Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejtajnější sen 20. kapitola


Nejtajnější sen 20. kapitolaPo nekonečně dlouhé době mi sundali sádru a já konečně můžu dopsat další kapitolku. Myslím, že to ještě není poslední kapitolka, ale nechávám trochu prostoru k fantazírování. :) Přeju příjemné počtení. :) Kapitolka je o setkání Carlislea, Belly a Edwarda. Uvidíme, jak to bude probíhat... :)

Edward:

Seděl jsem ve svém pokoji a bezmyšlenkově koukal ven. Nic mě nerušilo. Nikdo nebyl v domě. Všichni odjeli na velký lov, který děláme jednou do týdne, avšak tři členi rodiny chyběli. Já, Carlisle a Esme. Zůstal jsem doma, protože se mi nikam nechtělo. Soucitné myšlenky ostatních členů rodiny mě ubíjely a já chtěl být sám. Chtěl jsem se poddávat svým myšlenkám.

Nechápal jsem, jak jedním rozhodnutím jsem mohl zbořit celý svůj život jako domeček z karet. Ano. Sám se divím, že vinu svaluji na sebe a ne na Carlislea a Bellu. Chápal jsem, že po tom, co jsem jí udělal, po tom co jsem ji opustil, všechny její city ke mně vyprchaly a rozplynuly se jako pára nad hrncem, avšak nepochopil jsem, proč se Carlisle musel do ní zamilovat. Má Esme. Je jeho ženou, manželkou a družkou na celý život. Nejvíce jsem však litoval Esme.

Sám to nemám rád, ale jí mi bylo pravdu líto. Odevzdala se mu, z celého srdce ho miluje a nikdy by ji nenapadlo, ani nikoho dalšího z rodiny, že by tohle mohl Carlisle Esme udělat. Nikdy to asi nepochopím a svůj odchod si budu vyčítat do konce své existence. Má víčka se pomalu zavřela a já uslyšel blížící se auto. Avšak bylo jenom jedno. Modlil jsem se, aby to nebyl Carlisle s Bellou, ale mé prosby nebyly vyslyšeny. Ani jsem se nedivil. Jak by někdo mohl poslouchat prosby něčeho, jako jsem já? To nešlo. Pomalým lidským krokem jsem došel do obýváku a svalil se bez jakýchkoli okolků na gauč. Dveře auta se zavřely a já už slyšel jen kroky, které vedly sem. Za skleněnými dveřmi se objevili oba dva a já oněměl. Bella byla každým dnem krásnější a krásnější, ale okamžitě jsem se vrátil zpátky na zem, protože jsem věděl, že už nikdy nebude moje.

Bella měla upřený pohled do země a Carlisle mě pozoroval s trochou lítosti a obezřetnosti. Bylo vidět, že mu to je líto, ale že za to nemůže. Jeho myšlenky na něj prozradili vše a já se musel odporně usmát. Bella se na mě káravě podívala a úsměv mi ztuhl. Koutky se pomalu svěsily na obvyklé místo. Dolů.

„Kde jsou všichni?" zeptal se Carlisle a upřeně se mi zahleděl do očí. Radši jsem vypouštěl všechny jeho myšlenky druhým uchem ven, protože všechny se týkaly Belly a to já nechtěl poslouchat. Nechtěl jsem poslouchat, jak jediné co mu v hlavě kolovalo bylo, že ji miluje. Stoupl jsem si a došel pomalým krokem k prosklené stěně.

„Na lovu, kde bys čekal, Carlisle?" řekl jsem a jeho jméno vyslovil s takovým odporem, až jsem se sám sobě divil.

„Edwarde..." začala Bella, ale jakmile jsem uslyšel její nádherný hlas, nemohl jsem ji nechat dopovědět.

„Né Bello, já tě chápu. Po tom všem, co jsem ti udělal... Jak jsem tě opustil, jsem nemohl čekat, že mi odpustíš. Musím se však přiznat, že od Carlislea jsem to nečekal. Zradil jsi nás," křičel jsem na Carlislea, a kdybych byl člověk, po tvářích by se mi klouzaly slzy velké jako hrachy, „jak jsi jí to mohl udělat. Esme tě milovala celým svým srdcem, dokonale se ti odevzdala a ty mezi tím uděláš tohle..." dořekl jsem už tišeji a všechny síly mě opustily. Bella se na mě soucitně podívala. Carlislovi běhaly výčitky v hlavě, ale láska k Belle byla silnější.

„Myslím, že bychom měli odejít Belli," řekl a já se zhrozil. Jestli je tohle poslední příležitost, kdy ji uvidím, musím ji alespoň obejmout. Nemohl jsem se vynadívat do těch jejích krásných tmavých očí, ale ona jimi uhýbala. Všichni jsme věděli, že to je naposledy, kdy se vidíme. Přišel jsem pomalu k Belle a ta se na mě s trochou strachu v očích podívala.

„Můžu tě naposledy obejmout, Belli?" zeptal jsem se, ale můj pohled mířil na Carlislea. Jenom lehce přikývl a já si ji schoval do mého náručí. Doufal jsem, že se čas zastaví a my dva tu zůstaneme stát na pořád, ale Bella se začala v mém náručí pomalu vrtět a já ji pustil. Carlislovi jsem nabídl jenom ruku. Oba dva, ruku v ruce, se vydali ke dveřím a já je doprovodil. Rychle nasedli do auta a rozjeli se pryč. Koukal jsem za nimi, dokud se zvuk mototru auta úplně neztratil a já nebyl promoklý na kost.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejtajnější sen 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!