Trošičku delší kapitola než obvykle, takže doufám, že ji oceníte krátkým komentářem. Neuvěřitelně mě to žene dál a budu vám za každý moc vděčná. Cesta do Itálie a Belliny pocity. To je obsahem dnešní kapitoly. Plánuji v brzké době konec této povídky a vidím to tak na 5 kapitol. Přeji příjemné počtení. :)
02.02.2012 (16:30) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1787×
Užíraly mne myšlenky na to, co se bude dít ve Volteře a co se mnou vlastně bude. Pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že se něco stane. No jasně, že se něco stane, ty hloupá! Jedeš do Volterry, kam tě povolal jeden z nejmocnějších upírů na světě.
Zhluboka jsem si povzdechla, vzala menší cestovní tašku do jedné ruky a druhou rukou jsem otevírala dveře. Moc jsem si toho s sebou nevzala. K životu mi stačí málo. Opět se mi před očima objevila jeho tvář, v uších zazněl jeho sametový krásný hlas a na ruce jsem ucítila jeho dotek. Zatřepala jsem hlavou, abych myšlenky na něj vyhnala, ale moc mi to nepomohlo. Byla jsem tak zamyšlená, že mě probudilo až Eliho uchechtnutí.
„Země volá Bellu! Bello, Bello!“ napodoboval El robotí hlas a rukou mi mával před obličejem.
Nezbývalo mi nic jiného než jen protočit oči. Podala jsem mu tašku, přece jen pro něj to nebude taková zátěž a přítěž jako pro mě. Ručičky mu snad neupadnout.
Obešla jsem ho a vydala se po schodech dolů. Hlad jsem neměla, takže jsem vyšla ven a zamkla za sebou. Naposledy jsem věnovala pohled svému starému domovu a otočila se směrem k autu. Nepřekvapilo mě, že El už seděl na místě řidiče a uličnicky se usmíval. Co mu pořád přijde tak vtipné?
Rozhodla jsem se ho alespoň trochu ignorovat a nastoupila do auta také. Pomalu jsem ukusovala z toustu, který jsem si s sebou rychle stačila vzít, a prohlížela si krajinu kolem sebe, která ubíhala zatím pomalu, jelikož jsme jeli stále po zablácené a neudržované cestě k mému domu. Jakmile jsme však vjeli na hlavní silnici do Seattlu, El zařadil a plnou rychlostí jsme vyjeli vstříc mému novému životu. Zní to divně a lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to neděsí. Děsilo a jak! Toast ve mně zmizel a já si hlavu opřela o chladné okýnko.
Cesta ubíhala pomalu, ale nakonec jsme do Seattlu v pořádku dojeli. Trošku mě zarazilo, když jsme zastavili až na ranveji, na které stálo menší bílé letadlo. Spíš tryskáč. Co jsem mohla čekat? Jsou to Volturiovi, ti musí mít peněz na rozhazování, tak proč si nepořídit soukromý tryskáč? El vystoupil lidskou rychlostí z auta a já udělala to samé.
Trvalo mi trochu déle, než jsem se z vozu vydrápala, ale povedlo se. Protáhla jsem si zdřevěnělé nohy a pomalými kroky se opatrně a váhavě vydala za Elim.
„No tak pojď, Bello. Vše už je připravené, stačí nastoupit a letíme," řekl radostně Eli a odhalil jeho dokonale vyrovnanou řadu bílých zubů. Reklama na Colgate, pomyslela jsem si a koutky mi cukaly.
„No jo. Zapomínáš, že jsem člověk," odvětila jsem mu a vydala se za ním, jelikož spěchal do tryskáče. Rychle jsem vydupala schody nahoru za ním a rozhlédla se.
Hlavní vybavení bylo ze světle hnědé kůže a doplňky dokonale barevně ladily do světlejších a tmavších odstínů. Ne moc dlouhá ulička mezi dvěma řadami byla dost široká, ale podle velikosti sedadel pro cestující bylo vidět, že prostor po stranách byl také velký. El už v jednom z pohodlně vypadajících sedadel seděl a usmál se.
Rozešla jsem se tou širokou uličkou k němu a sedla si naproti. Uvelebila jsem se v prostorném, ale hlavně pohodlném, křesle. Lehce jsem se na Eliho usmála. Úsměv mi vřele oplatil, ale tím to haslo. Poté, co se letadlo odlepilo od země, jsem opět usnula.
O několik hodin později
Probudila jsem se, až když letadlo lehce dosedlo na přistávací dráhu. El seděl stále naproti mně ve stejné poloze, jež zaujal za začátku letu.
Jak dlouho jsem spala? Muselo to být několik hodin, přece jen cesta z Ameriky do Evropy není zrovna krátká. To jsem vážně spala tak dlouho? Na mé nevyslovené otázky mi nikdy neodpověděl.
„Myslel, jsem, že už se neprobudíš. Spala jsi jako zabitá,“ poznamenal El a usmál se. Jeho zlaté oči si mě prohlédly. Najednou byl jen několik centimetrů od mého obličeje a něco zaujatě pozoroval na mém oku.
„Co to sakra děláš?“ ptala jsem se naléhavě a snažila se ho rukou odstrčit, ale nepohnul se ani o centimetr. Nestačila jsem se ani nadechnout a už seděl zpět na svém místě. Fascinovaně si mě prohlížel, jako bych byla tisíciletý exemplář. Jen jsem se na něj tázavě podívala. Vypadalo to, že se mi nechystá odpovědět, tak jsem jen zakroutila hlavou a vydala se směrem, kde jsem myslela, že se nachází toalety.
Letadlo se po ranveji pohybovalo velmi pomalu, takže jsem neměla strach, že bych při mém štěstí mohla třeba zakopnout a například si zlomit nohu. Musela jsem se usmát. Pořád si myslím, že jsem ta stará Bella. Bella, která potřebovala při každém sestupu ze schodů něčí oporu, aby neskončila na zadku pod ním. Bella, která si při každé sebemenší příležitosti stačila ublížit.
Ne! Tuhle Bellu já neznám. Bella, kterou znám, je vyrovnaná, mladá žena, která měla těžký osud a přišla o svou osudovou lásku. Vykonala jsem rychle svou potřebu a ani jsem si nestačila sednout, jelikož jakmile jsem otevřela dveře od toalety, El mě chytl za loket a táhl mě ven z letadla. Byl to silný, ale přesto jemný stisk, který neměl vyjádřit nic násilnického, jen spěch a naléhavost. Netušila jsem, kam tak pospícháme, ale nechala jsem se jím táhnout až do černé Audiny s tmavými neprůhlednými skly.
Nebylo moc hezky, jak by se v Itálii dalo čekat. No a to jsem doufala, že bych tu měla šanci se alespoň trochu opálit. Z mého přemýšlení mě vytrhlo až hlasité zakvílení pneumatik a Eliho natěšený výraz.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejtajnější sen 29. kapitola:
skvělá kapitola. Jsem zvědavá kdy se Bells a Carlisle setkají. Těším se na další díl
kdy bude další kapča?
už se nemůžu dočkat dalších kapitol
Jak se může do Voltery někdo těšit?
No i když je tam zase Carlisle tak bych to zvážila :D Rychle je chci mít spolu!!!!!!!!!
Jsem zvedava,jak tohle dopadne.....
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!