Protože se objevilo pár komentíků u minulé kapitolky, tak jsem si řekla, že přiobjednám ještě další čtyři kapitolky. Záleží jen na vás, jestli se číslo kapitolek bude zvětšovat nebo povídka úplně skončí. Teď k tomu, co se bude dít v dnešní kapitolce. Dozvíme se, zda si bude Bella na něco dalšího vzpomínat. Doufám, že se Vám kapitolka líbila a díky za komentíky. Vaše Zira
18.11.2011 (20:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2138×
21. kapitola - Jedna smrt a všechno je v tahu
Koukala jsem se na zeď a do stropu. Měla jsem zaražené sluchátka v uších a poslouchala písničky, které mi tam dal Edward. Řekl, že mi je hrál, když jsme ještě byli spolu… Když jsem ještě byla člověk. Snažila jsem usilovně si vzpomenout, ale nic. Prostě nic. Zavírala jsem oči a pořádně se soustředila. Když se ale po dvou dnech stále nic nedělo, otevřela jsem oči, hodila jsem mp3 přehrávač o zeď a ten se roztřískal na spoustu kousíčků. Zvedla jsem se a šla dolu. Alice a Esmé se na mě podívaly a já se jen usmála.
„Stále nic,“ řekla Alice Esmé.
„Stále nic,“ zopakovala jsem po ní a sedla si k nim.
„Je mi to tak líto, zlatíčko, přemlouvali jsme ji, ale ona si prostě trvá na svém,“ řekla Esmé.
„To nevadí, ještě na to budeme mít spoustu času,“ řekla jsem smutně ale s jemným náznakem úsměvu. Teda aspoň jsem se o něho snažila.
„Tím bych si nebyla tak jistá,“ řekla sklesle Alice.
„Co… co se děje?“ zeptala jsem se.
„Chce odjet,“ řekla Esmé. Dala jsem ruce do klína a začala vzlykat. Dívala jsem se do země a nemohla tomu uvěřit. V hlavě mi vyvstávalo tolik otázek. Pak ale najednou mi cvaklo a já nad ničím nepřemýšlela. Jen jsem seděla a dívala se do země.
Alice:
„Edwarde? S Bellou se něco stalo!“ vykřikla jsem a dívala se na Bellu. Bylo vidět, že mě Bella neslyší ani nevnímá, měla jsem o ni vážně velký strach. Edward byl v mžiku dole a díval se na ni. Podíval se na mě a já se začala soustředit na Bellinu budoucnost.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„Řekly jsme jí to,“ pověděla Esmé.
„Sakra, říkal jsem vám, že jí to řeknu sám,“ začal řvát.
„Já vím, ale… ona si dělala plané naděje o tom, že bude mít víc času,“ řekla jsem. Nedýchala ani nemrkala. Vůbec jsem ji neviděla se pohnout. Edward se postavil před ní, vzal její hlavu do svých dlaní a zvedl ji tak, aby jí viděl do očí. Vypadalo to ale jakoby měla zamlženo. Jako by ho neviděla.
„Co se s ní děje?!“ zeptala se Esmé.
„Neslyším ji,“ řekl sklesle.
„Alice?“ zeptal se mě. Začala jsem se znova soustředit, ale uviděla jsem jen prázdnotu. Vrátila jsem se zpátky do reality a nemohla tomu uvěřit. Její budoucnost vůbec nebyla vidět. Kouknula jsem se na Edwarda a i přesto, že věděl odpověď, zakroutila jsem na důkaz hlavou, že nic.
„Jak je to ale možné?“ zeptal se Emmett, když přišel do obývacího pokoje.
„Cvaklo jí?“ zeptala se Chelsea, když přišla do pokoje. Edward se na ní vrhl a utrhl jí jednu ruku.
„Ty jedna svině, to tys jí tohle způsobila!“ začal na ni řvát a ani Emmett, Jasper a Carlisle ho od ní nemohli odtrhnout. Potom ale do pokoje přiběhla Jane a začala ho mučit. Na Edwarda to ze začátku nepůsobilo, ale potom se začal zmítat v křečích a spadl na zem. Někdo z upírů přidělal Chelsea ruku a ona se zlomyslně kouknula na Bellu. V tu chvíli jsem toho už měla dost. Ano, Edward ani Jasper mě nedokázali zastavit. Vrhla jsem se na ni a naše bitka se přesunula před barák.
Měla jsem navrch, když jsem věděla, co chce udělat. Chtěla na mě použít svoji schopnost, ale já jí utrhnula hlavu a roztrhala ji na cucky. Potom jsem uviděla, jak mi Rosalie hází zapalovač, ale někdo ho chytil, škrtl zapalovačem a zapálil ji. Když jsem uviděla, kdo, zůstala jsem nehnutě stát. Byl to Afton. Hodil zapalovač na hořící Chelsea a odešel do domu. Podívala jsem se na Edwarda, ale ten jen taky stál a nemohl tomu uvěřit. Jasper ke mně přišel a políbil mě do vlasů. Potom se ale postavil přede mě, když mě chtěla Jane ochromit.
„Ublížíš jí jen přes moji mrtvolu!“ zařval Jasper.
„A přes moji!“ postavila se přede mě Rose.
„A přes moji!“ zařval Emmett a potom se postavil přede mě snad každý, kdo nebyl od Volturiových. Alec je ale všechny ochromil a všichni kromě mě spadli na zem. Skrčila jsem se a držela Jaspera za ruku. Začala jsem vzlykat a modlit se, aby nikoho z nás nezabili. Najednou ale někdo ale Aleca odhodil a potom i všechny z Volturiových do lesa, kde už na ně čekali vlkodlaci, kteří je na několik minut ochromili. Když jsem se podívala, kdo nás to zachránil, usmála jsem se. Bella se ale nesmála. Jen se smutně podívala na Aftona a potom zaplula do domu.
Bella:
Všichni se přesunuli před barák a v pokoji zůstal stát jen Afton. Usmál se na mě a políbil mě na rty. Já ale pořád byla nehnutá.
„Však já tě vysvobodím z toho vězení,“ řekl a vyběhl ven. Po několika vteřinách jsem se probudila z transu a podívala se po místnosti. Nikdo tam nebyl. Slyšela jsem jen, jak se něco venku děje. Afton přišel do domu a běžel ke mně.
„Co se děje?“ zeptala jsem se.
„Alice zabila Chelsea a Volturiovi ji chtějí zabít,“ řekl a já rychle vyběhla ven. Odhodila jsem všechny, kdo se mi nachomýtli do cesty, do lesa, kde už čekali vlkodlaci, kteří je ochromil na několik minut. Alice, když mě viděla, tak se na mě usmála. Ale i když Chelsea zemřela, pořád jsem k Alice neměla takový vztah, jak mi ho popisoval Edward a Carol... k ní taky žádný nemám. Podívala jsem se na Aftona a zaplula do domu. Šel hned za mnou a já se zastavila na schodech.
„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se. Políbil mě, ale já ucukla.
„Na tebe to pořád působí,“ řekl sklesle.
„Možná se to nezmění nebo možná ano, ale teď k tobě cítím to samé, jako bych cítila k člověku, kterého jsem poprvé potkala. Snad se to jednou změní a ten polibek ti budu opětovat, ale do té doby bych byla ráda, kdybys mi byl na blízku, protože bych si ráda chtěla vzpomenout, jak na vztah mezi mnou a mojí dcerou, tak na vztah mezi námi dvěma,“ pověděla jsem a objala ho. Vdechnul mojí vůni a potom šel dolů po schodech a já nahoru. Vešla jsem do pokoje Carol. Spala a já ji nechtěla budit, takže jsem jí jen pohladila po jej krásné tvářičce a dala jí pusu na čelíčko. Možná se můj vztah k ní změnil, ale myslím si, že by to mělo být něco víc, než jen to, že si myslím, že je roztomilá, protože to si můžu myslet i o úplně cizím dítěti. Najednou se probudila, a i když zahlédla můj obličej, rychle jsem vyplula z pokoje, zavřela dveře a sedla si před dveře na zem. Začala plakat a já začala taky. Co jsem to za matku, že si nedokážu vzpomenout ani na svoje vlastní dítě?
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 21. kapitola:
Nádherná kapitola! Jsem zvědavá, co se bude dít dál. Hlaně ať je Bells s Aftonem a co nejrychlkeji si vzpomene. ach, kéž by tahle povídka byla nekončná! Prostě nádhera! Prosím, co nehjrychleji další!
Nádherná kapitolka pls pokračuj je to skvělá povídka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!