Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_23. Kapitola

02.01.2010 (19:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3811×

„Jseš si jistá, že můžu?“ zeptala jsem se ještě Rosalie.

„Samozřejmě, ale moc to přeženěň.“ Usmála se a já vyrazila.

Samozřejmě už celá škola věděla o našem válčení, a tak když ostatní viděli, že jdu ke stolu kluků, doprovázeli mě zvědavým pohledem. Já šla pomalu a s úsměvem. Mířila jsem k jejich stolu s pohledem upřeným na Edwarda, který si mě všiml jako první a hned to všem řekl.

„Co chce?“ zeptal se Jasper a nejspíš nepočítal s tím, že už to slyším.

„Nevím, nikomu nemůžu číst myšlenky.“ Odpověděl mu Edward.

Můj úsměv se roztáhl ještě víc. Stále jsem  šla k Edwardovi, který se ke mně natočil, jenže těsně před ním jsem se otočila na Emmeta. Sedla jsem si obkročmo na něj a zadívala jsem se mu do očí. Emmet nevěděl, co se děje, takže zapomněl, že se má vyhnout očnímu kontaktu.

„Emmete, ne!“ slyšela jsem Edwarda, ale už bylo pozdě. Jasně jsem viděla, jak se Emmetovi rozšiřují zorničky. Začala jsem mu v myšlenkách přehrávat, co bych si představoval, aby udělal.

„Bello, no tak. Nech toho.“ Zaprosil Jasper.

„Promiňte, ale já říkala, že pomsta bude sladká.“ Řekla jsem, aniž bych přerušila můj kontakt s Emmetem. Po chvíli už jsem usoudila, že to stačilo. Zamrkala jsem, ale Emmet zůstával v tranzu.

„To ne!“ vykřikl Edward.

Znovu jsem se usmála a vstala. Emmet se stále díval před sebe s kameným výrazem ve tváři. Nick mu zamávala rukou před očima, ale to mu nepomohlo.

„Cos mu to udělala?“ zeptal se.

„Nic, nebojte, až budu chtít, probere se.“ Řekla jsem jim, otočila se a odcházela.

V tu chvíli vešla moje učitelka na tělocvik. Podívala jsem se na Emmeta, který právě vstával. Dalo mi hodně práce se nezačít smát, když jsem viděla, jak se ho kluci snaží udržet na místě, ale Emmet je jedním pohybem shodil. Podívala jsem se i na holky. Ty měly záchvat smíchu. Opravdu velmi pomalu jsem šla k našemu stolu, když mě zezadu chytil Emmet.

Svoje ruce dal kolem mého pasu a já se smíchem vykřikla. Emmet mě položil na zem a lehl si na mě. On byl… šíleně těžký. Bála jsem se, že mi prasknou všechny kosti v těle, ale i tak jsem stěží zadržovala smích.

„Pomoc!“ zakřičela jsem a dělala, že se bráním, zatímco Emmet ležel na mě, rukama mi přejížděl po bocích a stále mi dával pusy na krk.

„Cullene! Okamžitě z ní slezte!“ zakřičel učitelka, která to celé viděla a už se k nám rozběhla. Já jsem usoudila, že to stačí a luskla prsty. Emmet se okamžitě probral a vyskočil na nohy. Zmeteně těkal očima ze mě na učitelku.

„Bello!“ slyšela jsem holky. Ještě v leže jsem se na ně podívala a viděla jsem, jak ke mně běží. Opatrně mě zvedli a objali.

„Co to do tebe vjelo?“ začala Rosalie řvát na Emmeta přes celou jídelnu. To už za Emmetem přišli Edward, Jasper a Nick.

„Já myslím, že to moc dobře víš.“zašeptal Edward a spaloval nás pohledem.

„Cullen! Do ředitelny!“ zakřičela učitelka a šla. Emmet ji se sklopenou hlavou následoval.

„Nebude z toho mít průser?“ zeptala jsem se Alice.

„No, možná ho Carlisle trošku seřve. Budou ho chtít vyhodit ze školy, ale díky Carlislovi a celkem slušným penězům se z toho dostane.“ Zasmála se a já se k ní konečně přidala.

„Tohle vás bude mrzet!“ procedil Edward skrz zuby.

„To ale ještě není všechno!“ usmála jsem se na něj. Jessica mě vzala za ruku a vedla zpět k našemu stolu. To samé udělali i kluci. Chvíli jsme je nechali vydechnout, ale když jsem viděla, že vstávají, otočila jsem se na Alici.

„Jseš na řadě.“ Pošeptala jsem a jí a kývla ke klukům. Alice se usmála a vstala.

Měla namířeno k nejoblíbenějšímu klukovi na škole. Okamžitě si jí všiml, ale nic nedělal. Jen se na ni díval. Alice šla takovým tempem, aby ji Jasper moc dobře viděl. Jakmile se míjeli, Alice mu něco řekla, ale to jsem neslyšela.

Jasper i ostatní v jídelně se se zájmem dívali na Alici. Když byla u Jaye, nejoblíbenějšího kluka, sedla si na něj obkročmo, zamotala své prsty do jeho vlasů a přitáhla si ho k pobliku. Jay chvíli nevěděl, co to znamená, ale pak se taky zapojil. Hladil ji po zádech a přitáhl ještě blíž.

Celá jídelna se na ně vyjeveně dívala včetně mě, Rose a Jessici. Věděli jsem, že ho Alice políbí, ale že si to bude až tak moc užívat?

Alice s Jayem stále nepřestávali a já viděla, jak Nick s Edwardem drží Jaspera za ruce a táhnou z jídelny.

„Alice! Stačí!“ zavolala jsem na ni se smíchem, ale ona se nepřestávala líbat.

Rosalie za ní rychle vykročila, chytla jí za ruku a táhla od Jaye, kterému se Alice stihla omluvit.

Když jsem si všimla jeho výrazu, chytla jsem Jess za ruku a táhla ji k němu.

„Jayi, promiň. Neber to nijak vážně, Alice se jenom chtěla pomstít Jasperovi. To je její kluk.“ Řekla jsem s omluvným úsměvem.

J-jo v pohodě.“ Vykoktal. To už jsem ale šla s Jessicou před jídelnu, kde jsme narazily na Rose a Alici. Alice se na mě chvíli trapně dívala, ale jakmile jsem se začla smát, uvolnila se. Vážně hodně dlouho jsme se smály.

„Co to bylo?“ podařilo se mi vysoukat.

„No… nelíbá zas tak špatně.“ Odpověděla Alice a my dostali další záchvat smíchu.

„Ale! Tady jste!“ slyšela jsem Emmetův dost naštvaný hlas. Okamžitě jsme se přestaly smát a pozorovaly Emmeta, který se k nám přibližoval s naštvaným pohledem.

„Emmete klid, byla to pomsta!“ řekla jsem ve snaze ho uklidnit.

„Málem mě vyhodili ze školy!“

„Emmete!“ zavolal Carlisle, který stál u svého auta a propaloval pohledem Emmeta, který se na nás naposledy podíal a odkráčel ke svému otci.

„Promiň lásko!“ zakřičela za ním ještě Rosalie, což u nás vyvolalo další záchvat smíchu.

„Měli bysme jet. Za chvíli přijdou ti tři a já se nechci potkat s Jasperem.“ Řekla Alice.

„Fajn. Vy jeďte do toho obchodu nakoupit pár věcí pro Jess. Kupte nějaké minisukně, boty na pospatku a krátká trička.“

„To ne!“ protestovala Jessica.

„Jess, ty máš nádhernou postavu a my ji musíme ukázat světu!“ usmála jsem se na ni.

„Tak fajn. Ty si to užij se svým přítelem.“ Mrkla na mě a já nasedla do svého auta a jela domů.

Můj najatý přítel měl přijet ve čtyři, takže mám hodinu a půl. Sotva jsem dojela domů, zazvonil mi mobil.

„Bella.“ Ozvala jsem se.

„Bells, musím s tebou mluvit. Moc prosím.“

„Edwarde?“

„Jo, jsem to já.“

„Promiň, ale jestli sis toho nevšiml, zrovna spolu válčíme.“

„O tom s tebou potřebuju mluvit.“

„Dneska ne, už něco mám. Co zítra ve škole?“

„Ne, chtěl bych s tebou mluvit někde v soukromí. Nebo aspoň, kde nás nikdo nezná.“

„Tak zajedem někam do Seattlu po škole, ale nic ode mě nečekej! Válčíme spolu!“

„Jo já vím, neboj. Tak si dáme sraz ve čtyři v kavárně vedle toho klubu, jo?“

„Dobře, Edwarde.“

„Měj se.“ A zavěsil. Fajn… teď až do zítřka budu přemýšlet, co zase chystá.

Šla jsem nahoru do svého pokoje, jenže jakmile jsem tam došla, slyšela jsem motor. Někdo zastavil před naším domem a zazvonil.

„Už letím!“ zakřičela jsem a pajdala se dolů. Jakmile jsem otevřela dveře, spadla mi pusa. Doteď jsem si myslela, že Edward vypadá jak bůh, jenže tenhle…

„Ahoj. Ty jsi Bella Swanová?“ zeptal se a obdařil mě nádherným úsměvem. Jeho zlatavé vlasy mu poletovaly ve větru, měl roztomilý, přesto dospělý obličej, byl vysoký a skrz kožené oblečení se mu rýsovaly svaly. Díval se na mě svýma zlatýma očima… zlatýma? Vždyť on má stejnou barvu očí jako Cullenovi!

„Jsi v pořádku?“ zasmál se, když jsem dlouho neodpovídala.

„J-jo, jis-jistě,“ Vykoktala jsem ze sebe, „a ty jsi?“

„Já jsem Clark, tvůj nový přítel.“ Usmál se.

„To už jsou čtyři?“

„Ne, ale nudil jsem se.“

„Aha, tak pojď dál.“ Uhnula jsem mu. Vešel dovnitř a začal si všechno prohlížet. Po chvíli si sundal bundu a na sobě měl jen bílé uplé triko na ramínka. Kdybych nebyla opřená o dveře, podlomili by se mi kolena.

„Tak fajn, nepůjdem se posadit?“ otočil se na mě.

„Jasně. Tady je obývák.“ Oba jsme se posadili.

„Proč jsem tady?“ zeptal se.

„No… to je na dlouho. Jenom chci, abys hrál mýho kluka do konce tohodle týdne. Budeš mě vozit do školy a ze školy a prostě budeš dělat všechno, co by dělal můj kluk.“

„Neboj, v tom mám praxi.“

„Super. Ještě něco?“ zeptala jsem se. Když jsem byla s ním, byla jsem šíleně nervózní. Ještě nikdy se mi nestalo, abych plácala úplné nesmysly nebo abych vyhazovala kluka, kterej se mi líbí.

„Proč mě vyhazuješ?“ zeptal se pobaveně.

„Já tě nevyhazuju, jenom… ještě nikdy jsem neviděla nikoho, jako ty.“

„Jakýho?“

„Krásnýho.“ Přiznala jsem.

„Víš, taky jsi lepší, než ostatní. S tebou nebude tak težký hrát tvýho kluka.“

„Wow.“ Na nic jiného jsem se nezmohla.

„Tak já myslím, že máme dost času. Mohli bysme se líp poznat.“ Řekla a já souhlasila.

Ani nevím, jak dlouho jsme si povídali. Řekla jsem mu snad všechno o mé partě, o Edwardovi, o mě. Já se dozvěděla, že je mu dvacet. Rodiče mu zemřeli už hodně dávno a žádné sourozence nemá. Kdysi dělal modela, ale přestalo ho to bavit, tak si našel tuhle práci.

Ještě jsem zařídila, aby mu Edward nemohl číst myšlenky.

„Bells! Jsme doma!“ slyšela jsem Alici a následné otevírání dveří. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a pajdala ke dveřím. Alice a Rosalie stály zaraženě ve dveřích a dívaly se na mě.

„Koho tu máš?“ zeptala se Rose.

„Mojeho novýho kluka.“ Řekla jsem s úsměvem, vzala je za ruce a vedla do obýváku.

„Páni.“ Vydechla Jessica, když viděla Clarka.

„Holky, to je Clark. Clarku, tohle je Alice, Rosalie a Jessica.“ Představila jsem je.

„Tak já asi půjdu.“ Řekl a vstal. Doprovodila jsem ho ke dveřím

„Tak zítra?“ zeptala jsem se.

„O půl osmé jsem u tebe.“ Řekl s úsměvem, nasedla na motorku a odešel. Ještě chvíli jsem se dívala na zatáčku, kde zmizel, ale pak jsem se šla spolu s halkama věnivat Jessičině úpravě.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_23. Kapitola: