Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemiluješ mě?! Nevadí, já se s tím naučím žít, ale ty bys mohl litovat - 5. kapitola

06.12.2010 (09:45) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2047×

Všechno má své řešení

Alice

„Miláčku, bude to dobré, uvidíš. Bella bude i dál tvojí kamarádku.“

„Já vím, Jaspere, ale…“ mou odpověď přerušila vize.

Bella ležela na posteli u sebe v pokoji. Ve tváři se ji zrcadlilo mnoho pocitů. Vztek, smutek, lítost, nechápavost, nejistota, nenávist a celková skepse.

„Takže mě jen zneužil, využil,“ přemýšlela nahlas sama pro sebe, „použil nebo já nevím jak to ještě nazvat. Jeho rodina neschvaluje, co dělá, říkal Dan. Znamená  to tedy, že…. Sama nevím, co to znamená. Komu z nich teď můžu věřit? Rose, protože jako jediná se se mnou tolik nekamarádila? Udělala to Alice schválně, nebo je v tom nevině? Je Esme  taková, jaká byla nebo to byla taky jen přetvářka. Proč mi vlastně řekl, kdo je jako jediné? Proč mi to řekl, když neumí číst moje myšlenky a mohla bych je prozradit? Doufal, že mě najdou Volturiovi a zabijí? Vystavil by rodinu tomu ublížení? Proč to byla jen lež, iluze, přání a představa!“

Ležela v klubíčku,  oči měla skleněné a první zatoulaná slza ji stékala po tváři. Mobil ji  ohlásil příchod sms, ale ona to ignorovala. Jen ležela ztracena v myšlenkách. Někdo zaklepal, ale ani to ji neprobudilo. Za chvíli vešel do pokoje Dan a okamžitě ji objal.

„Bell, pšt. Nebreč prosím. On si to nezaslouží.“

„To není kvůli němu, ale kvůli tobě,“ škytla.

„Mně? Bell, co jsem ti udělal? Promiň, nechtěl jsem.“

„Tak to není. Přemýšlím nad tím, co jsi mi řekl o Cullenových. Nevím, co si o tom mám myslet. Byly tak hodní na mě a já nevím proč.“

„Červenko,“ líbl ji  do vlasů a dál utěšoval, „musel jsem ti říct pravdu. Nechtěl jsem ti lhát a musel jsem se rozhodnout co dělat. Tvá budoucnost  nebyla nejhezčí. Mohl jsem tě zabít a říct Arovi pravdu o tom, že o nás víš. Nebo jsem jim tě mohl předat. Aro by tě přeměnil a držel ve své  gardě, díky tvému daru. Myslel jsem, že bude lepší, když budeš znát pravdu. Je mi to líto. Nevím, proč se k tobě tak chovali ostatní, většinou jsou chladní. Nevím, jak bych ti pomohl.“

„Jsi tu se mnou a to stačí.“

Naklonil se k ní a políbil ji. Slíbával jí slzy a rozjasňoval její tvář.

„Alice, co jsi viděla?“ zeptal se mě Jasper.

„Bellu, musím ji navštívit.“

Mám velké štěstí, že jsme v lese a Edward nemohl zachytit moji vizi.

„Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?“

„Ano, vezmu sebou Emmetta. Bella pochybuje o mém přátelství. Musím ji vše vysvětlit. Půjčíš mi, prosím, mobil, zavolám mu.“

„Na,“ podal mi ho.

„Emmette, mohl bys, prosím, přijít za námi do lesa. Je to nutné.“

„Dobře,“ zamručel.      

„Věřím ti, lásko, mám jet s tebou?“

„Chceš?“

„S tebou kamkoliv,“ smál se na mě.

„To kvůli tomuhle jsem musel přijít?“

„Emmette, nebuď tak podrážděný. Chci, abys jsi se mnou a Jasperem jel do Forks za Bellou.“

„Tak to jo. A proč?“

„Myslí si, že jsme ji jen využili a to se mi vůbec nelíbí.“

„Mě taky ne. Kdy pojedeme?“

„Můžeme hned teď. Nikomu to neřekneme a hlavně ne Edwardovi. Napiš Rose, že si musíš něco zařídit. Potom ti pro ni něco kopím a bude to v pohodě.“

Vydali jsme se k autu a vyjeli směr Forks. Cesta bude trvat asi deset hodin. Emmett řídil a já s Jasperem jsme seděli v zadu. Bella mi už moc chyběla a taky jsem teď o ní skoro nic nevěděla. Rozhodla jsem se nakouknout do její nejbližší budoucnosti.

Viděla jsem dvě dívčí postavy, kráčející po chodbě školy k tělocvičně.

„Být tebou, Bello, dám si na Dana bacha.“

„Nevím proč.“

„No, mohla bys dopadnou stejně jako s Edwardem. Víš, oba jsou na tebe až moc dobří.“

„Děkuji za tvou upřímnou starost o mou budoucnost, ale nech si ji pro jiné, kteří ti jí uvěří.“

„Se ještě budeš divit, až tě pustí k vodě a budeš zase sama.“

„Tvé přání se ti nesplní, Lauren, já Bellu opouštět nechci.“

„Brzo tě omezí,“ prskla holka naposledy po dvojici a odešla pryč.

…

Bella s Danem seděli sami  na žíněnkách v nářaďovně Forkské tělocvičny a líbali se spolu.

„Co když měla Lauren pravdu?“ přemýšlela nahlas Bella.

„Ne, neměla. Neopustím tě, jako on.“

„No to taky, ale v to, že tě taky omrzím.“

„To se nestane.“

Pochybovačně se na něj podívala.

„Opravdu ne.“

„Hm.“

„Bello, neomrzíš mě. Jsi úžasná a přitahuješ mě k sobě.“

„Krví.“

„Ano, ale taky tím jaká jsi. Líbí se mi, že ti můžu věřit, smát se s tebou, blbnout. Děláš ze mě mladšího o několik desítek let. I kdyby mě tvá krev nelákala, lákaly by mě tvé oči, nosík, rtíky, tvé hrdlo, tvá ňadra,“ líbal ji každou jmenovanou část. Pomalu sunul své rty a ty zanechávaly vlhkou stopu. Položil Bellu na žíněnky. Vyhrnul ji její krátké tričko a laskal každou odhalenou kůži. Občas o ni zavadil zuby, až se pod ním začala kroutit.

„Dane,“ zasténala potichu, že to nikdo jiný než on nepostřehl.

„Ano?“

„Kdy se budeš zase muset nakrmit?“

„Nemusím se krmit lidskou krvi.“

„To ne, nechci tě omezovat.“

„Není to omezování, nezastávám polygamii. Tohle je více, než mi ty ženy dokážou dát,“ vsunul svůj jazyk do jejího pupíku a ona znovu zasténala.

„Budeš se moct nakrmit ode mě?“ její hlas byl rozechvělý.

Zastavil se a upřeně se ji podíval do očí.

„Ano, ale chci, abys to chtěla stejně jako já a líbilo se ti to. Aby to bylo přirozené.“

„Chci to zkusit.“

„Dobře, ale neuspěcháme to. Ještě nějakou dobu počkám.“

Znovu se vrátil k jejímu laskání.

Opustila jsem vizi. Nepotřebovala jsem vidět víc. Bella byla šťastná a to mi stačilo. Jen musím ohlídat Dana, aby ji taky neublížil.

„Alice, neviděla jsi nás třeba taky na lovu?“

„Ne, neviděla, Emmette, ale Bella je do odpoledne zaměstnaná, takže můžeme lovit.“

„Jupííí.“

„Jsi jak malý.“

„Díky, brácha.“

„Hele lidi, co kdybychom v sobotu šli na koncert Paramore do Seattlu. Je to sice neznámá kapela, ale mohlo by to být super,“ navrhl Tayler u oběda Mikovi, Ericovi, Benovi, Danovi, Angele, Jassice, Lauren a Belle.

„To není špatný nápad.“

„To ne no.“

„Já to beru.“

„Já taky.“

„Ujednáno. V sobotu jedeme. Kdo ale zajede koupit lístky?“

„Já a Ben, jedeme do Seattlu na večeři, takže je vezmeme.“

„Už dlouho jsme takhle nejali. Bude to super.“

„Slečno Swanová,“ přerušila jejich plánování sekretářka, „volal váš otec a uvolnil vás z poslední hodiny.“

„Stalo se něco?“

„To nevím, mám vás jen uvolnit s výuky.“

„Aha, děkuji.“

Sekretářka odešla a Bella s Danem se začali zvedat.

„Tak čau, já jdu.“

„Ahoj, Bell.“

„Papa.“

„Čau.“

…

„Ahoj, tati. Co jsi potřeboval?“ ptala se Bella doma svého otce.

„Dnes za mnou do práce přišel zástupce šerifa z Havre. Řádí tam jeden zloděj, který byl před časem i u nás. Chtějí, abych přijel a pomohl jim s tím případem. Pojedu hned teď, pan Malcolm mě sveze. Chtěl jsem ti to říct osobně a nenapsat ti to jen na lístek. Na stole jsem ti nechal nějaké peníze…“

Bella

„Tati neboj se. Já to zvládnu. Nejsem malá.“

„Já vím, Bello, ale jsem z toho špatný.“

„Neboj. Bude to v pořádku.“

„Věřím ti.“

„Jestli chceš, může mě hlídat Dan.“

„To tě raději beru sebou.“

„No, dovol, tati.“

„Právě, že  nedovolím.“

„Raději už jeď. Pan Malcolm na tebe čeká.“

„Ahoj a díky za odvoz.“

„Ahoj,“ dala jsem Charliemu pusu na tvář a čekala před stanicí, než odjel v autě a nemohl mi už mávat.

Koukla jsem se na hodiny a zjistila, že za chvíli končí Danovi hodina. Rozjela jsem se ke škole a počkala na něj v autě.

„Ahoj, nějak jsi to urychlila. Co se dělo?“

„Stěhuješ se k nám,“ políbila jsem ho na přivítanou.

„Stalo se něco Charliemu.“

„Ne, jen musí pracovně pryč a bojí se, že bych to doma nezvládla a tak si tě chci najmout jako dozor.“

„To zní slibně.“

„Taky si říkám.“

Polibek mi oplatil a po chvíli jsme vyjeli domů, kde máme více místa.

„Mám si něco nastěhovat, nebo se Charlie vrací brzo?“

„To nevím. To neříkal.“

„No, myslím, že pokud se neodstěhuješ ty, tak tady budu mít to nejpotřebnější.“

Zasmála jsem se a zalévala si svůj ovocný čaj.

„Bello,“ ozval se přiškrceně z obýváku.

„Ano?“ zazvonilo. „Počkej, zajdu otevřít.“

Došla jsem do předsíně a otevřela dveře. Za nimi mě čekalo velké překvapení.

„Alice, Emmette,“ vykulila jsem na ně oči.

Omlouvám se, že to tak trvalo. Moc mě to mrzí. Příště to tak trvat nebude, teď byly třídní schůzky, kolona, změna rozvrhu a podobně.

Ta dékla mě mrzí, ale setkání Belly a Alice je až příště. Sem se nehodí.

Děkuji všem za komenty a douchám, že budou zase.

Díky BJana

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemiluješ mě?! Nevadí, já se s tím naučím žít, ale ty bys mohl litovat - 5. kapitola: