Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 16. kapitola

31.08.2011 (19:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2331×

16. kapitola - Katastrofa

Alice:

„Promiň, měla jsem to předvídat,“ omlouvala jsem se Edwardovi.

„Není to tvoje chyba, tohle předvídat nikdo nemohl. Bylo to jen v její hlavě a ani já to nenašel,“ řekl a šel po schodech nahoru do svého pokoje. Sednula jsem si na gauč a cítila, jak se Jasperovy ruce obtočily kolem mého boku. Políbil mě zezadu na krk a potom i jen tak do vlasů.

„V pohodě?“ zeptal se a já jen přikývla. Otočila jsem se k němu jen tváří a políbila ho na rty.

„Miluji tě,“ přiznal se.

„Já tebe víc,“ řekla jsem a začala se soustředit. Jasper mě hladil po vlasech, což mi pomáhalo se ještě víc soustředit, což on věděl. Bella se rozhodla běžet do rezervace a odtamtud hledat Victorii a Carol. Rychle jsem vyskočila a vzala za ruku Emmetta a Jaspera.

„Kam běžíme?“ zeptal se Emmett.

„Za Bellou… nechci, aby udělala nějakou hloupost a taky…“

„Nechte ji být!“ řekl Edward, který stál asi padesát metrů před námi.

„Jaspere? Emmette?“ Oba se na Edwarda vrhli a já běžela dál. Vrhli se na něho jen proto, aby mě nemohl zadržet.

„Bello?“ křičela jsem na celou rezervaci, když jsem tam po několika hodinách dorazila, ale nikdo se neozýval. Kouknula jsem se na její budoucnost a viděla, jak jde na “její a Edwardovu“ louku. Běžela jsem, co mi síly stačily a po několika minutách jsem tam dorazila. Hned jsem ji uviděla, jak sedí uprostřed louky a vzlyká. Sednula jsem si k ní a objala ji. Objetí mi oplatila a vzlykala mi do trička.

„Proč nedokážou upíři brečet? Chci brečet! Potřebuju brečet!“ křičela na celou louku a ji hladila po zádech. Najednou jsem dostala vizi… čistčí než kdy dříve. Viděla jsem, Volturiovi a nás v jedné řadě a potom jsem viděla Jamese a ostatní upíři na druhé straně… James něco držel v ruce… nebo spíš někoho. Byla to Carol. Před zraky všech upírů a před námi a Bellou a Edwardem, zabil Carol a pohodil ji k Victorii, která byla už dávno zabita.

„Co jsi viděla?“ zeptala se mě Bella, když přestala vzlykat.

„Strašnou věc,“ řekla jsem a koukala se do lesa, kde se zjevil Edward, Jasper a za ním hned Emmett. Edward začal zuřit a začal bít do všech stromů okolo. Ani Emmett a ani Jasper ho nedokázali zastavit.

„Zastav ho, než si ublíží!“ přikázala jsem Belle. Ona však zakroutila hlavou. Vstala a kouknula se mi do očí.

„Nejdřív mi řekni, co si viděla! Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla? Počkat! Co se stane Carol?“ zeptala se, když jí to všechno došlo.

„James ji chce… zabít… zabije ji a Viki,“ přiznala jsem se. Bella se bez jakéhokoli náznaku bolesti otočila a odhodila Edwarda svoji schopností. Přitlačila ho telekinezí na strom a přišla k němu.

„Najdeme ji dřív než on, to ti slibuji,“ řekl, když se přestal vztekat.

„Věřím ti,“ pověděla Bella a otočila se ke mně.

„Hledej neviditelné místo… to bude ona,“ řekla a kouknula se na Edwarda a sklonila svou ruku. Edward se sesunul k zemi. Kouknula jsem se na Jaspera a Emmetta.

„Běžte! Řekněte jim vše, co jste se tu dozvěděli a já zatím někomu zavolám,“ řekla jsem a oba dva zmizeli jako hadi v poušti.

„Co jdeš dělat?“ zeptala se mě Bella.

„Jdu si zavolat,“ oznámila jsem jí. Vyndala jsem si mobil z kapsy a zmáčkla zelené tlačítko.

„Ano?“ ozval se hlas na druhé straně mobilu.

„To jsem já, Alice. Víte, co se děje ve Forks, že? Potřebujeme pomoc,“ pověděla jsem.

„Jestli tam budou Volturiovi, tak do toho jdeme,“ řekl hlas.

„Budou,“ řekla jsem. Potom jsem jim řekla, kam se mají dostavit a kdy a zaklapla telefon. Udělala jsem to takhle ještě párkrát a potom jsem vytočila poslední číslo. Edward se na mě podíval a trochu se usmál.

„Ano?“

„To jsem já. Ve Forks máte něco rozdělaného a my vám pomůžeme. Stačí jen, abyste se všichni dostavili pozítří do našeho domu na kraji města Seattle. Zbytek vám pak povíme,“ řekla jsem. Hlas se zasmál.

„Ano? Jen bych chtěla vědět, kdo mi volá,“ řekl hlas.

„Já… Alice… Alice Cullenová,“ přiznala jsem.

„Dobře… budeme tam,“ řekl a já se usmála.

„Jsi génius,“ řekl Edward.

„Já vím a teď si půjdeme domů,“ řekla jsem.

„A co Carol?“ zeptala se Bella překvapeně.

„Lépe se soustředím, když jsem doma u Jaspera,“ řekla jsem, usmála se a běžela.

Po pár hodinách

„Nech mě vydechnout,“ řekla jsem Emmettovi a sedla si v zahradě na trávník. Sedl si vedle mě a začal se se mnou přetahovat. Odhodila jsem ho do domu. Otočila jsem se, když jsem uslyšela ránu a potom jsem uviděla, jakou škodu jsem napáchala. Rozbila jsem snad čtyři okna a jedny dveře. Esmé stála ve dveřích a začala peskovat.

„Já za to nemůžu! To ona mě sem hodila,“ vymlouval se.

„Jí to za zlé nemám, občas se chováš jako naprostý idiot,“ řekla a odešla, aniž by cokoliv řekla. Začala jsem se hlasitě smát, když jsem viděla, jak Esmé nese plno přípravků na uklízení a spravování dveří a oken.

„Já myslel…“

„Myslel sis, že z toho vyjdeš, aniž bys to zase nespravil? Tak to ses spletl. Znáš mě,“ řekla Esmé a podala mu to.

„Do pěti hodin chci, abys to spravil. A když jsi rovnou v tom. Umyj podlahu, umyj okna a dveře, ukliď koupelnu i záchod a taky utři prach, vyluxuj a to bude zatím všechno,“ řekla.

„Cože? Na tomhle patře?“

„Ne v celém domě samozřejmě,“ pověděla a lehnula si na gauč.

„Vždyť je půl páté.“

„Chceš, abych chtěla, abys to měl do tři čtvrtě na pět?“

„Ne,“ řekl. „Ty mě budeš pozorovat?“ zeptal se Emmett Esmé.

„Ovšem, přeci si nemyslíš, že tě nechám bez dozoru starat se o můj dům. Nejsem blázen,“ řekla a začala si číst knížku.

„A co Alice?“ zeptal se.

„O Alice se nestarej a makej!“ řekla

„To je tak nefér,“ řekl.

„Říkal si něco?“ zeptala se Esmé.

„Ne,“ lhal a začal uklízet. Já se začala pořádně soustředit a našla jsem, co jsem hledala.

15. kapitola - 17. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 16. kapitola: