Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžu tě milovat... 13. kapitola

12.03.2011 (20:30) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1822×

13. kapitola

Ještě se mi nechtělo domů, tak jsem se stavila v nějakém klubu. Jmenoval se „Like a virgin“. Usmála jsem se. Oni už vážně nevědí co dělat. Zaparkovala jsem a hned několik očí se po mě ohlédlo. No jo, ono se takové Ferrari nevidí každý den. Pousmála jsem se a chůzí modelky kráčela až ke vchodu. Hlídač mě okamžitě, jen s pochvalným písknutím pustil dovnitř. Hrála tam hlasitá hudba, na tanečním parketu bylo narváno a u baru jak by smet. Všechny lóže i ostatní místa k sezení byli obsazeny. To svědčilo o jednom – tenhle klub je třída. Všimla jsem si, že vedle DJ je malé pódium s tyčí. Nikdo u ní nebyl. Zakroutila jsem hlavou. Já myslím na takové kraviny.

Šla jsem k baru. Protlačila jsem se dopředu a všimla jsem si, že vedle mě stojí krásný kluk. No, dneska mám hold štěstí.

„Jednu vodku s red bullem,“ zařvala jsem na barmana, který se rychlostí blesku objevil a přeskočil několik lidí, aby mě mohl obsloužit. Musela jsem uznat, že i když nemám typické klubové oblečení, jsem krásnější než většina holek tady. Drink se objevil přede mnou a já jsem z kabelky začala lovit peníze, když se ozvalo:  „Napiš to na mě, Bobby.“

Otočila jsem se na toho kluka.

„Díky. To jsi nemusel,“ usmála jsem se a upila ze skleničky.

„To je to nejmenší, co jsem mohl pro takovou krásku, jako si ty, udělat,“ složil mi poklonu.

„Mimochodem, já jsem Steven.“ Podal mi ruku. Potřásla jsem si s ním.

„Nessie, těší mě.“

„Takže, Nessie, zatancovala by sis se mnou?“ zeptal se mě laškovně.

„Teď ne,“ odsekla jsem schválně. Zaraženě na mě koukal. „Až dopiju svůj drink,“ usmála jsem se na něj.

„Uf. A já si myslel, že mě pošleš do háje.“ Zasmáli jsme se. Na ex jsem vypila zbytek ze sklenice.

„Holka brzdi,“ mírnil mě Steve.

„No co, chceš tančit nebo ne?“ Pokrčila jsem rameny. Čapla jsem ho za ruku a táhla na parket. Zrovna pouštěli tuhle písničku. Tu zbožňuju. Začali jsme tančit. On mě chytil za boky a přitlačil mě k sobě. Já mu dala ruce za krk a kroutila se. Svíjela jsem se kolem něj jak popínavá růže a on na oplátku obdarovával mé tělo nádhernými, rozpalujícími doteky. Otočila jsem se, temenem se mu opřela o rameno a zadečkem dráždila jeho rozkrok, který se začal nadouvat. Tančili jsme takhle vášnivě, dokud píseň neskončila, a pak ještě mnoho dalších.

„Tak, a teď zpomalíme,“ zahlásil DJ do mikrofonu. Divoká melodie pomalu přešla do pomalých tónů další skladby. Páni, oni dneska hrají moje nejoblíbenější písně. Otočili jsme se k sobě zase čelem, já mu zapletla ruce do vlasů a on mi dal ruce rolem pasu. Hladil mě po zádech, občas jeho ruka zašmejdila trochu níž. Líbilo se mi to. Bylo to takový oťukávání. Něžně mi otíral rty o tváře, čelo a všude, kam dosáhl. Rtů se ale ani nedotkl. Ten ví, jak holku rozpálit. Už jsem to nevydržela, zvedla jsem hlavu, zadívala se mu do očí a spojila naše rty. Pod víčky mi vybouchnul ohňostroj. Bylo to nádherné. Jeho jazyk vklouznul do mých rtů. Vzdechla jsem mu do úst. Přitáhla jsem si ho vší silou k sobě. Cítila jsem, jak se v polibku usmál. Bouchla jsem ho do zad. Nepřestal mě líbat. Ani jsem si nevšimla, že píseň zase přešla do divoké melodie. My jsme tam jenom tak stáli a líbali se. Bylo nám všechno jedno.

Po chvíli se odtrhl. Lapala jsem po dechu. Pokynul mi, abych šla za ním. Šli jsme k baru. Jako zázrakem se tam našly dvě prázdné židličky. Přiskočil k nám číšník.

„Pivo a… red bull s vodkou?“ ujal se Steve objednávky. Zakroutila jsem hlavou.

„Jenom Frisco, díky,“ usmála jsem se.  Barman přikývl a šel nám připravit pití.

„To na parketu to bylo –“ začal.

„Dokonalý,“ vzdechla jsem.  Přikývnul.

„No to teda. Takže, Ness, nechtěla bys ses stavit u mě doma? Je to chvilka cesty,“ navrhnul mi. Ihned mi bylo jasný, co se stane, když budu souhlasit. A jenom o setinku sekundy mi došlo, že přesně tohle chci.

