Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 15. kapitola

Renée

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nemůžeš nám bránit, Rose! - 15. kapitolaDalší kapitola, opět po delší době. Omlouvám se za zrdžení... Holky budou následující měsíc v jednom kole kvůli svatbě... Co všechno se stane ve škole? Jedno je jisté, strýčkové svoji novou roli vezmou velmi zodpovědně. ;)

20.10.2010 (18:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3221×

15. kapitola – V jednom kole

(pohled Belly)

Ráno jsem se sotva vzbudila, a už mě z postele tahala máma s Alicí, prý jak si představuji svoje svatební šaty, koho chci pozvat a koho ne, jakou chci výzdobu a podobně.

Děda, strejdové a babička někam zmizeli, a takhle to šlo celý víkend, pak k tomu všemu ještě přibyla škola. Máma nám celou dobu meldovala do hlavy, že teď se  musíme chovat jako páry. To mi ale starosti nedělalo…

Budou ve škole Damian s Thomasem? Dali se už dohromady? Budou mít tolik drzosti se vrátit do školy? A pokud ano, dokážu se tomu hnusákovi vůbec podívat do očí? Nesesypu se? Teď, když bych měla hrát, jak jsem šťastná a všude vypravovat o nastávající svatbě?

Nechtělo se mi do školy, ale museli jsem to rozhlásit a škola byla ideální místo. Děti to řeknou rodičům, nebo se to doslechnou učitelky a pošlou to dál. No, prostě ideálnější místo byste na rozšíření takovýchto novin nenašli.

„Není ti nic?“ ptal se mě strejda Ed, když jsem nasedala k němu o auta.

„Ne…“

„Bojíš se reakce lidí, že?“

„Myslela jsem, že moje myšlenky číst nemůžeš.“ Zasmál se.

„Šestý smysl.“

„To určitě,“ řekla jsem, ale nechala to plavat. Radši jsem se dívala z okna než na něj, stále se uculoval a mě to děsně štvalo! A ani nevím vlastně proč.

Zastavili jsme u školy a už, už jsem chtěla vystoupit, ale strejda mě zastavil.

„Zůstaň v autě, jo?“ Nechápala jsem, co má v úmyslu, a tak jsem jen kývla.

On vystoupil, obešel auto a otevřel mi dveře. Mně v tu chvíli konečně svitlo. Jasně, teď jsme přeci pár, ale tohle už přehání, i když… Je přece z jiné doby, ne?

Začal se smát. Ježíš, já jsem pitomá, já jsem si včera večer stáhla štít, a pak vždycky takhle blbne! Ne, do hlavy se mi koukat nebudeš! Pokusila jsem se ho natáhnout zpět, ale nějak nechtěl poslouchat. Bohužel už jsem ho dost dlouho neprocvičovala…

Takže to budu několik hodin chodit s přístupnou hlavou, než se mi ho podaří znovu nahodit? No, bezva!

Strejda se začal naplno smát a já se na něj zamračila. Zbytek rodiny na nás koukal jako na blázny. Oba jsme je ignorovali a jen na sebe koukali. Já na něj rozzlobeně, on na mě s úsměvem na rtech.

Hergot, jak on mě dneska štval. Následoval další výbuch smíchu, no, bezva. Táta si už ťukal na čelo. Teď jsem se, pro změnu, smála já. Máma těkala pohledem mezi námi a snažila se najít příčinu naší nálady, nevypadalo to však, že by něco chápala.

Strejda Jazz o nás očividně ztratil zájem, přitáhl si Alici do náruče a vyrazil společně s ní k naší učebně španělštiny. Neměla jsem náladu, dávat mojí rodině další důvody k tomu, aby si mysleli, že jsme retardovaní, tak jsem popadla strejdu za ruku a táhla ho k učebně. Nevzpíral se, ale stále se otřásal smíchy. Jak ten mi dneska pije krev…

Začal se opět smát, a to naplno. Ne, takhle to dál nepůjde, musím si zprovoznit štít, nebo mu tady přivodím kolaps, ještě že je upír. Začala jsem se znovu snažit a po úmorné psychické dřině se mi podařilo štít dosadit zase zpátky na své místo.

Strejda už se nesmál, jen se nesouhlasně mračil. Tak, a to má za to!

Zazubila jsem se a pokračovali jsme ruku v ruce dál školou až k učebně, kde už stáli Alice a strejda Jazz.

Právě zazvonilo, chtěl jsem se rozloučit se strejdou obětím, ale on si mě přitáhl blíž a krátce mě políbil. Pak se otočil a upaloval na svoji hodinu i se strejdou Jazzem.

Nevěřícně jsem za nimi zírala a nemohla se nějak probrat. Alice na tom byla podobně, strejda Jazz se s ní rozloučil totiž úplně stejně.

Jako v mrákotách jsem vešla do třídy a vůbec jsem neposlouchala výklad učitele. I Alice nevypadla, že by si jeho výkladu, bůh ví jak, všímala.

Strejdové to berou zodpovědně, to se musí nechat, mě však nějak nešel z hlavy ten polibek. Zdálo se mi, že v tom bylo z jeho strany něco víc, ale to je blbost.

Něco se však musí nechat, líbat teda rozhodně uměl. Damian by se musel jít zahrabat. Nevím proč, ale v ten okamžik, kdy se jeho rty dotkly těch mých, mnou projel nával elektřiny, nebo něčeho podobného, sama nevím, co to bylo. Nikdy jsem to ještě nezažila.

Zbytek vyučování utekl nějak rychle, až nastal čas na oběd. Cestou jsem potkala taťku, tvářil se nějak zdrble. Já vím, moc se mu to naše divadélko nelíbilo, ale bylo to nutné. Doma to bude přece pořád stejné.

Povzbudivě jsem se na něj usmála. Stejně jsem ho nechápala, ta nešťastná bych tady měla být já a Alice, ale kupodivu… Je mi to jedno? To je na tom to nejzvláštnější, moc mi to nevadí. Alespoň budu mít pokoj od ostatních kluků…

Jakmile jsem vešla do jídelny, chytly mě něčí paže kolem pasu a táhli mě ke stolu. Byl to strejda a všichni ostatní už tam byli. Uvažovala jsem o tom, že strejda by se mohl dát z fleku na hereckou dráhu, je skvělý herec. Vůbec na něm není poznat, že to hraje. Na strejdovi Jazzovi vlastně také ne…

Sedla jsem si ke stolu a přitáhla si blíž jeden ten tác s těmi blafy a dala se do jídla. Chutnalo to příšerně, ale pořád mi to chutnalo líp než ostatním, teda krom Alice.

Po obědě jsem vyrazila v objetí strejdy na biologii. Pod lavicí jsme se drželi za ruce tak, aby to učitel a všichni ostatní viděli. Museli jsme být nápadní, tak to většinou u dvojic bývá, ne?

Po této nudné hodině, nám další hodiny odpadly, a tak jsme vyrazili domů, kde jsme pokračovali v tom, co jsme dělali celý víkend.

Bylo to úmorné a nejhorší na tom bylo, že tohle se opakovalo každý den a datum svatby se neúprosně blížilo. Ve škole už jsme to rozhlásili a museli jsme čelit posměchu, samozřejmě.

Prý jsme já i Alice zbouchnuté a teď si nás musí vzít. Kdyby tak znali pravdu…

Týden před svatbou jsme nezapomněli poslat pozvánky do Volterry. Vše už bylo zařízené, zbývalo jediné. Svatební šaty.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře