Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemocnice? Neřekla bych! - 11. kapitola

hodinky

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nemocnice? Neřekla bych! - 11. kapitolaTak po neuvěřitelně dlouhé době je tu další díl Nemocnice. Už jsem ani nevěřila, že ho někdy napíšu a tímto se Vám také omlouvám, za tu dlouhou prodlevu. V tomhle díle se řeší zásadní problém - jak dostat M.J. z nemocnice, aniž by se o tom veřejnost nějak dozvěděla? Jak to Bella zvládne a kdo jí pomůže?

08.11.2010 (11:15) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1849×

11. kapitola

„Zkuste co nejméně křičet, prosím,“ řekla jsem pacientovi. Při těch slovech jsem se naklonila k jeho krku a pomalu prokousla kůži, která mě dělila od slaďoučké krve.
Vybral si to sám, vybral si to sám, vybral si to sám, není to moje vina.

Po několika dlouhých minutách, kdy jsem upřeně pozorovala svého pacienta, jsem konstatovala, že přeměna opravdu začla a já se můžu vzdálit.
Vyhoupla jsem se na jedno ze tří nemocničních lehátek a sledovala Michaela Jacksona, jak se začíná zmítat v bolestech. Věděla jsem, že teď si prožije tu nejhorší bolest, jakou kdy pocítil.

Byla jsem ráda, že souhlasil, nechtěla jsem jít do vězení a mít tak po kariéře. Jistě, za několik desítek let by se vše urovnalo, ale co kdyby mě někdo poznal? Hlodalo mě svědomí, že jsem k němu nebyla zcela upřímná a pořádně nevysvětlila praktický význam slov "ze začátku to bude bolestivé"... Už to nejspíš pochopil... Mučivé, trýznivé, chladnokrevné...
Zhluboka jsem se nadechla, vešla do malé komůrky se  sterilizátory, která sloužila současně jako šatna a pak ze své provizorní skříňky vytáhla mobil.
Věděla jsem, že potřebuji pomoc a na to, abych si nějakou sehnala, mám zhruba 5 minut, než se bodyguardi začnou dožadovat informací o Jacksonově operaci, aby zásobili bulváry a rodinu.

Pomalým pohybem jsem mobil zapnula, a přitom stále sledovala dění na sále.
Zatím se jenom mlel a sténal, horší to bude za chvíli. Díky bohu za zvukotěsné sály a vypnuté kamery. Michael nechtěl, aby se nějaké video náhodou rozmnožilo na internetu.
Otevřela jsem kontakty a přemýšlela komu zavolat. Někoho, kdo je blízko. Ale to jsou jenom Cullenovi! A pochybuji, že ti mi pomůžou, když Carlisle odmítl.

Najednou mi přišla zpráva. Alice.
Stálo v ní jedno jediné slovo, které vyřešilo všechno mé váhání.

Emmet.

Zhluboka jsem se nadechla a pak rychle odepsala:

Diky moc. Za tohle mas u me nakupy.

A než jsem si to stihla rozmyslet, klikla jsem na tlačítko odeslat. Pokud tohle přežiju, budu s ní chodit nakupovat skoro celý měsíc. Otevřela jsem kontakty a vytočila Emmettovo číslo.
Jedno zapípání, druhé, třetí... A... Emmett!
„Ahoj Bell, co potřebuješ?“ Zřejmě měl dobrou náladu, což byla dobrá zpráva.
„Víš... nastal nám na sále menší problém...“ nikdy jsem netrpěla malou slovní zásobou, ale teď?
„Máš tam Carlislea, ne? Já ti nepomůžu.“
„Emmette, prostě přijeď. A vezmi s sebou ještě někoho. Rosalii, Edwarda, kohokoli. Ale hlavně ne Carlislea, ano?“
„Bello...“
Rychle jsem ho přerušila. „Nemám moc času, Přijeďte prosím. Vysvětlím ti to pak.“ S těmi slovy jsem mu to típla. Věděla jsem, že přijede. Alespoň někdo.

