Co Belle nabídne Smith? Přijme? Další kapitolka je na světě a já pevně doufám, že se vám bude líbit.
17.01.2012 (13:30) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1344×
Nevěřila jsem tomu, co mi řekl. Věděla jsem, kdo Volturiovi jsou, Edward mi o nich jednou vyprávěl. Královská rodina, nejmocnější v celém upířím světě. Co mi sakra můžou chtít? Co je vlastně Smith zač?
„C-co?" vykoktala jsem ze sebe a stále se na něj vyděšeně dívala. Věděla jsem, jak moc jsou mocní a docela mě to i děsilo.
„Bello. Není to zas tak nic strašného, nemusíš mít strach. Volturiovi chtějí, aby jsi k nim nastoupila jako další dar," řekl.
„A proč bych to měla chtít přijmout?" zeptala jsem se a tázavě se na něj podívala. Ani trochu se mi tahle situace nelíbila. Měla jsem strach, samozřejmě. Nejmocnější královská rodina upíru po mně žádá, abych se k nim přidala. Má smysl klást odpor?
„Samozřejmě, že pokud nepřijmeš, čeká tě smrt. Jsi obyčejný člověk, který ví naše tajemství," řekl Smith, jakoby se nechumelilo. Měla jsem chuť mu něco pěkně od plic říci, ale udržela jsem se.
„A zbývá mi něco jiného?" zeptala jsem se.
„To sis prostě nemohl odpustit to divádelko v nemocnici a prostě mi to oznámit?"
Jen se na mě pobaveně usmál. Nemusel ani odpovídat. Nijak jsem po odpovědi netoužila. Stejně jako jsem k němu před chvilkou pociťovala náklonnost, cítila jsem k němu pomalu zvedající se vlnu nenávisti a vzteku.
„Chceš mě rovnou sbalit a unést mě, nebo mi dáš nějaký čas na to dát v práci výpověď a sbalit si s sebou pár věcí?" zeptala jsem se jízlivě. Smith se začal smát.
„Myslím, Bello, že věci tě sbalit nechám, ale výpověď není nutná. Vše už jsem zařídil," řekl pobaveně a mrknul na mě. Už jsem se ho chtěla zeptat, jak se mu to podařilo, ale pak mi došlo, že Volturiovi, stejně jako asi všichni ostatní upíři, měli neomezené množství peněz. Kdo má peníze, má všechno. Musela jsem se ušklíbnout. Stejně jako když jsem potkala Edwarda a poprvé uviděla Carlislea. Můj život se opět otočil okolo 360 stupňů v několika chvilkách.
„Ještě jsem ti zapomněl říct, že ta tvoje účast v armádě je jen dočasná. Tedy pokud budeš chtít," řekl a já jen horlivě přikyvovala. Nic jsem nechápala jsem se samovolně zvedla ze židle, odnesla tác s prázdnými pytlíčky od jídla a vydala se z budovy pryč k autu. Smith mi byl celou dobu v patách a zkoumavě mě pozoroval. Asi čekal na mou pozdější reakci. Žádná se nekonala. Byla jsem vcelku klidná. Otevřela jsem auto, které již Smith odemknul, a natoupila.
„Víš, kde bydlím, nebo potřebuješ navigovat?" zeptala jsem se a on se jen pousmál. Brala jsem to jako ne a opřela si hlavu o chladné okýnko dveří. Příjemně chladilo a já pod tíhou vyčerpání usnula.
Carlisle
Hlavu jsem měl položenou ve svých mrtvých chladných dlaních a lokty se opíral o svá kolena. Zřetelně jsem cítil její dotyk, její horký dotyk na mé ledové mrtvé ruce. Mé netlučící srdce se při vzpomínce na ni zatřepotalo. Štěstím i žalem. Ano. Udělal jsem nejosudovější chybu svého života. Opustil jsem ji kvůli svým výčitkám a pro její dobro. Neunesl jsem dál vyčítavé pohledy celé své rodiny. První dva roky jsem byl přesvědčen, že můj čin byl tím nejlepším, co jsem kdy udělal, ale čím déle jsem byl bez ní, tím více jsem byl přesvědčoval o opaku. Neskutečně se mi po ní stýskalo. Každou sekundu mé nekonečnosti a nesmrtelnosti jsem viděl její usměvavou a spokojenou tvář před sebou, když jsem se jí dotkl, nebo jí jen letmě políbil na tvář. Bože! Vzdal bych se své nesmrtelnosti, jen abych ji jen ještě naposledy spatřil. Zvedl jsem hlavu a rozhlédl se po pokoji. Nic se tu za těch pět let nezměnilo. Vysoký strop, staré kusy nábytku, nic osobního. Na bílé mohutné dveře někdo lehce zaklepal a bez pozvání vstoupil. Ten mi tu ještě scházel.
„Jdeš si zatrénovat, Carlisle?" zeptal se s lehkým úsměvem na tváři Felix. Ano, nacházím se ve vznešeném a proslulém sídle královské rodiny. Po svém odchodu od své Belly jsem se k nim přidal. Neměl jsem kam jít a nic lepšího mě nenapadlo. S Felixem jsem posledních několik let trávil dost času. Oba jsme byli většinu času sami, takže jsme využili náš volný čas častými bojovými tréninky a hraní šach. Opět jsem pomyslel na svou Bellu, jaké by to bylo, kdyby tady byla.
„Pojď už!" zvolal Felix a já už se zvedal k odchodu ze svého vybudovaného vězení.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejtajnější sen 27. kapitola:
tak to jsem vážně těším na jejich setkání
Skvělé, doufám, že budou nakonec spolu a hrozně se těším na další pokračování.
Jupí tam se setkají. Že jo? Nesmíš jim v tom zabránit jasné?! Krásná kapitolka. Doufám, že bude brzi další protože jsem strašně napnutá!!!!
Carlisle ve Volteře? Zajímavé...
To je zajímavé...
perfektní. To jsem zvědavá, jak bude Carlisle reagovat až se dozví, že Bella jede do Voltery. Ani bych se nedivila, kdyby mu to Aro vůbec neřekl. Každopádně se moc těším na další kapitolu
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!