Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejtajnější sen 9. kapitola

Stephenie Meyer


Nejtajnější sen 9. kapitolaDalší kapitolka, která se vám bude snad líbit. =)

Nemohla jsem uvěřit svým očím, a tak jsem se podívala z okna ještě jednou. Nic jsem tam však neviděla. Párkrát jsem zamrkala, abych se uklidnila a pořádně jsem se nadechla. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale tu barvu nikdy nezapomenu. Ohnivě zrzavý pramen vlasů, který se mihl kolem auta, byl moc reálný na to, aby to byl jen výplod mé fantazie. Mihotala jsem očima z jedno zpětného zrcátka na druhé, ale už jsem nic nezahlédla.

Mé srdce bušilo neuvěřitelnou rychlostí a nešlo zastavit. Myslela jsem na rychlou jízdu a to bylo vše. Blížila jsem se k městu a moje rychlost pomalu ubývala. Přece jenom můj otec je policejní náčelník a neslušelo by se, kdybych mu tímto dělala špatnou pověst. Jela jsem nejvyšší povolenou rychlostí, ale přišlo mi, jako bych se plazila. Nemohla jsem přestat myslet na ten ohnivě zrzavý pramen vlasů. Nemohl patřit nikomu jinému než Victorii, ale co by ta tady dělala?

Nechala jsem to plavat. Chtěla jsem se teď jen pořádně vyspat a přemýšlet o tom, jak všechno bude dál. O několik minut později jsem zaparkovala vedle tátova policejního vozu před barákem. Ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře, se zároveň otevřely dveře od domu a Charlie běžel v bačkorách na doma a v županu ke mně. Samozřejmě, že bylo po dešti, takže všude bylo bláto a Charlie vymetl každou, kterou potkal. Stačila jsem ještě zabouchnout dveře a zamknout auto a už mi Charlie visel na krku. Slzy měl na krajíčku a abych pravdu řekla, já taky. Oplácela jsem plně a upřímně jeho objetí. Po několika minutách se Charlie otrhl, povolil své objetí a podíval se mi do očí. 

„Kdes byla?!“ řekl Charlie už jiným tónem hlasu a s jiným výrazem v očích. Byl rozzlobený, ale ne doopravdy. Sklopila jsem jako správná tatínkova holčička zrak a udělala jsem na něj psí oči.
„No nedělej na mě psí oči, to ti nepomůže. Sice jsem rád, že už jsi zase doma, ale kde si k sakru byla? Nedovedeš si představit, jaký jsem měl o tebe strach! řekl a znovu mě objal. Musela jsem se usmát. Ani jsem si neuvědomovala, jak se mi po něm bude stýskat. Zase povolil objetí, vzal mě kolem ramen a pomalým krokem jsme se vydali do domu. Jeho domácí bačkory byly celé od bláta. Nechal je před dveřmi a v předsíni si vzal náhradní. Byla mi neuvěřitelná zima a potřebovala jsem se převléknout, protože moje oblečení bylo celé promáčené.
„Tati, jdu se umýt a převléct, abych nebyla nemocná, pak si promluvíme, ano? zeptala jsem se a on se na mě mile pousmál a odpověděl:
„Samozřejmě, Belli, jsi tu doma. Dělej si tu co chceš. Budu v obýváku, řekl, vzal si z ledničky pivo a šel si sednou do obýváku. Nechala jsem své špinavé a zablácené boty v předsíni a vydala jsem se po schodech do svého pokoje. Všechno zůstalo tak, jak jsem to tu nechala.

Hned jsem se vydala ke skříni a vzala si tepláky, volné tričko a ručník. Pomalu jsem se doplazila do koupelny a shodila ze sebe všechno to promočené prádlo. Nechala jsem ho ležet na zemi a vlezla jsem si do sprchy. Otočila jsem kohoutkem a velkým proudem se na mě spustilo velké množství horkých kapek, které dokonale uvolňovaly mé tělo. Smáčely mé vlasy, uvolňovali svaly a osvobozovaly mou mysl od všech problémů. Nedokázala jsem teď myslet na nic jiného než na své uvolněné tělo.

Asi po dvaceti minutách jsem zastavila kohoutek a osušila se svou velkou osuškou. Oblékla jsem se do předem připravených věcí a ručníkem jsem si vysušila vlasy. V tu chvíli, kdy už jsem byla hotová, na mě opět všechno dolehlo. To s Carlislem se nemělo stát, ale tak moc bych to chtěla zopakovat, Edwardův chladný a nepřístupný pohled, Alicino nepřístupné chování, ohnivý pramen Victoriiných vlasů a ještě k tomu všemu mé smíšené pocity z toho všeho. Rozhodla jsem se zapomenout na to všechno a věděla jsem, jak už to udělat.

Potřebovala jsem někoho, u koho bych našla bezpečí, a kdo mě nikdy neodmítne. Vystřelila jsem z koupelny jako pomátla. Doběhla jsem dolů po schodech. Oblékla jsem si čistou a suchou bundu, klíčky od auta a už jsem chtěla jet, když v tom jsem si vzpomněla na Charlieho. Potichu jsem vstoupila do obýváku. Charlie byl ke mně zády a koukal upřeně na fotbalový zápas.
„Tati? zeptala jsem se, abych zjistila, jestli mě vnímá. Otočil se a usmál se.
„Ano, Bells?
„Musím si někam zajet, ale neboj, vrátím se do večera, řekla jsem a usmála jsem se. Jeho vystrašený pohled, že mě zase ztratí, se nedal přehlednou, ale pokoušel se mi věřit.
„A kam jedeš zeptal se zájmem. Jen jsem se usmála a jedním slovem odpověděla.
„La push!


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejtajnější sen 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!