Na chvilku, jen pár vteřin, kterých jsem si mohla dovolit, jsem zavřela oči a přitiskla si čelo k ledovému sklu, skrz které jsem měla výhled na sál. I když jsem upír a moje tělo tvoří jen led a skála, měla jsem pocit, že hořím.

Přesně za 59,8 vteřiny se venku ozval hluk.
„Ale já tam musím!“ zaječel Emmett.
„Nikam nepůjdete!“ ozval se velmi hluboký hlas.
„Doktorka Swanová si nás vyžádala,“ vložil se do toho autorativně Edward.
„Ale my Vás tam nepůstíme!“
Vstala jsem a během vteřiny jsem otvírala dveře a vpouštěla je dovnitř.
„V pořádku, jen s nimi potřebuji vyřešit něco ohledně pooperační léčby,“ plácla jsem první, co mě napadlo.
„Ale madam, ani vy nemáte oprávnění..."
Rychle jsem mu skočila do řeči, přece si tady na mně nebude otvírat pusu! „Jsem vrchní doktorka, neříkejte mi, co mám dělat a ustupte od těch dveří. Máte zákaz vstupu na sál, nemáte na to povolení."
Edward, Emmett a Rosali vpadli dovnitř a rychle za sebou zavřeli dveře. V provizorní šatně si navlékli pláště a už mířili směrem k sálu.
„Co se stalo?" vyhrkla Rosali.
V tom si ale všimli těla, které se zmítalo vedle na operačním sále.
Rosali udělala dva kroky vzad a narazila do Emmetta.
„Tos neudělala...!“ zašeptala vyděšeně.
„No, wow!“ zamumlal Emmett.
Edward jen stál a sledoval celou scénu. Probral se jako první.
 „Co budeš dělat? Carlisle ti nepomůže?“
Zavrtěla jsem hlavou a sedla si na zem, opřená o skříňky lékařů.
„Nechce s tím mít nic společného. A vůbec netuším, co s tím mám dělat. Jednala jsem impulzivně, nepřemýšlelam jak ho odsud dostanu a tak!“
Cítila jsem, jak se mi z hrudi derou vzlyky. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděli, ale já to prostě nezvládala. Jen tak jsem seděla na zemi a vzlykala.
Ani nevím jak, ale po chvilce už jsme v malé místnosti nestáli všichni, ale jen já a Edward.
Pomalu se sesunul ke mně na zem.
„To bude v pořádku...“ zašeptal a jemně mě k sobě přitiskl.
Nebránila jsem se. Neměla jsem sílu.
„Ale jak to vyřešíme?“ vysoukala jsem ze sebe mezi vzlyky.
„Neboj. Emmett a Rose na něco přijdou, ano? Všichni ti pomůžeme.“
Opřela jsem si čelo o jeho hruď a nechala se utěšovat. Je vtipné, že přesně po tomhle – po náruči, kde bych se mohla vyplakat (obrazně) – jsem toužila již několik desítek, možná i stovek let, a když se konečně najede někdo, kdo mi to umožní, je to na operačním sále, potom co jsem si svůj život zpečetila.
Edward se na mě usmál.
„Tohle jsem si přál udělat od první chvíle...“ zašeptal.
„A co?“ zamumlala jsem, ale to už držel mojí hlavu ve svých dlaních a nahýbal se ke mně.
Jeho rty, tak přitažlivé, byly jen několik centimetrů od těch mých. Chtěla jsem překonat tu krátkou vzdálenost a po tolika letech znovu zažít lásku, ale než jsem to stihla udělat, ozval se za mnou hrozný řev.

Carlisle

Jakmile se Bella nahnula k pacientovi, zmizel jsem. Bylo to ode mne ubohé, ale nechtěl jsem s tím mít nic společného a ještě k tomu do toho zatahovat rodinu.
Vyskočil jsem oknem z 'mezimístnosti', která spojovala operační sál s čekárnou přeplněnou bodyguardy. Její okno vedlo do malého parku pro pacienty. Běžel jsem pryč, co nejdál od nemocnice. Jakmile jsem se objevil před domem - Belliným domem – oddychl jsem si. Až do chvíle, kdy mi došlo, co jsem udělal.
Nechal jsem parťáka ve štychu, jak by řekl Emmett.
Nechal jsem jí zvládnout všechno samotnou.
Stokrát jsem to nemusel schvalovat, ale tohle jsem neměl udělat.
Zhluboka jsem se nadechl, když v tom se objevila Alice ve dveřích.
„Tati.“ Její slova byla procítěná bolestí, kterou jsem teď já sám cítil nad svými skutky.
„Musím nazpátek,“ rozhodl jsem se během vteřiny, ale než jsem se stihl otočit, Alice u mě stála a držela mě za ruku.
„Už tam jsou.“
„Kdo?“ zašeptal jsem nechápavě.
“Emmett, Rosali a Edward. Oni jí pomůžou. Ty jdi za Esmé, je na nervy z toho, že jsem jí odmítla říct, jak to s vámi vypadá. Musíš ji uklidnit.“
Uklidnit? Ale jak!? Mám jí říct, že operace dopadla dobře? Mám jí lhát? Znám svou ženu, je tak hrozně láskyplná, bojím se, že bude mít přehnanou starost. Mám za ní jít, nemám...
Najednou jsem uviděl, jak Alici zeskelnatěly oči a zadívala se před sebe.
Vize.
Vize, o mém rozhodnutí.
Rozhodl jsem se radši jít za Esmé, než mi to Alice stihne zarazit.
Rozeběhl jsem se, ale Alice mě bleskurychle chytila za předloktí a smutně se na mně podívala.
„Nezapomeň, Carlisle, že ona se to dozví a zastíráním minulosti se zhorší budoucnost. A čím dřív se to Esmé dozví, tím lépe.“
Pak mne pustila a já mohl běžet za svojí ženou.
Cestou jsem ovšem musel myslet na její slova.
Má pravdu.
Musím jí říct hned, jak ta operace dopadla. Vždyť nemá důvod se bát, vše dopadne dobře.

Bella

Naráz jsme oba s Edwardem vyskočili a vrhli se na sál.
Michael spadnul z lehátka a válel se na zemi, Rosali stála dva metry od něj s vyděšeným výrazem a Emmett se začal šíleně smát.
„Sakra,“ zamumlala jsem sama pro sebe a jala se Michaela Jacksona připoutávat zpět k lehátku. Musí zůstat na něm, jinak ho odsud nedostaneme.
„Bello, měla jsi nám říct...“ soukal ze sebe Emmett mezi záchvaty smíchu „... že má na sobě noční košili pro holky!“ Vylezlo z něj po chvíli a já jsem zvrátila oči v sloup.
Teď opravdu nemám čas řešit takovéhle hovadiny.
„Vymysleli jste někdo, jak ho odsud dostaneme?“
Emmett s Rosali se na sebe podívali, jakoby je něco napadlo.
Edward měl první zamračený výraz, že nám zkazili chvilku sblížení, ale pak se taky začínal usmívat.
Najednou se všichni tři tvářili vítězoslavně.
Chvilku jsem je sledovala a čekala, jestli se rozhodnou mi ten geniální plán říct.
Nic.
„Asi nepovažujete za vhodné říci mi, co vás napadlo, že?“
Edward se na mně otočil s pokřiveným úsměvem a já jsem si až teď pořádně všimla, jak je sexy. Předtím to pro mě byl syn mého přítele, ale teď, jak se pokusil mě políbit, viděla jsem v něm najednou i muže. A jak asi musí líbat...
Zatřepala jsem hlavou a snažila si z hlavy vytřást svoje blbé myšlenky. Teď se opravdu nehodí.
Uklidni se Isabello! Nakázala jsem si v duchu a znovu se na ty tři zkoumavě podívala.
Tak řeknou mi to, nebo ne?
Edward začal otvírat pusu, ale než stačil něco říct, Emmett ho předběhl.
„Nooo...“
„Emmette!“ okřikla jsem ho. Na tohle moje nervy neměli náladu.
„Zkrátka nás tady s Rose napadlo, že...“

...

Plán se mi moc nezamlouval, ale všichni mě přemlouvali, že bude výborný. A navíc mi nic jiného nezbývalo.
Podívala jsem se na Edwarda a Emmetta, jak hlídají Michaela Jacksona, aby nespadl z lehátka.
Rose už dávno zmizela, aby mohla sehrát svoji roli.
Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že přesně za 15 vteřin by měl začít náš plán.
Byl poměrně jednoduchý. Já měla vyběhnout ven, prokličkovat skrz bodyguardy, dostat se do své kanceláře, převléct se, upravit se a pak zamířit na tiskovou konferenci, kde jsem měli potvrdit úžasný výsledek operace, ale také jsem si měla vymyslet nějakou infekci, která bude potřebovat být nejméně tři dny v izolaci a pak ještě několikaměsíční kůru v jednom mořském rekreačním středisku.
Zkrátka jsem je měla zahltit odbornými pojmy tak, aby si z toho nic neodnesli a já měla čas naučit Michaela Jacksona ovládání.
A Rose s klukama?
Měla předstírat naprosto šílenou fanynku, která se chce dostat na operační sál, takže jí bodyguardi budou muset vyvést (naštěstí tam už jsou jen 3 a Rose umí být zatraceně silná) a Emmett s Edwardem jako doktoři převezou Michaela na JIP.
Celé to mělo trvat pouhých 40 minut.
Doufali jsme, že náš plán klapne, protože žádný jiný jsme v záloze neměli.
Zhluboka jsem se nadechla, naposledy se podívala na Edwarda a Emmetta a vyrazila jsem mezi bodyguardy směrem ke své kanceláři.
Kupodivu si mě ani moc nevšímali, věděli, že doktor standardně odchází dřív, než je pacient převezen.
První část plánu tedy klapla.
Ve své kanceláři jsem měla náhradní šaty, které se mi teď velice hodily. Oblékla jsem si nenápadnou šedou sukni, k tomu fialovou halenku, černé sáčko a černé boty na podpatku.
Rychle jsem se nalíčila, vlasy stáhla do drdolu a vydala se vstříc partě blbých paparazziů.

Edward

Seděl jsem na zemi a sledoval hodiny, ovšem duchem jsem byl někde jinde.- U Belly.
Od začátku mě přitahovala, ale byla o tolik starší, navíc si vždycky rozuměla víc s Carlislem, než se mnou či někým jiným. Přesto mě přitahovala tak jako žádná jiná žena či upírka v mém životě.
Jak jsme tam vedle sebe seděli, moc jsem ji chtěl políbit, ale nestihl jsem to. Nestačil jsem ukořistit její nádherné rty...

„Edwarde!“ zaječel mi do ucha Emmett.
Zmateně jsem se na něj podíval a měřil si ho pohledem.
„Vyrážíme,“ dodal na vysvětlenou a já se zvednul, až za mnou půjčený bílý plášť vlál. Každý jsem na jedné straně chytili lehátko s křičícím Michaelem Jacksonem a rozjeli jsme se ven z operačního sálu. Nezbylo nám než doufat, že Rose sehrála svoji roli dobře.

Bella

„Ano, jistě že vím, že je to nepříjemné pro jeho kariéru, ale kdyby se ta infekce rozšířila, mohla by postihnout i hlasivky a on už by nikdy nemohl zpívat. To by mělo na jeho kariéru mnohem větší dopad, nemyslíte?“ Už hodinu jsem se tady přela s bandou novinářů, neměla jsem zprávy o ostatních a jen doufala, že všechno klaplo, tak jak má.
„Slečno Swanová, kam zmizel doktor Cullen?“ zeptala se mě potichu ředitelka, která byla konferenci také přítomna.
„Musel odejít. Rodinné problémy.“ Nehodlala jsem ho prásknout, i když mi to dosti ztížil.
Ředitelka jen kývla hlavou a podívala se na novináře.
„Tak, myslím, že to ukončíme, ano? Doktorka Swanová si už potřebuje oddechnout, má za sebou náročnou operaci a já si musím ještě něco vyřídit.“ Rázně tleskla, aby bylo jasné, že na debatu není místo.
Všichni se začali zvedat a opouštět místnost, ale já jsem se vyhrnula ze dveří mezi prvníma a běžela jsem zkontrolovat pacienta.
Jakmile jsem vtrhla do předpokoje, kde byli pláště atd. pro normální lidi, kteří sem stejně mají přístup zakázán, uviděla jsem Emmetta a Rose, jak sedí na pohovce a objímají se. Nejspíš čekali, že přijdu, aby mohli odejít.
Moje domněnka se potvrdila, když mi Emmett mávl na pozdrav a společně s Rose zmizeli v otevřeném okně.
Pomalu jsem vešla na samotný pokoj, kde křičel Michael Jackson.
Edward u něj seděl a pozoroval ho.
„Bello!“ zašeptal, když si mě všiml.
Usmála jsem se na něj a posadila se na druhou stranu Michaelovy postele.
„Zvládli jste to bez problémů?“ zeptala jsem se ho po chvíli ticha – tedy jestli se tomu tak dalo říkat, když nám do toho melodicky vřeštělo jedno individuum.
Edward kývl.
A pak už jsme jen mlčeli a čekali, až se za dva dny pan Jacskon probere.
Byly to nejdelší dva dny v mém životě.
Ještě jednou díkybohu za ty zvukotěsné místnosti. Ředitelko, i když bych nevěřila, že to někdy řeknu, za tenhle Váš nápad Vás miluju.


Alice

Všichni jsme netrpělivě čekali, až dorazí Bella i se svojí „návštěvou“.
Před několika hodinami skončila proměna.

Operace se zdařila, pacient zemřel.

Zněla sms zpráva, kterou nám před 6 hodinami poslala.
Věděli jsme, že je tam s ní Edward a také velká láhev krve, která jim má pomoct zvládnout to nejhorší, a pak že se přemístí k nám, odkud se vydají na cestu do „rekonvalescenčního centra na ostrově“.
Zkrátka jsme museli nechat celou situaci uklidnit, pomoci Michaelovi Jacksonovi zvládnout touhu po krvi, a pak ho znovu vpustit do světa šoubyznysu, se kterým stejně za pár let bude muset seknout.
Ale stejně získal alespoň těch pár let, jinak by neměl nic.
Bella

Seděla jsem v autě a čekala, až nastoupí Edward, který zrovna platil parkové u automatu.
Auto se nám nakonec jevilo jako nejlepší nápad, jak odtud nepozorovaně dostat Mr. Jacksona.
Jeli jsme zadním východem, a tak nás ani nepostřehli paparazzi, kteří obléhali nemocnici. A navíc, kdo by čekal, že král popu pojede v obyčejném autě?
Za mnou na sedadle si hověl Michael Jackson, celý vykulený, ale už ho chytaly manýry.
Chtěl jet limuzínou, dostat vlastního šoféra a taky si dělal podivné nároky na mně.

Takže stručně řečeno jsem ho málem poslala do p****e  a vysvětlila mu, že já už mu dala nesmrtelnost, tak ať mě nechá na pokoji. Že mu pomůžu zvládnout touhu po krvi a pak se zkrátka v dobrém rozejdeme. Naštěstí si nevzpomínal, co přesně předcházelo proměně, protože jinak by na mě měl páku v podobě zvorané operace.
Jen jsem doufala, že to takhle zůstane.
Naštěstí zrovna v tu chvíli nastoupil Edward a já jsem snad sto dvaceti kilometrovou rychlostí vystřelila z parkoviště a vydala se směr svůj dům.

Kdy už tohle dobrodružství skončí?  

Ještě jednou se omlouvám za dobu, kterou jste si museli počkat na tuhle kapitolu a doufám, že se ještě najde někdo, kdo si jí přečte.

A tímto také předávám "štafetu" zpět Coollence E, která se snad dokáže vymotat z tohohle spletitého děje, který jsme tady společně nastolily a udělá Vám v tom pořádek.

Lela

Shrnutí

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemocnice? Neřekla bych! - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře