Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 23. kapitola

20.11.2011 (12:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2051×

23. kapitola – Zajetí

Alice:

Bella se řítila naproti Jamesovi, ale do cesty se jí připletlo několik upírů. Všichni jsme vyrazili naproti nim, ale Bella a Carlisle je během několika sekund všechny vyřídili. Byli jak smyslů zbavení. Myslím si, že jejich pohled na svět už bude úplně jiný, než kdy byl. Bylo vidět, že Carlisle se se smrtí Esmé nikdy nesmíří a Bella, která si díky Carolině smrti na Carol vzpomněla, si to bude dávat za vinu. Jasper se na mě podíval a byl překvapený. Jeden upír se totiž na mě vrhl, ale já jen díky Jasperovi vyskočila do vzduchu, upír pode mnou proběhl a já dopadla na zem. Koukla se do své budoucnosti a nic jsem neviděla. V tom případě to musím změnit. Jasper mi už běžel na pomoc, ale já to chtěla zvládnout sama. Upír ke mně přiběhl a zkroutil mi ruce za zády. Bouchla jsem ho svojí nohou do kolene a ta pod náporem křupla. Vyvlékla jse, se z jeho sevření, bouchla ho čelem do čela, loktem do hrudi a utrhla mu hlavu.

„Zvládl bych ho,“ řekl smutně Jasper.

„Jaspere!“ zakřičela jsem a Jasper se jen tak tak skrčil. Skočila jsem na upíra, který útočil na Jaspera a oba jsme spadli do lesa. Než jsem ho ale stačila zabít, Emmett přiběhl, párkrát mu dal pořádnou ránu do břicha a potom ho roztrhal na kusy.

„Díky,“ řekla jsem.

„Není zač, sestřičko,“ pověděl.

„Kde je Rosalie?“ zeptal se. Koukla jsem se do její budoucnosti. Ne. Rychle jsem běžela na mýtinu a koukla se na hlouček upírů, kteří klečeli kolem nějakého ohně. Koukla jsem se dopředu a uviděla Jamese, jak je obklopen svými upíry a směje se. Co se stalo? Podívala jsem se na Bellu a ta jen vzlykala a kroutila hlavou.

„Rose?“ zeptala jsem se se vzlykem. Irina se jen na mě podívala a v jejích očích bylo vidět, že jsem se trefila.

„Neeeee,“ zakřičel Emmett a já ho musela přidržet, aby se nerozběhl do ohně. Pomáhal mi ještě Jasper a Edward.

„Emmette, Emmette, všechno bude v pořádku, uvidíš, všechno bude v pořádku,“ říkala jsem pořád dokola, ale lhala jsem mu. Všichni jsme věděli, že život už nikdy nebude takový, jaký jsme ho znali. Emmett se ale pořád neuklidňoval, a tak jsme neměli na výběr.

„Ústup!“ zakřičela jsem, ale než jsme začali běžet, ucítila jsem velkou bolest a sklátila se na zem.

Bella:

Otevřela jsem oči a uviděla vedle sebe Aftona. On měl ale ještě stále zavřené oči. Když jsem se podívala na další osobu, která byla v místnosti, tak jsem tomu nemohla uvěřit.

„Ahoj, zlatíčko,“ řekla.

„Esmé!“ zakřičela jsem radostí a pořádně ji objala.

„Jak je to možné?“ vyhrkla jsem rychle.

„Byla to projekce. Alice věděla, že James se na to chystá, a tak, když Alice brala Carol ze sedačky, dala ji do příkopu u příjezdové cesty. Po několika vteřinách jsem tam šla za Carol i já. Nemohli jsme to nikomu říct, muselo to vypadat, že jsme skutečně zemřely. James by to na tobě a Carlisleovi poznal,“ pověděla.

„A kdo udělal tu projekci?“ zeptala jsem se.

„Já,“ přiznala.

„Ty? Já myslela, že… takže Carol je v bezpečí?“ zeptala jsem se.

„Ano, je,“ pověděla.

„A s kým? Kde je?“ zeptala jsem se.

„Bells, víš, kde teď jsme?“ zeptala se mě.

„Ne, nevím. Odpovíš mi?“ naléhala jsem.

„Tohle je odpověď na tvoji otázku, Bells, James nás zajal a mě taky,“ řekla.

„Jenže Alice to věděla, a tak si vymyslela plán, jak dáš Carol někomu, komu věříš, aby ji ochránil. Dala jsi jí Rosalie?“ zeptala jsem se nadšeně.

„Zlatíčko, ne, Rose je mrtvá,“ řekla sklesle.

„Ne, to není možné, to určitě taky byla projekce, tak kde je Carol?“ zeptala jsem se.

„Nesmím ti to říct!“ řekla.

„Esmé!“ zakřičela jsem, „chci to vědět.“

„Já vím, že chceš, zlatíčko, ale pro bezpečí Carol ti to prostě neřeknu,“ pověděla a bylo vidět, že to myslí vážně. Když jsem ale tak nad tím přemýšlela, zjistila jsem, že kdybych byla na jejím místě a Esmé by mě přemlouvala, ať jí to řeknu, taky bych jí to neřekla. Musím se prostě smířit s tím, že dokud bude James a ta jeho partička upírů naživu, neuvidím svoji dceru. Carol je moje priorita, musí být v bezpečí, a když mi Esmé tvrdí, že Carol dala někomu, komu věří, tak Esmé věřím.

„Neeeeee,“ ozvalo se z jiné místnosti.

„Emmett?“ zeptala jsem se.

„Ano,“ řekla smutně.

„Carlisle už ví?“ zeptala jsem se.

„Nejspíš mu to Alice řekla. Než jsi spala, všichni tu vyřvávali. Kde kdo je a tak. Chtějí uspořádat plán, ale na to, abychom se odsud dostali, jsme potřebovali, aby ses vzbudila,“ řekla.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.

„No, Edward je tak naštvaný, že ho přivázali dvaceti řetězy, než ho úplně uklidnili, a na Emmetta nestačilo ani to. Jane musela slíbit, že ho bude mučit tak dlouho, dokud se neuklidní. Co když by ale přestala, Emmett by to jenom předstíral, že ho mučí, a pak v ten nejlepší okamžik by rozbořil zeď a bylo by to,“ řekla Esmé svůj plán. Pošeptala mi ho, aby to nikdo jiný neslyšel.

„Jak v tom ale koriguju já?“ pošeptala jsem.

„Nic není horšího než zuřivá matka, která chce vidět svoji dceru, věř mi,“ řekla a já se usmála. Poplácala jsem Aftona po tváři a ten se okamžitě probudil.

„Co je?“ zeptal se.

„Není čas na vysvětlování. Začni řvát, jako že tě něco bolí!“ řekla jsem.

„Myslíš, že to bude fungovat?“ zeptala se Esmé.

„Uvidíme.“ Mrkla jsem na ni a viděla Aftona, jak křičí a svíjí se herecky na zemi.

22. kapitola - 24. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 23. kapitola: