Další kapitolka po pěti pracovních dnech. Dostala jsem se sem k PC až ted, jelikož škola mě dohání a uhání. Kapitolka je celkem oddechová, ale příští kapitolka bude z pohledu jednoho člena rodiny, uvidím, koho si vyberu. =) Příjemné počtení... =)
10.09.2010 (15:30) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2984×
Charlie se pustil do jídla a já udělala to samé. Carlisle seděl před svým talířem a zhnuseně koukal na jídlo. Neubránila jsem se úsměvu a řekla bych, že kdyby tu nebyl Charlie, válela bych se smíchy po zemi. Opatrně vzal do ruky toast a přitom se podíval vražedně na mě. Charlie se podíval na Carlislea a Carlisleův pohled se okamžitě změnil na milý a přátelský úsměv k Charliemu.
Vyprskla jsem trochu smíchy a Charlie se rozzlobeně podíval na mě. „Co je tu k smíchu?" zeptal se a já jen odpověděla v přidušeném smíchu. „Nic, nic," řekla jsem a dál se věnovala svému toastu. Carlisle nasměřoval toast do pusy a pomalu zkousl. Jeho pohled byl neuvěřitlně zhnusený a věřím, že kdyby mohl zvracet, už by zvracel. Rychle jsem dojedla své dva chleby a Carlisle svou rychlostí hodil toast do koše. Charlie si ničeho nevšiml, protože to zkoumání toastu ho asi bavilo více, než konverzace při snídani. Naštvaně jsem se na něj podívala a on jenom lehce vplázl jazyk. Opět si kousl do toastu a pomalu žvýkal.
Stěží a hlasitě polkl a Charlie se na něj opět podíval. Carlisle se na něj mile usmál a pokračoval dál v jezení. Kochala jsem se pohledem na jeho zhnusenou tvář. Kafe se však ani nedotkl. Najednou Charlie rychle vstal. „No, děti, budu muset jít do práce," řekl a za několik málo minut, co si vzal bundu a šel, byl pryč. Dveře se za ním hlasitě zabouchly a zvuk jeho služebního vozu byl čím dál tím slabší. Okamžitě jsem vystartovala ze židle a utíkala jsem do pokoje.
Divila jsem se, že mě Carlisle nezastavil, ale jamile jsem otevřela dveře v pokoji a on spokojeně ležel na mé posteli, pochopila jsem. Než jsem se stačila otočit a znovu utéci, on už stál opřený zády o dveře a spokojeně se usmíval. Měla jsem trošku strach z toho, co mi provede, ale uklidnovala jsem se tím, že zabít mě nemůže. Ano, já vím, hloupá myšlenka. Udělal malý krok ke mně a já jeden velký dozádu. Pomalu se ke mně přibližoval a jeho andělsky pomstychtivý úsměv se nedal přehlédnout.
Opět udělal malý krok ke mně a já udělala zase velký zpět, avšak neuvědomila jsem si, že za mnou je postel, a tak jsem spadla na postel. Okamžitě byl u mě a ležel na mně. Mé ruce byly spoutané tou jednou jeho a druhou pomalu cupital dvěma prsty po mém břichu. Pravděpodobně byl účel lochtat mě a já lochtání nesnáším. Jeho prsty dopochodovaly až k podpaží a já už to nevydržela a začala se různě kroutit v křečích smíchu.
Čím dál více mě lochtal a já už myslela, že to nevydržím a počůrám se, avšak naše pohledy se opět setkaly, ale tentokrát byly jiné. Okamžitě se přisál na mé rty a já na jeho. Naše plibky byly dravé a vzrušující, avšak Carlisle náhle přestal. Podíval se na mě s něhou a obavou v očích. „Bell, musíme to říci Edwardovi a Esme. Oba víme, že to nebude nejlehčí, ale oba už to ví, ale nebylo by fér, kdybychom to nějak tutlali. Abych pravdu řekl, Charlie mě překvapil. Čekal jsem, že na mě vytáhne pušku, ale vzal to celkem dobře. Avšak ta snídaně..." řekl a šibalsky se usmál a se zlobou, ale i láskou se na mě podíval.
Začal opět s lochtáním a oba jsme se zmítali v křečích, ne bolestí nebo zármutkem, ale smíchem. Cítila jsem, jak mnou procházela každou chvilku nová vlna štěstí. Nemohla jsem uvěřit, jak šlo všechno "v pohodě", avšak to jsem ještě nevěděla, co se stane za několik málo hodin. Má nevědomost mě opíjela a já si jí vůbec nevšímala. Vypustila jsem všechno z hlavy a jediné, co mě momentálně zajímalo, byl Carlisle.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejtajnější sen 19. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!