni, když dorazíte o něco dříve.
S královským pozdravem Volturriovi.
„Supeeer!“ zaraduje se Alice. Prohlídnu si, co na to říkají ostatní. Esmé má na tváři neutrální, trochu vyděšený výraz. Emmett se jako vždy směje od ucha k uchu. Rosalie je očividně znepokojená. Rodiče se dívají smířlivě a nechápavě koukají na nadchnutou Alici. I Jasper se na svou milovanou manželku kouká jako by se pomátla. Mě se jen když slyším jméno Volturri sevře žaludek. Nikdy nezapomenu na tu scénu na louce, když jsem byla ještě hodně malá.
„Nessie, už je to pryč.“ Přisedne ke mně táta a chlácholí mě. Jo asi jo, jenže já na to nikdy nezapomnu. A co se stane, až je znovu uvidím? Co když po nich vyjedu za to, co chtěli udělat všem, co miluju.
„Já vím, ale pořád nemůžu zapomenout na okamžik, kdy jsme si mysleli, že je vše ztracené a loučili jsme se. Já celou dobu věděla, že je to moje vina a nic jsem nemohla udělat!“ rozvzlykala jsem se a stulila se mu do náruče.
Všichni hned stáli u mě a utěšovali mě. V tom se rozrazily dveře a dovnitř vkročil rozesmátý Jake.
„Čau rodi-,“ nestihl to dokončit, protože zahlídnul tu scénu, jak já brečím tátovy v náručí a ostaní stojí kolem nás a utěšují mě.
„Co se stalo?“ zeptá se s hrůzou v hlase.
„Jaku!“ vykřiknu a běžím se schovat do jeho teplé náruče.
„Sakra vysvětlí mi to někdo?!“ zeptá se celkem nakvašeným hlasem. Carlisle mu přečte ten dopis. Nevím, co si Jacob myslel, ale taťka mu řekl pravý důvod, proč jsem se rozbrečela. Jack si oddychne a přivine si mě ještě víc k hrudi.
„Ty moje malá citlivko!“ pošeptal mi do vlasů. Kouknu se na něj a přes slzy vidím trochu zamlženě. Setře mi je a políbí mě. Vžiji se do toho polibku víc než bych měla.
Vzal mě do náruče a nesl do mého pokoje. Cestou mě nepřestával líbat. Nevím, jak se mu povedlo otevřít dveře, ale v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno. Položil mě na postel a odpojil naše rty. Zasténala jsem. Zahleděl se mi do očí. Začala jsem se topit v těch jeho. Zase se ke mně sehnul, aby mě políbil. Bože, on je tak skvělej! Zapletu mu svoje ruce do jeho nádherných havraních vlasů. Když mi docházel dech, přesunul svoje rty na můj krk. Dál ale nešel. Věděl, že ani nechci a byl příšerně ohleduplný. Já si h ani nezasloužím! Ani jsem si nevzpomněla, že jsem ještě před chvílí brečela. Příštích pár hodin jsme se mazlili až dokud nás Esmé nezavolala na oběd. Trochu jsem se v koupelně poupravila a šli jsme dolů. V kuchyni na nás čekalo výborně kuře s hranolkami. Jacob samozřejmě dostal dvojitou porci. Podle mě by se jinak ani nenajedl. Když jsme dojedli, přišla za námi Alice.
„Zejtra pojedeme koupit šaty.“ řekla mi a koukala se na mě stylem, „odmítneš a jsi mrtvá.“
„Alice, prosím! Slibuju, že mi můžeš koupit jakýkoliv šaty a boty atd., ale prosím nenuť mě tentokrát jet s tebou. Víš, že s tebou jezdím ráda, ale tentokrát nemám náladu.“ Hodila jsem po ní psí pohled.
„Dobře tentokrát nemusíš jet, ale ať ti vyberu jakýkoliv šaty, neřekneš ani slovo. Slibuješ?“ propalovala mě pohledem.
„Slibuju,“ řekla jsem s mírným úsměvem. Důvěřuju jí, protože má dobrý vkus a nenechala by mě jít jen tak v něčem. Jsem si jistá, že ty šaty budou dost odvážné, ale co.
Druhý den ráno všichni kromě mě museli jet nakupovat. Emmett měl sice kecy, že já si můžu zůstat a on ne, ale Alice ho setřela tím, že já jezdím pokaždé a často.
Já jsem strávila celý den v La Push. Chvíli jsme byli na pláži, potom jsme se stavili u Sama, kde byli i ostatní vlkodlaci. Prostě příjemný den.
Večer se vrátili naši, a tak mě Jake dovezl zase zpátky. Všichni kromě Alice měli otrávené a unavené výrazy. Musela jsem se tomu zasmát. Když jsem ale viděla tu hromadu tašek, trochu jsem se zděsila.
„Ukážu ti tvoje šaty!“ vypískla ta malá nakupovací maniačka a otevírala jednu krabici. Jakmile mi šaty ukázala, spadla mi brada a nemohla jsem vydat ani hlásku.
Doufám, že se vám tahle kapitolka líbila a prosím o jakékoliv komenty.
Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!