„To by bylo moc fajn,“ odpověděla jsem. Úsměv na jeho tváři se rozšířil do obřích rozměrů. Jako sluníčko.

„Ale jedeme mým autem. Nemůžu ho tady nechat.“ Mrknul na mě. Barman nám přinesl pití. Popíjeli jsme a povídali si o rodině a tak. Řekla jsem mu, že mám šest adoptovaných sourozenců. On je jedináček. Dopili jsme a zvedali jsme se k odchodu, když mi něco došlo.

„Počkej, vždyť jsme nezaplatili!“ upozornila jsem ho.

„Neboj se. Já sem chodím často, připíšou mi to na účet.“ Zvedla jsem jedno obočí a odmítala se hnout, dokud to nevyklopí.

„Ok. Mým rodičům to tady patří, stačí?“ povzdychl si.

„Jó ták. Takže zazobanej synáček? To chci vidět tvůj byt, Casanovo.“ Zasmála jsem se.

„Jen počkej. Já ti ukážu.“ Vzal mě kolem ramen a vycházeli jsme z klubu.

„A to se mám jako bát?“ Vyzývavě jsem zvedla obočí.

„Uvidíme,“ řekl a v očích mu zajiskřilo. Hlavou se mi začaly loudit docela neslušné myšlenky.

„Víš, že se teď tváříš jako ďáblík?“ zeptal se mě.

„Mmm. V hlavě se mi tvoří spousta nápadů.“ Mrkla jsem na něj. Už jsme byli u auta.

„Jako například?“

„Jako například tohle.“ Přitlačila jsem ho na kapotu auta a vášnivě ho políbila. Odtrhla jsem se a odemkla auto.

„Kdo bude řídit, ty nebo já?“ zeptala jsem se.

„Já. Za prvý jsem pil míň než ty, za druhý ty neznáš cestu a za třetí se chci projet v téhle mašině. A že já jsem prej zazobanej,“ odfrkl si. Pokrčila jsem rameny a dala mu klíčky. Nasedla jsem na místo spolujezdce. V autě to vonělo po růžích. Růže. Damon. No, aspoň mámě provoněl auto. Motor tiše zapředl a my jsme vyrazili. Za dvě minuty jsme se octli před luxusním činžovním domem. Zajeli jsme do podzemních garáží. Zaparkovali jsme na místě, které bylo rezervováno pro pana „Stevena R. McQueena.“

„Hele, já nechci, aby mi to auto někdo odtáhnul,“ zažertovala jsem.

„Neboj, mám tohle.“ Vytáhnul z náprsní kapsy nějakou kartičku a dal jí za okno. Vystoupila jsem a ruku v ruce jsme šli k výtahům. Jaké patro? Samozřejmě že poslední. Vstoupili jsme do luxusní vstupní haly.

„Tohle apartmá má dvě patra, ale myslím, že do druhého se dneska asi nedostaneme,“ řekl a vrhnul se na mě.

Měl pravdu. Nahoru jsme se ani nedostali. Lépe řečeno jsme skončili na koberci ve vstupní hale. Potom na kuchyňské lince. Pak ještě na spoustu zajímavých míst. Probudila jsem se na gauči. Nahá, zabalená do deky a opřená o Steva. Opatrně jsem se vymotala zpod jeho těla a popadla první oblečení, co se válelo na zemi. Byla to jeho košile. Usmála jsem se. Šla jsem do kuchyně. Nahlédla jsem do lednice. Do oka mi padla slanina. Rozhodla jsem se, že si jí usmažím. Koutkem oka jsem zahlédla šlehačku a do hlavy se mi začaly loudit myšlenky, které se moc nesluší na slušné děvče. Potom, co jsem konečně našla pánev a pochopila jsem složité ovládání sporáku, začala jsem smažit. Za chvilku to bylo hotové a mě napadlo, že bych ho mohla probudit. Na tác jsem dala talíř se slaninou a dvě sklenice pomerančového džusu.

Tác jsem v obýváku položila na stůl a sklonila se nad něj. Opatrně jsem ho políbila. Něco zamručel a otočil se na druhý bok. Je roztomilí.

„Steve,“ zašeptala jsem mu do ucha, „jestli nevstaneš, tak já odejdu.“ Tu ránu byl vzhůru. Nahlas jsem se zasmála a sedla si k němu.

„Dobré ráno,“ popřála jsem mu a podala ze stolu snídani. Políbil mě.

„Mmm. Na takové probuzení bych si rychle zvyknul.“

Pustili jsme se do snídaně. Navzájem jsme se krmili, smáli se, on mi lil džus do výstřihu a pak ho slízával.

„Víš, že budu muset domů?“ zeptala jsem se ho v kuchyni, když jsme myli nádobí od snídaně.

„Co? Tak brzo?“ Tvářil se smutně. Došla jsem k němu, sedla si mu na klín a políbila ho.

„A co kdybych ti dala telefon a ty by ses mi ozval?“ Mrkla jsem na něj. Rychle pokýval hlavou na souhlas.

„Dobře, ale nejdřív ti ukážu druhé patro.“ Vzal mě do náruče a unášel mě po schodech do svých komnat.

Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 13. kapitola: