Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 13. kapitola

19.08.2011 (07:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2302×

13. kapitola – Tenhle čas

„Zatraceně,“ řekla jsem, „nemůže v mém životě aspoň něco fungovat?“

„Ne, nemůže,“ řekla vesele Victoria. Hodila jsem vybitý mobil na zem a ten se okamžitě po dopadu rozbil.

„Víš, kolik stál?“ zeptal se Edward.

„Máme větší starosti než mobil za pár stovek,“ řekla jsem.

„Za pár stovek? Ten mobil stál přes 8 tisíc,“ řekl překvapeně.

„Panebože, ne. Jak jsem ho mohla rozbít? Za 8 tisíc? To je strašně moc peněz!“ křičela jsem jako blázen a Carol se smála. Poklepala jsem Edwarda po tváři a usmála se.

„Vážně dospělý,“ řekl.

„Rozesmálo tě to,“ řekla jsem a políbila Carol na tvářičku.

„Mám ho ráda,“ řekla Carol pomocí své schopnosti.

„Já taky,“ řekla jsem a Edward se usmál.

„Proč nemluví nahlas?“ zeptala se ta upírka.

„Jak že jsi říkala, že se jmenuješ?“ zeptala jsem se.

„Neřekla jsem, jak se jmenuju,“ řekla.

„Tak mi to řekni teď,“ řekla jsem.

„Anna,“ pověděla.

„Fajn, Anno, nevím, proč... vlastně nevím, proč nezačíná mluvit normálně,“ řekla jsem a podívala se na Carol. Carol vypadala jak čtyřleté dítě, ale nikdy na mě nepromluvila ani slovo. Kouknula jsem se na Edwarda a ten se díval na Carol. Taky o tom přemýšlel. Vždycky se se mnou Carol dorozumívala jen pomocí své schopnosti, nikdy na mě nepromluvila ani slovo. Potom mi to došlo. Nikdy ze sebe nevydala jedinou hlásku. Ano, smála se a tak, ale nikdy ze sebe nevydala jediné písmenko. Věděla jsem, že kdyby vyrůstala jako normální dítě a nebyla na půl člověk, ale byla by jen člověk, tak by už dávno musela mluvit. Přiznejme si ale, že by teď byla ještě batole a ne čtyřleté dítě.

„Můžeme se ale vrátit k našemu útěku?“ připomněla nám Victoria.

„Jasně,“ řekl Edward. Anna nám dala podrobný plánek, kde kdo je, a běželi jsme. Bohužel jsme ale zabloudili a žádné dveře do skladu a ven jsme neviděli.

„Podfoukla nás,“ řekl Edward.

„Nepřipadalo mi, že je na naší straně,“ řekla Victoria.

„Ježiši, vy jste teda důvěřivá dvojka,“ pověděla jsem.

„Co navrhuješ?“ zeptala se mě Victoria.

„No, jestli se sem bojí i Volturiovi, tak nápady, které jsem měla na mysli už od začátku, se pomalu rozpadávají. Jeden mě ale napadl teďka, bohužel je hodně nebezpečný a já se bojím o Carol,“ řekla jsem

„Jakej?“ zeptala se Victoria.

„Probojujeme si cestu ven,“ řekla jsem.

„Bude to fungovat?“ zeptal se Edward.

„Musí,“ řekla jsem.

„Tak dobře, tady je plán,“ řekla jsem a začala vysvětlovat.

O pár minut později

„Teď!“ zakřičela jsem a viděla, jak Victoria utíká s Carol v náručí přes celé náměstí plné upírů. Victoria má schopnost, která jí zaručí, že ji nikdo nechytí, pokud ona sama nechce a tím pádem jsem věděla, že je moje dcera v naprostém bezpečí, když je s ní. Odhodila jsem upíra svou schopností a utrhla mu hlavu. Edward zatím bojoval s dalšími upíry. Když jsem viděla na konci brány dva upíry, nemohla jsem uvěřit, že je vidím.

„Alice?“ zakřičela jsem a ona se usmála. Začala bojovat společně s Jasperem s upíry a i to dělala s patřičnou elegancí. Během několika minut jsme pár upírů pobili, ale bylo jich příliš mnoho. Proto jsme se dali na útěk. Běželi jsme směrem k rezervaci La Push a překročili hranice. V rezervaci nebyla ale žádná lidská duše. Domy byly prázdné, a tak jsme neměli na výběr. Ani tady jsme nebyli v bezpečí. a proto jsme skočili ze skály a plavali, co nám síly stačily. Po pár hodinách jsme doplavali na pevninu a pobili jsme několik upírů, kteří nás sledovali.

„Jak jste věděli, že tam jsme?“ zeptala jsem se a Jasper, Edward a Alice se na mě podívali.

„Alice,“ řekla jsem a vše mi došlo.

„Hledala jsem Edwarda a uviděla jsem slepé místo. Začala jsem se o něho bát, a tak jsem zavolala Carlisleovi. Řekl mi, že to může znamenat jen jediné, a proto jsem sledovala slepé místo spolu s Jasperem a dovedlo mě to do Forks. Město plné upírů... Volturiovi se schovávají v Itálii a nic s tím nedělají. I oni jsou na to moc krátcí. Potom jsem viděla, jak se k nám blíží Victoria a za ní bylo snad pět upírů. Jasper ji srazil na zem a já pobila upíry. Jasper ji chtěl zabít i s tím dítětem, ale vše nám vysvětlila,“ řekla a Alice se podívala na mě.

„Vše?“ zeptala jsem se.

„Ano, vše, Bello. Jak jsi mi mohla zatajit, že jsem teta?“ zeptala se a já se usmála.

„Nevěděla jsem, kde seš,“ lhala jsem.

„Jako člověk jsi byla příšerný lhář, a i když jsi upír, není to o nic lepší,“ přiznala. Edward a Jasper se zasmáli.

„A jako člověk ses taky dostávala do velkých problémů a nejspíš ani ten jed to nespravil,“ řekla.

„Nic z toho by se nestalo, kdyby tvůj nejlepší kamarád James nebyl takovej parchant,“ řekla jsem.

„James? Můj nejlepší kamarád James žije v Jižní Americe,“ přiznala.

„Cože?“ zeptala jsem se.

„Ano, před několika měsíci jsme ho byli navštívit,“ objasnil Jasper.

„Takže to znamená, že těch pár měsíců, co jsem trávila s ním… a on trávil čas s mou dcerou… chceš mi říct, že to byl cizí upír?“ zeptala jsem se.

„Ano,“ řekla mi Alice. Zvedla jsem se a šla do lesa.

„Já… musím jít za ní,“ slyšela jsem Edwarda, ale skoro jsem to nevnímala. Po pár minutách, co jsem šla hlouběji do lesa, jsem si sedla na zem.

„Jsme tu jen my dva,“ pověděl.

„Já vím,“ řekla jsem.

„Bojíš se?“ zeptal se.

„Bojím se o ni, ty ne?“ zeptala jsem se a koukla se mu do očí.

„Ovšem, že ano. Carol je tvoje dcera stejně tak jako moje. Miluju ji stejně jako tebe,“ přiznal. „Za několik hodin se s ní uvidíš,“ řekl.

„Neuvidím,“ přiznala jsem.

„O čem to mluvíš?“ zeptal se.

„Řekla jsem Victorii, že dokud nevyřídím tu věc s Jamesem, nemůžu Carol vidět. Je to pro její bezpečí,“ řekla jsem a začala vzlykat. Přišel ke mně, objal mě a začal mě uklidňovat.

„To bude dobrý. Vyřídíme to během několika dní a potom budeš znova s ní,“ sliboval mi, ale já věděla, že dny v téhle situaci nehrají žádnou roli. Jednalo se o měsíce nebo roky, protože vyřídit celé město, které je obsazeno skoro všemi upíry, nebude jednoduché. Musíme najít upíry, kteří se k nám ochotně přidají, a musíme začít s tím, že kontaktujeme smečku z Denali, aby přijeli včetně Esmé, Carlislea, Rosalie a Emmetta. Zatím jsme se s Edwardem, Alice a Jasperem usídlili na okraji Seattlu. Koupili jsme ten největší dům, co byl k sehnání, a čekali. Po pár hodinách přijeli.

„Kde je?“ zeptala se Esmé Edwarda.

„Na zahradě,“ řekl Edward.

„Je tu krásně,“ řekla Tanya a dala Edwardovi pusu na tvář.

„Ve Forks?“ zeptal se Emmett Jaspera.

„Emmette, klidni se, musíme vymyslet plán,“ řekl Jasper.

„Fajn, jak myslíš,“ řekl otráveně Emmett a šel po schodech.

„Ten velký pokoj je náš,“ objasnila Emmettovi Alice. Emmett zavrčel.

„Chceš si to rozdat?“ zeptal se Jasper.

„Jo,“ řekl radostně Emmett.

„Vybalte si a za dvacet minut se sejdeme všichni… i ty, Bello…, v obývacím pokoji,“ řekl Carlisle. Usmála jsem se, když jsem uslyšela Carlislea, jak říká moje jméno. Seděla jsem v tureckém sedu na zahradě a poslouchala tok vody. Všichni zatím byli v domě a vybalovali si.

„Ahoj, zlatíčko,“ řekla Esmé a sedla si ke mně. „Jak se ti daří?“ zeptala se.

„Nebylo mi lépe,“ lhala jsem.

„Alice měla pravdu, když říkala, že ses vůbec nezměnila. Pořád jsi špatná lhářka,“ řekla. Usmála jsem se. Esmé mě pohladila po vlasech.

„Bolí to?“ zeptala se.

„Ty víš jak…, znáš ten pocit,“ řekla jsem.

„Ano,“ pověděla. Dvacet minut uběhlo jako nic a všichni seděli v obývacím pokoji. Seděla jsem v křesle a sledovala, co se bude dít.

„Byl tam někdo, koho známe?“ zeptal se Carlisle.

„Viděla jsem pár upírů, kteří dřív byli s námi a teď byli ve Forks,“ řekla Alice.

„Koho třeba?“ zeptal se.

„Amuna a Kebi například,“ řekl Edward a Carlisle se posadil do pohovky.

„Tia a Benjamin?“ zeptala se Esmé.

„Neviděli jsme je, ale mohli tam být,“ řekl Jasper.

„Tak to už přesahuje všechno, čeho jsme se obávali,“ řekl Eleazar.

„Musíme zkontaktovat všechny přátele, kteří nám zbyli,“ řekla jsem a vstala.

„Ano? A co jim řekneme? Jaký je náš skutečný cíl?“ zeptala se Tanya pohrdavě.

„Náš cíl je zabránit tomu, aby se naše tajemství dostalo ven,“ řekla jsem.

„A jak to chceš udělat?“ zeptala se Irina.

„Normálně. Všechny je do jednoho pozabíjíme,“ řekla jsem a odešla z místnosti.

12. kapitola - 14. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 13. kapitola: