Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 7. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nemůžeš nám bránit, Rose! - 7. kapitolaBella se pohádá s Edwardem, proč? To už si budete muset přečíst. Tahle kapitola se jmenuje Vyznání, pročpak asi?

04.08.2010 (16:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3765×

7. kapitola – Vyznání

(pohled Belly)

Seděla jsem na posteli. Bylo ráno a já se nesmírně těšila do školy. Přivstala jsem si, takže jsem teď musela čekat na ostatní.

Když už bylo přijatelné vstávat, seběhla jsem dolů do obýváku. Alice na mě bude asi naštvaná, protože jsem si dnes oblečení vybírala sama. Vybrala jsem si asi něco trochu vyzývavějšího, protože když mě uviděl strejda Edward, málem spadnul ze schodů. Vzala jsem si tmavě modré minišaty s docela hlubokým dekoltem. Reakce strejdy mě potěšila. Když takhle reaguje můj vlastní strejda, co teprve Damian?

Po chvíli dolů seběhla Alice. Dnes byla také nastrojená. Bílý top s tlubokým dekoltem a k tomu opravdu malá minisukně. Slušelo jí to. Vyšla směrem ke mně.

„Když jsem zjistila, že ses oblékla sama, chtěla jsem ti vynadat, ale vybrala sis dobře!“ zhodnotila moje oblečení. Lehce jsem ji objala.

„Dneska máš nějakou dobrou náladu, ségra. Jindy bys mi nikdy nepochválila to, co bych si sama vzala na sebe!“ dobírala jsem si ji, ale potom jsem toho docela litovala.

„Alespoň jsem si nepřivstala jako někdo!“

Celou tu dobu nás s úsměvem pozorovala máma.

„No tak, holky! Nechte už toho kočkování… stejně jste se tak vystrojily jenom kvůli těm klukům!“ smála se máma a táta se k ní přidal. Strejdové někam zmizeli.

„Ha, ha!“ ironicky jsme se zasmály s Alicí a radši vyrazily k autům.

Dneska jsem si sama a dobrovolně vzala boty na podpatku, takže jsem jela se strejdou Edwardem a strejdu Jazze jsem vyhnala na Jeep.

Cesta do školy dneska ubíhala nějak pomalu, i když jel strejda Edward velmi rychle.

„Dobrovolně sis vzala podpatky?“ zeptal se mě strejda. Nebýt na půl upír, byla bych rudá až u kořínků vlasů.

„Změna je život…“

„Jen jestli je to změna k lepšímu.“ Docela mě naštval. Co je mu, sakra, do toho?

„To není tvoje věc!“

„Chovej se slušně, mladá dámo!“

„Mladá dámo? Odkdy je mi znovu 13? A vůbec, ty nejsi můj táta, nemáš mi co nakazovat!“

Na to už neřekl nic. Zarytě jsem mlčela a modlila se, ať už jsme u školy.

Když konečně zaparkoval, vypadla jsem z auta, ani jsem se nerozloučila s rodinou. Vyrazila jsem na hodinu. Dokonce jsem nečekala ani na Alici. Bylo mi do breku. Proč je najednou můj oblíbený strejda na mě takový? Co jsem provedla? Občas míval svoje nálady, to je pravda, ale teď už to přehání.

Zahloubaná ve svých myšlenkách jsem zahnula za roh a do někoho vrazila. Podle tvrdosti to musel být buď někdo z rodiny, nebo Damian s Thomasem.

Zvedla jsem hlavu a spatřila toho, koho jsem si přála nejvíc vidět. Damiana.

„Ahoj, není ti nic?“ ptal se.

„Ne… není.“

„Něco v rodině?“

„Hm…“

Vzal mě okolo ramen a mnou projel elektrický šok. Bylo to příjemné.

„Neboj, to se spraví.“

„Nevím… snad, ano.“

„Kde máš hodinu?“

„Tady, španělštinu s Alicí.“

„Dobře, já se tady pro tebe po hodině stavím a půjdeme spolu na další hodinu, ano? Nebo tě ještě pořád hlídají?“

„Nehlídají, díky bohu!“ Tomu se jen zasmál.

„Skvěle, tak zatím…“ Pohladil mě po tváři a zmizel. Já tam zůstala opařeně stát. Bože ten je tak krásný, milý a hodný! Hned mě strejda Edward přestal trápit a já myslela jen na Damiana…

Dokud do mě nevrazila Alice.

„Dělej, pojď! Hodina za chvíli začíná!“

Nechala jsem se jí dotáhnout do třídy. Vím, že na mě celou hodinu mluvila a snažila se mě probrat z toho transu, ale nedařilo se jí to. Celou dobu jsem myslela jen na svého anděla. On je tak úžasný! Po hodině mě zase Alice vytáhla ze třídy a jen okrajově jsem vnímala, že pokud se neproberu, prý mě dotáhne za rodiči. To mě probralo, má mě přeci vyzvednout Damian!

Uskočila jsem do zadu a do někoho narazila. Podle vůně to byl zase Damian. Panebože já jsem nešika!

„Aha, tak už chápu,“ řekla Alice, mrkla na mě a zmizela z dohledu.

„Promiň, to už je dnes podruhé…“ začala jsem se mu omlouvat.

„Neomlouvej se, nejsi dnes ve své kůži.“ Pousmála jsem se na něj.

Pak udělal něco, co jsem nečekala. Dal mi ruku kolem pasu a sklonil hlavu.

„Miluji tě!“ zašeptal a já byla najednou strašně šťastná.

„Miluji tě!“ zašeptala jsem k němu. Byla to pravda. Milovala jsem ho.

Chvíli mi hleděl do očí a něco tam hledal. Asi to i našel, protože se pak sklonil ještě víc a spojil naše rty. Bylo to tak krásné! Je rozdíl mezi tím, když o lásce čtete, a  když ji prožíváte. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a nechala se unášet tím krásným pocitem. Po chvíli se však odtáhl. Nesouhlasně jsem se na něj podívala.

„Musíme na hodinu.“

Úplně jsem zapomněla, že jsme ve škole. Chytla jsem ho za ruku a vydala se naší přirozenou rychlostí po vylidněných chodbách do učebny.

Stihli jsme to jen tak. Celou hodinu jsme se pak na sebe dívali a drželi se pod lavicí za ruce. Neměla jsem nejmenší tušení, o čem je vlastně výklad.

Byl to docela poradox. Celé roky jsem se těšila na školu a teď v ní ani nedávám pozor. Ne, že by mi to vadilo.

Po občance mě Damian doprovodil ještě na další hodinu, pak se omluvil, že se uvidíme na obědě a jestli tentokrát nechci sedět s ním. Bez rozmýšlení jsem mu to odsouhlasila. Snad proti tomu naši nebudou nic mít.

Pak dopoledne ubíhalo docela rychle. Cestou na oběd jsem potkala mámu. Začala jsem být nervózní.

„Ehm, mami, vadilo by, kdybych s vámi dneska neseděla na obědě?“ zeptala jsem se a celou dobu hleděla do země. Máma si jen povzdechla.

„Ale to víš, že ne… Alice už se mě také ptala. Počítám, že budete sedět s Damianem a Thomasem, viď?“

„Jo,“ kuňkla jsem a vzhlédla. Máma se smutně usmívala.

„Nějak moc rychle jsi dospěla, Alice to samé.“

Usmála jsem se na ni, ale to už jsme ale vcházely do jídelny. Damian a Thomas už seděli u jednoho stolu, dva tácy měli plné jídla. Ach jo, zase budu muset jíst ty blafy!

Ahojky, mám dotaz. Chtěli byste také pohled Alice? Pohled Ewarda i Jazze plánuji, u Alice se ptám.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 7. kapitola:

 1
1. Kačka
04.09.2011 [19:53]

Jsem zvědavá, jak jsi to vymyslela Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře