Tohle je jenom taková výhybka od hlavního tématu. Domluvily jsme se, že to uděláme trošku barevnější. Je to otázka asi tří kapitol. Samantě konečně rupne v bedně! A šílený člověk má šílené nápady... Vaše Coollenky :o) !
19.01.2010 (16:45) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2684×
4. kapitola
Všichni se usadili v obýváku a se zájmem pozorovali můj dům.
„Máš to tu moc hezké Bello.“ Pochválila mě Esmé.
„Jestli budeš chtít, provedu tě po celém domě.“ S radostí přitakala a už byla u mě spolu s Alicí a Emmetem. Přidal se také Jasper, protože ho Alice držela za ruku a nevypadala, že by ho chtěla pustit. Nakonec se zvedl i zbytek osazenstva. Zasmála jsem se a začala s prohlídkou. Největší ohlas měl bazén. Hlavně Emmetovi jsem musela slíbit, že mu dovolím si zaplavat. Carliesl se zašil do knihovny a s ostatními jsem klábosila asi do půlnoci. Byla s nimi legrace, až na Edwarda, který se tvářil jako kakabus. Odešli asi v jednu v noci a já si uvědomila jak je v tomhle velikém domě smutno bez společnosti. Začala jsem si balit do práce, ale vůbec se mi tam nechtělo.
Půlnoc, nemocnice, oddělení pro psychicky labilní – nikdo
„ Né!!! Echk hmpf. Nez- ne -vládnu to bez bez nnich.“ Samantha vzlykala na zemi, vedle ní ležely poházené papíry. Měla v sobě obrovský počet prášků na uklidnění. Vzala si zrovna ty, na které si pacienti neustále stěžují kvůli vedlejším účinkům… ale je doktor, tak proč by četla příbalový leták, no ne?
Pro vnitřní užití.
Dětem do deseti let maximálně tři tablety denně.
Lidem od deseti let maximálně pět tablet denně.
Vedlejší účinky: Nespavost, halucinace.
A v tom se tam objevili. Jim, Lucas a Stuart. Chvíli koukala jako blázen a potom se rozbrečela ještě víc. Jim k ní přistoupil a začal ji konejšit.
„ Nebreč, nemáš přece důvod. Jsme tu s tebou.“
„ Za chvíli ale zase zmizíte a pak se zblázním, protože bez vás nemůžu žít.“ vzlykala
„ Proč bychom měli zmizet? Jsme snad halucinace?!“ dělal blbého.
„ Náhodou jo.“
„ Ale Sam. Přemýšlej přece. My s tebou můžeme být pořád. To je jen na tobě.“ Vložil se do toho Lucas. Udělal krok vpřed a políbil Sam. Usmál se. Najednou začali mizet. Jako zmrzlina na slunci.
„ Nezapomeň Sam. Je to jen na tobě“ Zamával jí Stuart a zmizeli.
Ještě dlouho tam jen tak klečela a koukala na stěnu kde před chvílí stáli lásky jejího života. V hlavě měla jak vygumováno. Myslela na ně a na to poslední co jí řekl Stuart.
„ Nezapomeň Sam. Je to jen na tobě“ Měl pravdu. V hlavě jí vyvstal plán. Podívala se na hodiny. Bylo něco po šesté. Zvedla se, šla na recepci.
„Hej ty! Připrav sanitku. Máme nové pacienty.“ Ďábelsky zaskřehotala a recepční se nezmohl na slůvko odporu.
O dvě hodiny později v sanitce
„Pusťte mě ven! Já nic neudělal.“ Vzpíral se Lucas přivázaný za popruhy.
„Já taky ne! Blbec nejsem!“
„Klid kluci, to nemá cenu. Tady vás nikdo poslouchat nebude“ Uklidňoval je smířený Jim. Tušil o co jde a vůbec se mu to nelíbilo…
O pár dní později
Sam za nimi chodila de co den, hodinu co hodinu. Už nechodila za Bellou a ani nebrečela ne záchodech. Klukům se to moc nelíbilo, ale za těchto okolností se jí báli.
„Musíme něco vymyslet. Já tu nehodlám zůstat do konce svého života.“ Řekl Lucas a přidal se k němu dokonce i Jim. Ťuk ťuk.
„Nesu vám prášky. Zapijte to a potom si lehněte.“ Sestra přišla na kontrolu. Chodila sem ráda, protože se jí pánové velice zalíbili.
„Nemáte radši pivo?“ Voda a pečivo už jim lezlo krkem. Ta se jen omluvně usmála a mířila si to ke dveřím.
„ Sestro, nevíte o někom, kdo by měl tady v nemocnici zbraň?“ Zeptal se nejchytřejší Jim.
„Proč se ptáte?“Vypadala vyděšeně.
„Klid.Děláme průzkum. Anketu o domácích mazlíčcích už máme.“ Začal dělat blázna.
„ Nevím jestli bych vám to měla říkat.“ Udělal psí oči… „Ale jednu má pan Harwey. Bojí se o svůj majetek. Potom pan Cheawey je to *kleptoman. Vždyť víte… A ,a nejsem si jistá..“ Zatvářila se nešťastně.
„Ode mne to nevíte,“ dodala a utekla.
Ukrást v noci zbraně a uschovat je na bezpečné místo bylo pro tři ‚blázny‘ dílem okamžiku. Díky dobrým známostem jim to zabralo něco málo přes 2 hodiny. Bohužel jim to nestačilo na to aby se dostali z nemocnice. A navíc se chtěli pomstít Sam za to co jim udělala.
Po dvou dnech byli konečně připraveni provést akci na jejich záchranu. Jim byl sice mírně proti, ale přehlasovali ho. Slíbili mu, že se nikomu nic nestane.
Bella
Zrovna jsem s Carlieslem řešila tu operaci když spustilo poplašné zařízení a na chodbě se ozýval strašný křik. Nechali jsme práci prácí a vyběhli ven. Lidé běhali sem a tam s rukama nad hlavou. Zašustil rozhlas a potom nějaký muž ohlásil: všichni pacienti a zaměstnanci se ihned dostaví do jídelny. Carliesl se na mě tázavě podíval a já se zmohla jen na pokrčení rameny.
V jídelně byl strašlivý zmatek. Ti tři muži co stály na stolech si zjednali ticho až po výstřelu z revolveru. Strašlivý zmatek se proměnil ve strach a hrůzu.
„Takže mě poslouchejte, kdo bude dělat problémy tak nedopadne dobře. Je tu Samantha?“ Po téhle větě mi to celé došlo. Jsou to ti tři snoubenci. Sam se krčila v koutě a tiše vzlykala. Nepřekonala ale jednu šedesátiletou paní co byla po biopsii. Všichni si sedli na zem co nejdále od těch třech. Mě bylo naprosto jasné, že se z toho budeme muset dostat jako lidé…
Byli tu i lidé z pooperačního. Mohlo se jim něco stát. Drcla jsem loktem do Carliesla a pohodila hlavou směrem k nim.
„Neměli by tu být“ Kývl a přešel k těm teď už bláznům.
„Pusťe aspoň pacienty, někteří by to nemuseli přežít.“ Jim se vyděšeně podíval na ostatní.
„No já nevím…“
„Měli bychom je pustit“
„Může to být nějaká finta.“
„Vždyť sotva choděj.“
„Fajn, když myslíte. Ale jen pacienty.“
* kleptomanieje chorobná a nezadržitelná touha po odcizování věcí. Porucha mysli.
Prosíme komentáře!!!
Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemocnice? Neřekla bych - 4.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!