Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 29. kapitola

08.01.2013 (12:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2015×

29. kapitola

Kouknula jsem se ke druhým dveřím a rychle je otevřela. Nikdo za nimi ale nebyl.

„Co se tu stalo?“

„Něco se muselo pokazit,“ řekla jsem Edwardovi, „slyšíš je?“

„Slyším Alici,“ řekl vesele, ale potom se zatvářil smutně.

„Co slyšíš?“ zeptal se Emmett.

„Volá o pomoc,“ řekl vyděšeně a hnal se dveřmi zpátky do budovy. Otočila jsem se na Victorii a dala Carol ruku na tvář.

„Zase mě opouštíš?“ zeptala se Carol.

„Bude to naposledy, slibuju,“ pověděla jsem lítostně a pokynula Victorii. Ta rychle utíkala pryč odsud. Aspoň vím, že je v bezpečí. Vlezla jsem zpátky dovnitř a běžela za ostatními. Všichni byli asi o pár vteřin přede mnou a pak se zastavili. Prodrala jsem se dopředu a zůstala stát jak opařená. Afton ležel na zemi a jeho krk byl v tlamě obrovského vlkodlaka.

„Nepřibližuj se, upírko, jinak je po něm,“ pověděl vesele jeden chlap. Tipovala jsem ho na jednoho z rady.

„Co chcete?“ zeptala jsem se.

„Chceme tvoji smrt,“ pověděl a Emmett se napřímil. Záleží mu na mně? Jasně že záleží, jsi jeho sestra.

„No, tak v tom vám asi nepomůžu,“ řekla jsem, „kde jsou ostatní?“

„Schovaní,“ řekl, „pečlivě schovaní.“

„Tím bych si nebyla tak jistá,“ řekla jsem s úsměvem. Odhodila jsem vlkodlaka od Aftona a přiběhla rychle k chlapovi. Chytila jsem ho za krk a zvedla ho do výšky.

„Neměl sis začít se mnou a s mojí rodinou,“ řekla jsem a zlomila mu vaz. Edward a ostatní už zatím běželi dál. Přiběhla jsem k Aftonovi a zvedla ho na nohy. Emmett přišel, ale já od něho odvrátila tvář. Pochopil a běžel za ostatními.

„Dík,“ řekl Afton.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Postupovali jsme jako vy, ale vzali nás druhé strany, byla to past. Chtěli mě zmáčknout, jak to plánovali. Jak jsem ti říka -“

„Šššššš, už jsem u tebe, lásko,“ řekla jsem a políbila ho. Když jsme se líbali, otevřela jsem oči a viděla za rohem Emmetta, jak na nás kouká. Měl ten stejný pohled jako já, když ho políbila Rose.

„Půjdeme,“ řekla jsem s úsměvem. Když jsme vyrazili, Emmett už tam nebyl. Rychle jsme běželi za ostatními, ale už nás nebylo potřeba. Dorazili jsme zrovna ve chvíli, kdy Jasper rozlámal dalšímu vlkodlakovi vaz.

„Tak se mi to líbí,“ pošeptala jsem mu do ucha.

„Nejsi všemocná, vůbec jsme tě tu nepotřebovali,“ řekla Alice vesele.

„Co bude dál?“ zeptala se Jane.

„Budeme si žít dál svoje životy, jak jsme je žili doposud,“ pověděla jsem s úsměvem a dala polibek Aftonovi na tvář.

„Tobě se to říká, když si o nikoho blízkého nepřišla,“ řekla rozzuřeně Jane a začala mě mučit.

„Je to jenom tvoje vina,“ řekla naštvaně, když vtom bolest přestala. Emmett ji složil a držel ji za krk.

„Zpátky!“ řekl všem Volturiovým, kteří se na něho chtěli vrhnout.

„Emmette, dost!“ zakřičela Rosalie, ale neposlouchal ji. Edward se na mě podíval a přikývnul. Přišla jsem k Emmettovi a dala ruku na jeho rameno.

„Emmette, to stačí,“ pošeptala jsem a ustaraně se na něho podívala. Najednou Jane pustil a vrátil se zpátky do reality.

„Neublížila ti?“ zeptal se smutně.

„Mně ona ublížit nemůže,“ řekla jsem tak, aby to pochopil jen on, co jsem tím myslela. Emmett se uklidnil a vrátil se zpátky k Rose. Bylo po všem. Válku jsme vyhráli. Všichni vlkodlaci byli povražděni, kromě Sama a jeho rodiny. Carlisle přemluvil Caia, ať je nepronásleduje a pozval je, aby u nás na pár dní zůstali. Všechno mělo tak, jak mělo být, ale pořád ve mně něco vrtalo.

„Mohu?“ zeptal se Edward za dveřmi. Podívala jsem se ke dveřím a potom na Carol v posteli hned u mě. Vstoupil, když jsem mu to dovolila přes svoje myšlenky. Lehl si ke mně do postele a já se položila na jeho hruď.

„Děkuju,“ řekla jsem smutně, „kde jsou?“

„Skoro všichni šli na lov, jen Esmé a Carlisle zůstali,“ pověděl.

„Proč tím musím procházet znovu a znovu?“ zeptala jsem se ho.

„Ničí mě, když se takhle trápíš, Bells,“ pošeptal. Kouknula jsem se na Carol. Nadechla se a zase vydechla. Byla tak roztomilá.

„Neměl jsi mě opouštět,“ pověděla jsem.

„Přál bych si, abych mohl vrátit čas, to mi věř,“ řekl a dal mi pusu na čelo.

„Naše láska už vyprchala, ale máš teď něco nového.“ Usmál se na mě a podíval se do stropu.

„To je pravda. Bells, slib mi něco!“ Podívala jsem se na něho a čekala, o co mě bude žádat.

„Vyber si srdcem!“

„Edwarde, víš, že pokud si vyberu srdcem…“

„Slib mi to!“ Byl neoblomný.

„Je to tvá sestra,“ zašeptala jsem a pohladila Carol po vlasech. Její vlasy měly stejnou barvu jako Edwardovy, ale obličej měla skoro celý po mně.

„Já vím, ale ty už sis toho tolik prožila. Chci, abys byla šťastná,“ pověděl, „nerozhoduj se tak, aby to vyhovovalo všem. Mysli konečně taky jednou na sebe.“

„To ti slíbit nemůžu,“ řekla jsem, „zdá se, že je šťastný.“

„Jak myslíš,“ pověděl. Zvedl se a mířil si to ke dveřím.

„Kam jdeš?“ zeptala jsem se.

„Potřebuju na lov,“ řekl, ale já věděla, kam chce jít. Na naši louku… teda spíš už jen na jeho. Obrátil se a usmál se na mě. Podíval se ještě na Carol a pak zmizel. Stále jsem ji hladila po vlasech a koukala, jak spí. Ona je jediná, která mě dělá šťastnou. Další den jsem Carol nechala na starost Rosalie. Nechtěla jsem, ale neměla jsem na výběr. Victoria byla ještě na lovu a Alice a Esmé jely do města. Emmett se na mě usmál, když jsem předávala Carol Rose, ale já se smutným obrazem ve tváři se otočila a šla společně s Aftonem pryč. Šli jsme jen my dva lesem. Drželi jsme se za ruce a nemluvili.

„Mě tohle ticho nebaví a co tebe?“ zeptal se vesele.

„Musíš odejít zpátky do Volterry,“ řekla jsem impulzivně a čekala, co mi na to řekne.

„Jak to myslíš?“ zeptal se. Pustil se mojí ruky a žádal vysvětlení.

„Já… v poslední době se toho hodně změnilo a já teď potřebuju být sama,“ pověděla jsem.

„Takže ty pusy, to objímání… to všechno, to bylo co?“ zeptal se naštvaně.

„Našla jsem tě živého, přitom jsem si myslela, že jsi už dávno mrtvý. Měla jsem ti říct: Promiň, ale už tě nemiluju? Co jsem měla dělat?“

„Měla jsi být ke mně už od začátku,“ řekl rozzuřeně, „měla jsi mi říct, že jsi mě nikdy nemilovala tak jako Edwarda. To jeho chceš zpátky?“ zeptal se.

„Tady vůbec nejde o Edwarda. Nejde tady o nikoho. Necítím k tobě to co kdysi. A není pravda, že jsem tě nikdy nemilovala tak jako jeho. Milovala jsem tě víc, ale už to vyprchalo,“ křičela jsem smutně. Bouchnul do stromu a ten se rozlomil vejpůl. Byl evidentně hodně naštvaný, ani se mu nedivím.

„Kvůli tobě jsem opustil svoji manželku,“ řekl.

„Já vím,“ pověděla jsem smutně.

„Hnil jsem v té skleněné kostce několik týdnů v domnění, že až tě znovu spatřím, budeme spolu a nic nás nerozdělí,“ vysvětlil a díval se mi přímo do očí. Chtěl, abych se mu vrhnula kolem krku a řekla mu, že je to jen blbý fór a že jsem to nemyslela vážně, ale já mu tohle nemohla nabídnout.

„Nemůžu být s někým, s kým si nemám co říct… ke komu necítím to co dřív. Musím taky myslet na Carol. Ani jednou ses s ní nebavil. Nikdy jsi za mnou nepřišel, že bys s ní chtěl mluvit, nějak se s ní sblížit. Potřebuju někoho, kdo se nebude zabývat jen mnou, ale kdo nás obě bude brát dohromady,“ pověděla jsem. Přišla jsem k němu a dala mu pusu na tvář.

„Promiň, ale nejde to.“ Nechala jsem ho tam samotného, protože jsem věděla, že teď pro něho nemůžu nic udělat. Věděla jsem, že teď bude chtít být sám. Přišla jsem k domu a uviděla Emmetta na příjezdové cestě.

„Kde máš Aftona?“ zeptal se vesele.

„Co se staráš?“ zeptala jsem se otráveně.

„Tak promiň,“ pověděl omluvně.

„Rozešla jsem se s ním, jsi spokojený?“ zařvala jsem na něho. Podíval se na mě smutně.

„To jsem nechtěl,“ řekl.

„Už se stalo, snad jsi šťastný,“ řekla jsem a šla k hlavním dveřím.

„Bells!“ volal na mě. „Počkej!“ Já ho ale nevnímala. Šla jsem zpátky do domu a třískla pořádně dveřmi. Vzala jsem si od Rosalie Carol a šla s ní do svého pokoje.

„Bello, co se děje?“ zeptala se Rosalie a šla za mnou. Otočila jsem se na ni.

„Ty mi už dej taky pokoj!“ řekla jsem a třískla za sebou dveřmi. Nešla za mnou do pokoje, za což jsem byla ráda. Slyšela jsem ale, co se děje dole.

„Můžeš mi říct, co se děje poslední dobou s Bellou?“ zeptala se Rose Emmetta.

„Nevím, říkala něco?“ zeptal se jí.

„Proto bych se asi neptala tebe,“ pověděla naštvaně Rosalie.

„Nevím, co jí zas přelétlo přes nos,“ pověděl a sám šel taky do svého pokoje.

„Skvělý!“ řekla Rosalie a šla ven.

„Mami, co se děje?“ zeptala se Carol. „Kde je Afton?“

„Pryč,“ pověděla jsem.

„Proč?“ zeptala se.

„Protože jsem se s ním rozešla,“ pošeptala jsem jí do ouška. Smutně se na mě podívala a sáhla mi na tvář.

„Proč?“ zeptala se znova pomocí její schopnosti.

„Protože jsem k němu necítila to co dřív. Už mi nevyhovoval,“ pověděla jsem a hrála si s jejími prstíky.

„Jako tatínek?“ zeptala se znova.

„S tvým tatínkem mám jiný vztah, než jsem měla s ním. Ale ano, naše láska vyprchala stejně jako u mě a Aftona,“ pověděla jsem a po chvilce mi znovu usnula v náruči. Její hruď se zvedala při každém nádechu a já cítila její srdíčko. Bilo každou vteřinu víc a víc. Cítila jsem se jako vězeň ve vlastním těle. Bylo mi psychicky totálně mizerně. Neměla jsem chuť se bavit s nikým, ale bohužel někdo moje přání o den později nerespektoval. Jestli jste hádali Alice, vyhráli jste.

„Musíš odsud konečně vylézt!“ přikázala mi a já se znova zachumlala do peřin. Vzala mi peřinu a vyhodila ji z okna.

„I tvoje dcera už vylezla několikrát,“ řekla, „měla bys jí být příkladem.“

„Alice, nech mě být!“ řekla jsem a schoulila se pod prostěradlem.

„Elizabeth Swanová, okamžitě vylez z té postele!“ zakřičela a já se okamžitě zvedla.

„Ježiši, ty seš otravná,“ řekla jsem otráveně a šla pryč z pokoje.

„Já vím, ale i tak mě miluješ,“ pověděla vesele. Musela jsem se pousmát. „Ha, už se směješ. Umím dělat zázraky.“

„Moc si nelichoť,“ řekla jsem vesele. Vešla jsem do obývacího pokoje a viděla Edwarda s Carol na gauči před televizí.

„Tak takhle ji učíš dobrým zvykům?“ zeptala jsem se vesele Edwarda.

„Televize je velký přínos pro společnost,“ odvětila Carol.

„Aha, a tu větu jsi ji naučil ty, Edwarde?“ zeptala jsem se a koutky mi cukaly o sto šest.

„Ne, proč bych měl?“ zeptal se vážně, ale já poznala, že nemá daleko k pořádnému výtlemu.

„Aby mi tu větu odvyprávěla, až vás nachytám,“ řekla jsem a rozčepýřila mu vlasy.

„Mami, ale televize je vážně úžasný nástroj pro dozvědění se důležitých informací,“ pověděla Carol a já už to neudržela. Začala jsem se smát a dala jí pusu na tvář.

„Jistě, zlatíčko, neměla bys tolik poslouchat tatínka, neprospívá ti to,“ pověděla jsem a šla ven. Esmé s Carlislem zrovna přijeli z města. Carlisle zaparkoval v garáži a Esmé už ve vteřině vytahovala tašky s nákupem.

„Co je to?“ zeptala jsem se.

„Nějaké jídlo pro Carol. Chceme jí uvařit něco dobrého, když bude mít ty narozeniny,“ pověděla Esmé a obešla dům, aby šla zadním vchodem. Edward vytáhl Carol zatím na lov a já věděla, že je s ním v bezpečí. Šel s nimi i Emmett a Alice s Jasperem.

„Bello?“ zavolala na mě Rosalie.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Musíme si promluvit,“ řekla vážným hlasem a já věděla, že taková konverzace nebude pro mě zrovna příjemná.

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 29. kapitola: