V téhle předposlední kapitolce poukážu na Belliiny pocity. Jak se cítí a jak to všechno prožívá? Co se jí honí hlavou a kdo jí pomůže všechny věci vyřešit a překonat? To se dozvíte v téhle kapitolce. Příjemné čtení a dík za komentíky. Vaše Zira
11.10.2011 (07:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2369×
19. kapitola – Hra
Seděla jsem v křesle ve svém novém pokoji a dívala se ven z okna. Už mě nebaví čekat. Čekám moc dlouho a doufám, že Chelsea najde to, co mi tak schází. To, co jsem dělala s jejím přítelem před týdnem, se nesmí nikdy dozvědět, jinak mě roztrhá na malé kousíčky. Nejsem připravená na to, když ho znova uvidím, protože pak by se dozvěděl jen z výrazu mého obličeje, co k němu cítím. Možná to je to, co mi celou tu dobu scházelo. Ať už to byl Edward nebo James, tak jsem nikdy s nimi neměla takový pocit jako s ním. On je tak milý a pozorný. Nikdy nežádá nic na oplátku. Možná si to jen nalhávám, jelikož ho znám teprve pár dní, ale těch pár dní patří do mého listu nejlepších dní v mém životě. Proto jsem se rozhodla, že se vzdám toho, co si přeju ze všeho nejvíc… jeho.
Možná neopětuje moji lásku, ale i kdyby ano, tak to není správné. Není to správné vůči Chelsea, vůči němu a hlavně vůči Carol. Má ráda svého otce, a jestli to znamená, že s tím blbcem budu muset strávit zbytek života, aby byla moje holčička šťastná, tak to udělám. Tohle je nejlepší pro ni. Chci jen to nejlepší pro ni a pro ni prostě není dobré, abych byla šťastná mým způsobem. Zkoušela jsem to s Jamesem, ale skončila jsem s ránami k obvázání. Bylo to jako by mi sypal sůl do ran. Proto jsem utekla od náplastí, a když jsem nevěděla, jak začít znova, tak Edward mi podal pomocnou ruku. Ukázal mi, jak obvázat škody. Nikdy mi ale nedokáže spravit srdce.
Jednou jsem četla knížku, v které bylo pár krásných vět.
„I když víš, co bylo špatně, nikdy se nedokážeš napravit ze svých chyb. Proto tu máš mě, abych ti pomohl. Jediné, co teď od tebe chci slyšet je, jak se cítíš. Budu držet tvoji ruku pevně, protože nemáš vůli bojovat. Hádám, že potřebuješ více času k překonání té rány, co máš v srdci.“
Možná se přes to někdy přenesu a začnu žít svým milostným životem, až bude Carol trošku větší, ale zatím to nechám tak, jak to je. Mám chuť udělat něco bláznivého. Někdy si tak říkám, jestli jsem dobrá matka. Občas se totiž chovám jako naprostá puberťačka. Nechápejte mě špatně, miluji svoji dceru, ale někdy mám chuť hodit svoje rodičovství za hlavu a utéct někam daleko. Nevím, co se to se mnou děje, a nemám nikoho, s kým bych svoje pocity mohla sdílet. Válka s upíry ve Forks je na spadnutí, moje dcera je pořád ve Smoky Lake, taky ta věc s Aftonem, a nejhorší na tom je, že Edward nejspíš všechno vyslepičí Chelsea a ta mě, až to zjistí, zabije na...
„Neřeknu to,“ řekl Edward. Otočila jsem se a uviděla ho. Normálně bych řekla, ať vypadne, ale jeho věta mě tak uklidnila, že jsem ho rukou pobídla, aby šel dál. Sedl si vedle mě do druhého křesla a usmál se.
„Je tu krásně,“ řekl a koukal se po celém pokoji.
„Ano, je. Carol by se tu rozhodně líbilo,“ pověděla jsem.
„To ano,“ řekl.
„Promiň za ty facky, neovládala jsem se. To Carol a kde je... Strašně se o ni bojím, jestli mi rozumíš.“ Jen přikývnula a díval se se mnou ven z okna. Pár hodin tu se mnou seděl a potom mi dal ruku na ruku, než jsme ale mohla ucuknout, uslyšela jsem kroky u mých dveří. Otočila jsem se a uviděla Aftona. Byl smutný a vylétl z mých dveří. Rychle jsem vstala, ale Edward mě chytil za ruku.
„Nech ho být, on není ten pravý pro tebe,“ vykřikl Edward.
„A ty snad ano? Pusť mě!“ vykřikla jsem a běžela za Aftonem. Šel po příjezdové cestě a jeho nálada se během pár sekund změnila v rozzuřenost.
„Já ti to vysvětlím,“ křičela jsem na něho.
„Co mi chceš vysvětlovat? Nejsi moje přítelkyně a nic pro mě neznamenáš,“ řekl a pořád se nezastavoval. Zastavila jsem ho a políbila ho. Rychle jsem se od něho odtrhnula a usmála se.
„Lháři!“ osočila jsem ho a on se taky usmál.
„Takže mezi tebou a Edwardem...“
„Nic není a nikdy nebude,“ slibovala jsem.
„To je dobře, protože...“
„Protože co, Aftone? Protože co?“ zeptala se Chelsea, která stála deset metrů od nás spolu s Victorií, která držela za ručičku Carol. Usmála jsem se na Carol a zamávala jí.
„Já se vytratím pomalu na pět dní, abych ti našla dceru, a ty mi tu svedeš manžela?“ zeptala se Chelsea a já se otočila k Aftonovi.
„Manžela?“ zeptala jsem se.
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 19. kapitola:
co je to za písničku ?????? Díky
Tak to je síla.Můžou se vztahy někdy napravit?Moc hezké.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!