Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 3. kapitola

10.01.2011 (07:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4974×

3. kapitola - Navždy spolu

Vyšla jsem dveřmi do pokoje a uslyšela její srdíčko. Tikalo nejdřív pomalu, ale když jsem se naklonila a kouknula se na ni, tak její srdíčko začalo nabírat na rychlosti. Usmívala se na mě a já ji pohladila po tváři.

„Ahoj,“ řekla jsem a znovu ji pohladila po hlavičce. James se na mě celou tu dobu díval a nespouštěl mě z očí. Věděl, že bych si nikdy neodpustila, kdybych svému dítěti jakkoliv ublížila. Podívala jsem se na něho a on se usmál.

„Jaká byla sprcha?“

„Ušla… jaké jsou rozdíly mezi ní a mnou?“ zeptala jsem se a on ke mně přišel.

„Co mohu dodat? Obě dvě jste velké kočky, máte krásný úsměv a stejné rty a vlásky,“ řekl a já se usmála.

„Díky, ale já myslela mezi mnou jako upírem a mým dítětem,“ zašeptala jsem.

„Aha… no, může spát, jíst i normální stravu, pleť má tak napůl… je něco jako míšenec mezi člověkem a upírem,“ řekl.

„Poloupíří dítě? To tu snad ještě nebylo, ne?“ zeptala jsem se.

„To nevím, ale pokud ano, tak se to nejspíš ani nikdy nedozvíme. Zprávy v upířím světě se šíří stejně rychle jako ve vašem… teda teď už ve tvém bývalém… to je jedno… Pokud by se takováhle zpráva roznesla, tak ti to říkám nerad, ale přišli by zabít tebe a tvou malou. Mysleli by si, že jsi ji proměnila,“ řekl.

„Aha, a na tom je něco špatného, že bych ji proměnila?“ zeptala jsem se.

„Ano… řeknu ti jeden příběh, který je se mnou spojován víc, než bych si přál, ale ten příběh ti budu vyprávět až v autě,“ zašeptal.

„Počkat… a co věci pro dítě a…“

„To už jsem zařídil… koupil jsem to po internetu a už to je v našem bytě… teda myslel jsem ve tvém a v mém… jako že jsme přátelé a…“

„Nerozpitvávej to, já to chápu, jak to myslíš. Takže si všechno koupil přes internet, jo? A máš taky něco u sebe?“ zeptala jsem se.

„No, jo jasně,“ řekl.

„Takže nemáš,“ řekla jsem vesele.

„Nemám,“ povzdechl si a usmál se.

„To nic, zajedeme někam po cestě, což znamená, že budeš muset řídit a já budu držet malou, aby se jí něco nestalo. Nejspíš si už všechno nastěhoval do auta, takže jestli ti to nevadí, tak můžeme vyrazit,“ řekla jsem a on jen přikývl. Přikývl a já šla veselým krokem k… bože, ještě jsem ti nedala jméno.

„A jméno?“ zeptal se James, když zase byl rychlostí blesku u mě.

„Čteš myšlenky?“ zeptala jsem se vesele.

„Ne, jen se dívám, jak se tváříš. Máš takový zamyšlený pohled a navíc si jí ještě nedala jméno, takže jsem se jen tak ptal. Vymyslíš ho v autě, ale teď musíme jet. Všechno jsem tu po nás uklidil, takže pokud by tu slídila policie, tak nic nenajde. Vybral jsem nám krásné místečko asi tak tři hodiny odsud, pokud ti to nevadí. Je to takový hezký domeček v lese, můžeme tam žít hodně dlouho, jelikož je to hodně daleko od civilizace,“ řekl za pochodu a potom šel dveřmi pryč. Vzala jsem si dítě do náruče, tak nádherně voněla, ale to mi bylo jedno. Je to tvoje dítě, proboha, nemůžeš ji zabít. To by bylo, jako kdyby si zabila sama sebe. Holčička hned usnula v mé náruči, když jsme byly na zadním sedadle a já se na ni dívala. Byla tak slaďoučká. Když jsem se dotkla její hlavičky, tak jsem najednou před sebou uviděla obrazy. Hrozně jsem se lekla a tak jsem vykřikla. Dítě se probudilo a začalo ječet. Skvělý.

„Je tam všechno vzadu v pořádku?“ zeptal se mě.

„Jo, já jen… to je jedno,“ řekla jsem a uspávala dítě.

„Ty máš schopnost?“ Nepřikývla, ale pohledem mi to jaksi naznačila. Natáhla svou malou ručičku, ale nedosáhla na mě, takže jsem se předklonila.

„Nechceš ji doufám vypít, že ne?“ zeptal se zepředu James.

„Blázníš? Svému dítěti bych nikdy neublížila,“ řekla jsme a cítila jsem, jak její teplá ručka se dotýká mé kůže. Najednou jsem viděla obrazy. Ukazovala mi celý porod, jak byla zmatená, že neviděla maminku… bála se, že to nepřežiju… a hledala otce. Bože.

„O tvém tátovi nechci mluvit. Je zlý a zkazil mi život,“ řekla jsem jí a ona ručku zase odtáhla. Tuhle odpověď slyšet nechtěla. Potom zase usnula, já dala ruku na její hlavičku a koukala se na její sny. Po třech hodinách jsme byli tam. Byl to nádherný dům. Viděla jsem, že na verandě už pár krabic. James zaparkoval.

„Počkat, ty jsi mi nevyprávěl ten příběh,“ řekla jsem zčistajasna a on se znovu usmál.

„A ty jsi mi zase neřekla, jak se bude jmenovat,“ řekl s úsměvem na rtech a upíří rychlostí vystoupil z auta a otevřel mi dveře.

„Sama nemám ponětí, jak ji pojmenuji,“ zašeptala jsem tak, aby to slyšel. Vystoupila jsme z auta i s malou v náruči, která tichounce spala. Její srdíčko pokaždé měnilo tempo a její sny byly čím dál děsivější. Měla hrozné noční můry, a proto jsem ji radši probudila. Otevřela pomalinku svá očka a kouknula se na mě.

„Jsme tady, beruško,“ pošeptala jsem jí do ouška a ona se usmála. Dala jsem jí pusinku na čelíčko a šli jsme. James vyndal všechno z auta a donesl to všechno do domu. Na verandě byly dvě křesla, která měla krásnou červenou barvu, a byl tam i stolek.

„Zabírám si ten největší pokoj,“ vykřikla jsem rychle na Jamese, který zrovna byl v obývacím pokoji. Jediné, co jsem po tom slyšela, bylo sakra z jeho strany. Chudáček. Po několika hodinách jsme všechno dodělali. James slíbil, že ještě pojedeme potom do nějakého obchodního centra a koupíme tam ještě nějaký nábytek, ale většina nábytku už byla tady, jako vestavěné skříně, vana a sprcha, záchod, pár skříněk, takže jsme ještě potřebovali postýlku pro dítě, mě a Jamese. Zajeli jsme tam hned další den, protože jsem chtěla, aby mi dítě nespalo pořád jen v náruči, i když to milovala. Dala jsem jí jméno Carol. Ani nevím proč, prostě se na ni podívám a vidím před sebou to jméno. Vždycky se mi líbilo, a i když jsem si představovala, že dítě budu mít až někdy v devětadvaceti s nějakým buranem, který bude zedník, tak jsem ráda. I když je její otec naprostý kretén. Carol rychle rostla a za pět dní už vypadala jako tříletá holka, která se chystá jít do školky. Já a James jsme si s ní hráli, jak jen to šlo. James koupil všelijaké hry od pexesa až po poznávací kartičky, na které jsou obrázky. Vždycky, když tu hru konečně vyhrála, tak ji odhodila pryč a už se jí za žádnou cenu nechtěla ani dotknout. Poznávací kartičky ji bavily pořád, ale nějak to nebylo ono. Tak jsem jednou takhle večer, když Carol zrovna spala, tak jsem si vzala pár papírů, pastelky, fixy a tužku a začala jsem jí vytvářet vlastní kartičky. Na jedné kartičce byla jen krev, na druhé jsem byla já, na třetí byl James a taky tam byl náš dům.

„Co to děláš?“ zeptal se James a sednul si ke mně.

„Kartičky, jestli chceš, tak můžeš vybarvovat,“ řekla jsem tiše, protože Carol spala asi metr ode mě.

„Jasně,“ zašeptal a vzal si obrázek s pumou. Carol mohla sice jíst normální jídlo, ale spíš raději chtěla krev. Měla ji radši. Já jsem po týdnu uvažování přestoupila na vegetariánství, jelikož jsem nechtěla zabít svoji dceru tím, že je napůl člověk a tím pádem má v sobě krev. Prostě jsem nechtěla riskovat svoje sebeovládání. Zvířecí krev byla sice hnusnější a neměla skoro žádnou chuť, ale dokázala jsem z toho žít a ukojit svou žízeň, a to bylo to hlavní. Po několika hodinách, kdy jsme to dodělali, jsme si sedli společně na pohovku v obývacím pokoji a dívali se na DVD. James koupil tohle DVD asi před dvěma dny. Film se jmenuje Zakletý v čase. Je to hodně smutný film, myslím na konci. Potom jsme ještě zkoukli Milý Johne a potom ještě na Poslední píseň. On se spíš nudil a koukal se celou dobu na mě a já jsem byla trošku nervózní, jak na mě pořád koukal a tak jsem se mu přitiskla na jeho hruď, aby si mě nemohl prohlížet. Hladil mě po vlasech… jeho vůně byla tak úžasná. Vonělo to jak spojení vanilky, skořice a… a… nějaké květiny. Ráno se Carol probudila a začala strašně ječet. Rychle jsem vyskočila z postele a uviděla jsem, jak se nad kolíbkou naklání nějaký upír.

„Co to děláš? Vypadni!“ Mávla jsem rukou a najednou byl na zemi. Že by moje schopnost? Jenže on se zvednul a kouknul se na mě. To není možné.

„Victorie?“ vykřikla jsem překvapeně.

2. kapitola - 4. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 3. kapitola: