Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 27. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Neměl jsi mě opouštět - 27. kapitolaBella a ostatní se dostávají ze skleněných kostek. Co je ale čeká za dalšími dveřmi? S kým se Bella setká?

05.01.2013 (18:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1837×

27. kapitola

Nějací Volturiovi přežili. Jestli se ptáte, zda i Jane… ano, i ta to přežila, ale je slabá. Oslabená ztrátou jejího nejbližšího. Její bratr vyschnul asi před týdnem. Našli jsme ji ve stádiu, ve kterém byla i Esmé. Další, kdo přežili, byli Heidi, Caius, Corin, Renata a pár dalších z gardy. Ti všichni byli v deseti kostkách. V dalších devíti byl klan z Denali, nějací upíři z Ruska a pár upírů z Austrálie. Moc jsem je neznala, ale i tak se nám hodili. V poslední kostce bylo pro mě jisté překvapení, které jsem neměla vidět.

„Carol!“ zařvala jsem. Edward byl rychlejší. Zvedl ji do náruče a začal zkoušet, jestli dýchá. V kostce byla ještě Victoria a Jacob.

„Ty jeden hajzle!“ zařvala jsem na Jacoba. Victoria ho zatím škrtila, ale já jí ho vytrhla z ruky a sama ho začala škrtit. Nebránil se. Začala bych se s ním prát, ale Emmett mě zadržel.

„Promiň, Bells, moc se ti omlouvám,“ pověděl Jacob. Vztek se ve mně nashromáždil a já ho odhodila svojí mocí.

„Jak jsi mohl?“ zařvala jsem na něj a sekla po něm, když jsem se zbavila Emmetta.

„Emme!“ zařvala Esmé.

„Je moc silná,“ omlouval se.

„Jane!“ zařval Edward. Než mě ale Jane začala mučit, zakousla jsem se Jacobovi do krku a vysála ho do sucha. Potom jsem se začala svíjet v křečích, ale už bylo pozdě. Zabila jsem ho a bylo mi to jedno.

„Bello!“ řekla Alice, „byl to tvůj přítel.“

„Byl, ale už není,“ pověděla jsem skřípavým hlasem a nechápala jsem, proč mě všichni chtěli zastavit.

„Dostal by nás odsud,“ vysvětlil. To mě nenapadlo. Jane mě přestala mučit a podala mi další pytlíčky s krví. Dva jsem hodila Victorii a dva jsem dala Edwardovi. Dal mi Carol, roztrhl první pytlík a podal mi ho. Přitiskla jsem její ústa k pytlíčku a ta okamžitě začala pít. Po prvním se rozzářila a po druhém už se začala zase smát. Objala jsem ji a nepustila. Byla jsem tak šťastná, že ji zase vidím.

„Neměla by tu být ale, jak vás objevili?“ zeptala jsem se Victorie.

„Jacob nás vystopoval,“ řekla omluvně Victoria.

„To nic, hlavní je, že jste obě celé a nic vám není,“ řekla jsem a dala Carol na tvář pořádnou pusu. Její srdíčko bouchalo jak o život, až jsem se bála, jestli jí něco není. Carlisle mě ale ujistil, že to je jen tím adrenalinem, co teď prožila.

„Takže si to shrneme. Nějací maniaci nás tu zavřeli, už týdny jsme tu zavření, polovina našich blízkých umřela a Bella právě zabila naši jedinou naději na útěk odsud, vynechala jsem něco?“ řekla Heidi.

„Dostaneme se odsud, Heidi. I bez Jacoba,“ pověděla jsem otráveně.

„A jak? Nikdy jsme tu nebyli, ty snad jo?“ zeptal se Caius.

„Ne, ale máme spoustu času to tu projít, všechny povraždit a dostat se odsud,“ řekla jsem.

„Tak jdeme!“ zařval Emmett. I když jsem Carol nechtěla pustit, musela jsem. Byla jsem důležitá, kdyby došlo na boj, a s Carol na zádech by to určitě nešlo. Strachovala bych se o ni. Ano, i tak se budu strachovat, ale když je ve Victoriiných rukách, vím, že je v bezpečí. Emmett otevřel dveře a já vstoupila do chodby.

„Jsme tu sami,“ oznámila jsem všem a všichni se přesunuli do chodby. Chodba byla dlouhá a na konci byly dveře.

„Ty dveře jsou děsivý,“ řekl Esmé, „nemám z nich dobrý pocit.“

„Miláčku, to je jen tím stresem,“ řekl Carlisle.

„Ne, má pravdu, já to cítím taky,“ řekla Alice a dala mi ruku na rameno, „buď opatrná.“ Jen jsem přikývla. Vzala jsem kliku a vytrhla ji ze dveří, otevřela jsem dveře a zděsila se. Rychle jsem kliku vrátila zpátky a třísknula dveřmi zpět.

„Utíkejte!“ zařvala jsem a všichni se dali na útěk. Vlkodlaci rozbili dveře a běželi hned za námi.

„Všichni se schovejte zpátky do místnosti,“ přikázala jsem všem. Všichni vlítli do místnosti a já za nimi zavřela. Urvala jsem kliku a schovala si ji do kapsy.

„Bello! Co to děláš?“ zařval Emmett.

„Nesmíte platit za mé chyby,“ řekla jsem, „promiň.“

„Ne!“ zařval. Odrazila jsem jednoho vlkodlaka a hnala se na druhý konec chodby. Nebylo tu ale nic. Už jsem myslela, že je se mnou konec, když jsem uviděla nad sebou víko od ventilace. Rychle jsem oddělala víko, vyskočila nahoru a jen tak tak moje noha unikla od tlamy jednoho vlkodlaka. Nemělo cenu zavírat ho, protože se sem stejně dostanou. Lezla jsem, co mi síly stačily, až jsem dorazila k jedné místnosti. Lezla jsem ještě asi dva metry dál a potom zase zpátky k víku. Sletěla jsem na nohy dolů a zavřela ho. Lezla jsem dva metry jen proto, aby si mysleli, že jsme lezla dál. Slyšela jsem, jak se pohybují dál ventilací. Bylo ale slyšet, že jsou pomalí. Byli moc velcí na ventilaci. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý... Poslali jen čtyři? Kde je zbytek? Byla to řídící místnost. Všude byly počítače a na nich byly obrazy z kamer.

„Slečno Swanová!“ řekl někdo za mnou a já se otočila. Ze tmy se vynořil člověk a tři vlkodlaci za ním.

„Znáte moje jméno?“ podivila jsem se.

„Jistě, že znám, jste ta, co je všechny dostala ven,“ pověděl rozzuřeně.

„Člen rady, jsem poctěna,“ řekla jsem ironicky a postavila se do útočné pozice.

„Není nutné být nepřátelská,“ řekl.

„Není? Já si myslím opak,“ pověděla jsem, „skoro jste nechal vyvraždit moji rodinu, zabil jste mi lásku.“

„Myslím si, že to nebyla zase taková láska, když jste ji nahradila tak rychle,“ řekl vesele. Vyběhla jsem a držela ho pod krkem.

„Jak se opovažujete?“ zařvala jsem a viděla, jak se na mě jeden vlkodlak vrhá. Odhodila jsem ho.

„Zpátky!“ řekla jsem, „jinak je po něm.“

„Odvážná, to se mi líbí.“

„Víte, co se mi líbí? Až vás všechny po jednom zabiju. Ten vlkodlak, kterého jsem si před hodinkou dala k svačince, byl k pochutnání.“

„Co prosím?“ zděsil se.

„Ano, vysála jsem ho. Toho, co strážil. Měl lepší krev, než jsem si myslela.“ Usmála jsem se a utrhla mu hlavu. Vlkodlaci se na mě vrhli, ale neměli nejmenší šanci. Jednomu jsem rozdrtila kosti a odhodila ho na druhého. Třetímu jsem propíchla břicho tyčí, kterou jsem našla za sebou, a když se druhý dostal na nohy, odhodila jsem ho svou mocí ven oknem. Najednou jsem uslyšela zavrčení z ventilace. Slyšeli to. Kouknula jsem se rychle na plánek celé budovy, potom na počítač, kde jsou ostatní vlkodlaci, a běžela jsem dveřmi pryč. Za mnou bylo asi dalších pět vlkodlaků. Musím se dostat do nějaké další místnosti, tam budu mít větší výhodu.

 

 


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 27. kapitola:

 1
2. aliyce
06.01.2013 [10:51]

Opět nádherná kapitola doufám že další přibybude stejně rychle Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. bara
06.01.2013 [9:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře